O HISTORII BOHA JEHO ODPŮRCI A POSLÁNÍ ČLOVĚKA (2)

Tiámat překročila meze

Když nahoře nebesa nebyla pojmenována, dole země jménem nebyla zvána,  tu prastarý Apsú, jejich zploditel, a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,  své vody smísili dohromady…

Tak začíná babylonský epos o stvoření světa „Enúma eliš“.

A my nyní opět setřeme patinu barvitosti, v zájmu pochopení toho, o co ve skutečnosti šlo.

Sutech ve Slunečním paláci pořád mocně „prudil“, takže ho Horus (zde nazývaný Ea), pod dohledem boha Re (Anu), energeticky zpracoval, zformoval jako novou bytost a vystěhoval z paláce do dimenze původní pukliny. Tam už existoval éter (prastarý Apsú) a zářivá Tiámat v něm začala rodit vlastní potomky. Žádné jiné bytosti v této dimenzi nebyly, takže se mohla nazývat rodičkou veškerenstva – a dokud se zde množila dělením, bylo všechno v pořádku.  Jenže po dlouhých časech a mnoha potomcích zatoužila rodit skrze své frekvence i v dimenzi jiné, co byla pod ní. A vložila tam vlnové délky svého vědomí.

To už byl ale vážný prohřešek, neboť Tiámat tím narušila celý Boží řád.

Z nebe až na zem

Totiž z matematického hlediska je Boží tvorba zlomek, složený z dvanácti zlomků, v jehož jednotlivých částech jsou sice různé komponenty, ale celkový výsledek vždy musí dávat hodnotu Jedna. (Týká se to fyzikálních veličin, čili kvality a nikoli kvantity – té může mít Bůh kolik chce, protože jako zdroj má nekonečno.) Nedodržením řádu by však nastal chaos, ve kterém by jakákoli snaha o seriózní tvorbu postrádala smysl.

Když Tiámat narušila kvalitativní hodnotu zlomku poprvé, Bůh to dokázal přesunem v dimenzích Slunečního paláce ještě vyrovnat. Ale když to udělala podruhé, navíc se záměrem zaútočit na Sluneční palác, poslal proti ní hrozivého Marduka.

Byl to „přestrojený“ bůh Ea, v křesťanských legendách pak archanděl Michael, a ten udělal pořádek. V eposu to vyznívá poněkud komplikovaně, ovšem nám pro tuto chvíli bude stačit, že Tiámat (v jiných mytologiích Lucifer, Světlonoš) i všechny její ratolesti, jež smýšlely stejně jako ona, byly ze své dimenze svrženy.

Izajáš 14,12: Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó Lucifeře, v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem…

Dodejme, že v dotyčné dimenzi se od té doby opravdu nachází nebe, jehož vládcem je jednorozený Boží Syn – Kristus. Nejde však o konkrétní místo, nýbrž o frekvenční pásmo (takže v nebi je každý, kdo je svými frekvencemi na nebe naladěn).

A jak lze pád Lucifera vnímat po fyzikální stránce?

Boží tvorbou prošla energie řízeným způsobem do míst, kde pro příští plány byla zapotřebí.

Mimochodem, docela obyčejnými slovy si tady říkáme věci naprosto neobyčejné, jež jsou doopravdy pompézní, nepředstavitelně rozsáhlé a mnozí andělé by z takového přístupu byli konsternováni – bez legrace.

Vždyť samotná Bible začíná až touto etapou Boží tvorby. Ano, teprve nyní přichází na scénu Genesis se slovy: Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi… A chystal se stvořit Adama.

Most mezi dimenzemi

Po prohrané bitvě se všichni provinilci, v čele s Luciferem, propadli – bráno od spodu – až do třetí dimenze (nepočítáme-li vybydlené dvě poslední), kde jejich výbojná energie byla po čase použita na tvorbu vesmíru. Byl to zkrátka materiál, o který se Bůh musel postarat tímto způsobem, protože ze sebe by ho stvořit neuměl. Zpupnost v sobě totiž nemá.

