ROZUZLENÍ PŘICHÁZÍ Z GALAXIE ANDROMEDY (2)

Začínal jsem tušit, že svět myšlenek i sama čistá mentální energie jsou pojítkem, mostem, energetickým vláknem spojujícím fragment naší kosmické integrity spočívající v krunýři fyzického Bytí s naší podstatou. Bytostně jsem cítil, že mentální energie je Klíč, pomocí kterého lze odemknout úžasnou pokladnici nepřestavitelného. Souběžně jsem si ujasnil, že pojmy, které lidská společnost používá, jsou v jistých oblastech, kam mentální sféra našeho Bytí také patří, velmi relativní, nevypovídající, ba přímo zavádějící.

Když jsem chodil do školky, museli jsme chodit vždy po obědě na dvě hodiny spát. Nikdy jsem nepochopil, proč to musíme dělat. Proč musíme jít za bílého dne spát. Do školky jsem chodil tři roky. Během druhého roku jsem si našel své vlastní vysvětlení - paní učitelky si potřebují od nás na dvě hodiny odpočinout. Faktem je, že mnozí, možná skoro všichni vážně spali. Já jsem nespal. Přišlo mi to škoda. A tak jsem si na ty dvě hodiny postupně vymyslel celou řadu mentálních cvičení. Vlastně vůbec nešlo o cvičení. Byla to hra.

Hrál jsem si s mentální energií. Seznamoval se postupně s jejím tajemstvím. Odkrýval krůček za krůčkem jednu komnatu za druhou. Připadal jsem si jako v kouzelném zámku. Čím více komnat jsem otevřel, tím více nových se objevilo. Zatímco ostatní spali, oddechovali a šeptali ze spánku, já jsem odcházel do svého "Světa Zázraků". Ze začátku to bylo všechno pro mne neznámé. Ovšem někde v koutku Duše jsem cítil, že tomu tak ve skutečností není, že nejsem na návštěvě v cizích světech, ale že se ve skutečnosti na těch pár desítek minut vracím Domů.

Teprve o nějakých třicet let později jsem si uvědomil, že jsem sám sebe zcela spontánně, s bezelstnou dětskou radostí a nadšením učil metodiku, která byla prý oficiálně objevena až v roce 2004, dodnes (je to smutné) ale není přístupná široké veřejnosti. Nazývá se "Neurosenzitivní programování". Je to mocná technika, je v ní obrovská síla a velmi mnoho vypovídá o smaragdové frekvenci lidské Duše. Dodnes ani pořádně nevím, jak se mi podařilo odemknout dveře komnaty s touto schopností. Ve skrytu svého nitra z toho "podezírám" bohyni Nut.

Vpravdě, když jsem tenkrát v noci přijímal pozvánku do jejího království,
neměl jsem strach, vždyť nejsme nic jiného než kosmický prach, a tak s velkou radostí překročil jsem Práh.
S Pegasem vpravo a Labutí vlevo, dívaje se do moudrých očí Toho, jenž nazývá se Ptah...

"Neurosenzitivní Programování" se vyvinulo z metodiky, která se nazývá "Remote Viewing" čili "Dálkové Vidění". Víte o tom, že "nejdále vidíte" v prvních vteřinách po narození a v minutě své fyzické smrti? Víte o tom, že nejdále vidíte, když máte oči zavřené? Fyzický zrak je svíčkou fyzického života. Ovšem skutečný zrak...... Ve chvíli, kdy myšlenky uléhají k spánku, když utichá bublání a šumění řeky zvané "Emoce", probouzí se "Mistr Světla" - "Bystrozraký".

Když jsem byl posledním rokem ve školce, udělalo se mi 8. března odpoledne velmi špatně. Zvracel jsem a s přicházejícím večerem jsem dostal horečku. Bylo to divné, nebyl jsem nastydlý a nebolelo mne v krku. Neměl jsem strach, ale cítil jsem se velmi nejistý. Pak přišla noc a já měl zimnici. Skrze okno jsem koukal na černé nebe a volal k sobě Nut. A pak jsem ucítil její jemný dech na tváři a jasný zvonivý hlas přicházel ze všech stran:

"Jsi silný více jak kdy předtím, dej se do pohybu, otevři svůj tělesný Chrám..".

Moc jsem tomu nerozuměl a pak ani nevím, co bylo. Paměť se mi vrátila k ránu, kdy mne sanitka za ranního rozbřesku vezla do nemocnice. Diagnóza - zánět slepého střeva. Pak si vzpomínám na zelené kachličky všude kolem dokola a velké světlo nade mnou. Skrze jeho silnou záři jsem viděl kolem sebe pohybovat se pouze nějaké siluety. Bylo jich mnoho a byly velké. Věděl jsem, že to nejsou lidé, ale nebál jsem se. Vlastně jsem byl tenkrát neskutečně zvědavý. Evidentně měli mnoho práce. Cítil jsem, jak mým tělem prostupují vlny vibrací od hlavy dolů, a zase naopak.

Vlastně odešla i iluze času. Čas přestal existovat, nejdříve se smrštil do malého safírového bodu a poté zmizel zcela. Byly pouze vlny a rotace. Vlny a rotace, vlny a rotace..... Pak se jedna silueta naklonila nad můj obličej. Místo rtů jsem spatřil jen úzkou štěrbinu, vnímal jsem snědou pokožku neuvěřitelně vrásčitého charakteru, obrovské tmavě modré oči bez bělma a panenek. Stáří a moudrost.... A když mne tato bytost pohladila po hlavě, cítil jsem příjemné teplo.

