ROZHOVORY SE ZOSHEM (3)

Představte si dům. Dům, místnosti. Místnosti jsou prostor, tento prostor existuje jenom díky tomu, že je vymezen, že je vytvořen hmotou obklopující vnitřní prostor. Zrušíte-li hmotu, která obklopuje vnitřní prostor, přestane vnitřní prostor existovat. Pak přestane existovat uvnitř, i vně. Je to hmota, zkondenzované fotonické částice se zakřivenými siločárami, které působí na naše vědomí a vytváří iluzi vevnitř a vně. Dám jiný příklad. Chcete zažít boha? Chcete ho zažít v této chvíli? Máte jedinečnou příležitost. Tak dobře, půjdeme na to.

Zavřete oči a představte si, že sedíte v houpacím křesle na zahradě a houpete se. Máte otevřené oči, kolem sebe vnímáte stromy, vnímáte keře, rostliny, budovy, dokonce vnímáte sedátko pod sebou. A teď jste se rozhodli, že se vydáte na cestu za bohem. Ještě jednou se podíváte kolem sebe, vidíte vesmír, vidíte zem a planetu Zem. Vidíte, že vše je vymezeno, něco je uvnitř a něco je venku. Vidíte okna, která vedou dovnitř domu, vidíte, že všechno je vevnitř a vně. Ale v této chvíli se začíná rozpouštět vaše houpací křeslo přímo pod vámi. Rozpouští se a vy se stále houpete. Mizí keře, mizí zahrada, rozpouští se dům. Vy se stále houpete. Kolíbavý pohyb, velmi příjemný. Rozpouští se vaše tělo, ale přesto vidíte. Nemáte ruce, ani nohy, přesto vnímáte, vidíte všechno kolem sebe. Jenomže co se děje, rozpouští se celá planeta, mizí, rozpouští se. Vy všechno vidíte, ocitáte se ve volném vesmíru. Houpete se, stále se kolíbáte.

Vždyť tady, kde je volný prostor, měla být planeta, měla být půda, není tam nic. Všude kolem vás jsou hvězdy. Měsíc je nádherný, krásný, jako rybí oko. Vy plavete ve vesmíru, houpete se, je vám příjemně, dobře, nemáte tělo a všechno vidíte. Rozpouští se vesmír, rozpouští se měsíc, rozpouští se jako pára na nebi. Už není. A ejhle, začínají pohasínat hvězdy. Jedna a druhou. Všechno vidíte, úplně všechno. Zhasínají, stále se houpete, všechno vidíte. Nemáte tělo, a přesto jste. Jenomže v jedné chvíli zhasne poslední hvězd