NOVÁ AKTA "X": ARGENTINA - TELEPORTACE - ČASOVÁ PORUCHA - NEBO "ÚNOS" POD TAKTOVKOU CIZÍ INTELIGENCE?

Před čtyřiceti lety se v Argentíně odehrál jeden z nejpodivuhodnějších případů hromadné teleportace. Vzhledem k tomu, že právě v tomto období "slaví" tento případ své čtyřicetileté výročí a v prostředí české záhadologické a alternativní scény je tato událost stále prakticky neznámá, dovolil bych si čtenářskému obecenstvu tohoto internetového magazínu tuto událost představit v poněkud podrobnějším duchu.

Před čtyřiceti lety se dva Argentinci vraceli autem do města Cordoba, když byli překvapeni náhlým zábleskem světla. Po chvíli spatřili v poli stojící objekt, který vypadal jako vlak s velkými oranžovými okny. Z nevysvětlitelných důvodů se ocitli o 80 kilomterů dále, aniž by si byli schopni vybavit jakékoliv vjemy nebo dokonce i podrobnosti o cestě. Jak se později ukázalo, nešlo o halucinace......

Hrdinové

V našem příběhu hrají hlavní roli dva lidé. Oba jsou obyvateli města Cordoba: Atilio Brunelli (55) - profesor hudby, skladatel a koncertní virtuóz, a Severino Porchietto (61) - bývalý dělník pracující v průmyslovém odvětví. Oba dva muži cestovali z vesnice Balnearie, která je od Cordoby vzdálená asi 185 kilometrů. Brunelli žil ve vesnici 24 let a poté se přestěhoval do Cordoby. Stalo se tak v roce 1954. Porchietto žil v Balnearii celých 30 let. Do vesnice za svými blízkými a přáteli jezdili oba dva muži tak 4x až 5x do roka. Pokaždé probíhala cesta zcela bez potíží.

Oba dva hrdinové se znají od útlého dětství, když společně zakládali místní kapelu. Dne 14. července 1972 byli pozváni na setkání s dávnými přáteli. Na schůzku cestovali vozidlem Ford Falcon, které patřilo panu Porchiettovi. Hned na další den byl v Balneari naplánován koncert s několika orchestry, přičemž se počítala účast až 1500 diváků. Dne 16. července kolem 02.30 hodin, poté co byla podána velmi pozdní večeře na rozloučenou a rozdány upomínkové předměty, vydali se oba dva muži na cestu domů.

Před půlhodinou informovali své hostitele, že se již musí rozloučit, neboť je čeká dvě a půl hodiny dlouhá cesta domů. Nakonec se jejich návštěva protáhla ještě asi o 20 až 30 minut a poté skutečně odjeli, aniž by požili byť jedinou kapku alkoholu.

Fenomén

Cesta probíhala hladce asi 80 až 100 kilometrů. Vozidlo řídil Porchietto. Asi 3 až 4 minuty poté, co minuli město Arroyito, oba dva překvapil jasný záblesk bílého světla, takže okolní prostředí na zlomek sekundy vypadalo jako za bílého dne. Brunelli spatřil v horní části obrysu předního skla na obloze viset tmavý objekt, který se ale v následujícím okmažiku schoval za mrak. Brunelli je přesvědčen o tom, že se blíží bouřka. Je 03.10 hodin a naši hrdinové jsou vzdáleni od města Cordoba nějkých 76 kilometrů.

Teprve po chvíli uviděli oba dva muži po levé straně silnice řadu obdelníkových světel umístěných v poli. Došli k závěru, že tam stojí vlak, neboť vedle silnice vedly koleje. Světla měla světleoranžovou barvu a byla součástí objektu, který měřil na délku asi 50 metrů, ale jeho tvar nebyl patrný, neboť se ztrácel ve tmě.

Na rozdíl od Brunelliho si řidič Porchietto, který se také podíval na stojící "vlak", uvědomil přítomnost jakýchsi reflektorů. Toto pozorování trvalo asi jen deset vteřin. Když tento vjem zmizel, podíval se Brunelli na oblohu, ale k jeho velkému překvapení na obloze nebyl jediný mrak. Nad autem se rozprostírala obloha plná hvězd.

Přichází další překvapení

O pár minut později si muži uvedomili, že se nachází nedaleko města Rio Primero. Zdálo se jim to velmi divné, neboť jednak tímto směrem nejeli a jednak, kdyby tímto směrem jeli, pak by museli minout celou řadu menších vesnic jako například Tránsito nebo Santiago Témple. Ostrá zatáčka, kterou právě projížděli, je definitivně přesvědčila o tom, že jsou zcela někde jinde, než by měli být. Oba dva muži byli pochopitelně touto situací velmi překvapeni.

Jak se ukázalo, nacházeli se v místě zvaném Montecristo, které je vzdálené asi 25 kilometrů od města Monte Primero. Některé podivné vizuální aspekty přisoudili charakteristice noční jízdy, ale nemohli pochopit, proč se tak odchýlili od původní trasy, která směřovala do Cordoby. Největší údiv v nich způsobilo zjištění, že je 03.30 hodin. Ovšem vzhledem k tomu, kde se nacházeli, to jednoznaně znamenalo, že během hodiny museli ujet vzdálenost 185 kilometrů, což bylo technicky zcela neproveditelné. (Obr. vpravo: Atillio Brunelli (vlevo) a Severino Porchietti (vpravo).)

Analýza

V našem podivném případu existuje několik faktů, které stojí za to si zvlášť připomenout a které v naší analýze mohou hrát podstatnou roli:

a) Oba dva svědci shodně potvrdili, že dorazili domů svěží, bez jakékoliv únavy. Nic si nepamatovali z časového úseku, kdy v noci cestovali domů. Brunelli nakonec i připustil, že po návratu domů vzbudil manželku a dceru a vyprávěl jim o tom, jak probíhala návštěva v Balneárii (ovšem ani slovem se nezmínil o podivném vlaku a dalších anomáliích při cestě domů, a to z toho důvodu, že si na ně v tuto dobu vůbec nevzpomněl). Porchietto nemohl usnout a kolem osmé hodiny ráno pocítil na rozdíl únavu. Ještě ten den vyprávěl o podivuhodné cestě svým blízkým (to znamená, že si normálním způsobem vzpomněl na noční zážitek).

b) Jeden ze synů pana Porchietta chtěl dopoledne odjet otcovým vozidlem do Rio Cuarto. Zjistil, že nádrž ve vozidle je z poloviny plná a po návratu z Balnearii nebyla doplňována. Bylo to velmi divné, protože vozidlo mělo správně spotřebovat asi 25 litrů paliva, ale spotřeba byla reálně o polovinu menší.

c) U obou dvou mužů se druhý den dostavil pocit euforie. Již v dopoledních hodinách cítil Brunelli v oblasti hrudní a bederní páteře silné svědění. Před tím však pociťoval v této oblasti "znecitlivění", které se nakonec omezilo na kruh kolem 1,5 centimetru v průměru. Celý efekt se opakoval asi 4x až 5x denně. Brunelli prokazatelně netrpěl žádnou kožní chorobou.

d) Dne 17. července se jedna z dcer pana Brunelliho zeptala, zda došlo během zpáteční cesty k něčemu zajímavému. V tuto chvíli si Brunelli poprvé uvědmil onu časoprostorovou anomálii, ke které došlo, a tím pádem pochopitelně i na výpadek paměti, který ho postihl.

e) Na tomto základu kontaktoval Brunelli pana Porchietta a ptal se ho na jeho pocity a vjemy. V důsledku toho zjistili, že oba dva museli shodně zažít cosi naprosto vyjímečného. Vzpomněli si na "vlak" stojící v poli a také na pomerančově zářící okna, která měla zcela netypický rozměr 3 x 0,7 metrů (alespoň dle jejich odhadu - vzhledem k nočním hodinám může být tento údaj velmi nepřesný). Na jiné osvětlení si nevzpomněli. Zato si ale uvědomili, že železniční dráha v blízkosti Arroyito vede pouhých deset metrů od silnice, ale objekt se vizuálně nacházel mnohem dál v poli.

g) Porchietto si nyní vzpomněl, že jak pozoroval onen objekt, měl pocit jakoby se vozidlo začalo mírně zvedat nad asfaltovou silnici. Brunelli žádný takový pocit neměl, ale připustil, že vozidlo v tuto chvíli jelo bez sebemnšího zakolísání, a to i přes to, že silnice byla v poměrně špatném stavu. Rádio mlčelo. Oba muži si nevšimli, že by objekt měl nejaký vliv na chod motoru, že by se v okolí vyskytla mlha, nebo že by měli nějaké jiné vjemové prožitky.

Fenomén zkrácení času

Pro oba dva muže se jevily jako nejdůležitější tyto anomálie:

• a) Svědci si uvědomovali pouze jediný průjezd městem, a to Arroyitem. Zhruba 5 až 7 minut poté, co sledovali podivné světlo v poli (o kterém si mysleli, že jde o stojící vlak), viděli v dálce město, o kterém si mysleli, že je Rio Primero (vzdálené 132 kilometrů od Balnearii a 56 kilometrů od Arroyito), ale nakonec se ukázalo, že šlo o Montecristo (157 kilometrů od Balnearii a 81 kilometrů od Arroyito). Oba dva se divili, proč si neapamatují obce, které ležely na silnici, po které jeli (Transito, Santiago Temple, Rio Primero s dobře osvětleným centrem a Piquillin). Svědci si vůbec nepamatovali ujetou dráhu o délce 81 kilometrů.

• b) Lze předpokládat, že si prostě neuvědomovali, jak minuli jednotlivá města (ale tato verze se zdá velmi nepravděpodobná), ale určitě stojí za to věnovat pozornost jejich údivu a překvapení, když se ocitli v místech, která vůbec nečekali. Porchietto připustil i poměrně velmi silnou nervozitu.

• c) Nelze vysvětlit, proč cestující z Balnearie do Cordoby spotřebovali pouze 12,5 litru benzínu, když obvykle si tato cesta vyžádá dvakrát tak velkou spotřebu.

• d) Brunelli přišel domů kolem 03.30 hodin. Tento čas si uvědomoval, jelikož se podíval na hodinky v ložnici. Porchietto byl doma o pět minut později. To ovšem znamená, že cesta zpět jim trvala pouhou jednu hodinu. Vozidlo Ford Falcon není vhodné pro tak zběsilé tempo, a to i když řidič řídí s veškerou pečlivostí. Porchietto počítadlo kilometrů nesledoval, neboť, jak uvedl, nemá tento zvyk.

• e) Bratr jednoho z řidičů, který se také zúčastnil setkání v Balnearii, potvrdil, že oba dva hosté odjeli kolem 02.30 hodin. Čás návratu byl také potvrzen ze strany jejich rodinných příslušníků. Mimoto na trase, kterou jeli, neexistuje žádná zkratka, kterou by bylo možné využít a která by umožnila překonat 185 kilometrů dlouhou vzdálenost mezi městy v tak krátkém čase.

Další svědci vstupují do hry

Naši dva hrdinové se snažili svá tajemství nechat pouze pro sebe. Mimo rodinu o svém zážitku hovořili pouze s několika lidmi. Deník "La Razon" nakonec odhalil jednoho přítele rodiny Brunellových, který byl profesí učitel a který měl údajně v inkriminovanou dobu spatřit také cosi podivného. Na základě tohoto odhalení Brunellovi kontaktovali známého Aldo Tito Isala, který přiznal, že viděl jakýsi záblesk. Nakonec se zjistilo, že tento člověk byl součástí skupiny, která opustila vesnici Balnearii dne 16. července v době mezi 02.35 až 02.45 hodin. Shodou okolností také cestovala vozidle zn. Ford Falcon.

Skupinu tvořili tito lidé: Aldo Tito Isala, Enrique Isala, Ludovico Isala a jeho dva přátelé - Ricardo a Estela Baileovi. O 15 nebo 20 minut později, když se ocitli v blízkosti města Frontera (23 kilometrů od Balnearii), zpozorovali na jihozápadě velmi jasný záblesk světla. Měli za to, že se blíží bouřka, ale nikde neviděli žádné mraky.

Noc byla chladná a nebe jasné. Sice neviděli "vlak" v poli, ale měli jiné podivné zkušenosti z této cesty. Tak například dlouho stáli na přejezdu se skloněnými závorami, které se později samy od sebe zase zdvihly, aniž by projel nějaký vlak. Poslední vlak ve směru Cordoba v těchto místech projel dne 15. července ve 22.00 hodin a od té doby již žádný vak podle grafikonu jet neměl.

Případ Atillia Brunelli a Severina Porchetti není v Argentině vůbec ojedinělý. V podstatě každoročně se zde setkáváme s podobnými případy. Ovšem příběh výše uvedených mužů patří mezi nejlépe zadokumantovaná "blízká setkání" s blíže neidentifikovatelným objektem. Případ je v některých hlavních rysech podobný velmi známé kauze, kterou prožili Barney a Betty Hillovi ve Spojených Státech.

I když to z materiálu přímo nevyplývá, jsem osobně přesvědčen, že i v tomto případě došlo k únosu. Dodatečně jsem se dozvěděl, že o oba naši hrdinové po čtyřech letech od zde popsané události podstoupili speciální regresní metodu k uvolnění vzpomínek. Pokud se mi podaří od přátel z Argentiny zajistit autorizovaný výstup z této procedůry, určitě ho zveřejním na stránkách Matrixu. A aby toho nebylo málo, tak nyní se dívám na hodinky a je 00.28 hodin dne 25. srpna. Za chvíli mne čeká cesta dlouhá bezmála 200 kilometrů z Ostravy do Břeclavi. Dívám se z okna a je jasná bezmračná noc ...