V místě nemístě, v místě bez času mi tyto bytosti otevřely mnoho komnat mého "Tajemného zámku". Nemluvily, všude ticho, jen uvnitř hlavy mi stále dokola zněla tato zvláštní věta: "Anud ambulanidum insuvia pacis or inigo luria digi nissim." Tenkrát mi bylo pět let a dnes mi je čtyřicet pět. Po celou tu dobu hledám klíč k přeložení a pochopení této věty. Prošel jsem mnoho a mnoho jazyků včetně latiny, ale nic z toho. Dnes vím, že tady klíč nenajdu. Daleko a přesto tak blízko mezi hvězdami. Když jsem slyšel stále opakovat, cítil jsem v něm obrovskou naléhavost.

Pak jsem viděl film. Nesmírně zvláštní sled dynamických obrazů, které měly neuvěřitelnou vypovídací hodnotu. Jeho popis však nechám z určitých důvodů až na konec mezi dodatky. Každopádně se však dodnes učím z toho, co jsem viděl. Ale co bylo dál? Přišla změna. Jasný záblesk pronikl snad do každé buňky mého těla. Pak jsem viděl sebe sama, jak ležím na operačním stole. Lehký jak peříčko jsem se vznášel ve zvláštním namodralém přísvitu, který vycházel odevšad a odnikud. Popravdě jsem se nepoznal a trvalo mi nějakou dobu, než jsem pochopil, že jsem to já. A v tom samém okamžiku mi přišla znovu věta od Nut:

"Jsi silný více jak kdy předtím, dej se do pohybu, otevři svůj tělesný Chrám".

A s další vteřinou mi bylo vnuknuto toto porozumění:

"S každou vteřinou svého Života jste silnější a silnější. A nemůže tomu být jinak. Pokud se cítíte slabě nebo jinak špatně, máte strach, úzkost, vnímáte marnost - pak vězte, že to všechno je jen iluze pramenící z přechodné nedůvěry v sebe sama, ztráty víry ve svůj cíl a své poslání. Důležité je, že Jste, tak Jděte!!"

Zpočátku, když mne přepadaly tyto stavy, když jsem ještě nevěděl, zda mám Jít, nebo neustále Čekat, naučil jsem se potichu a několik minut stále dokola říkat větu mých "Tajemných Modrookých": "Anud ambulanidum insuvia pacis or inigo luria digi nissim". Pokud si vzpomenete, vyzkoušejte ji. A ještě něco. Zjistil jsem, že lidé se bojí z 99% čehosi, co ve skutečnosti neexistuje. Víte, jak to je? Je to takto:

• Lidé se bojí Smrti. Ale Smrt neexistuje. To jen Život cyklicky střídá své tváře, tak jako je moře jednou v přílivu a poté zase v odlivu.

• Lidé se bojí Stáří. Ale Stáří neexistuje. Odvěká Síla Zvaná Život je nekonečná. Stáří je přirozený stav Bytí, kdy těžiště akce přechází ze sféry fyzického těla do těla podstatně jemnějšího mentálního. Stav Tvoření je nedotčen. Vrásky na tváři jsou stopy cest, kterými jsme se během svého života ubírali. Bílé vlasy jsou zasypány stříbrem hvězd - majáků našeho kosmického domova.

• Lidé se bojí Nemoci. Ale nemoc je jen přirozenou šancí jak dojít opět k přirozené rovnováze. Nemoc je hlasem naší Duše. A tak upoutáni na lůžko máme čas a prostor vejít na Cestu do svého vlastního nitra a více poznat sebe sama.

• Lidé se bojí Senility. Ale to, co považujeme za senilitu, je hodnocení z našeho úhlu pohledu. Čisté Vědomí nemůže degenerovat. Někdy se však stane, že těžiště svého potenciálu prostě přesune do jiných, vyšších úrovní projevu. Lidé, které nazýváme senilní, nebo mentálně postižení, sice někdy velmi obtížně komunikují s hrubým fyzickým prostředím této naší reality, ale o to více a s nadšením komunikují s bytostmi "vyšších světů". Těmto lidem se kdysi říkalo "Miláčci Andělů". Tito lidé jsou ve skrytu své Duše šťastní. Pouze my je z roviny hrubého fyzického vědomí litujeme a v potlačovaném jakémsi podvědomém strachu se bojíme čehokoliv podobného.

• Lidé se bojí chudoby. Ale skutečná chudoba neexistuje. Lidé kteří jsou chudí na fyzické úrovni často bývají nesmírně bohatí v rovině citů, pocitů a svých emocí, stejně tak bývají bohatí v rovině své mysli, vizí, představ, nápadů. Lidé, kteří jsou schopni si tento fakt uvědomit a procítit, se nikdy chudí cítit nebudou. A pak jsou kolem nás lidé, kteří jsou hmotně bohatí, ale často tito jedinci mohou strádat v rovině citové, mohou být velmi chudí na Duchu. A ani tito jedinci se nebudou cítit chudí, a mají pravdu.

Naučme se, prosím, nalézat bohatství a jedinečnost své vlastní individuality na všech úrovních. Ocenění pochází skrze úctu k životu a uvědomění si jedinečnosti projevu každé buňky života, ať je to cokoliv.

Ale kde jsem to skončil? Ach, ano. Jasný záblesk pronikl snad do každé buňky mého těla. Pak jsem viděl sebe sama, jak ležím na operačním stole. Lehký jak peříčko jsem se vznášel ve zvláštním namodralém přísvitu, který vycházel odevšad a odnikud. Popravdě jsem se nepoznal a trvalo mi nějakou dobu, než jsem pochopil, že jsem to já. Skrze tuto úžasnou zkušenost jsem byl schopen dívat se na fyzický život zcela jiným způsobem.