LOBSANG RAMPA - ČLOVĚK S VŮNÍ LÁSKY A POROZUMĚNÍ (NEMĚLI BYCHOM NA NĚHO ZAPOMENOUT) (5)

Kritika ze strany Richardsona, Harrera, Pallise či Snellgrova poměrně zřetelně zajistila, že "Třetí oko" v kontextu s dalšími pozdějšími publikacemi Lobsanga Rampy nebylo nikdy potvrzeno jako autentický autobiografický dokument napsaný tibetským buddhistou. Ovšem je skutečně tak jednoduchý tak unikátní a velmi podrobný popis života v Tibetu a Číně? I Rampovi nejostřejší kritici neochotně přiznali, že valná většina z jeho informací je správná, i když je hned zase označili za plagiátorství.

V rampových knihách, které jsou plné esoteriky, je velmi pěkným způsobem popsán starověký svět, skryté dějiny Tibetu a další nesmírně zajímavá fakta týkající se duchovního původu a poslání lidské bytosti a lidské civilizace. Stačí zmínit takové Rampovy spisy jako "Třetí oko" (1956), "Doktor z Lhasy" (1958), "Jeskyně Předků" (1963), "Poustevník" (1972) nebo "Tibetská Sága" (1980) atp. Rampa navíc podává velmi detailní popisy podivných symbolů, které se nachází na stěnách jeskyní pod Potalou a v dalších skrytých podzemních prostorách prakticky pod celým Tibetem. Konec konců je velmi zajímavé konfrontovat Rampovy informace se zkušenostmi ruského lékaře, myslitele a cestovatele Ernsta Muldaševa.

Do chvíle, než o tom všem počal Lobsang Rampa psát, byly tyto skutečnosti známy pouze elitnímu kruhu tibetských lámů, kteří prošli specifickými fázemi různorodých tajných zasvěcení. Rampa ve své době se svým průvodcem putoval hluboko do nitra hory uvnitř extrémně dlouhé jeskyně, až na jejím konci narazil na jakési tajné "dveře", za kterými si nacházela prostora, ve které byly na stěnách vyryté prapodivné symboly a hvězdné grafy, mezi nimi i naznačené profily mnoha souhvězdí. Rampův průvodce pak poukázal na to, že tyto symboly zde zanechaly mimozemské bytosti obří postavy a vzezření (Anunnaki??) s tím, že mají být vyjeveny lidské bytosti v přesně stanovený okamžik. Lobsang Rampa pak prý vyhověl této zvláštní podmínce a alespoň ty základní informace zveřejnil v době, kdy to již bylo možné.

Jiný příběh, doslova epických rozměrů, týkající se prehistorických aspektů naší planety líčí Lobsang Rampa ve své knize, která nakonec vyšla pod názvem "Lékař z Lhasy". Tento příběh zahrnuje miliony let událostí v prehistorické době naší planety. Dozvíme se například o tom, že se naše planeta otáčela kolem Slunce na mnohem bližší orbitě a opačným směrem. Dny byly mnohem kratší, lidé se dožívali mnoha set let a díky tomu, že gravitační síla byla také mnohem nižší, než je tomu v dnešní době, tak lidské bytosti i zvířata, ale i rostliny dosahovaly mnohem větší výšky.

Lidská civilizace byla v těchto časech pod ochranou velmi mocných, ale mírumilovných mimozemských bytostí, které byly nazývány "Zahradníky Země", a jejich plavidla, která se proháněla na obloze, nesla pojmenování "kočáry bohů". Nakonec však toto dlouhé a idylické období bylo narušeno vpádem vetřelců z dalekých prostor vesmíru. V důsledku tohoto aktu se rozhořela dlouhá a tragická válka, která způsobila i přenesení naší planety na novou orbitu a změnu rotace. Mimozemské bytosti musely Zemi opustit a člověk, který jen v omezeném počtu přežil tento jen stěží představitelný krvavý konflikt, byl ponechán svému vlastnímu osudu. Nastalo období, během kterého byly běžné lokální kataklyzmatické projevy hluboce narušené přírody, seismická aktivita, tsunami a sopečné erupce vyvrhující ohromné množství jedovatých plynů do atmosféry, to všechno bylo na denním pořádku.

