"LIDÉ NEMAJÍ ABSOLUTNĚ ŽÁDNOU PŘEDSTAVU O TOM, DO ČEHO JAKO LIDSTVO JDEME": Rozhovor s bývalým příslušníkem speciální vojenské jednotky "PSÍ" Billem Woodem (1)

Wood Bill

Wood Bill

autor

27.03.2013 Rozhovory

Bill Wood je bývalý důstojník speciální americké armádní jednotky známé jako "Navy Seal", která byla v letech 1992 - 2000 pravidelně vysílána do oblasti Blízkého a Středního Východu na přísně tajné vojenské mise. Bill Wood byl vycvičen ve spciálním režimu v prostředí komplexu tajných vojenských základen známých jako "Area 51". Následně byl zařazen do skupiny špionů s aktivními psychotronickými schopnostmi. Tato skupina pak několik let za nejpřísněji utajovaných podmínek pracovala v oblasti Iráku.

Bill Wood měl také možnost se osobně seznámit se špičkovou přísně tajnou technologií známou jako "Looking Glass". Prostřednictvím této technologie je možné vidět daleko do budoucnosti za rok 2012, a Wood byl osobně u toho. Bill Wood jasně hovoří o tom, že tzv. "starý čas" se nezadržitelně chýlí ke svému konci. V současné době se prý rozjíždí fenomenální projekt tzv. "synchronního převodu časových os", který by měl nastartovat proces, jenž je u široké veřejnosti znám znám jako "vzestup" nebo také "globální probuzení".

Bill Wood se rozhodl promluvit, jelikož již není aktivním členem americké armády, přesto však mohou být některá jeho svědectví považována za porušení přísahy týkající se národní bezpečnosti. On si byl této skutenosti během rozhovoru, který se uskutečnil v polovině roku 2012, velmi dobře vědom. O několik měsíců později poté, co se uskutečnil tento rozhovor, byl Bill Wood zatčen a odsouzen. V současné době se nachází v blíže nespecifikovaném americkém vězení.

-----------------------------------------------------------------

Bill Wood (BW): Dobrý den. Hned na začátku bych chtěl sdělit, že mám rozepsanou knihu, která se týká věcí, o kterých bude s nějvětší pravděpodobností během tohoto rozhovoru řeč. S tímto rozhovorem jsem souhlasil i z toho důvodu, že ho vnímám jako určitý marketingový nástroj pro mou knihu. Upozorňuji však, že na rozdíl od okolností, které zazní v tomto rozhovoru, je avízovaná kniha čistou fikcí. Měla by být vnímána jako fiktivní román. Ovšem skutečnosti, kterých se budu za chvíli během tohoto rozhovoru dotýkat, fikcí v žádném případě nejsou.


Kerry Cassidy (KC): Výborně, ale pojďme začít od úplného počátku. Chtěla bych, aby jsi nejdříve promluvil o tom, proč jsi přišel a proč jsi se na mne obrátil ohledně tohoto rozhovoru? Také by mne zajímalo, zda zastupuješ nějakou skupinu dalších zpřízněných osob?

BW: Dobře. Já sám v současné době nezastupuji žádnou skupinu osob. Nicméně existuje mnoho, skutečně velmi mnoho osob, které jsou bývalými nebo i současnými vojáky na různých postech vojenské hierarchie a které mají obrovské obavy nad tím, čeho jsme sami osobně byli svědky. Jejich obavy se také týkají toho, co se v současné době na Blízkém a Středním východě děje.

Tyto obavy za posledních několik let narostly do obrovských rozměrů, takže mnoho současných i bývalých armádních příslušníků se prostě rozhodlo mluvit. Tuto skupinu příslušníků ozbrojených sil bych asi nazval výrazem "Oath Keepers" (Strážci Přísahy). Takže tito "Strážci Přísahy" si velmi dobře uvědomují, že podstatné je to, na co přísahali, a nikoliv to, co jim bylo určeno, aby udrželi v tajemství. Jsou pro ně podstatné ústavní zájmy země, v jejichž duchu přísahali.


KC: Dobře. Řekněme tedy také, že toto všechno nejakým způsobem souvisí s "NDA".

