BOJ O ČLOVĚKA ZAPOČAL !

Vše co je kolem nás se neustále mění a proměňuje, včetně lidské tělesné schránky, která je živoucím důkazem procesu této přeměny. Ovšem s nezdolným pronásledovatelem, čili věkem, prochází touto časovou transformací, rovněž námi sdílená krajina. Pokud opakovaně fotografujeme jedno a to samé místo, již po pěti letech spatříme určité odlišnosti, co vehementně dokreslují ony změny ve sledovaném okolí.

Těchto očividných změn si též povšiml i slavný ruský botanik – Ivan Vladimirovič Mičurin. Samozřejmě, že v jeho případě nešlo o pozorování měnící se krajiny nebo člověka neboť v Mičurinově hledáčku experimentálního bádání byly výhradně zastoupeny rostliny.

Mičurin totiž vypozoroval na rostlinách, jejich odolnost přežití v extrémních podmínkách, chladného a horkého počasí. Zrovna tohle inspirovalo Mičurina k tomu, aby započal šlechtit takové rostliny, které by dokázaly současně vzdorovat, jak mrazům, tak i suchům,což jsou nejčastější příčiny špatných sklizní.

Zpočátku pěstoval ovocné kultivary vhodné pro oblast středního Ruska, později však využil ovocných odrůd z jiných regionů Asie, rostoucích v chladném klimatu s krátkou vegetační dobou. Například křížením evropských jabloní, vyšlechtil cca 300 nových odrůd ovoce, zejména těch jabloní, co byly vhodné pro drsné podmínky vnitrozemského podnebí středního Ruska. Přesunul tím hranice pěstování ovoce výrazněji směrem k severu. Pokrok šlechtění posléze změnil celou řadu ovocných stromů, ale i rostlin, respektive původní vlastnosti plodů, barvou počínaje a chutí konče. Díky tomu máme v současnosti větší sklizně než v minulých dobách, to zabezpečilo nakonec celému světu potravinovou dostupnost. Jenomže dnes se k naší lítosti rostliny a ovocné stromy, nešlechtí tou zdárnou přírodní Mičurinovou metodou, ale výhradně genetickou manipulací!

Proto ovoce a zelenina ztrácí svou dřívější dobrou chuť, na kterou my dnes zapomínáme. Výsledkem těchto genetických úprav jsou zcela jiné plodiny, určené komu jinému, než-li n