Na dlouhou dobu se stala obloha zahalená černými a hustými oblaky. Když nakonec tato vřava utichla a mračna se rozptýlila, ti, kteří přežili, zůstali šokováni tím, co uviděli. Slunce vycházelo a zapadalo na opačné straně, než tomu bylo předtím. Na obloze se dokonce objevilo i jakési nové těleso, které v současné době známe jako Měsíc, a dny se staly mnohem delšími. Ovšem i přes všechny tyto tragické události se podařilo zbytkům lidské civilizace udržet při životě, začít znovu od začátku a nastartovat se do nové evoluční cesty. Velmi se jim hodily zbytky dochovaných vědomostí a znalostí po super-bytostech, které kdysi udržovaly s lidskou bytostí blízké kontakty a vztahy.

Díky tomuto odkazu se lidem podařilo znovu vybudovat města a obnovit globální infrastrukturu. Na obloze se opět začala objevovat rychlá plavidla a lidská bytost se zřejmě dokázala prosadit i v blízkém kosmickém prostoru, alespoň co se naší sluneční soustavy týče. Nastalo období několika desítek tisíců let, kdy zavládl v prostředí civilizace na této planetě relativní klid. Přes to všechno však od určité doby počaly narůstat rozmíšky a třenice mezi jednotlivými frakcemi lidské společnosti. Ty se bohužel ale nepodařilo zažehnat, takže přerostly v nový krvavý konflikt, během kterého byly použity nové smrtící zbraně včetně biologických a jaderných.

Nový celoplanetární konflikt zdevastoval mnoho pozemských národů tehdejší doby. Několik moudrých kněží z obavy, aby v budoucnosti nedošlo k něčemu podobnému, vyrylo na zlaté desky celý příběh tehdejší společnosti a prostřednictvím pokročilé technologie vytvořilo na několika místech naší planety cosi na způsob "časových kapslí", prostřednictvím nich kněží přesunuli tento odkaz daleko do budoucnosti.

V důsledku tohoto aktuálního globálního konfliktu se vzedmula vlna nových kataklyzmat, takže například oblast Tibetu, která byla původní rovinatou přímořskou krajinou, byla v několika rychle za sebou jdoucích cyklech tektonickými silami vyzvednuta do několikakilometrové výšky. A tak se nakonec celá řada informací od těchto starověkých mnichů dostala do velkého jeskynního komplexu, který se nachází pod hlubokou ledovcovou krustou v oblasti Chang Tang.

Zbytky civilizace, kterým se podařilo tuto tragédii nějakým způsobem přežít, se během několika pokolení propadly hluboko zpět až do doby kamenné a nakonec následující generace zapomněly i na to, že kdysi existoval tzv. "Zlatý Věk Lidské Civilizace". Lobsang Rampa ve svých písemnostech popisuje, jak během svého finálního zasvěcení stanul tváří v tvář zlaté mumii, která patřila jedinci původní mimozemské super-rasy a která se nachází dodnes hluboko pod zemí v regionu Potaly. Tři opati ho vedli ke kryptě z ebenového dřeva, na které byly patrné velmi podivné symboly.

V této kryptě za jakýmsi neviditelným silovým polem se nacházely ve stavu hluboké samádhí obrovské nahé postavy - jedna žena a dva muži. Žena byla vysoká deset metrů a muži svou výškou přesahovali zcela jistě 15 metrů. Hned na první pohled bylo patrné, že jde o humanoidní bytosti (Annunaki??) s velkou kuželovou hlavou, úzkými čelistmi, tenkými rty, dlouhým nosem a velkýma očima, které byly hluboko zapuštěné do obličejové části hlavy. Následně pak během tohoto finálního zasvěcení musel strávit tři dny v těsné blízkosti tohoto bizarního sarkofágu. Jeho úkolem bylo, aby se na mentální rovině spojil s vědomím těchto Bytostí a prostřednictvím tohoto spojení od nich získal množství velmi důležitých informací.

Během tohoto spojení se dostal do stavu velmi intenzivní vize, prostřednictvím které se jakoby přemístil o celých 500 milionů let do historie, tak aby mohl detailním způsobem vidět monumentální civilizaci nacházející se zde na naší planetě. Během této vize byl proveden sociálním a kulturním uspořádáním této paleolitické společnosti. Byla mu ukázána celá řada úžasných zařízení, která zcela sloužila pozitivnímu rozvoji této tajemné kultury. Dokonce se mohl seznámit i se základy její filozofie a poznatky z některých vědních oborů.

Během toho všeho se Rampovi do paměti však nejvíce vryla slova obří mimozemské bytosti, která byla uspořádána do této věty: "Nakonec přijdeme, nakonec se k Vám vrátíme a uvidíme, jací budete a jak nás přivítáte. Jsme si vzájemně bližší, než si vůbec dokážete představit."

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly