ŽIVOT A SVĚT JAKO PRODUKT DATOVÉ SIMULACE

Jim Elvidge je absolventem Cornellovy Univerzity. Zabývá se subatomární fyzikou, kosmologií, umělou inteligencí, nanotechnologiemi, ale i celou řadou nadpřirozených jevů. Je autorem knihy "The Universe - Solved". Elvidge po většinu svého života projevoval velmi živý zájem týkající se alternativních teorií o našem světě. Před mnoha lety jsem četl knihu Paula Davise, která se jmenuje "Jiné světy". V podstatě šlo o publikaci, která byla úvodem k nejnovějším teoriím týkajícím se povahy a konstrukce Vesmíru včetně kvantové fyziky. Kniha na mne učinila velký dojem a svým způsobem jsem se stal i fanouškem všech těchto teorií, které se svým potenciálem více či méně dostávají za hranice lidského poznání.

Někdy je velmi obtížné najít rozdíl mezi realitou a iluzí, a není divu, že se analýzou tohoto oříšku zabývá stále více a více odborníků a odborných institucí. Pokud hovoříme o naší realitě, pak velmi rychle zjistíme, že máme co do činění s aktivitou elektromagnetických vln či fotonů světla, které se odráží od hmotných objektů a takto vstupují do sítnice našeho oka. Tyto proudy energetických částic následně vytvářejí elektrochemické reakce v důsledku reakcí našeho mozku na digitální signál, který s celou řadou mozkových systémů interaguje. Mozek následně zpracuje takový signál, přičemž tak každý se stává subjektivním interpretátorem přijímaného.

Teoreticky řečeno, pokud jsme schopni přijímat elektromagnetický signál, pak dochází k jeho zcela přirozenému zkopírování do umělé, ale analogické simulace. Takže dotyčný subjekt (příjemce) neví, že to, co vnímá, je ve skutečnosti projekce simulované reality. Takže technicky vzato nejsme schopni vidět žádný rozdíl mezi tím, co je skutečné, a neskutečné. Takže to nás zase zpět přivádí ke kardinální otázce:

"Co je tedy realita?"

Takže například naše sny by mohly být realitou? Někdy jsou tak realistické, že se zdají být zcela skutečné a v podstatě v dané chvíli neexistuje způsob jak určit, že se jedná pouze o hru představivosti, nebo skutečnou událost. Sny jsou pro člověka velmi důležité a psychologové se mnoho desetiletí snaží odhalit jejich skutečné tajemství. Mnoho lidí věří, že snové prostředí je stejně tak skutečné jako realita, která je zachycována vědomým způsobem, když bdíme. Málokdo však ví, že mozek po celou dobu, co jsme vzhůru, provádí jakési specifické snímkování průběžně přijímaných smyslových jevů. Ovšem k podobnému procesu ze strany našeho mozku dochází i během spánku a právě tento fakt je jedním faktorů, díky kterým mnozí lidé vnímají snové prostředí jako objektivní realitu.

V podstatě jediný podstatný rozdíl mezi snem a zkušenostmi, které získáváme během bdění, spočívá v tom, že během spánku nemáme tak silné spojení se svým vlastním "Já" na úrovni osobnosti a z tohoto důvodu může během aktivního snění docházet k celé řadě absurdností vymykajících se reálnému chování energie a přenosu dat. Právě z tohoto důvodu měl hlavní hrdina filmového snímku "Inception" (Počátek) neustále u sebe minci, aby mohl určit, zda se aktuálně nachází ve snu, či nikoliv. Na druhé straně existuje poměrně velké množství jedinců, kteří jsou přesvědčeni o tom, že smrt je určitý druh probuzení ze sna. Takže kdo ví, možná, že po fyzické smrti se dostaneme do více reálného prostředí, než je tomu v současné době.

Jim Elvidge ve své knize "The Universe - Solved" prezentuje svou teorii "simulace života". Podle této hypotézy se náš svět skládá z bitů obrovského množství různě poskládaných informací. Tento proces je podobný tomu, jak fungují počítačové systémy. V tomto bodě se jedná o simulaci, která ústí ve fakt, že žijeme ve snovém stavu. Anglický filozof pracující na Oxfordské Univerzitě, Nick Bostrom je zase autorem terie, která v mnohém připomíná známý film "Matrix". Ve své práci, která se nazývá "Antropický Bias", popisuje situaci, ve které jsme schopni prostřednictvím rozsáhlé počítačové sítě vytvářet simulaci reality, která by během následujících třiceti let měla dosáhnout velmi intenzivní a hluboké úrovně.

Sám autor nazývá tuto fázi jako "post-lidskou", kdy lidská bytost je schopná uměle konstruovat miliony forem virtuální reality. Bostrom je velmi konkrétní a v jednom místě prezentace své teorie hovoří například takto:

"V podstatě máme tři možnosti. Jsme v místě, kde jsme, a máme tak zhruba třicet let, kdy se v důsledku elektronických a kybernetických technologií dostaneme do místa, kdy se vědomý rozvoj lidské civilizace počne nezvratně zpomalovat místo toho, aby ve stejném tempu pokračoval dál. Pak je tu druhá možnost, že k takové události nikdy nedojde, jelikož se lidstvo prostě vzdá této cesty.

Ovšem dosavadní zkušenosti ukazují, že takový scénář je bohužel velmi nepravděpodobný. Podíváme-li se v historii směrem dozadu, můžeme si připomenout praktický rozvoj štěpení atomu vedoucí i k použití atomové bomby, rozvoj nanotechnologie vedoucí k vojenským aplikacím, ale i různým čipům ovlivňujícím mentální konstituci lidské bytosti. A konečně třetí možností je alternativní hypotetická skutečnost, že lidstvo dosáhne tzv. "post-lidské" fáze a vytvoří miliony simulovaných realit, které však budou sloužit pro dobro lidstva. Nakolik je taková alternativa reálná, to nechť posoudí každý čtenář sám za sebe."

Nakonec je možné, že již k takové situaci došlo, aniž si to uvědomujeme, a my v současné době žijeme uvnitř snu nějaké zcela jiné entity. Takové představy se mi osobně jeví jako skutečně přehnané. Možná i z toho důvodu, že zcela popírají fakt, že lidská bytost disponuje svobodnou vůlí. V současné době existuje mnoho argumentů o existenci nebo neexistenci svobodné vůle, dokonce i včetně celé řady vědeckých argumentů na toto téma. Před nějakou dobou byl v časopise "New Scientist" publikován článek na toto Elvidgeovo téma a možná tak trochu nečekaným způsobem se ocitl v centru mnohem širší diskuze.

Faktem je, že zpočátku byl článek odmítnut s ohledem na to, že je příliš extrémního charakteru, ale někteří vědci toto téma přenesli na půdu svých domovských Univerzit. Mezi nimi byl i dr. Thomas Campell, který napsal knihu "My Big TOE", nebo dr. Seth Lloyd, který pracuje na "MIT", který vydal svou první práci pod velmi zajímavým názvem - “Programming the Universe”. To jsou však jen ojedinělé světlé okmažiky ze strany oficiální vědy, která doposud jen o málo změnila svůj postoj k tomuto tématu. Důležité ovšem je, že se diskutuje, a já osobně tuto aktivitu vnímám jako jakési předpolí k tomu, aby se někdy v budoucnu oficiální věda začala zcela vážně zabývat i tímto, byť velmi bizarním tématem, které se dotýká samé podstaty našeho světa a života.

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.