BW: Hlavním cílem tohoto rozhovoru je záležitost týkající se aktu uzákonění "National Defense Authorization Act" (Národního Obranného Autorizačního Aktu). Hovořil jsem o tom s mnoha jedinci v oblasti armády a v podstatě všichni se shodli na tom, že tento akt znamená konec našich ústavních práv, a i když to všechno je chytře zajkryto mnoha dokumenty a papíry, je zjevné, že tímto aktem byla Amerika vyhlášena válečnou zónou.

Američtí občané jsou předmětem zatýkání a před soudní porotou je jim odpírána valná většina ústavních ochran včetně práva na obhájce i práva vědět, z jakého trestného činu jsou vlastně obviněni. Absolutně něvěřím tomu, že většina americké veřejnosti byla o všech těchto skutečnostech řádně informována prostřednictvím médií.

V tomto duchu se snažíme realizovat nějaké konkrétní hmatatelné poselství a získat podporu v názoru, že již dále nemůžeme podporovat další postupný rozklad ústavních práv a očekávat, že naše občanská práva budou v budoucnosti odpvědnými orgány brána stále vážně.


KC: O.K. Když jsme spolu poprvé hovořili, netušila jsem, jakých témat se budete chtít prostřednictvím tohoto rozhovoru dotknout. Nakonec to pro mne bylo hodně překvapivé. Nečekala jsem, do čeho všeho se budete chtít pustit. Takže bychom se měli prostřednictvím vašeho svědectví dostat na samý počátek a odtud ostartovat tok informací.

BW: Dobře


KC: Také bych chtěla říci, že během tohoto rozhovoru se nacházíme na zcela konkrétním veřejném místě. Z mnoha velmi důležitých důvodů prostě v této chvíli musíme na takovém místě být. Tyto důvody však nemohu nyní vysvětlovat na kameru, ovšem budu ráda, když tuto skutečnost prostě budete akceptovat. A Bille, budu velmi ráda, když se v průběhu tohoto rozhvorou dotknete jistých přísně tajných informací, a vzhledem k charakteru doby, ve které žijeme, nemyslím si, že by z tvé strany v takovém případě šlo o něco nemorálního nebo poškozujícího zájmy armády. Ovšem ve finále to budeš muset vždy posoudit sám.

BW: Tomu velmi dobře rozumím.


KC: Tak pojďme na to. Pojď nám sdělit svůj životní příběh.

BW: Takže v červnu roku 1991 jsem se připojil k americkému námořnictvu. V tu dobu jsem měl necelý rok zkušeností s armádou a měl jsem za sebou odbornou přípravu a celou řadu kurzů se zaměřením na protipožární ochranu. V té době jsem dostal nabídku stát se součástí jistého speciálního vojenského týmu. I když jsem prozatím neměl moc velké zkušenosti, velmi mne tato nabídka lákala, jelikož jsem věděl, že to bude o zcela něčem jiném. Svou roli sehrála také zkušenost, že má rodina byla poměrně hodně aktivní v armádě. Takže jsem z této příležitosti byl poměrně hodně nadšený.

Krátce poté jsem byl převelen do San Diega v Kalifornii a byl jsem přidělen k lodi, kde byla služba nastavená takovým zůsobem, že jsem měl poměrně hodně času studovat a odborně se vzdělávat. Věděl jsem, že mi to přijde vhod, což se také potvrdilo ve chvíli, kdy jsem byl převezen do jiné školy, která se specializovala na zvláštní typy výcviku.

Zde jsem byl poměrně rychle obeznámen s detaily mého dalšího studia. Bylo mi řečeno, že se budu učit obsluhovat rakety typu "Tomahawk" pomocí speciálního zařízení, které bylo poměrně hodně utajované a o kterém neměla veřejnost vůbec žádné tušení. Zároveň jsem se cvičil v přesném navádění tohoto typu raket na cíle. Učil jsem se také posuzovat škody po takovém typu raketového bombardování.


KC: Aha, takže účelem tohoto specializovaného školení byla snaha o výrazné zlepšení navigace raket typu "Tomahawk", neboť během první války v Iráku se zjistilo, že tyto rakety nebyly, co se týče přesnosti zásahu na cíl, zdaleka tak úspěšné, jak se od nich očekávalo?

