ROZHOVOR S GRAHAMEM HANCOCKEM: "Starověké civilizace a impuls vědomí 21. století" (1)

Není mnoho autorů, kteří tak významným způsobem přispěli k alternativnímu poznání historie a různorodým esoterickým žánrům. Mezi tuto malou skupinku výjimečných osobností se řadí i českým čtenářům známý a populární Graham Hancock, který na vrcholu své kariéry a v předvečer svého velkého přednáškového turné v Austrálii poskytl velmi zajímavý rozhovor, který exkluzivně přinášíme našim čtenářům.

A. G.: Grahame, zdravím Vás a jsem rád za možnost diskuze. Jestli dovolíte, tak bych Vám hned položil první otázku, která Vás možná překvapí.

G.H:: Je mi potěšením s Vámi hovořit.

A.G.: Věříte tomu, že uteklo již 17 let od vydání vaší průkopnické knihy "Finger Prints of The Good" (Otisky božích prstů)?

G.H.: Ano, vím o tom a je to skutečně hodně bizarní pocit, jak rychle těch 17 let uplynulo. Když jsem připravoval k vydání tuto publikaci, zažíval jsem nesmírně kreativní období a ve skutečnosti jsem neměl tušení, jak velký úspěch tato kniha s sebou přinese.

A.G.: Byl jste připraven na odpovědnost, která přišla s úspěchem této knihy?

G.H.: No, myslím, že v první řadě je potřeba dát velmi zřetelně najevo, že "Otisky božích prstů" by nebyly nikdy napsány, pokud by nebylo velmi široké skupiny osob pracujících v této oblasti. Abych jmenoval alespoň některé, tak musím zmínit například Rand a Rose Flem-Ath a jejich vynikající studii týkající se prehistorického osídlení země v návaznosti na velmi ceněnou práci profesora Hapgooda, pak je tu Robert Bauval s jeho mimořádnou studií týkající se korelace souhvězdí Orionu s pyramidami v Gize. Tato práce velmi radikálním způsobem ovlivnila moje chápání pyramid a jejich účel.

Stejně tak bych měl připomenout převratné myšlenky Johna Anthony Westa a profesora Roberta Schocha z Bostonské Univerzity. John West si již před mnoha lety uvědomil, že s oficiálním příběhem egyptologů ohledně Sfingy není něco v pořádku a rozhodl se záhadě přijít na kloub, což se mu nakonec podařilo. Přitom sám dr. Schoch je poměrně radikálním egyptologem. A tak díky objevům a originálním myšlenkám všech těchto osob mohla jmenovaná kniha vzniknout.

A.G.: Váš úspěch pochopitelně nezůstal bez odezvy. Všichni si pamatujeme dokument z dílny BBC, který byl odvysílán v roce 1999, ve kterém jsou Vaše teorie poměrně hrubým a nevybíravým způsobem napadány. V podstatě se ukázalo, že šlo o velmi promyšlenou akci namířenou proti Vaší osobě. Nakonec se Vám Vaše myšlenky podařilo obhájit, ale přesto by mne zajímalo, co si myslíte, že vedlo BBC k takové agresi?

G.H.: Víte, když se svým výzkumem k radikálním novým myšlenkám, které zveřejníte, vždycky ve větší, či menší míře jaksi zpochybňujete zavedené "status quo". Zřejmě jsem si v té době plně neuvědomil tento fakt. Přiznám se, že obrovský úspěch "Otisků božích prstů" a rychlost, s jakou se věci vyvíjely, mne tenkrát velmi překvapily. V současné době pochopitelně vím, že v takových případech je nutné předpokládat útok ze strany akademické obce. Víte, oni i akademici vzájemně mezi sebou na sebe dokážou zaútočit podobným způsobem.

Myslím si, že v tom roce 1999 jsem se stal jakýmsi všeobecným konfidentem. Měl jsem hodně úspěchů a s tímto faktem jdou bohužel vždy ruku v ruce závist a podobné nepříjemné skutečnosti. Na druhou stranu v retrospektivě těch 17 let musím přiznat, že jsem byl směrem k akademické obci v té publikaci poměrně hodně arogantní. Myslím, že jsem se cítil nezranitelný. Takže sečteno a podtrženo, měl bych nakonec té BBC poděkovat, že mi tak trochu, jak se lidově říká, "srazila hřebínek".

A.G.: To je velmi zajímavá sebekritika...

G.H.: Děkuji.

A.G.: V poslední době vrcholí pozornost ohledně konce mayského kalendáře. Docela by mne zajímalo, jaký je Váš odhad vývoje událostí v souvislosti s tímto významným datem?

G.H.: Tak na to jsem také zvědavý. Myslím, že Vám snad ani na tuto otázku nejsem schopen odpovědět. Jediné, co k tomu mohu říci, je, že období kolem roku 3100 př.n.l. bylo velmi významné. Jako kdyby lidstvo na této planetě zasáhl jakýsi civilizační vývojový impuls, který vrhl ony předvěké společnosti do zcela nového stupně evoluce, která trvá dodnes a právě v tomto čase vrcholí.

A.G.: A s tím souvisí ona klíčová otázka. Jaký je Váš názor na to, co se může a nemusí stát v roce 2012?

