"TÝDENNÍ SPECIÁL": HISTORIE TAKOVÁ, O JAKÉ SE NESMÍ HOVOŘIT (4)

Existuje téma, které si nikdo z křesťanské komunity nepřeje diskutovat. Kněží, biskupové, ale i velká většina laické veřejnosti se danému tématu vyhýbají jako čert kříži. Proč? Možná proto, že na nabízející se otázky velmi vážného charakteru prostě nemají odpověď. Jedna z takových otázek je velmi prostá a zní: "Kde se nacházel Ježíš v období mezi svým 13. až 30. rokem?" Máme to chápat tak, že toto období strávil jako pracující robotník, jako tesař v otcově obchodě? Pokud by tomu tak skutečně bylo, šlo by o nesmírně bizarní vývoj událostí, když přihlédneme k tomu, že tato osoba byla již při svém narození prohlášena za andělskou bytost a ve věku svých 12 let již Ježíš podle dochovaných análů čile debatoval s rabíny ve svém okolí.

Je zřejmé, že tento muž, který se v Jeruzalému objevil ve svých 30 letech, aby dokonal svůj plán a své, řekl bych, velmi nebezpečné poslání, musel být na tuto misi, která s největší pravděpodobností mohla také skončit jeho smrtí, velmi dobře připraven, a dalo by se dokonce i říci, velmi dobře vyškolen. Také musel disponovat obrovskou důvěrou ve své schopnosti toto poslání dokončit. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by takové speciální přípravy mohl dosáhnout v otcově truhlářské dílně. Selhání Evangelií, co se týče tohoto časového hiátu, je samo o sobě velmi podezřelé. Naopak, zdálo by se velmi logické, že jeho učedníci a všichni z jeho následovníků budou chtít znát tohoto "zázračného muže", který údajně sám sebe prohlásil za "Syna Božího". Tyto a další okolnosti naznačují, že tato daná skupina důležitých informací byla z Evangelií záměrně odstraněna. Zřejmě k tomu došlo během nechvalně známého koncilu v Nice v roce 323 n.l.

Je možné, že někteří jedinci v raném období církve znali skutečnou historii a tušili, že je neslučitelná s novou formou náboženství, kterou začal propagovat Konstantin a která spočívala v Ježíšově apotheose (zbožštění Ježíše). Naše tušení, že v tomto ohledu není cosi v pořádku, zesiluje fakt, že životní příběh týkající se oněch "ztracených roků Ježíšových" je velmi dobře znám v Indii!

Byl Ježíš jogín?

V naší moderní době existují četné odkazy na putování Ježíše v Indii a Tibetu, a všechny tyto odkazy jsou nesmírně konzistentní. Snad nejvíce pozoruhodný je materiál, který je znám jako "Druhý příchod Krista" z pera Paramahansy Joganandy (1893 - 1951), který byl původně sepsán v roce 1940, ale v roce 2004 došlo v některých zemích k jeho opětovnému vydání. Jogananda, který založil v roce 1920 v Los Angeles společnost zvanou "Self- Realization Fellowship", asi nejvíce proslul jeho klasickým bestsellerem "Autobiography of a Yogi" (Autobiografie jogína).

V "Druhém příchodu" otevírá pohled na Ježíše z hlediska pohledu učenců východních filozofií, přičemž jasně definuje stanovisko, že Ježíš byl ovlivněn hinduismem, buddhismem, ale i dalšími esoterickými moudrostmi východní filozofie. Zároveň poskytuje pevné přesvědčení o tom, že Ježíš musel být nějakým způsobem v kontaktu s tzv. "himálajskými Mistry". Tento vliv působil na mladého Ježíše v době, kdy žil a studoval s buddhistickými mnichy a učiteli v oblasti Indie a Tibetu. Takové výroky, jako že "Boží království je ve Vás" nebo "...věz, že vy sami jste Bohové", jsou typické výroky buddhistické a hinduistické linie východního učení.

Existují také minimálně nepřímé důkazy o tom, že Ježíš nejenže věděl, ale také i učil o karmě a reinkarnaci, a hodně z toho, co učil o lásce a soucitu, je ovlivněno Buddhovým učením. Jedna z mnoha recenzí "Druhého příchodu" mimo jiné říká: ".... jde o hlubokou esoterickou studii toho, co Ježíš hlásal, a tento jeho výklad je spojován s východní mystikou. Kristus je vnímán jako osobnost, která prošla specificky realizovanou cestou jogína, jenž měl vizi uvolnit v lidstvu jeho přirozené a vlastní kosmické vědomí." Možná, že Joganandův pohled na Ježíše jako na seberealizovaného jogína se stane přijatelnějším, když se blíže podíváme na tzv. "zázraky", které tento muž činil. V podstatě všechny z nich jsou věrnou kopií aktivit jogínů z podhůří Himálaje. Aktivity, kterými se prezentoval Ježíš, patří do skupiny tzv. "Siddhis". Tohoto umění lze dosáhnout mnohaletým přísným dodržováním duchovního rozvoje prostřednictvím jógy a meditace za pomoci osobně přiděleného guru specializujícího se především na oblast tzv. "Raja Jógy".

Podle vynikajícího učence Shri Prakash Ji, řečeno mystickým slovníkem, je jogín ten, jehož duše se spojila s Univerzální Duší, a ten, kdo dosáhl spojení s Božskou podstatou. Jakmile tohoto spojení je dosaženo, pak se počnou duchovní síly nebo "Siddhis" manifestovat na fyzické úrovni. Schopnost chůze po vodě nebo levitace je známá jako "Vayu-siddhi" a je považována za jednu z menších "Siddhis". Ježíš byl dokonce schopen učit své učedníky mnoho podobných technik. Schopnost oživovat mrtvé je známá jako "Ishitvam" a je jednou z osmi hlavních schopností "Siddhis". Kabir, Tulsidas, Akalkot Swami, ale i ostatní vysocí zasvěcenci měli moc přivést zpět mrtvé mezi živé.

Raja Jogíni se prý běžně objevují na různých místech (teleportace), uzdravují nevyléčitelně nemocné, mají schopnost telekineze, ale i dalších podobných aktivit. Skutečnost, že Ježíš disponoval těmito schopnostmi, minimálně naznačuje, že tento muž studoval Raja jógu u vysokých jogínských mistrů v Indii a Tibetu.

Shangri-La

Jednou z posledních knih na naše téma je publikace "The King of Travelers" od Edwarda T. Martina, která vyšla v roce 1999 v nakladatelství Jonah Publishing. Autor cestoval do Indie v roce 1974, zatímco v Kábulu v Afghánistánu byl dislokován jeho americký mírový sbor. Martin, který již četl poměrně hodně literatury na téma Ježíše v Indii, jednoho času v malém knihkupectví v Srinigar narazil na knihu "Kristus v Kašmíru" od autora Azize Kashimiri. Je zajímavé, že Martin byl schopen se přes dané knihkupectví prakticky okamžitě spojit s autorem. Sám ve své knize pak popisuje toto osudové setkání následujícím způsobem:

"....Přes kouřící šálky čaje jsme se věnovali dalekosáhlé diskuzi týkající se tématu Ježíše v Indii. K mému překvapení jsem zjistil, že v samotné Indii od nepaměti existuje velmi rozšířená tradice a folklor, který vychází z faktu, že Ježíš skutečně žil v Indii."

Ilustrace z knihy "Neznámý život Ježíše Krista". Autor Nikolaj Notovič vykresluje pohled na klášter a komunitu Hemis.

Tímto setkáním s Kashimirim u Martina započala celoživotní výzkumná odysea, která minimálně dílčím způsobem vyvrcholila jeho knihou o dvacet pět let později. Před nedávnem byl s Edwardem T. Martinem veden o jeho knize velmi populární rozhovor (v současné době pracujeme na tom, abychom mohli tento rozhovor svým čtenářům opublikovat, pozn. red.). Zajímavý byl i jeho nedávný výlet do Indie, který Martin uskutečnil společně s Hollywoodským producentem Paulem Davidsem. Společně procestovali přes 4000 mil napříč kontinentem. Během této cesty natočili zcela nový dokument na toto téma.

Ve výše uvedeném rozhovoru se aktéři zaměřili především na tzv. "důkazní řetězce", t.j. na všechny spolehlivé zdroje informací na toto téma. Ve své knize Martin zmiňuje Edgara Cayceho, který činil časté odkazy o cestách Ježíše na východ. Zmínka je i o "Vodnářském Evangeliu Ježíše Krista" od Levi Doelinga, které bylo poprvé publikované v roce 1907. Podle Martina se však nejzajímavější informace nacházejí v publikaci "The Lost Years of Jesus" od Elizabeth Clare Prophet (1984, Summit University Press). Když vezmeme v potaz všechny tyto a další informační zdroje, zdá se, že se všechno točí kolem izolovaného a tajemného buddhistického kláštera Hemis v lokalitě Leh v kantonu Ladakh v severním Kašmíru. Klášter Hemis je typu "gompa", čili jde o osamělé útočiště izolované od tzv. "světa pokušení". Je také zřejmé, že tento klášter je v buddhistické mnišské komunitě vysoce ceněný.

Prophet říká, že Hemis je ".....zastrčený ve skrytém údolí v Himálaji v nadmořské výšce kolem 6000 metrů. Někteří, kteří se během svých cest dostali do blízkosti tohoto místa, jsou přesvědčeni, že se jedná o bájnou "Shangri-La". O Hemis hovoří podrobným způsobem ruský novinář Nikolaj Notovič, který ke konci roku 1887 v těchto oblastech cestoval."

Setkal se přitom s vysokým lámou, který mu sdělil, že by za jistých okolností mohl vidět rukopis o životě proroka zvaného "Issa", který do těchto míst přicestoval jako velmi mladý muž. Nutno dodat, že jméno "Issa" je indické pojmenování pro Ježíše. V průběhu tohoto hovoru se hlavní láma zmínil o tom, že se v klášteru Hemis nachází svitky, ve kterých je popsána aktivita Issy, který se učil svaté nauce v Indii, kterou později kázal mezi syny Izraele. Tyto svitky jsou psány ve starověkém tibetském jazyce Pali. Později byla původní verze okopírována a tyto kopie jsou uloženy ve Lhase.

Během svého prodlouženého pobytu v Hemis (probíhala rekonvalescence jeho zlomené nohy) přesvědčil Nikolaj Notovič (viz obr. vlevo) onoho lámu, aby mu ukázal alespoň část těchto svitků. Po určité době láma přinesl skutečně dva velké svázané svazky s časem zažloutlými listy a Notovičovi dokonce umožnil některé verše přeložit. Tato událost se stala ústředním zdrojem pro pozdější Notovičovu knihu, která vyšla v roce 1894 pod názvem "The Life of St. Issa: Best of the Sons of Men" (Život sv. Issy: Nejlepšího ze synů lidských).

Kniha obsahuje celkem 244 veršů, které jsou rozděleny do 14 kapitol. Kompletní Notovičův příběh se začleněnými verši pod názvem: "The Unknown Life of Jesus Christ" (Neznámý život Ježíše Krista). Tato kniha vyšla původně ve francouzštině a zaznamenala neuvěřitelný úspěch, jelikož v současné době je k dispozici již osmnácté vydání, tři vydání této knihy registrujeme v USA, jedno vydání v Anglii. Byla však přeložena také do německého, španělského, švédského nebo italského jazyka.