Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí!! Zdá se, že nám byl skutečný potenciál této molekuly úmyslně zatajen. Pravda, nebo fikce? (71)

Některé specializované vědecké skupiny mají k dispozici velmi zajímavé informace, které dokladují, že naši předci měli velmi dobře zmapovaný vztah naší planety směrem k vnějšímu kosmickému prostředí. Věděli také, že na evolučních procesech včetně skokových spirituálních transformačních aspektů se ve velmi významné míře podílí kosmické záření a sluneční vítr. Co se týče vlivu kosmického záření a prehistorických evolučních efektů skokového charakteru, pak velmi dobrou výzkumnou práci odvedl dr. Paul LaViolette, ale například i britský výzkumník Andrew Collins, který velmi podrobným způsobem zadokumentoval vliv energetického záření rádiového zdroje "X-Cygnus".

Na podobné velmi zajímavé a zásadní projevy účinků kosmických energetických zdrojů dlouhodobě upozorňoval již v 19. století britský astronom dr. Richard Carington. Všímal si především období silných slunečních aktivit, které byly pokaždé doprovázeny silnými eruptivními výlevy plazmatické energie, jež byly doprovázeny intenzivním energetickým zářením, které pochopitelně dopadalo i na naši planetu. Carrington si dal tu práci, že inicioval tým výzkumníků z různorodých medicínských oborů, včetně psychologie a psychiatrie, který počal systematicky zkoumat zrozence, kteří se narodili v několikatýdenním nebo několikaměsíčním období nejsilnějších slunečních erupcí.

Takto nastartovaný výzkum trval mnoho let, ale přinesl zklamání. Skupiny osob, které byly vyčleněny pro tento typ výzkumu, se ničím zvláštním nelišily od zbytku populace. Carrington byl velmi zklamán, neboť byl přesvědčen o tom, že lidé těchto specifických skupin by skutečně měli vykazovat nějaké anomálie. Pak ho ovšem napadla naprosto fascinující myšlenka. Podařilo se mu přemluvit ustanovený tým vědců, aby se soustředil na zrozence, kteří byli "POČATI" v inkriminovaném období nejsilnější sluneční aktivity. Šlo o skupiny dětí, které se narodily plus mínus devět měsíců po vrcholu slunečního cyklu.

A skutečně netrvalo dlouho a začaly přicházet úžasné informace a zjištění. Zcela zjevně se podařilo prokázat, že tyto skupiny zrozenců disponují celou řadu jemně řečeno nadstandardních psychických a mentálních schopností. I když po fyzické stránce se ničím od zbytku populace nelišili, v prostředí psychiky a mentality se začaly objevovat naprosto výjimečné abnormality. Richard Carrington byl přesvědčen, že přišel na kloub něčemu velmi výjimečnému. Jenomže jeho výzkum narazil na silné nepochopení z řad akademické a univerzitní obce. Najednou nikdo neměl zájem na tom, aby se v této linii výzkumu pokračovalo. Najednou nikdo neměl zájem na tom, aby se již zadokumentované výsledky vědeckého zkoumání publikovaly atp.

Z tohoto důvodu je dodnes v prostředí široké veřejnosti Carringtonův přínos ve výzkumu dynamických vztahů mezi plazmatickou sluneční aktivitou spojenou s výraznými emisemi paprsků X a dalších energetických částic v návaznosti na přirozené psychické a mentální lidské dispozice prakticky neznámý. Mimochodem dr. Richard Carrington byl také prvním vědcem moderní doby, který poukázal na možnou existenci extrémně silných energetických explozí uvnitř v centru naší galaxie, které mají souvislost s radikálními energetickými pulsy, jež mohou za jistých okolností bombardovat vnitřní prostředí naší sluneční soustavy včetně planety Země. Dokonce si jako jeden z prvních na noční obloze všiml zvláštních zákmitů bílého světla.

Sám se domníval, že tyto zvláštní světelné záblesky musí nějakým způsobem souviset s energetickou interakcí proudu vysoce energetických částic, který v prostředí horních vrstev atmosféry přichází do interakce s naší planetou. Muselo uběhnout ještě bezmála sto let, aby výzkum dr. Paula LaVioletta a dalších jeho kolegů prokázal správnost úvah dr. Carringtona. Málokdo si uvědomuje, jakou genialitou musel být tento vědec obdařen, a přesto dnes o jeho existenci prakticky nikdo neví. A je to velká škoda.

Sluneční aktivita nezasahuje jen na elementární úrovni do lidského genomu a mechanismů, které určují psychické a mentální nastavení lidského jedince, ale zcela evidentně ovlivňuje i objektivní aktivitu celé civilizace. Dlouho se o této skutečnosti nevědělo, ale v několika posledních letech se vedou uvnitř akademické obce poměrně velké debaty právě na toto téma. A tady opět narážíme na sled velmi poučných zjištění, mimo jiné i to, že opět naši předci byli o těchto skutečnostech velmi dobře informováni, věděli o nich a z tohoto důvodu si vedli velmi pečlivé záznamy o aktivitách Slunce proto, aby byli schopni vytvářet na základě opakovaných zkušeností velmi přesné predikce, a to i na poměrně dlouhé časové úseky dopředu.

V jarních měsících roku 1989 série slunečních bouří prostřednictvím následných masivních energetických emisí zasáhla severní polokouli naší planety. Vůbec nejsilnější interakce byly zaznamenány v oblasti Kanady, severní a střední Evropy. Tato bezprecedentní událost vyřadila v celém regionu Quebecku počítačové systémy, světelnou signalizaci i telefonické sítě a některé přenosové rozvodné soustavy. Dal jsem si tu práci a využil současné možnosti elektronizace denního tisku a našel jsem si celou škálu zpráv na toto téma z daného období.

Výše uvedené dopady na technologickou infrastrukturu jsou jedna věc, ale mnohem zajímavější je tvrzení některých výzkumníků, kteří jsou přesvědčeni o tom, že série uvedených událostí výrazným způsobem ovlivnila psychiku a mentalitu u velkých mas osob, což nakonec mohlo vést k aktivizaci revoluční vlny, jež zasáhla střední Evropu v letních a podzimních měsících roku 1989. Na toto téma dnes existují velmi zajímavé studie, které bohužel nejsou zpřístupněny lidem zvenčí. Kdoví proč?

K podobnému jevu, ale v menším měřítku, došlo v roce 2003 s dopadem v oblasti Kanady a států severní Evropy. O několik měsíců později došlo v přesně stejných regionech k poměrně masivním sociálním bouřím, které byly vyvolány na přechodnou dobu velmi zvýšenou psychickou labilitou místního obyvatelstva. Pro nás jsou všechny tyto skutečnosti velmi překvapujícího charakteru a obecně se tváří v tvář těmto jevům současná věda staví tak, jako kdyby znovu objevila Ameriku. Ve skutečnosti právě tyto jevy byly jedním z klíčových faktorů, proč takové civilizace jako Mayové, Aztékové, Inkové, asijské civilizace či staroegyptská kultura dávaly tak extra záležet na tvorbě kalendářů, které měly za úkol zaznamenávat různorodé kvality slunečních cyklů.

Čili nepodceňujme Slunce. Lidská bytost je jaksi puzena vnímat tento kosmický objekt jako každodenní samozřejmou záležitost všedního dne. Ve skutečnosti o Slunci nevíme prakticky zhola nic, neboť kdybychom věděli alespoň tolik, co naši předci, nemohli bychom zaujímat tak bohorodý a mnohdy až přehlížející postoj. Slunce disponuje silami, o kterých doposud nevíme zhola nic a jejichž existenci naši předci alespoň tušili.

Ze všech těchto informací vyplývá minimálně jeden poměrně zásadní závěr, a to že jisté předvěké národy - jmenujme především Inky, Aztéky, Maye, ale i indiánské kmeny typu pueblo obývající americký středozápad - Hopiové, Zuniové nebo Navaho - byly schopny prostřednictvím mnoha vizionářů, ale i skrze efektivně "rozšířenou mysl" predikovat období, kdy naše planeta včetně sluneční soustavy jako celku bude procházet zónami specifických svazků kosmické energie stimulují rychlé a skokové evoluční posuny a transformativní procesy na genové mikroorganické úrovni.

Klasickým případem zdroje takových zaznamenaných predikcí je například dokument zvaný Popol Vuh. Zrovna například díky tomuto dokumentu jsme zjistili, že Mayové byli schopni nejen predikovat příchod zásadních událostí dotýkajících se přírody obecně, ale i takových jevů, o kterých bylo velmi dobře známo, že působí cíleně na duchovní rozměr existence života na naší planetě. Kolik z toho známe v současné době, kolik z toho jsme schopni přijmout a brát vážně? Je potřeba si přiznat, že se nacházíme ve velmi tristní situaci, kterou zavedený systém ještě podporuje a prohlubuje.

V této části dokumentu jsem se soustředil především na aspekty Slunce a při této příležitosti znovu opakuji - korelace mezi sluneční aktivitou a chováním lidské bytosti je v současné době vědecky prokázána, a to i přesto, že jsou nám, obyčejným lidem, výstupy z této oblasti vědeckého výzkumu odepřeny. Proč asi? Pokud by vám to nedalo a chtěli byste si přesto nastudovat v tomto směru nějaké základy, pak si určitě prostudujte informace v rozpracovaném seriálu Maurice Cotterella "GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ, POSUNY MAGNETICKÝCH PÓLŮ A NEČISTÁ HRA SLUNCE" nebo knihu, kterou napsal společně s Adrianem Gilbertem - "Mayské proroctví" (vyšla i v českém jazyce), kde odhalují nepopíratelný vztah mezi slunečními cykly a pádem království.

Je to skutečně velmi poučné čtení. Cotterell a Gilbert totiž našli přímou časovou souvislost mezi specifickými cykly sluneční aktivity a politickými změnami na plošné národní úrovni v mnoha příkladech - babylonskou kulturou počínaje, přes mayskou civilizaci a pádem Říma konče. Vzpomeňte na informace, které jsem uvedl v souvislosti s revoluční vlnou v Evropě v roce 1989 a masivní sluneční aktivitou, která těmto událostem o několik měsíců předcházela.