TUŠENÍ CESTY (2)

Dobře, vzhledem k tomu, že si přejete pokračovat co nejrychleji v tomto tématu, napsal jsem tak rychle, jak to bylo možné, jeho další část. Myslím, že následující citace může velmi zajímavým způsobem pomoci představit si, jak se hvězda chová jako měnič energie a zároveň i vysílač. Jde o to, že velmi specifické vibrace, které k nám přicházejí z prostředí našeho Slunce, dokážou i velmi radikálním způsobem ovlivňovat zemské magnetické pole. Analogickým způsobem na tyto frekvence reagují i stopové prvky magnetitu uvnitř našeho mozku. Takže nyní ona avízovaná citace fragmentu materiálu dr. Ralpha Juergense:

" Slunce může být napájeno nejen z nitra vlastního planetárního systému, ale i z vnějšího kosmického prostředí prostřednictvím výrazných elektrických proudů, které proudí v našem galaktickém rameni. V podstatě každá galaxie disponuje ve vnitřním prostředí neuvěřitelným elektrickým potenciálem. Možnost, že naše Slunce může být externě napájeno přímo z galaktického prostředí, je jednou z velmi spekulativních myšlenek v rámci paradigmatu tzv. "Elektrického Vesmíru" a je v hojné míře napadaná všemožnými kritiky, kteří samozřejmě ignorují další vysvětlující vlastnosti modelu "Elektrického Vesmíru".

V modelu týkajícím se "kosmického plazmatu" se detailním způsobem popisuje, jak proudy o nízké hustotě se aktivně podílejí na tvorbě galaxií a hvězd uvnitř těchto galaxií, a to díky efektu "stlačení elektromagnetických sil". Galaktické proudy vykazují samozřejmě poměrně nízkou hustotu, ale na druhé straně díky velikostem hvězdy se tento "nedostatek" poměrně efektivně vyvažuje.

V podstatě se má za to, že vyzářený energetický výkon té či oné hvězdy v kterémkoliv okamžiku její existence je roven energii sdílené daným energetickým tokem. Takže jak se naše Slunce pohybuje v kolem galaktického centra, může se dostat do oblastí s vyšší nebo nižší hustotou daných energetických proudů, a tak v návaznosti na tuto skutečnost se výkon hvězdy může lišit buď v pravidelně se opakujícím intervalu, nebo nahodile."

Asi chápu, že ne každému čtenáři byly výše uvedené informace zcela smysluplné, takže se je budu snažit převést do jednoduššího esoterického slovníku. V podstatě jde o to, že jsme součástí velmi výrazné situace, kdy se naše sluneční soustava včetně našeho Slunce nasouvá do oblasti s podstatně silnějším energetickým nábojem. Některé prameny uvádějí, že v historii lidstva jde o sdílení kosmických energetických parametrů o vůbec nejvyšším kmitočtu, který lidská bytost mohla vůbec kdy zažít.

Tato situace se pochopitelně odráží na charakteristice a kvalitě činnosti našeho Slunce, které se jako ladička v rámci zákona rovnováhy přizpůsobuje nové vibrační a energetické situaci. Tím pádem se v oné pověstné řetězové reakci dříve či později počnou všechny tyto změny odrážet i v samotné energetické frekvenční konstituci lidské bytosti.

V podstatě jsme jakoby "cestovatelé", kteří cestují z prostředí starého paradigmatu do prostředí zcela nových paradigmat, která, jak je třeba pochopit, mohou mnohým dočasně způsobovat celou řadu potíží. To také znamená, že vše, co je spojeno se starým paradigmatem, se postupně, ale se stále narůstající rychlostí stane opět dříve či později čistou holografickou fikcí. O tom je potřeba vědět a na toto je třeba se připravit.

Hovořím o novém poli myšlení, novém druhu cítění, nové a jiné struktuře vědomí včetně psychického a mentálního života. Se svobodou, která zahrnuje svobodné cítění a svobodné myšlení, jde ruku v ruce přijetí odpovědnosti za svůj vlastní život, tedy přijetí odpovědnosti za svůj vlastní individuální kreativní otisk svého Já v prostředí tohoto Univerza. Toto je nesmírně důležitý fakt, který se snažím přenášet na všechny studenty mých seminářů a přednášek.

Pamatujte, že nikdo jiný není zodpovědný za průběh vaší evoluce, než jen a pouze Vy sami!!

