"S.A.T.I.R." (SONICKO - ASOCIAČNÍ TVORBA ŽIVOTNÍ REALITY) - UKÁZKA STUDENTSKÝCH POZNÁMEK ZE SEMINÁŘE (1)

Průběžně si nastavit individuální projev svého života tak, aby měl ten nejharmoničtěji nastavený parametr k našim cílům, záměrům, životnímu poslání, a do toho patří i kultivace osobnosti a dalších věcí s tím spojených.

TECHNIKA LOREAN – dominantní práce na sobě, tzn. nastavili jsme si určité funkce svého vědomí tak, aby odpovídaly novým kvalitám pro energetickou koncepci toho světa, ve kterém žijeme, která se průběžně formuje, tvoří a nastavuje podle určitých principů a zákonitostí nejen mikrokosmického charakteru, ale i toho makrokosmického. Je to souhra mezi činností fyzického vědomí a hypervědomé složky, která je část lidského vědomí za normálních okolností neaktivní, je to spící část. A Lorean měl za úkol nastavit proces postupného probuzení tohoto vědomí a propojit toto vědomí s fyzickou formou vědomí. Na tomto kurzu jsme používali programy, které byly složeny z určitých specifických archetypů, které nám měly pomoci aktivovat tyto změny uvnitř nás. Průběh změn je individuální. U každého člověka změny probíhají v hloubce, kvalitě a čase individuálně. Je to odvislé od toho, kolik času tomu věnuji doma v běžných životních podmínkách. Je důležité nepospíchat. Je to proces, který jsem si iniciovala a měl by se postupně rozvíjet v průběhu celého mého života.

Vývoj je třeba podporovat praktickou aktivitou, jinak zakrní.

Průvodní jevy:

• Průběh určitých typizovaných událostí se zrychluje, protože aktivní hypervědomí je schopné daleko kvalitněji a v daleko větším objemu zpracovávat data, informace (zkušenosti), které ke mně přichází skrze žití těchto událostí. To zrychlení je kontrolováno …. hlídáno naším hypervědomím. Člověk nevstoupí do radikálních procesů nad rámec své únosnosti.

• Druhá důležitá okolnost, která je s technikou Lorean spojena, je oblast zdraví. Jakmile lidé začnou aktivně pracovat s touto technikou, na určitou dobu se může zhoršit zdravotní stav, protože nemoc není negativní záležitost, ale je to projev, určitý tok informací …. komunikace mezi tělem a vědomím. Takže to, co by postupovalo plíživě, pomalu a člověk by si to neuvědomil, se tímto zrychlí a prohloubí. Je to ale přechodné a pak by mělo následovat celkové zlepšení fungování těla a měla by se zvýšit intuitivní schopnost komunikace s tělem. Choroba je důsledkem celkové absence nebo oslabení této komunikace s tělem.

Technika Lorean není jen o programování. Programy jsou jen určitou berličkou.

Princip datové a energetické akcelerace jakožto radikální transformační prostředek současné reality

EVOLUCE – množství projevů na makro- i mikrokosmické úrovni. Je to skupina významných sil, které v každé vteřině našeho života působí na náš organismus, tzn. že působí na naši citově-emoční, mentální, fyzickou koncepci a realitu, které jsme součástí. Základním předpokladem k tomu, abych byla schopna tvořit svou realitu, je potřeba se umět vyrovnat se silami individuální evoluce.

Zajímá mne individuální realita, která se vyvíjí. Pokud chci být pánem své reality, svého života ... být správcem svého života. Jsem schopná tyto procesy kontrolovat, řídit a měnit. Většina lidí toto není schopná a tyto procesy naopak s nimi manipulují. Typizovaný projev těchto lidí je, že „já jsem ten chudák, který se narodil na špatné planetě“, život je těžký a já nevím, co mám dělat. Radikálním projevem je jejich sebevražda.

Důležité je zvrátit tento stav. Je třeba zjistit, na kolik mne řídí události nebo jak já jsem schopná řídit vědomě tyto procesy! Satir má za úkol nás naučit, abych já byla správcem svého života. Je určité procento jevů, jsou to jisté radikální akupunkturní body, které nezvrátíme. Jsou to uzly, které se pohybují nad rámec tohoto života. Už jen to, když se naučím průběžně spravovat svůj život, nebudu pak potřebovat se obracet na někoho druhého, aby mi určité věci vyřešil.