G.H.: Abych byl upřímný, mám za to, že dne 21. prosince 2012 se nestane vůbec nic. Lidé se mne často ptají, kde se budu v tento den nacházet. No, kde bych se nacházel? Budu v milující náruči mé rodiny, obklopený mými dětmi a mou ženou. Táhne mi na 62. rok, a tak jak vám roky přibývají, začínáte se trochu více soustřeďovat na to, o čem je Život a že tento dar nepotrvá věčně. Nevím, co se stane po smrti, ale tak nějak nevidím smysl v tom, kdyby Vesmír poskytoval pouze jeden jediný život.

A s tím souvisí i můj pohled na rok 2012. Vnímám ho jako připomínku toho, proč žijeme, proč milujeme, a myslím si, že bychom měli především vést pozitivní život podle svých nejlepších individuálních představ. Vést pozitivní život k sobě samému i k druhým lidem kolem sebe. Když budete tímto způsobem fungovat, zjistíte, že Vám jaksi nezbývá prostor na myšlenky ohledně nějakého dramatického kataklyzma.

Interwiev s Grahamem Hancockem

A.G.: Vidíte. Vlastně bych se mohl také zeptat na to, jaký je Váš názor na reinkarnaci?

G.H.: V první řadě musím říci, že záležitosti kolem reinkarnace mi dávají smysl. Myslím, že to byl Voltaire, který své času řekl, že je daleko přirozenější se narodit dvakrát, než pouze jednou. Mé individuální náboženské hledisko mi říká, že je velmi pravděpodobné, že vědomí přežívá smrt. V mých posledních přednáškách jsem zdůrazňoval právě tento bod. Materialistická věda pracuje s modelem mozku a říká, že mozek vytváří vědomí asi tím způsobem, jako když se v továrně vyrábí auta, takže když je mozek mrtvý, přestane existovat i vědomí.

Ovšem k takovému tvrzení neexistuje žádný fakt. Stejně tak je možné tvrdit, že mozek je přijímač nebo jakýsi přenašeč vědomí. Tento orgán může být velmi výkonným spojovacím prvkem mezi fyzickým světem a nehmotnými sférami, a tento orgán může zabezpečovat projev vědomí do hmotné úrovně ve způsobu, jakým se televizní signál projevuje v obrazu prostřednictvím obrazovky na televizoru. Když poškodíte televizi, televizní signál zůstává a s vědomím se to podle mého názoru má podobně.

A.G.: Myslíte si, že se aktivně podílíme na plánování důležitých okolností našeho budoucího života?

G.H.: Opět musím říci, že to dává smysl. Osobně jsem přesvědčen o tom, že si pro každý život stanovujeme celou řadou cílů, kterých se pak snažíme dosáhnout. Tak jak procházím svým životem a jak jsem dělal chyby, jsem si stále více a více jistý, že existují jakési transcendentální důsledky pro naše akce, a tento fakt si v současné době uvědomuji mnohem, mnohem více než třeba před dvaceti lety. Myslím si, že bychom zcela jistě neměli jednat lehkovážně nebo bezmyšlenkovitě ve chvílích, které mají vliv na ostatní lidi nebo naše okolí. Některé naše lidské, řekl bych spíše globální civilizační rozhodnutí mohou mít obrovské důsledky trvající třeba i miliony let.

A.G.: Povězte nám něco o vašem kreativním impulsu, na jehož konci byla kniha "The Master Game"?

G.H.: Tuto knihu jsem napsal společně s Robertem Bauvalem. Zaměřili jsme se v ní na gnostické tradice a na tradiční náboženství - křesťanství, judaismus a islám v kontextu jejich uctívání jednoho a toho samého subjektu v odkazu Jehovy nebo Jahweho v křesťanských a židovských tradicích a Alláha v islámském tradičním náboženství. To vše v kontextu toho, že z gnostického hlediska je tento subjekt prezentující se v lidské společnosti pod mnoha různými názvy nikoliv Bůh, ale podvodník. Gnostikové tento subjekt dokonce vnímali jako jistého démona, který se prezentoval pod rouškou boha.

Ve filmovém snímku "Obvyklí podezřelí" v jedné chvíli bylo řečeno, že nejchytřejším ďáblovým trikem byl ten, ve kterém přesvědčil svět, že neexistuje. Gnostici jdou v tomto směru ještě dál, když říkají, že nejchytřejším trikem ďábla byl okamžik, kdy přesvědčil svět, že právě on je bůh, a díky tomu se démonický proud energie vložil do hlavního náboženského proudu, který na první pohled čistě formálně hovoří o míru a lásce, ale ve skutečnosti podporuje nenávist, krutost a násilí.

A.G.: V kontextu tvrzení, že vítězové píší historii, napadlo vás někdy, že nakonec vyhrál ten špatný bůh?

G.H.: Bohužel jsem přesvědčen o tom, že v tomto ohledu vyhrál špatný bůh - jednoznačně. Po mnoho tisíc let jsou alternativní pohledy na tuto problematiku šířeny ryze podzemními hnutími, která se sice z pohledu věků střídají, ale jejich filozofický pohled na věc zůstává stejný, když říká, že pro vnitřní transcendentní spojení s božstvím nepotřebujeme žádného zprostředkovatele v podobě kněží nebo rabínů či kohokoliv jiného. Je potřeba, aby si tuto skutečnost počalo uvědomovat co nejvíce lidí.