Je velmi zajímavé, s jak mohutným zájmem se setkal rok 2012, který je ve skutečnosti startovacím časovým ukazatelem uvnitř gregoriánského kalendáře, stejně jako rok 2013, 2014 nebo 2015. To znamená, že daleko přesnější by bylo hovořit spíše o časovém období než o konkrétním roku. Jak jsem již několikrát naznačil, tou nejmenší časovou buňkou úzce provázanou s aktivujícími se změnami je období "2012 - 2022". A k tomuto období se budu i ve svých jiných materiálech snažit směrovat pozornost.

S ohledem na určité spirituální faktory je velmi zajímavý tzv. "mentální iniciátor 11:11". Jde o dvě čísla, která ve skutečnosti ve svém ryzím projevu prezentují určitou konkrétní vlnovou frekvenci, která je již nějakou dobu aktivní a s největší pravděpodobností zůstane aktivní až do roku 2022. Kouzelné na tom je, že existence této frekvence byla nezávisle na sobě ještě dlouho před její existencí v našem prostředí předpovězena dvěma zdroji. Jedním z nich byl James Hurtak, který o této záležitosti hovoří ve svých materiálech, a druhým zdrojem pak byl chanellingový kanál, který se prezentoval pod názvem "Solara".

Každopádně se mnohým lidem v posledních letech stávalo, že viděli především na digitálních hodinách tento kód "11:11", a to i opakovaně za sebou. Tento jev je o to zajímavější, že vlnová funkce, která se v převedení na číselný profil projektuje do podoby "11:11", silně aktivuje jisté mozkové neurotransmitéry, a to především přes oblast mozku, která se nazývá "hypocampus". Stimulace těchto specifických neurotransmitérů pak výrazně ovlivňuje elektrochemický aparát člověka atd., atd....

Dále je také zajímavá skutečnost, že od příštího roku 2013 by se stále častěji měla objevovat číselná kombinace "11:22" nebo "22:11". Upozorňuji na to čtenáře tohoto internetového magazínu dopředu, aby mohla být vytvořena fungující zpětná vazba. Určitě alespoň mne by zajímaly vaše zkušenosti na toto téma. V tomto ohledu bych chtěl upozornit na další fakt (vlastně spíše ho připomenout), neboť o tomto tématu je zde vedena diskuze již dlouhou dobu. Je totiž vhodné si čas od času připomenout, že náš mozek je poměrně snadno programovatelný aparát podobně jako počítač. Takže demontáž starých programů je procesem navýsost potřebným a nutným, ale na druhou stranu může, obrazně řečeno, i poměrně hodně "bolet". Jenomže se stále zřetelněji ukazuje, že jiné cesty prostě není a osobně nepředpokládám, že by se nějaká jiná také našla.

Barvy, zvuky, teplota, stejně jako další vjemy v podstatě existují v podobě elektrických impulsů uvnitř naší hlavy. Tudíž nejde o absolutní realitu. Takže v nejširším slova smyslu si zde v tomto světě nemůžeme být jisti v podstatě ničím. A to souvisí s dalším velmi podstatným faktorem, který lze definovat asi takto:

"Nejistota je přirozenou součástí života každé svobodné bytosti, neboť zaručuje NADĚJI."

Nad touto tezí, řekl bych, je skutečně hodno se zamysleti poněkud hlouběji a řekl bych i s určitým druhem odvahy. Z filozofického, mystického úhlu pohledu hovoříme o pojmu zvaném "najistota". Z pohledu kvantové fyziky pak lze tento termín, řekl bych, velmi úspěšně nahraditi výrazem "neurčitost", nebo dokonce i "nelokálnost". Na začátku tohoto materiálu jsem zde uvedl citaci známé myšlenky empiristy Georga Berkeleye:

"Jediné, co můžeme vnímat, je naše vnímání."

Je smutné, že vědci neuvěřitelně dlouhou dobu vnímali tento argument pouze jako nějaké filozofické show a dále tak pokračovali v budování fyzikálního modelu vesmíru na předpokladu, že universum je "tam někde venku". Dlouhou dobu jim trvalo, než přišli na to, že ve skutečnosti nic není tak vzdáleno pravdě, jako právě tento mylný pohled na realitu jakožto svět, který nás "obklopuje". Přesto již v roce 1920, kdy kvantová fyzika byla ještě v plenkách, se objevil experiment, který byl mnohokrát od té doby opakován se stejným výsledkem, během kterého se jednoznačně prokázalo, že výsledek (jakýkoliv výsledek) je vždy dramaticky ovlivněn pozorovatelem.