Základem je ovládnout projevy svého života natolik, abychom byli schopni řídit tyto procesy ve svém životě. Abych byla schopna být správcem, je potřeba mít k dispozici určité předpoklady:

 Vždy musím mít na zřeteli cíle, ke kterým chci ve svém životě směřovat ... je jedno, jak jsou daleko nebo co je jejich obsahem. Důležité je, abych je měla. Když máme cíl, který před sebou vidíme a chápeme účel, který pro nás má, tak usměrníme tok energie svého života ... tzn. z rozbouřené řeky vytvořím koryto a dáme tomu směr. Energie života je fungující a existující sama o sobě. Ale když není usměrněná, je disharmonická a je ji třeba transformovat a musí se vyvíjet, a disharmonická energie se vyvíjí disharmonicky a disharmonická energie vytváří disharmonické prostředí daného jedince .... problémy ve vztazích, zdraví, krádeže, osud rodiny .... Energii života usměrníme jediným možným způsobem, a to vytvořením permanentně jsoucích cílů (mám psa, bude si dělat, co chce ... ukazuje nám svou předvahu nad svým pánem, ale když toho psa budu učit povely, tak on ... co by životní energie bude usměrněný, vytvořila jsem mu permanentně jsoucí cíle a ten pes pak svou energii, kterou má, může konkrétním usměrněným způsobem použít). Je třeba si dávat záležet na tvorbě cílů ve svém životě. Tyto cíle mohu formálně nastavit různým způsobem. Např. realizace cílů ve třech rovinách:

• a) mentální rovina – duchovno, ideologie,

• b) citově-emoční rovina – vztahové záležitosti,

Na začátku je nějaká tužba, přání, které mne někam táhne ... citově-emoční tah. Když ho nebudu blokovat a nechám ho působit a jen si ho budu uvědomovat, pak se tento tah velice rychle změní v konkrétní příležitost. Na tu příležitost my musíme zareagovat, protože citově-emoční tah je ryze subjektivní faktor, který je uvnitř nás a je jinový. Příležitost je objektivní faktor, protože přichází z venku na základě nějakého poznatku, jevu, události, projevu a má plusový náboj. Když si neuvědomím tu příležitost, tak ji neuchopím. Je ji třeba vnímat, vidět.

Dalším faktorem je té příležitosti důvěřovat, jinak ji neuchopíme.

A třetím faktorem je uchopení příležitosti, tzn. že aktivně, prakticky začnu konat s energií příslušné příležitosti. Nesmím se jí bát, zaleknout se jí nebo si být nejistá. Díky tomu uchopení konkrétní energie příležitosti se vytvoří další prvek .... CÍLE. Každý cíl má mnoho kompaktních celků. A tyto cíle je třeba si vést ve všech třech rovinách (mentální, citově-emoční a fyzické). Podstatné je, že bychom měli mít aktivní cíle vedle sebe ve všech třech rovinách. Pomocí cílů usměrníme tok životní energie, v tu chvíli máme kontrolu nad energií svého života. To je stav, kterého bych měla dosáhnout, protože mi dává předpoklady k tomu, abych byla schopna kvalitně a prakticky pracovat se Satirem.

Inspirativní pomůcky k lepší orientaci v rámci práce s energiemi příležitosti

Obecně řečeno se komplex těchto aktivit dělí do tří konkrétních fází:

a) Zachytit příležitost – existuje jedna poučka, která říká, že VŠECHNO JE PŘÍLEŽITOST!

Život sám je jedna velká příležitost. A proto já potřebuji usměrnit energie života, abych mohla z této celkové příležitosti čerpat. Toto všechno funguje na bázi hologramu. Život se skládá z nekonečného množství lidí, které za svůj život potkám, událostí, které prožiju, prostředí, ve kterých jsem se nacházela, výzev od jiných lidí, se kterými jsem se ve svém životě setkala. Kapacita lidské bytosti není vyvinutá tak, aby všechno jako pomeranč vyždímala a vypila, je třeba pracovat s elementárními částečkami, jsou to dílčí, malé příležitosti té jedné velké příležitosti, která je život. Jak je tedy vidět? K tomu je potřeba zrealizovat několik důležitých faktorů.

Nejdůležitějším faktorem je reakce na pocit – je důležité rozlišovat mezi příležitostmi tu, která je pro mě ta nejoptimálnější. Je třeba zhodnotit, jaký mám pocit z každé příležitosti a pak si vyberu jednu příležitost, ze které budu mít ten nejlepší pocit v danou chvíli, a tu uchopím. Není nutné vědět jak, ale je ji třeba uchopit. Je třeba reagovat spontánně na základě pocitové pohnutky, je jeden důležitý nástroj, který mi pomůže dobře zachytávat a vidět ty příležitosti. Společnost funguje tak, že člověka odtrhává od pocitové složky tak, že člověk zpracovává rozumově, nikoliv pocitově, danou situaci .... symptom rozumbrady ... rozumově si zdůvodňuje, proč ten pocit, který je mu příjemný, je pro něj blbost a reaguje antipaticky ke svému životu. Život nikdy rozumově nepochopím, život jsem schopna cítit, cítit pulsaci života. Život nejsou data, je to energie a energii mohu cítit. Data jsem schopna analyzovat, ale ne energii. Jsou to dvě rozdílné položky ... energie a data.

Data v životě, která jsou, to je scénář životní výuky. Nám jde o pocitovou složku. (Přečtu si knihu....to jsou data, ale pak zavřu oči, zhluboka se nadechnu a vydechnu a procítím si knihu, a pak to skloubím s tím, co jsem si přečetla.) Když je člověk odtržený od pocitové složky, nikdy není schopen naplnit koloběh energií v životě. Je třeba využít všech nástrojů, abych rozvíjela pocitovou složku svého já a neustále pracovala na vyrovnávání pocitové a rozumové složky ... praktická cesta. Je to individuální. Když cítím energii, naslouchám jí, vím o ní. Příležitost je shluk energie a my jsme s ní v kontaktu. Pocit sám mi řekne na koho se obrátit, kam jít. Děti jsou v tom skvělé, protože reagují spontánně. Rozhodování je postavené na cítění energie příležitosti a tím ji uslyším i uvidím. Je třeba se vyrovnat s touto zkušeností – mám-li cítit energie života skrze nekonečný potenciál dílčích příležitostí, které ke mně přicházejí a mám je vidět, nutně musím spontánně cítit jejich přítomnost a tato spontánnost je ale často v rozporu s požadavky systému (sluší se – nesluší se, patří se – nepatří se). Jakmile začnu vnímat rozpor mezi rozumem a pocitem, je třeba zpozornět. Ale pokud budu harmonicky spolupracovat s pocitovou složkou, nikdy mne nepodvede. Až to zvládneme, budeme u každé akce schopni vidět ÚČEL.

Je důležité si rozšířit kapacitu vnímání svého života do účel - příčina - důsledek.

Např. náš kurz .... pro každého je účel jiný. Až pochopím příležitost kurzem vytvořenou, pochopím i účel.

Sama budu schopna řídit procesy ve svém životě.

Lidé, kteří jsou na vysoké evoluční individuální duchovní úrovni, jsou ve kterémkoliv okamžiku svého života schopni rozpoznat, jaký je účel, že prožívají určité setkání, zkušenost .... skrze pocitovou složku vnímání jsou schopni vidět příležitost. A toto je třeba se naučit. Zbystří se nám schopnost vnímat rezonanci svého života.