BW: Ano. V té době prostě existovaly potíže s těmito raketami. Tyto potíže se nejčastěji vyskytovaly ve chvíli, kdy jste měli zasáhnout nějkou konkrétní budovu v lokalitě, kde bylo množství jiných budov se stejným designem - například sídlištní zástavba. Tyto potíže způsobily, že rakety byly přesné asi jen na nějakých 70%, a to byl skutečně velký problém. Chtěli jsme vyhodit do povětří budovy, kde byli iráčtí vojáci, ale pak jsme se dozvěděli, že jsme odstřelili továrnu, kde se vyráběla syntetická strava pro děti. Takže nejen z mediálního hlediska nás tyto potíže velmi poškozovaly a stavěly do negativního profilu.


KC: Dobře. Takže tyto potíže byly příčinou toho, proč jsi se stal součástí oné speciální jednotky? Můžeš našim posluchačům vysvětlit, proč jsi byl speciálně vybrán třeba ty?

BW: Primárním důvodem, proč jsem byl vybrán, bylo jednak to, že jsem pocházel z vojenské rodiny a jednak tu sehrály roli mé kvalifikační výsledky z doby tréninků, které prý byly velmi vyjimečné. Později jsem se dozvěděl, že byli vybíráni takoví jedinci, kteří prostě věděli všechno o všem, měli vynikající testy a byli výborní v řešení různorodých problémů. To, že jsem měl absolutní vynikající skóre ze zkoušek, jsem se dozvěděl až později.


KC: Rozumím. A o jaké testy se jednalo. Testovali tvou inteligenci? Šlo také o nějaké fyzické zkoušky?

BW: Šlo ředevším o test typu "ASVAB" (Armed Services Vocational Aptitude Battery), pak byly ve hře ještě nějaké další standardní vojenské testy. Testovalo se skutečně mnoho různých aspektů. Míra inteligence, způsob a rychlost řešení různrodých problémů, testoval se přístup k různých situacím, rychlost a kvalita rozhodování, testovaly se také vědomosti z velkého množství různých oborů, z nichž mnohé neměly na první pohled vůbec nic společného s armádou.


KC: Výborně.

BW: ..... ty testy byly především zaměřeny na kognitivní schopnosti uvažování.


KC: A procházel jsi i nějakými fyzickými zkouškami?

BW: Vidíte, a to je zajímavé. Musím totiž odpovědět, že ne. Fyzické testy je prostě nezajímaly. Evidentně pro ně byla inteligence důležitější. Často nám říkali, že fyzická zdatnost se dá vždycky nějakým způsobem výrazně posílit, ale inteligence nikoliv. Takový přístup a uvažování byste v armádě asi nečekala, že?


KC: Tak to tedy opravdu ne. Takže to pojďme posunout dál. V určitém okamžiku jste byli vyškoleni a vybráni pro další službu. Dozvěděli jste se tedy, že máte mentální a psychické schopnosti na tak vysoké úrovni, že můžete jít dál? Je to pravda?

BW: Myslím, že lepší termín by v tomto případě byl "mentální a psychický potenciál". Každý má totiž určité vlastní dispozice a schopnosti jak svůj psychický a mentální potenciál ještě o něco navýšit, ale to, co je opravdu důležité, je faktor schopnosti takový potenciál efektivně používat a nenechat se svést z cesty.


KC: Aha. Takže jste byli trénováni na velmi zvláštních místech, kde jste měli za úkol své schopnosti maximálním způsobem posílit. Hovořím správně?

BW: Ve hře byla spousta speciálních míst a z některých by byli prostí lidé přinejmenším velmi fascinováni.


KC: Máš na mysli něco konkrétního?

BW: Jedním takovým místem je "Area 51". Byli jsme sem dovezeni na jeden specifický a poměrně dlouhý kurz, který byl popularně nazvaný "Advanced Psí". V podstatě šlo o výcvik schopnosti používat velmi pokročilou formu intuice, předvídat věci, umět ovládat čtení myšlenek nebo předvídat budoucnost. Popisuji to samozřejmě velmi pritmitivním způsobem.


KC: Trénovali jste i metody "Remote Viewing" (Dálkového vidění)?

BW: Jistě. Ono šlo o velmi široké spektrum metod, jejichž společným cílem bylo, abychom se naučili používat svou intuici dostatečně efektivně, tak abychom se v jistých situacích nemuseli spoléhat čistě na pět fyzických smyslů.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly