"AKTA OMIKRON": Bitva o planetu Zemi a lidskou Duši (21)

V předcházející části jsem poměrně podrobným způsobem referoval o "černých" a přísně utajovaných operacích americké vlády, které spočívaly v sérii velmi specifických cest na povrch planety Mars. Tyto aktivity byly možné díky praktickému využití technologie "časoprostorového cestování" v rámci tzv. "Projektu Monatuk". Ve skutečnosti šlo o gigantický projekt, který si i v současné době dokážeme pouze stěží představit. Je samozřejmé, že za spuštěním aktivit takového charakteru musely stát velmi zásadní příčiny. Asi jednou z nejvýraznějších byl objev unikátní cizorodé technologie, která byla objevena v jednom z podzemních jeskynních komplexů.

Operativní skupině, ve které se nacházeli i Duncan Cameron a Al Bielek, se podařilo po nějaké době a s vypětím všech sil tuto technologii tzv. "načíst". Zjistilo se přitom, že se jedná o velmi unikátní obranné zařízení, jehož úkolem bylo chránit naši Sluneční soustavu před případnými vetřelci, jejichž aktivity by byly postaveny proti lidské civilizaci. Ovšem i přes tato velmi závažná zjištění obdržela operační skupina rozkaz, na základě kterého mělo dojít k okamžitému zablokování tohoto pravěkého, ale stále funkčního zařízení.

Výzkumníkům, kteří byli přítomni na místě, tak nezbývalo nic jiného, než rozkaz realizovat. Přitom neuvěřitelným způsobem riskovali, neboť stačil jeden jediný chybný úkon a mohlo dojít ke katastrofě. Zároveň všichni zúčastnění museli prokázat nepředstavitelnou odvahu. Nikdo z nich nevěděl, do čeho se vlastně pouští. Takže v tomto retrospektivním pohledu lze říci, že šlo o stěží pochopitelný risk. S ohledem na tato fakta se nabízejí dvě velmi zásadní otázky:

• a) Proč se vojenské orgány a šedé eminence ve vládním sektoru rozhodly pro tak nesmyslný akt - zablokovat činnost tohoto pravěkého a vysoce sofistikovaného zařízení? (Navíc, když neměli o dané technologii prakticky žádné informace.)

• b) Kdo všechny ty nesmírně nákladné operace na povrchu Marsu financoval?

K první otázce jsem se alespoň částečně vyjadřoval v předchozí části tohoto materiálu, a proto bych se nyní soustředil na odpověď směřující k otázce číslo dvě. Podle několika střípků poměrně nezávislých informací se můžeme v současné době oprávněně domnívat, že jen náklady na technologické vybavení "Základny Montauk" se šplhaly do výše několika set milionů dolarů. Na podkladu svých vlastních analýz se domnívám, že zde je třeba sledovat výraznou aktivitu tzv. "skryté světové vlády" s tichou podporou oficiálních vládních kruhů a vojenských složek.

Je samozřejmé, že strategie tohoto financování běžela zcela mimo oficiální půdu Kongresu či administrativy USA. Ovšem odkud se tak velké finanční injekce (které dohromady dosahovaly výše několika miliard dolarů) braly? To je další dobrá otázka. Systémovou analýzou se mi podařilo zjistit, že financování těchto extrémně citlivých aktivit kolem "Projektu Monatuk" a dalších projektů, které následovaly, šlo zcela mimo miliardářské rodiny Rockefellerů, Rothschildů, Morganů a dalších.

Proč tomu tak bylo, vysvětlím později. Finance tekoucí z černého opiového trhu pod kontrolou CIA by jednak v tehdejší době nestačily a jednak infrastruktura CIA, která byla podobně jako NSA (National Security Agency) uvedena do života na přímý rozkaz bývalého prezidenta Eisenhoowera na počátku padesátých let, jak se později ukázalo, neměla o existenci "Projektu Montauk" prakticky žádné tušení. Ale finance odněkud téci musely. Odkud?

Odpověď přichází z míst, kde by to jen málokdo čekal. Po dlouhém pátrání se mi podařilo nalézt zajímavou informaci, která říká, že peníze tekly z obrovského zlatého pokladu, který pocházel přímo od nacistů. Jde o poměrně zajímavý příběh. Několik měsíců před ukončením II. světové války se podařilo spojencům nedaleko Štrasburku zajistit rozsáhlý zlatý poklad.

Podle mého názoru šlo o poklad, který se nacházel pod štrasburským hradem v obřím tresoru, který nechal Hitler vybudovat na počátku II. světové války, přičemž největším triumfem tohoto pokladu mělo být tzv. "Longinovo kopí" (viz obr. vpravo), které Hitler zajistil v jednom z muzeí hned po obsazení Rakouska. Je zajímavé, že právě tento artefakt s největší pravděpodobností zapříčinil smrt amerického generála Pattona (viz obr. vpravo), a to pár týdnů po skončení II. světové války. (Pokud budou mít čtenáři zájem, jsem ochoten se v další části k této záležitosti vrátit podrobněji.)