Malá vsuvka: pořád ještě nejsme u energie, jejíž „ozvěnu“ (reliktní záření) používají vědci jako důkaz pro existenci Velkého třesku – ta přijde až mnohem později. Vznik vesmíru vůbec představuje celou další etapu Boží tvorby a tu si necháme na jindy.

Za pozornost ale stojí, že v různých ezoterických materiálech se můžeme dočíst o očekávaném vzestupu Země z třetí dimenze na čtvrtou, nebo pátou.

Podívejme se na hrudní koš: spodní pětice žeber je navzájem spojena chrupavkou. Jako symbol pro dimenze to znamená, že Země je mezi nimi uprostřed a „most“ až na pátou dimenzi tady skutečně existuje. Jenže ti, kteří na vzestup nebudou připraveni, protože jsou charakterem více zvířata než lidé, mohou po stejném mostě klesnout až o dvě dimenze níž.

Pár slov o pekle a nebi

Na matičce Zemi nás gravitace drží všechny pohromadě – od nejušlechtilejšího člověka, po největšího gaunera. V jiných dimenzích je to ale jinak: tam se uplatňují frekvenční pásma. Obrazně řečeno, pohromadě jsou lidé s frekvencemi jedna až pět, potom šest až deset, jedenáct až patnáct a tak dále. Osoby z vyššího frekvenčního pásma mohou navštěvovat pásma nižší (což také často dělají, aby jiným pomohly nahoru), ovšem naopak to nejde.
A teď si představte pohromadě třeba plno kalousků.

Každý z nich ví, že je nejchytřejší, že mu ti ostatní musejí sloužit a že když je okrade, tak na tom vydělá. V takovém prostředí se Satan už o žádné peklo snažit nemusí, jde to samo…

Oproti tomu nově příchozí do nebe dostane jednu z prvních otázek: „Jak ti mohu pomoci?“

V tom je zásadní rozdíl mezi nebem a peklem. Navíc ten, kdo má ve své duši ponoukání k peklu, co by pro Boha dělal v nebi? V tamější atmosféře by se přece dusil, přitom bez možnosti seberealizace.

Poznámka pro badatele

Zdaleka ne každý si umí plně uvědomit to, proč existuje karma, ani to, že smrt je jen bláznivá hypotéza špatně informovaných lidí.

Vždyť jak by se dal zabít život, jenž má zdroj v nekonečnu?

Lze snad nekonečné světlo přemalovat na černo, aby z něj byla tma?

Smrt doopravdy neexistuje, to jen život se projevuje neustálými změnami.

O těch, jež jsou pozvolné, se domníváme, že je máme pod kontrolou, takže nás nijak nevzrušují. Tento falešný dojem však dostává tvrdou emoční ránu v případě, že jde o změnu skokovou, kterou tradičně označujeme jako smrt. Přesto ale nejde o nic jiného, než o zrání lidské duše, tedy o zrání samotného „Já jsem člověk“.

Jinými slovy, stane-li se tělo (nejbližší prostředí) pro zrání duše nevhodné, je prostě přesazena do prostředí vhodnějšího. A to se v hlubinách času i v různých dimenzích děje mnohokrát. Přesněji tolikrát, až se duše naučí takové lásce a moudrosti, že si nadobro uvědomí pravou skutečnost:

„Já jsem Boží dítě – a mou vůlí je chovat se podle toho.“

Jistě, není to snadné, Bůh si totiž neklade snadné cíle. Součástí jeho výukového programu pro pozemské duše je kromě karmického zákona i malé tajemství, že chce přerůst sám sebe.

(Jedna z jeho tichých otázek na nás proto zní: V koho asi tak má vyrůst každé Boží dítě?)

… Tak co, jak jsme tu kládu zvládli? V každém případě všem děkuji za pozornost.