TAJEMSTVÍ MĚSÍCŮ PLANETY MARS

Bart Jordan je klasický kytarista, který studoval u André Segovii v Španělsku. Má doktorát z komparativní literatury, věnuje se výzkumu umění a věd předhistorického lidstva. Jeho výjimečné matematické vlohy vedly k tomu, že se už ve velmi ranném věku setkal s Einsteinem. Po přečtení Gulliverových cest, fikce v níž Swift přisoudil Marsu dva v jeho dobách ještě neobjevené měsíce, chtěl Jordan znát jejich přesné oběhy a distance od mateřské planety, protože si myslel, že poskytnou klíč k jejich skutečným rozměrům. Ve věku sedmi let roku 1944 vypočetl vzdálenosti obou měsíců. Jeho údaje byly v šedesátých letech převzaty do Encyclopedia Britannica.

V následujícím článku nabízí matematické důkazy teorie, podle níž byly měsíce Marsu (Phobos a Deimos) k Marsu dopraveny z pásu asteroidů nesčetných planetek kroužících mezi Marsem a Jupiterem. Nejvelkolepějším ze všech jeho příkladů je jeho druhá rovnice cesia naznačující, že autorem této události byl zjevně člověk. Oba měsíce Marsu objevil v roce 1877 astronom Asaph Hall z Naval Observatory. Po „hřebčích synech“ řeckého boha války Árese (římského Marta) je pojmenoval Phobos („Děs“) a Deimos („Hrůza“). Jejich sestra Harmonia je mytologickou bohyní hudby a symbolizuje soulad všech věcí, zejména čísel. Hlubší prozkoumání podstatných čísel spojených s rozměry a oběhy této dvojice měsíců ale ukazují více, než jen přirozený soulad.

Důkazy naznačují mnohé. Abychom to zjistili, musíme použít údajů ve starých mírách, tedy například v mílích, ne kilometry a časomíru o 24 hodinách, nic moderního. O nesrovnalostech spekuluje i ruský radioastronom I. S. Šklovskij a Carl Sagan v knize „Intelligent Life In The Universe“. „Představa, že měsíce Marsu jsou umělé satelity se sice může na první pohled jevit jako fantastická, podle mého názoru si však zaslouží vážné zamyšlení. Technická civilizace značně pokročilejší než naše by jistě byla dokázala postavit a umístit i tak masivní satelity,“ mínil Šklovskij. Carl Sagan dodal: „Případné vykotlání dutiny do zachyceného malého asteroidu by jistě bylo technicky proveditelnější, než konstrukce umělé družice na oběžné dráze z materiálu dopravovaného z povrchu.“

Souhlasím. Následující text obsahuje má odůvodnění, která se opírají o číslo 2 277 a další. Jak jsem k tomu dospěl? Povšiml jsem si, že doba synodického, tedy zdánlivého oběhu pěti planet, se lidskému pozorovateli jeví takto: Saturn 378, Jupiter 399, Mars 780, Venuše 584 a Merkur 116 dnů. Součet všech zahrnutých dnů činí 2 257. Přičtením čísla směru [1] : jih 4, západ 6, střed 2, východ 3 a sever 5 - dává číslo 20. Tedy 2 257 plus 20 se rovná 2 277, stejně tak, jako součet minut oběhů Phoba (459) a Deima (1818). Toto číslo odráží i střední vzdálenost Marsu od Slunce (227 700 000). Jen čirá náhoda? Rozměry Martových měsíců byly dlouho neznámé. Nebylo je možné zjistit pozemskými teleskopy. Přesto v roce 1944, když mi bylo sedm, jsem poskytl rozměry pro Phobos a Deimos dosažené užitím mého harmonizujícího čísla (viz níže) 521746.2517462, čili 272 219 151 211.

Použitím tohoto čísla jsem určil velikosti marsovských měsíců v kilometrech takto: Phobos: délka 27, šířka 22, hloubka 19; Deimos: délka 15, šířka 12, hloubka 11 [2]. Tyto míry musely čekat na ověření kosmickou lodí NASA. A jak ukázaly údaje kosmické sondy Viking, všechny byly správné… Mnohokrát jsem byl tázán, z čeho jsem odvodil své harmonizující číslo a jaký důkaz byl použit k jeho určení na šest míst. Než tuto otázku zodpovím, musím požádat čtenáře o trpělivost. Napřed budeme muset probrat specifickou matematiku, které při řešení těchto problémů užívám. Měsíční rok má 52 týdnů, to je 364 nocí. Můj diagram harmonie sfér má rozsah dvou oktáv (25 tónů či not). 25 je zrcadlově 52, takže harmonizační číslo musí zahrnovat obě tato čísla: 52 – 25. Chybějící čísla stojí na 2277, tedy 22 plus 77, i 22 krát 77. Interpolací 47, atomového čísla stříbra zasvěceného měsíci, jsem odvodil následující rovnici: 22 + (77X22) + 77 - 47 = 1746. Mé harmonizační číslo bylo proto 521746.2517462, čili 272 219 151 211.

Ačkoli se Encyclopedia Britannica rozhodla mé údaje o rozměrech obou měsíců neuvést v obavě, že jsou příliš velké, publikovala v šedesátých letech mé údaje o vzdálenostech obou satelitů k centru Marsu. Má první rovnice k určení vzdáleností, sestavená roku 1944, vycházela ze slunečního roku o 365.24 dnech a lunárního roku zahrnujícího 354,36 nocí. Rozdíl 10,88 odpovídá 10,88 stopám za sekundu pro rychlost zvuku. Nyní můžeme přejít k rozboru přesné metody, jíž jsem použil k určení těchto vzdáleností.


METODOLOGIE

Hned zpočátku je důležité podotknout, že popsaná metoda zahrnuje téměř výlučně pohled z hlediska Země, ne z Marsu. A opět prosím o trochu trpělivosti. Tato látka je snadno pochopitelná, ale vyžaduje trochu zdlouhavější vysvětlení. Postupným popisem toho, proč jsem při určování rozměrů obou měsíců volil právě tyto míry, budeme postupovat pomalu, ale jistě směrem k závěru. Phobos vychází při pohledu na Mars na západě a zapadá na východě při zdánlivé době oběhu 11 hodin. Číslo 11 bylo pro starověké kultury velmi důležité. Udává počet půltónů diatonické hudební stupnice před dvanáctou notou, kterou je oktáva. Je to tak dodnes. Jestliže zde zasáhla ruka člověka, výběr by padl na 11, jelikož má unikátní symetrii shodně interpretovatelnou ze západu na východ a naopak.

Všimněte si také, že 11 krát 11 je 121, a to nám krát 11 dává 1331, a ještě jednou krát 11 je to 14641. Důležitý je i fakt, že 47 (atomové číslo stříbra, zasvěceného Měsíci) plus 74 (zrcadlené číslo stříbra) se také rovná 121, a že 121 na druhou je opět 14 641. Tedy 14 641 minus 26 (atomové číslo železa zasvěceného Marsu) se rovná 14 615 – což je vzdálenost měsíce Deimos od centra Marsu (v mílích). Dále, 14 615 děleno 2,5 (25 not děleno 10 prsty) se rovná 5 846. 5 846 minus 26 (atomové číslo železa) se rovná 5 820, což je vzdálenost měsíce Phobos od centra Marsu (v mílích). Vyjádřeno metricky je vzdálenost Deima od centra Marsu 23 520 km. 23 520 plus 55 (atomová váha železa) se rovná 23 575. Obdobně je vzdálenost v kilometrech Phoba od centra Marsu 9 366 km. 9 366 plus 55 se pak rovná 9 421.

Teď už mohu odpovědět na otázku, která se týče výpočtu rozměrů měsíců. Jednoduše jsem sečetl všechna shora uvedená čísla (14 615 + 5 820 + 23 575 + 9 421). Výsledkem je 53 431. Pak jsem se vrátil k dříve zmíněnému číslu 11 a užil ho za použití čísla 53 431 jednotlivě a v obráceném pořadí následujícím způsobem: 11 jsem navýšil o 1 na 12, to jsem navýšil o 3 na 15, to jsem navýšil o 4 na 19, to jsem navýšil o 3 na 22 a to jsem navýšil o 5 na 27. To mne spolu se shora uvedeným harmonizačním číslem dovedlo k stanovení specifických rozměrů 272 219 pro Phobos, a 151 211 pro Deimos. Teď se ovšem musíme blíže podívat na doby oběhů Phoba a Deima. Obě využívají číslo 918, pocházející z násobku 600 krát 1,53 (rozdíl mezi 28nočním menstruačním cyklem a 29,53nočním cyklem našeho Měsíce). 918 děleno 2 udává na minutu přesně oběh měsíce Phobos – 459 minut.

Druhá odmocnina z 918 na sekundu přesně udává dobu oběhu měsíce Deimos, činící 30,2985 hodin. Toto je už na první pohled harmonické! Pravdou je, že Phobos a Deimos jsou uzamčeni v několika rovnicích, které demonstrují jejich tandemový vztah. Tento bod vypichuje jejich minutové jízdní řády, pro (Phobos oběhne Mars jednou za 459 a Deimos za 1 818 minut), jak ostatně dokládá následující rovnice: 459 + (1 818 x 5.5 x 459) + 1 818 = Phobos 4 591 818, Deimos 5,5 je 55 atomová váha železa (zasvěceného Marsu) děleno 10 (prsty na rukou původce – tedy člověka).


SKRYTÉ VZTAHY

Co našemu přímému pozorování zůstává skryto, je významný vztah Phobova 27 554sekundového oběhu a Deimova 109 075sekundového oběhu k cesiové sekundě. Na General Conference on Weights and Measures, 13. října 1967, bylo ustanoveno: „1 sekunda na základě frekvence emitovaného světelného záření izotopu Cs 133 je čas potřebný pro 9 192 631 770 jeho přechodů ze základního do excitovaného stavu.“ Tato jednotka byla ustanovena proto, aby bylo při libovolném experimentálním důkazu možné tuto novou sekundu odlišit od efemeridní sekundy odvozené z pohybu Země. Přesně tak! A zde je ten skrytý vztah: povšimněte si, že 109 075 sekund Deimova dne běží v obráceném směru, než se měsíc pohybuje. A teď se podívejte na tato čísla: 23 hodin 56 metrů 4.09 sekundy (délka pozemského dne), 27 554 s 57 0901 s (Phobos a Deimos) 23 hodin 60 minut 00 sekund (hodin/den).

To lze vyjádřit jako: (23 560 409 + 27 554 570 901 - 236 000) děleno 3, se rovná 9 192 631 770 (sekunda cesia). Co to všechno znamená? Znamená to, že musíme všechno přehodnotit znovu. Budoucnost člověka je v minulosti, které nemůže uniknout. Odvození sekundy cesia na 9 192 631 770 je příliš specifické, aby to byla jen šťastná náhoda. Ze shora uvedené rovnice by mělo být jasné, že oběžné dráhy měsíců Marsu byly vědomě synchronizovány podle hodin našeho pozemského dne. To není náhoda, ani shoda okolností: JE TO ZÁMĚR! Phobos a Deimos byly pečlivě vybrány a umístěny tak, aby vykonávaly funkci sekundových ručiček, v roli metronomu pro sekundu cesia. Kromě této bezprostřední funkce, proč vlastně právě cesium?

Souvisí tento kov s iontovým pohonem prostředků, použitých k jejich ukořistění z pásu asteroidů? Hraje cesium nějakou roli při udržování jejich precizních oběžných drah? Ať už je ten důvod jakýkoli, Phobos a Deimos instalovaly na marsovské nebe bytosti ze Země, ne z Marsu. V rozmezí života jediné generace jsme se dostali od koňského povozu na Měsíc. Máme důvody věřit, že dřívější civilizace postupovala obdobně a dostala se ještě mnohem dál. Zmizela beze stop, možná pod ledovci.

Mars je dnes pustinou. Co se asi stalo s jeho atmosférou? To už má cesiová rovnice říci nemůže. Co říká je, že Phobos a Deimos lze považovat za výstrahu před našimi jadernými a kosmickými technologiemi. Máme se z čeho poučit: je tady Phobos, Deimos a Mars.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.