Později byl tento spojenci zajištěný a kontrolovaný zlatý poklad převážen ve 14 vagónech z Německa do Francie na bezpečnější místo. Součástí pokladu byly tuny a tuny nakradených vzácných zlatých artefaktů a relikvií, které během II. světové války nacisté svezli prakticky z celé Evropy. Ve Štrasburku pak měly být pod přísnou kontrolou a dohledem identifikované věci vráceny zpět národům, kterým byly odcizeny. Samozřejmě však musely příslušná muzea, kostely a další instituce prokázat jejich původní vlastnictví. Jenomže tento poklad do Štrasburku nikdy nedojel. Nějakých 45 kilometrů před městem v jednom z tunelů došlo k explozi lokomotivy a přes 400 tun zlata záhadně zmizelo neznámo kam.

Tento teroristický akt stál život 51 amerických vojáků. Cena zlata byla odhadnuta na 12 miliard amerických dolarů, což v tehdejší době byla nepředstavitelná částka. Sám generál Patton se těsně před svou neméně záhadnou smrtí snažil usilovně zjistit, kam se toto zlato podělo. Útočil přitom na tehdejšího nadřízeného vrchního velitele amerických sil v Evropě - generála Eisenhoowera, se kterým již byl těžce rozhádaný ohledně "Longinova kopí". Ve skutečnosti se stalo prostě to, že "tajná vláda" roztáhla své sítě a naplnila si svou pokladničku. Jak prosté!

O způsobu, jak se toto zlato dostalo do Montauku, kolují také nejrůznější zvěsti. Eviduji asi šest nejrůznějších verzí, přičemž nejpravděpodobnější se jeví ta, podle které za přesunem tohoto majetku stála nacistická "Thule". Záležitosti týkající se této tajné organizace jsou nesmírně zajímavé. Několik posledních let provádím v této oblasti poměrně intenzivní bádání a zjistil jsem, že oficiálně dostupné informace jsou v převážné většině konglomerátem zamlžená a jinak zkreslená data. Proč tomu tak je, je otázkou jinou.

Nicméně bychom měli vědět, že tato organizace byla odnoží tzv. "Řádu Nového Chrámu" čili (Ordo Novi Templi) a tento řád byl zase součástí jiného esoterického společenství - "Řádu Východního Chrámu" (Ordo Templi Orientis) čili "O.T.O". Bádání v těchto oblastech je nesmírně zajímavé, ale vyžaduje ohromnou trpělivost a cit pro fakta, neboť se člověk nachází ve velmi rozsáhlém bludišti s nepřeberným množstvím slepých uliček.

Výše uvedeným zjištěním se však alespoň pro nás "kruh uzavírá". Z jakého důvodu? Protože zde narážíme na aktivity člověka, o kterém jsem v předchozích částech tohoto materiálu již minimálně jednou hovořil. Na scénu totiž opět přichází Aleister Crowley, známý okultista a mág, který tak velmi významným způsobem tahal za nitky kolem firmy "EMI-Thorn". Čtenář si jistě vzpomene, že se jedná o společnost, která natočila celovečerní film s názvem "Filadelfský experiment". Nemusím připomínat, že Crowley patřil k těm nejvlivnějším členům kultu "Ordo Templi Orientis" (viz obr. vpravo dole). To se nám to pěkně skládá dohromady.

Ještě bych měl upozornit na jednu velmi podstatnou okolnost, na kterou bych málem zapomněl. "Filadelfský experiment" byl proveden dne 12. srpna 1943 (jak již víme, den a měsíc nebyl ani zdaleka vybrán náhodně, neboť došlo k zohlednění frekvenčního a energetického dvacetiletého cyklu planety Země). Ovšem již od 6. srpna 1943 až do osudného 12. srpna 1943, tedy celých šest dní nad USS Eldridge pravidelně přelétávaly neidentifikovatelné objekty diskovitého charakteru. Ovšem co by nás mělo především zajímat, je skutečnost, že během aktivní fáze filadelfského experimentu bylo do hyperprostoru společně s lodí a posádkou také vtaženo jedno "ufo", které se pak dne 12. srpna 1983 vynořilo v podzemních prostorách základny Mountauk Point.

Lze předpokládat, že ono "ufo" nebyla jen automaticky pilotovaná sonda. To znamená, že na její palubě se nacházela posádka nelidského charakteru. Následně pak muselo dojít k zákonité interakci mezi touto posádkou a nejvyšším vedením "Mounatuk Point", kde byl řízen "Projekt Mountauk" se vším všudy, co k němu patřilo. Tedy i s časoprostorovým cestováním. Podívejte se nyní zpětně do předchozí části – kdy došlo k zablokování obranné technologie pod povrchem Marsu? A zkuste se zamyslet, jak to všechno souvisí právě s touto událostí?

Pokud na to přijdete, pak vám zapadl další důležitý okruh dat na to správné místo. A my se budeme moci vydat dál.