Z TAJNÝCH ARCHIVŮ BÝVALÉ SOVĚTSKÉ ARMÁDY - PRAPODIVNÁ SETKÁNÍ (3)

Damiděnko ve svých knihách na několika místech zdůrazňuje, jak němečtí nacisté měli velký zájem o veškeré informace, které se týkaly legend o obřích bytostech nacházejících se v podzemních systémech Tibetu a Nepálu. Zdá se, že toto by mohl být jeden z důvodů, proč Hitler poslal několik speciálních výprav do tohoto regionu. Výpravy, během kterých asistovaly mnohé z domorodých kmenů, byly také zaměřeny na vyhledávání možných lokalit, kde by se mohly nacházet vstupy do podzemních systémů. Samozřejmě že součástí jejich cílů byla také snaha o objevení bájné Shambaly.

Když se podíváme zpětně do historie, nacházíme poměrně překvapivé informace, které se týkají pozorování objektů "ufo" v blízkosti Bajkalského jezera již v roce 1904. Zprávy z úst místních domorodých kmenů hovoří o létajících světlech, objektech doutníkového charakteru. Mnohé z těchto objektů podle očitých svědků prováděly poměrně složité manévrování, jiné zase přistály přímo před zraky užaslých Evenků. Podobné příběhy se dozvídáme i od zaměstnanců, kteří pracovali na výstavbě slavné transsibiřské magistrály. Je zajímavé, že nejvíce pozorování "ufo" bylo zaznamenáno v "Burjatské republice" (viz obr. vlevo), která se nachází v centrální části ruské asijské enklávy.

Plocha Burjatské republiky zaujímá 351,3 tisíc kilometrů čtverečních, což odpovídá zhruba ploše území Německa. Sousedí s regiony Čita, Irkutsk, Tuva, Mongolskou republikou a pochopitelně sdílí pobřeží Bajkalského jezera. Podle legend prastarých a původních národů žijících na území dnešní Burjaktské republiky nemá Bajkal žádné dno. Jezero je prý spojeno s oceány, moři i řekami. V hlubinách jezera se prý nachází stříbrný zámek, který se nazývá "Эрлик-Хана" a kde žije Ten, který řídí osudy nevědomého lidstva. Jedním z největších znalců legend a pověstí spojených s Bajkalským jezerem je Alex Tivaněnko, který žije ve městě "Улан-Удэ". Všechny tyto legendy a báje poměrně jasně naznačují, že s tímto nejhlubším jezerem světa jaksi není všechno v pořádku, jak by se na první pohled zdálo.

Dno Bajkalského jezera je i v současné době předmětem poměrně intenzívních výzkumů a doposud máme o jeho morfologii a dalších aspektech jen velmi málo kusých informací. V seriálu o bytostech "Anunnaki" se v jednom díle rozepisuji to tom, že mi od "kříženců" bylo sděleno, že z jejich strany je od nejstarších dob toto jezero využíváno k různorodým účelům a že na jeho dně se nachází poměrně významná strategická základna bytostí "Anunnaki". Nabízí se tedy otázka, jak dalece by tato základna mohla být shodná s legendárním "stříbrným zámkem Эрлик-Хана"? Každopádně celá řada informací pasuje do sebe poměrně dokonalým způsobem.

V prastarých staroslovanských kronikách, které se nachází ve městě Irkutsk, jsou vedený záznamy o pozorování "ufo", které sahají až do roku 1884. Většinou se jedná o popisy a nákresy obřích koulí, které manévrují nad vodní hladinou jezera a mnohdy i sestupují pod hladinu. V daném období pochopitelně neexistovala letadla, balónové sondy ani vzducholodě. Tivaněnko se proslavil tím, že si po mnoho desetiletí vedl svůj soukromý deník pozorování prapodivných objektů nad bajkalským jezerem.

Tak například v roce 1965 bylo Tivaněnkem, ale i desítkami dalších svědků pozorováno ohromné monstrum doutníkového tvaru, které se několik minut vznášelo nad vodní hladinou a červeným světlem propátrávalo široké daleké okolí. Objekt měřil asi 250 metrů na délku, nevydával žádný zvuk. Zhruba po půl hodině z něho vyletěly tři menší kulovité sondy, které se záhy ztratily za blízkými horami. Poté se obří doutníkovitý objekt ke zděšení zainteresovaných pozorovatelů ponořil pod hladinu jezera. Poté ještě po několik minut bylo patrné pohybující še červené světlo ve velké hloubce jezera. (Obr. vpravo: V ledu jezera Bajkal se na satelitním snímku objevil tento přesný prstencový útvar. Ruské úřady dodnes utajují veškeré informace na toto téma.)

Další zajímavé informace nalezneme v "Ústředním archívu Burjatské republiky". Jsou zde k dispozici desítky velmi zajímavých pozorování. K jednomu takovému případu došlo v roce 1954, kdy nedaleko města "Кудара-Сомон" jeden z objektů přistál na zemi. Místní obyvatelé pak skoro dvacet minut pozorovali několik obřích bytostí, které cosi kutily pod diskovitým letounem. Pikantní na celé věci je, že celé toto divadlo pozoroval i jeden z místních policistů na motorce, který posléze sebral odvahu a přiblížil se k bytostem až na několik metrů, aniž by to tyto bytosti nějak vzrušilo.

Dokonce prý jeden z místních psů normálně přiběhl k těmto bytostem a počal očuchávat jejich specifický oblek, který se asi nejvíce podobal potápěčské výstroji, ale ani toto bytosti nějak nevzrušilo. Asi po dvaceti minutách zamávaly užaslým pozorovatelům a doslova prostoupily stěnou objektu do jeho nitra. Ten se po několika dalších minutách ohromnou rychlostí vznesl k obloze a odletěl směrem k mongolským hranicím. Tato událost mi připomněla podobný případ, který se v osmdesátých letech odehrál v Kazani. Je také možné, že se tento případ vztahuje k událostem tzv. "borisoglebských gigantů".

V bývalém Sovětském svazu existoval v osmdesátých letech přísně tajný vládní program, který se zabýval studiem aktivit mimozemských forem inteligence na území SSSR. Tento program nesl krycí název "Сетка". Jedním z čelních představitelů výzkumu byl i prof. dr. Eduard Jermilov DrSc. z "Ústavu radiopsychologie", který se velmi detailním způsobem zabýval případem z roku 1982, ve kterém cizí bytosti obřího vzrůstu hrají velmi důležitou roli.

Někteří z čtenářů asi nyní již tuší, kam směrujeme naši pozornost. Borisoglebsk se nachází v teritoriu města Voroněž, kde došlo k nejúžasnějšímu setkání "třetího druhu" v dokumentované historii SSSR a dnešního Ruska. Nechci však v tomto materiálu Voroněžský případ detailně pitvat a analyzovat, poukazuji na něj, neboť nabízí v kontextu s obřími bytostmi velmi zajímavé spojení s událostmi kolem Bajkalského jezera.

Již v roce 1980 byla při Ministerstvu národní obrany založena speciální vojenská komise. Jejím úkolem bylo detailní studium všeho, co se týkalo aktivity objektů "ufo", nebo dokonce mimozemských bytostí v SSSR. V čele projektu zvaného "Сетка" (Síť) byli plukovník Jurij Kolčin a známý ruský vyšetřovatel paranormálních jevů Michal Gerstein. Dne 26. května 1982 došlo během souběžného pozorování objektů "ufo" ke ztrátě komunikace letounů "Mig-21", které se s cizím objektem setkaly v nadmořské výšce 1500 metrů. Ruské letce se nakonec podařilo nějakým způsobem cizí objekt poškodit. (Obr. vlevo dole: Rekonstrukce pozorování obřího doutníkovitého objektu rybáři na jezeře Bajkal.)

Z tohoto důvodu hned na druhý den počala armáda pročesávat poměrně velkou oblast kolem obce Povorino. Po několika hodinách pátrací akce ruští vojáci spatřili na jedné z lesních mýtin bytost humanoidního vzhledu vysokou asi tři a půl metru. Humanoid byl oblečen do stříbrného obleku s nazelenalým nádechem metalického charakteru. Než však stačili vojáci jakkoliv zareagovat, bytost zmizela z dohledu v nedalekých křoviscích a po dalších dvou minutách vojáci spatřili mezi stromy záblesk exploze. S ruskou letkou byl později obnoven rádiový kontakt a stroje se v pořádku vrátily na letiště. Mimozemskou bytost se již znovu nepodařilo nalézt, stejně tak nebyl nalezen ani údajně sestřelený mimozemský objekt. Tedy pokud máme věřit odtajněným archivním materiálům.

Výše uvedená epizoda je poměrně podrobným způsobem popisována v knize Jurije Kolčina "Феномен НЛО – Взгляд из России", která byla vydána v roce 1997. Ovšem tajemné obří bytosti z Ruska nezmizely. V roce 2000 opublikovala "Komsomolskaja Pravda" článek A. Pavlova o tom, jak jistá ruská vojenská brigáda dislokovaná nedaleko obce Timofevka spustila poplach poté, co se nedaleko kasáren pohybovaly dvě obří postavy o výšce asi tří metrů ve stříbřitých kombinézách. Bytosti přišly z nedalekého dubového háje a ve chvíli, kdy byl vyhlášen poplach, zmizely neznámo kam. Vojáci se pochopitelně nezvané hosty pokoušeli stíhat, ale bezvýsledně. Vzhledem k tomu, že byla půda mokrá po dešti, podařilo se alespoň zadokumentovat velké beztvaré stopy v blátě, které vykazovaly známky radioaktivity.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly