ZEMĚ ČESKÁ - DOMOV MŮJ (2)

Povídáme si o českých politicích a nejste-li momentálně v optimální psychické pohodě, raději nečtěte. Je to jen pro silné povahy.

Český politik žijící ze své přírodní přirozenosti také zcela zákonitě podléhá tzv. veverčímu syndromu: Veverčím syndromem osobně nazývám typ chování, kdy politik hrabe pod sebe a snáší do svého doupěte vše, co se mu dostane pod ruku, aby zajistil sebe a svoji rodinu proti možným nenadálým rozmarům politické přízně tohoto světa.

Na rozdíl od veverky, která se řídí při hromadění oříšků ve svém doupěti vlastní předpokládanou spotřebou v zimním období, politik takovou míru nezná a neuznává. Řídí se totiž zásadně známým údernickým heslem našich horníků z před sametového období, které znělo a zní „překonej sám sebe a vytrvej“ / viz občas unikající přepisy odposlechů v různých kauzách /.

Český politik je velmi flexibilní a při vyhledávání vhodné kořisti za účelem lovu svých prebend / moc, postavení, peníze / se nenechává omezovat svojí příslušností k té či oné stranické smečce. Velmi úspěšně vyhledává a uzavírá dohody i o tzv. mezi smečkové spolupráci se stejně vyladěnými existencemi v jiných smečkách.

K tomu mu pomáhá dokonalé mimikry, které si ve své politické praxi náš roztomilý živočich dokonale osvojil. Jako příklad uveďme hodně provozované divadlo typu : na televizní obrazovce po sobě štěkáme, v zákulisí se objímáme a dělíme.

Tvrzení oficiální propagandy o tom, že strany mají svůj základ ve stranické ideologii a mají hájit zájmy občanů, které zastupují, je prostý blábol. Svědčí o tom fakt, že český politik kdykoli, hrozí-li mu v jeho straně / smečce / ztráta podílu na kořisti nebo se mu jinde naskýtá kořist větší, neváhá vytvořit smečku novou či ji vyměnit, mnohdy i opakovaně / naše slavná Karolínka P.. a spol. /.

Podívejte se do tváří politiků a státních úředníků na televizní obrazovce a nechte pracovat svoji intuici. Zcela jistě tu rozeznáte například politika s vlčí fyziognomií a odpovídajícím agresivním chováním, rozeznáte i chytrou lišku, která na kameru sladce hovoří a mimo ni se chová jako dravec.

Možná rozpoznáte i rysy hyeny ve tvářích ministrů, kteří současně s mrhání prostředky na vlastním ministerstvu svými deformami odsuzují matky malých dětí a postižené občany k živoření. A jistě taky rozpoznáte fyziognomii líného prasete ve tváři senátora či poslance, který se pro jistotu nezabývá ničím jiným než snahou nevypadnout od koryta.

Zkuste uhodnout, kdo z našich politiků mně osobně ze všeho nejvíce připomíná srnčího ratlíka, které na sebe stále upozorňuje štěkáním na všechno a na všechny kolem, snaží se za každou cenu nepřehlédnutelně být viděn v čele a působit dojmem / byť značně vypelichaného / lva na vladařském stolci. Odpověď je tak jednoduchá, že ji neuvádím ani pod čarou.

O naprostém programovém příklonu vědomí duše absolutní většiny politiků, poslanců, senátorů, vládních činitelů a státních úředníků výhradně k programu ega a tedy i zla asi už dnes nikdo z vás asi nepochybuje. Svědčí o tom vše, nálada ve společnosti stejně jako průzkumy veřejného mínění.

Je ovšem také logické, že pokud se jen zázrakem dostane do jejich středu někdo z opačného konce spektra vibrací, zákon zvířecí smečky jim velí podobného jedince uštvat, ušlapat, likvidovat, zničit. Vlčí smečka vždy sežere nebo vyžene ze svého středu jedince, který má chromou tlapku a nechce nebo nemůže se zúčastnit nadhánění kořisti.

Předseda vlády, který se již hezky dlouho baví tuto republiku svojí snahou hrát si na alfa samce / to, že by jím mohl být, mu ovšem nevěří ani jeho vlastní strana /, se při ochraně své pozice ve smečce vlků terorizujících nás všechny přirozeně nemůže postavit za nehodného člena smečky, který se k ní / pravděpodobně jen omylem / připojil.

Ať to byl případ Michálek nebo případ Lessy či jiný, nemějte to našemu rádoby alfa samci za zlé. Jeho vlastní smečka by ho roztrhala i s nimi.

Ostatně podívejte se mýma očima třeba na smečku se značkou ODS v těchto dnech. Onen stávající alfa samec v čele smečky svou neschopností silně ohrožuje členům své vlčí smečky do budoucna jistotu prebend, na které byli za poslední dvacetiletí zvyklí. Proto se vlci ODS v Praze i jinde houfují a hledají nového kandidáta, který by jim to zajistil.

Bohužel, je tradicí naší české politiky, že lidé opačné, tedy duchovní orientace o vstup do politiky nestojí a nemají o něj zájem. Příčinou je to, že pokud člověk v sobě dává z vlastní vůle v sobě přednost vysoko vibračnímu programu „lásky“ a „sjednocení“ a preferuje tedy „dobro“, v podmínkách hnusu onoho smrdutého močálu kalných vod naší politiky se dusí a není schopen v něm delší dobu reálně existovat.

Proto marně hledáme a dále budeme marně hledat alternativu v obsazení politiky lidmi, kteří by dali vale konfrontačnímu přístupu „zvířecího“ typu chování stávajících hvězd politického nebe.

Proto není tady v politice prakticky nikdo, jehož chování by neslo znaky kultivovaného duchovního přístupu k okolnímu světu a lidem v něm. A proto není tady nikdo, kdo by vnímal a respektoval potřeby běžného občana, dával prostor názorům jiných a vyhledával konsensus vyhovující všem zúčastněným.

Je to škoda, neboť jen takoví lidé dokáží ovládat své ego a tedy i své pudy hrabat a přivlastňovat si a proto se zásadně vyhýbají problematickým a případně kriminálním aktivitám běžným u těch, kteří dávají v sobě přednost právě egu.  Tito lidé by rozhodně netrpěli veverčím syndromem, protože nežijí proto, aby vlastnili a pokud vlastní, tak vlastní jen proto, aby žili. Mají rádi vyrovnané vztahy s okolím a vystupují s otevřeným hledím za sebe a rozhodně se nespojují do smeček / mafií / za účelem dosažení výhod pro sebe na úkor jiných ve svém okolí.

Když jsem se zamýšlel nad tím, proč právě u nás je exploatace „zla“ tzv. politickou a hospodářskou elitou státu natolik protežována, došel jsem k závěru, že jednou z příčin je historicky dané obrovské trauma sobeckých a na sebe orientovaných lidí za dob předsametové normalizačních.

To bylo období, kdy lidské ego bylo poměrně dokonale potlačováno, mnohdy i pomocí mocenských nástrojů tehdejšího režimu. A zřejmě proto v době posametově revoluční svoboda pro příslušníky tehdy silně utlačovaných a ve své podstatě egoistických skupin našich spoluobčanů se stala příležitostí dát prostor onomu „zvířeti“ v sobě.

A logicky dáno jejich zaměřením oni nevolí ve svém postavení svobodu zodpovědnosti a hledání konsensu, ale svobodu neomezeného řádění ega se všemi jeho necnostmi současně s projevy epidemie nákazy tzv. veverčím syndromem v této společnosti jako celku.

Ano, vím, přejete si změnu. Neuspokojuje vás to. Rádi byste měli čisté politiky, kteří nekradou, váží si vašeho pověření a slouží skutečným zájmům vás, kteří jste jim dali své hlasy.

Ale tohle není jen tak o výměně lidí v čele. Tento svět, Evropa a Česko samozřejmě taky je zaplaveno lidmi dávajícími v sobě svou svobodnou vůlí absolutní přednost svému egu před duchem a tedy zlu před dobrem. Sobectví je ideology spotřební společnosti na každém kroku propagováno jako zcela přijatelný a dokonce správný a žádoucí prvek chování jednotlivce.

Proto je nutno na rovinu říci, že u nás z tohoto podhoubí stačila vyrůst za dvacet let naprostá většina národa do vyladění ne nepodobného těm tam nahoře. Jen jim k realizaci popisovaných aspektů ega ve velkém a uplatnění tzv. veverčího syndromu rovněž ve velkém chybějí podmínky.

Ale vezměte kohokoli z běžných kritiků nešvarů mocných z ulice a dejte ho do politických či státních funkcí a za půl roku poznáte, že se nic nezměnilo. Snad jen to, že bude hůř, protože ti smečka těch nových vlků bude ještě hladovější než ta před nimi.

Což jste nevykroužkovali řadu dinosaurů ze sněmovních kandidátek a neposlali jste tam zdánlivě nezkorumpované lidi z posledních míst kandidátek ? Kde jsou ti lidé a kde je byť jen náznak možné změny, kterou jste si od nich slibovali ?

Přizpůsobili se a dnes se už minimálně na obecné destrukci státu spolupodílejí nebo se za cenu zavírání očí snaží si udržet svou pozici pro s funkcemi spojené nezanedbatelné hmotné požitky.  Jste smutní z toho, že vám nedávám šanci k přílišnému optimismu do příštích dnů ?  Promiňte mi to, prosím, tohle je pravda o životě a nedá se obejít. Tento svět se nezmění tím, že vlítneme s tou Zemí někam do proudu fotonů na galaktickém rovníku či že si budeme navzájem vyprávět o tom, jak jsme krásně prosvíceni Božským světlem v meditacích.

Je smutné, když vidíte, kolik lidí v mnoha a mnoha inkarnacích za šedesát až sto tisíc let existence člověka páté rasy udělalo jen nepatrný krok od ega k duchu. Je to dáno do značné míry i vnějšími vlivy, z nichž vyniká v naprosto negativním slova smyslu v posledních stovkách a tisících letech působení světových církví v čele s těmi křesťanskými.

Tento svět se změní až tehdy, až se změníte vy sami. A nezmění vás víra v Krista provozovaná v kostelích či modlitebnách a meditačních prostorách nejrůznějších spolků. Nespasí vás ani druhý Kristův příchod, ani příchod „dobrých“ mimozemšťanů. Ti by totiž dopadli s vámi jako Rusové či Američané v Afganistanu a nebudou to riskovat.

Poradit si musíte sami. Určitě tím, že začnete s nápravou u sebe. To když pochopíte, kdo vlastně jste a kdo je kdo ve vás a co se s tím nádherného dá udělat. Projděte cestou vnitřní změny cestou lásky k vlastnímu egu, přijměte ho za parťáka a eliminujte tím jeho negativitu a změňte ji prostě ve spolupracující pozitivitu. Pak se změní život vám a změníte či dáte podnět ke změně i lidem ve svém okolí.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč máte dvě nohy ? Dvě ruce ? Dvě oči a dvě uši ? Odpověď zní : protože ve dvou se to lépe táhne a tyto dvojice vám umožňují žít mnohem kvalitněji než v případě, kdy je váš život omezen ztrátou některého párového orgánu. Stejně tak líp se vám bude žít, když přijmete to, že jste dva a dáte tomu druhému ve svém životě to, co mu patří.

Neslyšíte slova a věty všech těch chytrých knih o tom, že máte mít rádi sami sebe ? Prostě nechte slézt svého ducha slézt ze stromu, o které si myslíte, že je vrcholem hory a přestaňte tělo onoho hominida v sobě odmítat. Mnozí vám říkají, že máte být pro sebe nejdůležitějším člověkem vy. Ale ani oni netuší, že tím nejdůležitějším je on, ten živočich, který vás jako ducha po této zemi nosí.

Pojďte úzkou cestou do svého nitra a začněte milovat své nižší „já“. Utvořte kolem sebe změnou postojů k sobě svým příkladem ostrůvek světlem prozářené pozitivity, staňte se po tisíciletí opět jedním. Ostrůvek k ostrůvku a postupně změníte tvář této země. Změníte kriteria žití a těm, kteří naslouchají tak rádi svému „zvířecímu“ já, vezmete půdu pod nohama a oni vás nakonec budou nuceni následovat.

Nebo taky ne, ale jejich karma si je v tom případě najde a odstraní vám jen z cesty. Mnozí víte, o čem hovořím, protože to dnes není poprvé. A přesto váháte. Čekáte, až zahřmí a andělé vás nakopnou do … nějaké hluboké životní krize ? Pak to bude mnohem horší začít.

A jen tak na závěr : prosím, nesnažte se vy, hledající Boha, sjednocovat se s Ním dříve než sjednotíte ty dva v sobě. Pokud se o to snažíte, jste jak pes honící si vlastní ocas v kruhu. Mnozí falešní proroci vám sice dnes říkají, že je to tak správné, ale věřte tomu, komu je dáno vědět : ve skutečnosti je právě tohle to cesta do pekel.

Té bandy miloučkých chlapců, kteří si na váš úkor právě teď tam nahoře mastí kapsy, se jinak nezbavíte. A pozor, pokud jako lidstvo půjdete cestou transformace v podobě skutečné vnitřní změny po Kristově úzké stezce tím tempem jako dosud, počkáme si na Hopii prorokovanou celosvětovou změnu k lepšímu dalších pětadvacet tisíc let. A nebo …

A to přece nechcete.