SLUNEČNÍ BOUŘE, ELEKTROMAGNETICKÉ PULZY A OTÁZKA BUDOUCNOSTI LIDSKÉ CIVILIZACE (1)

V současné době je na naší planetě rozmístěno více jak 450 jaderných reaktorů. Některé z nich jsou ještě ve výstavbě nebo v plánovací fázi. Ve Spojených Státech podle informací, které se mi podařilo získat, evidujeme na 104 jaderných reaktorů a Evropa je na tom se svými 195 jadernými reaktory ještě "lépe" ( do tohoto čísla započítávám stále ještě jaderné reaktory v Německu, které doposud nebyly odstaveny). Představte si, co by se stalo, kdyby všechny tyto jaderné reaktory prakticky v jednom okamžiku vstoupily do kritického bodu svého fungování.

Všichni máme v čerstvé paměti katastrofu, která vznikla v důsledku kolapsu jaderné elektrárny ve Fukušimě. Představte si, že by se do tohoto stavu dostalo v jedné chvíli všech 450 jaderných reaktorů po celém světě. Málokdo si je asi schopen představit, o jakou globální událost by se jednalo z hlediska jejího rozsahu a hlavně nepředstavitelných důsledků na planetární ekosystém.

Možná si mnozí v této chvíli říkají, že něco takového je prostě velmi nepravděpodobné. Já si troufám říci, že pokud se lidstvu nepodaří provést komplexní preventivní opatření před podobným scénářem, tak je tato hypotetická situace nejen možná, ale dokonce i velmi pravděpodobná. Rád bych tuto myšlenku v následujícím pojednání poněkud podrobněji rozvinul. V naší paměti existují dvě analogické situace, ze kterých můžeme čerpat velmi bohaté zkušenosti. I když se po pravdě řečeno v obou dvou případech jednalo spíše (naštěstí) pouze o mikroskopický zlomek toho, co by nastalo, kdyby se naplnil scénář výše uvedený.

V prvním případě máme k dispozici neblahé vzpomínky na explozi jaderného reaktoru v Černobylu. Zdejší radioaktivní spad uvnitř lokálního environmentálního prostředí způsobil totální katastrofu, a pokud pomineme přírodu jako takovou, tak máme k dispozici jednoznačné důkazy o neuvěřitelném utrpení lidí, kteří byli tímto radioaktivním spadem bezprostředně zasaženi.

Pomineme-li bezpočet osob, které v důsledku této havárie zemřely, pak tu máme tisíce dalších jedinců, kteří trpí rakovinovými onemocněními, selháním imunity, chronickým únavovým syndromem, a neměli bychom zapomínat ani na ty, kteří se narodili po tomto neštěstí s různorodými tělesnými vadami, které ve své bizarnosti mnohdy předčí i tu nejbujnější fantazii.

A pak tu máme Fukušimu, kde nám teprve budoucnost ukáže skutečný rozsah této události. Obě dvě havárie se staly v rozpětí 25 let od sebe. Zdá se, že v obou dvou případech stál v pozadí lidský faktor, ale ve skutečnosti ten není zdaleka jediný, který by mohl rozpoutat peklo na Zemi. Za posledních 152 let byla naše planeta zasažena dvěma solárními superbouřemi. Právě tyto přírodní jevy se jeví pro naši civilizaci jako velký problém. Mohou totiž způsobit katastrofální selhání všech jaderných elektráren na naší Zemi, a to prakticky v jednom jediném okamžiku. Při vypuzení koronární hmoty, sluneční plazmy se dostává do vesmíru velké množství vysoce nabitých energetických částic. Při srážce se zemskou magnetosférou přítomnost plazmy způsobí masivní narušení magnetického pole Země.

K poslední sluneční bouři s takovým potenciálem došlo v roce 1921 dlouho před objevem moderních elektronických zařízení a jaderných elektráren. Lidstvo se dostává do situace, kdy se stále narůstající sofistikací technologie se různá zařízení, na kterých jsme životně závislí z mnoha různých důvodů, stávají neuvěřitelně citlivými na možné energetické vlivy vnějšího charakteru. Toto je situace, před kterou nelze nikam utéci. A další pravdou je, že v současné době není lidstvo dostatečně dobře připraveno na účinky přírodních jevů takového charakteru a rozsahu.

