SKALÁRNÍ ENERGIE, ČÁSTICOVÉ ZBRANĚ A TECHNOLOGIE NOVÉHO TISÍCILETÍ (12)

V případě zkázy DC-8 došlo působením extrémně silného elektromagnetického pole ke zničení elektronických a elektrických systémů letadla, což vedlo ke ztrátě výkonu jeho motorů v důsledku paprskové energetické extrakce v těsné blízkosti letounu. V takovém případě neměl nikdo na palubě žádnou šanci na přežití.

Zkřížené, zářící paprsky byly pozorovány v oblacích včetně pohybujících se světelných koulí, které narazily do letounu DC-8. V letounu se prakticky okamžitě vzňalo plastové vybavení. Díky tomu vznikla emise vysoce toxických plynů, které vdechovaly všechny osoby, které se nacházely na palubě. To vše se odehrálo ještě před tím, než DC-8 explodovalo. Baerden je přesvědčen o tom, že letoun musel být nějakým způsobem sledován vzdáleným (ruským operátorem) a to již v době když startovalo na rozjezdové dráze. V trupu letounu během ohledání trosek byl objeven otvor, který je charakteristický pro působení skalárního typu energie.

Investigativní novinář Bob Gladwin vyfotil místo zásahu skalární zbraní na povrchu raketoplánu v druhé polovině měsíce listopadu roku 1985. V podstatě to bylo poprvé, kdy se na veřejnost dostaly snímky povrchu kokpitu letounu (raketoplánu) zasažené skalární zbraní. Shodou okolností, o dva týdny později dne 12. prosince, stejná nebo podobná zbraň udeřila do amerického letounu DC-8 v oblasti Newfoundland. Ovšem již v dubnu roku 1985 došlo k odpálení rakety „Titan 34-D“ (viz. obr. vlevo) a to na základně Vandenberg Air Force Base. Bohužel tato raketa explodovala pět vteřin po startu.

V tomto okamžiku videokamery bezděčně zachytily světelné markéry, které prozradily, že na raketu Titán byl učiněn útok za použití skalární elektromagnetické houfnice. Na videu jsou jasně patrné kulovité shluky světelné energie přesně tak, jako tomu bylo o několik měsíců později v souvislosti s tragédií „DC-8“. Poměrně přesný popis účinků tohoto útoku nenechal nikoho z odborníků na pochybách, že Sověti uvedenou raketu zničili. Podobně dopad