SENZAČNÍ OBJEVY STAROVĚKÉ MAYSKÉ TECHNOLOGIE - BUDOU SE PŘEPISOVAT UČEBNICE HISTORIE? (3)

Mayové, i když byli svou fyziognomií mnohem menší, než jsme my (měřili na výšku v průměru o něco málo více než 150 cm), věřte, nevěřte, byli mnohem silnější, než je současná lidská populace. Zjistilo se, že nepoužívali klasické dopravní prostředky, a dokonce ani tažná zvířata, což by mohlo na první pohled zavánět velkou primitivností. Veškeré zboží bylo totiž přenášeno na lidských zádech a ukazovalo se, že tento způsob přepravy byl pro Maya asi skutečně mnohem účinějším a praktičtějším. Podle dochovaných záznamů byl muž schopen ujít denně až 40 kilometrů s nákladem o hmotnosti 50 kilogramů. Takovému nosiči pak stačilo půl kilogramu kukuřice na celý den. I když nám to může přijít neuvěřitelné, zdá se že to nějakým způsobem prostě takto fungovalo.

Výzkumník James O´Kona je přesvědčen o tom, že soudobí archeologové, kteří studují mayskou civilizaci, jaksi ignorují roli hlavních nástrojů, které tato civilizace používala. Může se to zdát překvapivé, ale hlavní roli zde hrál jadeit a křemenné minerály. Mayové totiž podle všeho neznali železo, protože v místech, kde žili, se železná ruda nevyskytovala. Místo toho je tektonická deska, kde se nachází Guatemala, zvláště bohatá na jadeit. Tento minerál patří do skupiny polodrahokamů a je těžší než železo. Tvrdost u železitých rud se pohybuje kolem koeficientu 4,5 až 5, kdežto nefrit, jadeit a diamant vykazují tvrost v hodnotách od 6,5 do 10.

Jadeit se stal pro Maye základním nástrojem. Používali ho například i jako dláto k vytvářením ostrých hran v granitových deskách a kvádrech, které tvořily základní materiál při výstavbě chrámů a dalších unikátních objektů, z nichž mnohé přetrvaly věky a dochovaly se do dnešních dnů. Jadeit je také velmi odolný vůči popraskání, přesto zručné zacházení s tímto nástrojem vyžadovalo mnoho znalostí, trpělivosti a zkušeností. Technologie práce s nástroji z jadeitu byla známá pouze Mayům a Olmékům. Dnes víme, že z nějakých nám doposud neznámých důvodů Olmékové upřednostňovali modrou odrůdu toho