Univerzální zákon přirozeného výběru dle evolučního nastavení toho či onoho živočišného druhu funguje všude ve vesmíru zcela neomylným způsobem. A tak se velmi lehce může stát, že naše technologie, tedy to, co nás na jednu stranu staví do zcela jistě výjimečného postavení v přírodě, se může velmi rychle stát naším pomníkem. Lidstvo je lehkovážné, arogantní a egoistické, pokud si myslí, že naše současné postavení v hierarchii životních druhů nás staví na první místo.

Nechci být špatným prorokem, ale měli bychom velmi rychle přibrzdit a začít urychleně pracovat na změně našich civilizačních hodnot. Vědci opakovaně apelují na politiky, aby byla co nejrychleji vytvořena legislativa, která by zaštítila mnohá potřebná ochranná opatření, která je v tomto ohledu zcela jistě nutné provést.

Před jistou dobou jsem měl možnost hovořit s jedním velmi významným vědcem světového charakteru a zároveň velmi moudrým člověkem. Tento muž mi zcela vážně sdělil, že je pouze otázkou času, kdy bude lidstvo zcela nepřipravené jak po stránce fyzické, tak i psychické a mentální čelit takové situaci. Nakonec mi sdělil:

"V této chvíli, tak jak to vidím, může být pro nás útěchou, že až to přijde, bude to velmi rychlé a ultimátní. Lidstvo jako druh nebude trpět. Bude to rychlé."

Ti, co mne znají, velmi dobře vědí, že jsem odpůrcem všech těch veškerých katastrofických teorií, ale toto je jiná situace. V tomto případě nejde o přímé katastrofické působení samotného přírodního jevu, ale o to, že tento jev vyvolá kataklyzma následného charakteru v důsledku selhání velmi nebezpečných uměle vytvořených technologií.

A k tomu ještě jedna velmi zajímavá věc. Musím konstatovat, že pokud si někdo myslí, že úroveň a schopnost přežití roste s technologickou úrovní civilizace, tak by měl možná za jistých okolností pravdu (a tyto okolnosti spočívají ve schopnosti zacházet s takovou technologií obezřetně, bez ega, bez přezíravosti, bez lehkovážného přístupu a bez závislosti na takovém technologickém vybavení atp.), ale toto bohužel není parketa naší civilizace.

Takže v tomto ohledu máme prostě smůlu, jelikož koeficient přežití všech prostých a doposud zde na planetě fungujících přírodních národů je několikanásobně vyšší, a to především díky jejich harmonické a synergické vazbě s planetou a všudypřítomným přírodním designem.

Takže "bye, bye humankind"?

Moderní život je skutečně do nejmenšího detailu závislý například na elektrické energii. Od produkce potravin, telekomunikace, internetu, zdravotní péče. To vše potřebuje elektrickou energii stejně tak jako fungování armádních i policejních složek, vlády, dopravy, úpravy vody, kanalizace a odvozu odpadků, chladírenských zařízení, rafinerií nebo obchodní sítě. Síť elektrického vedení v takové podobě, v jaké ji v současné době využíváme, je neuvěřitelně citlivá na účinky těžkých elektromagnetických bouří, které se vyskytují v průměru každých sedmdesát let.

Pamatuji si, jak mi kříženci bytostí Anunnaki během jednoho rozhovoru zcela vážně sdělili:

"Taktika dobytí vaší civilizace by byla pro trochu vyspělejšího nepřítele otázkou několika dní, a to bez jediného výstřelu nebo jakéhokoliv přímého ataku. Stačilo by totiž na několik týdnů paralyzovat tok elektronů ve vaší přenosové soustavě. A věřte, že každá civilizace se schopností pohybu v otevřeném vesmíru by takovou akci zvládla bez sebemenších těžkostí. Myslíte si, že jste mocní a silní, ale jste mnohem slabší než kdykoliv předtím. Vaše ego vám ale neumožňuje tuto smutnou skutečnost vidět."

A nyní zpět k našemu tématu. Jde o to, že jaderné elektrárny vyžadují, aby byly připojeny k fungující síti. Dokonce i mírně delší výpadek dostává chladící procesy reaktoru do poměrně výrazného nebezpečí. Takže tato situace může mít katastrofální následky od požáru v silech na palivo až k roztavení aktivní zóny.

Je-li elektrická síť na velké ploše narušena v důsledku vlivu narušeného zemského magnetického pole, pak k jejímu zhroucení (i za použití nouzových zdrojů elektrické energie) dochází do několika hodin. O krizi uvnitř takové jaderné elektrárny už vůbec nehovořím, neboť chladící technologie je rovněž napojena na elektrickou energii a nouzové generátory na naftu podle informací, které mám k dispozici, mohou fungovat maximálně sedm dní.

Existuje tedy nějaké východisko?