ROPA - ALE JAKÁ JE PRAVDA? VODÍ NÁS NADNÁRODNÍ ROPNÉ KONCERNY ZA NOS?

Jerome Corsi je nositelem titulu doktora v oboru politických věd na Harvardské Univerzitě. Velkou pozornost si získal svou poslední knihou, která se jmenuje "The Great Oil Conspiracy" a dotýká se velmi ožehavého tématu, kterým ropa zcela jistě je. Doktor Corsi je přesvědčen o tom, že ropa je obnovitelná surovina. Podle jisté teorie se ropa, která se vyskytuje v přírodních podmínkách, kontinuálním procesem vytváří v plášti planety Země. I z tohoto důvodu by údajně neměla být ropa považována za biologický produkt a neměla by být označována jako fosilní palivo. To znamená, že podle této hypotézy není ropa produktem mrtvých dinosaurů a dalších zvířat, prehistorické vegetace nebo mikroorganismů.

V návaznosti na toto přesvědčení autor dr. Corsi i z tohoto důvodu tvrdí, že informace a názory týkající se potencionálního vyčerpání ropných rezerv nejsou nic jiného než gigantický podvod, který má sloužit k tomu, aby ropné společnosti a na ně provázaná globální elita mohly vydělávat neuvěřitelné finanční prostředky a zároveň držet z tohoto ideologického pohledu náš svět v šachu. Corsi tvrdí, že ropy je nejen hodně, ale navíc lze tento produkt vyrobit jako syntetické palivo pomocí osvědčené technologie.

Autor hovoří o tom, že Němci byli průkopníky ve výrobě syntetických paliv, kteří nikdy neměli vlastní ropu, ale přesto během II. světové války dokázali vyrobit astronomické množství paliva v laboratorních podmínkách, aniž by museli tuto komoditu těžit hluboko v zemi. Samozřejme pro dosažení takového druhu paliva je zapotřebí jiné suroviny - v tomto případě uhlí. V tehdejší "Třetí Říši" však bylo uhlí více jak dost. Avízovaná technologie vznikla a poprvé byla vyzkoušena v době, kdy Německo bylo známé jako tzv. "Výmarská republika".

V současné době se jmenovaný technologický postup nazývá "Fischer-Tropschova syntéza". Má se za to, že tehdejší němečtí chemici objevili tajemství, jak se ropa tvoří v nitru naší planety. Tento objev prakticky využili ve jmenované metodě pro průmyslovou výrobu pohonných hmot. Říká se, že uprostřed světové války se celých 60% benzínu, který používali Němci, vyrábělo syntetickým způsobem. Ovšem zásadním problémem byly poměrně vysoké náklady na získání takového paliva. Syntetický benzín vycházel asi 5x dráž než ten, který vznikal v rafinériích, kde se ropa získaná v nitru země zpracovává.

Navzdory tomu, že je tato metoda poměrně drahá, píše dr. Corsi, umožňuje pochopit mechanismus, jak ropa vzniká za přirozených podmínek, které mohou být užitečné například při průzkumu jiných planet nebo asteroidů. To, že ropa není fosilní palivo, bylo všeobecně známo tedy  již za II. světové války. Nebo minimálně od chvíle, kdy západní vítězné mocnosti (Angličané a Američané) převzaly německé technologie na výrobu syntetického paliva a ověřily si, že analogickým způsobem je ropa produkována v globálním měřítku uvnitř naší planety. Vzhledem k tomu, že si velmi rychle uvědomili neblahé důsledky, které by z toho plynuly pro rychle se rozvíjející nadnárodní ropné korporace, došlo k mezinárodnímu rozhodnutí tuto informaci před veřejností zatajit.

Ve svém důsledku právě tato startegie vede k neustálemu navyšování cen pohonných hmot, které již v současné době hraničí s ekonomickým vydíráním občanské společnosti. A nyní malá ale inspirující analogie. Jedním ze základních komponentu ropy je uhlíková složka. Ta samá uhlíková složka (v jiném molekulárním složení) tvoří základ diamantu, který se samozřejmě vyskytuje volně v přírodě, ale pozor, lze ho v současné době vcelku rutinním způsobem vyrobit uměle. Takže průmysl není absolutně žádným způsobem závislý na přirozeném výskytu této komodity.  Po II. světové válce se spustila operace "Paperclipe", kdy během několika měsíců přešly na americké území tisíce německých vědců (mnozí z nich byli nacisté jak poleno, kteří měli správně skončit před norimberským tribunálem) a mezi nimi se pochopitelně nacházeli i odborníci na vývoj a výrobu syntetických paliv. Některé uvolněné dokumenty hovoří o tom, že až 30 německých odborníků na "Fischer - Tropschovu syntézu"  získalo azyl v USA. Ve Spojených Státech tak poměrně velmi rychle vznikla zařízení na výrobu syntetického paliva.

V tomto duchu nezaháleli na druhé straně ani Rusové. Vzhledem k tomu, že většina lidí na světě stále věří tomu, že ropa je surovina, která vznikla z rozkladu těl dinosaurů a dalších mrtvých organismů, byl vypracován ruský počítačový model, který, poté co vyhodnotil komplexní zásoby ropy, které od samého počátku byly na území dnešní Saudské Arábie, vypočítal, kolik dinosaurů a jiných živočichů včetně vegetace by se muselo v tomto regionu nacházet. Výsledek byl pochopitelně zcela fatální a ukázalo se, že takové množství organické hmoty v jedné lokalitě (byť vezmeme posloupný časový průřez) prostě není možné, aby existovalo. Oproti tomu se zjistilo, že existují v nitru naší planety procesy, které uvádějí molekuly uhlíku a molekuly vodíku do specifické vzájemné interakce.

K tomuto poznání prý došli Rusové už ve čtyřicátých letech dvacátého století zřejmě souběžně s Němci. To bylo také důvodem toho, proč již Stalin ve své době řekl, že není možné, aby tak velká krajina, jakou bývalé SSSR bylo, neměla vlastní zásoby ropy. Abiotické teorie vzniku ropy dávaly Rusům naději. A pak se to stalo. V hloubce větší jak dva kilometry pod povrchem země našli Rusové obrovské vlastní zásoby ropy. Západ to tenkrát dlouho považoval za nemožné a za komunistickou propagandu. V současné době je Rusko jedním z největších producentů ropy na světě.

Otcem teorie abiotického původu byl jeden z tvůrců radarové technologie, německý učenec Thomas Gold. Goldovi se ještě před vypuknutí války podařilo se svou rodinou uprchnout z Německa a usadit se v Anglii. Později se přestěhoval do USA, kde pracoval na půdě NASA jako astrofyzik. Při zkoumání vesmíru si uvědomil, že uhlovodíky se nacházejí v celé sluneční soustavě. Nemohou tedy být biologického původu. Aplikace své teorie poměrně podrobně popsal tento vědec v knize “Deep, Hot Biosphere”, kde dochází k závěru, že ropa musí být vytvářena přirozeným způsobem uvnitř planety, a to ve velkých hloubkách kolem deseti kilometrů pod zemským povrchem.

Z tohoto důvodu ropné společnosti bohatě využívají způsobu, kdy navrtávají ropná ložiska na moři, neboť jim mořská masa ušetří kilometr (a někdy i více) hloubky, takže taková operace vychází poměrně levněji, než když je od samého počátku použito vrtací kladivo. Klasickým příkladem takového postupu je Brazílie, která se nedávno stala členem rodiny producentů ropy. Tento stát neměl vlastní rafinérie a jednou z hlavních složek paliva byl ethanol, který se vyráběl z cukrové třtiny. V současné době produkuje Brazílie ropu z podmořských ložisek, která se nachází nedaleko pobřeží.  Dalším předsudkem je mýtus, který říká, že se ropa nachází výhradně v blízkosti pevninských břehů. Studie ukazují na to, že ropná ložiska se nachází na mnoha různých místech otevřeného moře a oceánů. Jedinou překážkou zde jsou technologické náročnosti při těžbě ropy z podloží u velkých podmořských hloubek. Ve chvíli, kdy bude tato překážka odstraněna, bude teoreticky možné ropu těžit z jakéhokoliv místa na Zemi za použití přísných bezpečnostních opatření, aby nedošlo k něčemu podobnému jako v Mexickém zálivu.

Poté, co jsem si prostudoval výše uvedenou publikaci dr. Jerome Corsiho, uvědomil jsem si, jak "málo" někdy může stačit k vyvolání dlouhodobé a globální energetické krize. Touha a lačnost po moci a diktování podmínek je schopná neuvěřitelných věcí. Rád bych věřil tomu, že se snad někdy i v tomto případě dozvíme, jak to tedy ve skutečnosti je.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.