b) Důvěřovat, otevřít se příležitosti – jsme v situaci, kdy příležitost vidíme, a toto je rozhodná situace .... můžu pracovat s tou příležitostí, nebo jí dát sbohem. Žádný člověk není povinen s touto příležitostí pracovat. Je tedy dobré reagovat na každou příležitost, která se mi naskýtá, nebo ne? Reaguji na tu příležitost, kterou vnímám po cítící stránce jako ryze sympatickou a přitažlivou ... je to přirozený výběr. Musím se ale naučit fungovat s pocitovým faktorem. Co se stane ve chvíli, kdy cítím příležitost jako přitažlivou ... v tu chvíli začne u člověka pracovat mysl. Mysl a srdce jsou spojené nádoby, tzn. když začnu fungovat skrze pocit, je potřeba počítat, že v tu chvíli začne reagovat rozum ... nedělej to, to se nesluší ... našeptávač. Souvisí to s přírodními zákony a principy. Jsou to dvě ramena vah .... city a pocity – rozum a mysl. Rozum zákonitě huhlá antipaticky. S tím je třeba počítat. Třetím faktorem je svobodná vůle, protože já se můžu naprosto svobodně nechat vést rozumem nebo pocitem. Tato situace je dost schizofrenní ... protože jestli vyjdu vstříc rozumu, půjdu proti pocitu, a opačně. Životní zkušenosti lidí, kteří už ušli kus cesty na své evoluční cestě, hovoří o tom, že zhodnocení celého procesu má daleko větší kvalitu, když půjdu dopředu skrze pocit.

Další věc, která s tím jde ruku v ruce, je reakce okolí. Mé rozhodnutí, které učiním podle svého pocitu, může, ale také nemusí narážet na intenzivní reakce mého okolí. To jsou pro mnoho lidí odrazující faktory. Člověka může odradit reakce okolí od pocitového jednání a na základě toho jde vědomě proti svému pocitu, protože si myslí, že cesta skrze rozum je snadnější. A tady platí pravidlo: čím menší reakce okolí na mé rozhodnutí, o to bouřlivější je reakce mého nitra v těle, a čím menší destruktivní reakce mého těla, tím bouřlivější reakce okolí.

Bouřlivé reakce těla – kolaps ledvin, jater .... Pokud jednám dle svého pocitu, mé tělo je v klidu a problém má moje okolí, kterému nastavuji zrcadlo. Nejdůležitější je, abych já byla v harmonii. Bouřlivé reakce lidí v mém okolí jsou proto, že lidé jsou odtrženi od citově-emočního faktoru. Je důležité, abychom si skrze citově-emoční rámec v rámci množiny aktuálních příležitosti vybrali tu, která se nám jeví jako citově nejpřitažlivější, a poté se nechali vést touto příležitostí, tzn. že v tu chvíli začínám pracovat s energiemi těchto příležitostí a transformuji je do vytváření cíle ... bod c).

c) Praktickým způsobem využít energii příležitosti k tvorbě, budování cílů za účelem usměrnění toku životní energie – v životě mi běží současně několik cílů, časové vrstvení cílů je nutné a důležité, jelikož nám umožňuje vícenásobným způsobem usměrňovat energii svého života. Životní bezcílnost je duchovním malomocenstvím! ... Tzn. mají malou moc ve svém životě, jsou zmítáni životem sem a tam. Končí v únikových zónách života – drogy, alkohol, sekty. Systém pracuje na tom, aby mladí lidé neměli cíle! Systém potřebuje vyvolávat u lidí zoufalství, bezmocnost, závislost.

Čím více cílů budu mít, tím více energie budu v životě dostávat. Čím více budu mít cílů, tím více budu dostávat energie na jejich realizace, tím více a kvalitněji jsem v kontaktu se svým životem a tím kvalitněji mohu vychutnat tyto energie.

Máme hodně pocitů, které nedokážeme vyjádřit, protože rozum nemá potenciál jak to popsat. Pokud má někdo negativní pocit, vyplývá to z toho, že člověk nemá dostatek zkušeností. Neexistuje negativní pocit. Jsou situace, kdy má dominovat rozumová část, a jsou situace, kdy má dominovat pocitová část.

Jakákoliv změna je způsobena změnou toku energie a změnu energie nevyvolám daty, je to možné jen skrze změnu energetického toku .... a u toho člověk musí být vědomý. Práce s energiemi vyžaduje od člověka být vědomě přítomen.

Množina cílů je individuální. Evoluci máme každý jinak nastavenou. Je třeba nebát se klást stále nové a nové cíle. Jít za to omezení. Vytyčit si cíl na základě transformace příležitosti a pak ho taky realizovat. Když si vytyčím cíle, které nebudu realizovat, zbytečně si vytvářím problémy ve svém životě.