TAJEMSTVÍ DESETI GIGANTICKÝCH SVĚDKŮ LIDSKÉ PREHISTORIE (1)

Zvu vás na cestu po deseti nejpodivuhodnějších mysterijních odkazech starověku. Po mnoha letech intenzivního výzkumu vytvořil americký přírodovědec a kryptozoolog Ivan T. Sanderson seznam deseti objektů, které z hlediska historického, archeologického či paleontologického jsou natolik neobvyklého ražení, že mají v budoucnu zcela reálnou šanci objektivně zvrátit tradiční a do současné doby akceptovanou historickou chronologii.

Tento materiál jsem pro vás, milí čtenáři, připravoval několik týdnů a musel jsem během této akce shromáždit obrovské spektrum dat a informací, a uspořádat je takovým způsobem, abych pokud možno co nejobjektivnějším způsobem popsal skutečný potenciál prezentovaných prehistorických odkazů. Věřím, že nashromážděné poznatky budou užitečné všem, kteří se chtějí vzdělávat v oboru esoterní či alternativní historie.



1. Tiwanaku a Puma Punku

Tiwanaku (španělsky: Tiahuanaco) je zcela jistě nejdůležitější předkolumbovské archeologické místo, které se nachází v západní oblasti Bolívie v Jižní Americe. "Puma Punku" (nebo také Puma Puncu) je součástí velkého chrámového komplexu, který je součástí Tiwanaku.

V pravdě řečeno Tiahuanaco je příkladem technologie tak monumentálního charakteru, že převyšuje dokonalost aztéckých monumentů. Kamenné bloky, které jsou v Tiwanaku k vidění, váží mnoho tun a nesou na sobě evidentní stopy po vrtání. Tyto vrtné otvory jsou pak uspořádány do velmi specifických kompozic, které pro nás zůstávají záhadou stejně tak jako prostředky, kterými byly tyto vrtné otvory vytvořeny. Kámen, který byl použit, byl dodáván ze dvou pískovcových lomů ze vzdálenosti asi deseti kilometrů.


V tomto lomu byly opracovávány a následně pak na místo určení dopravovány kamenné bloky o váze až 400 tun. Nevím, zda si něco takového dokážete představit, ale při dopravě těchto kamenných monster se prostě tají dech. Další důležitou surovinou byl andezit, který byl od cílové zóny vzdálen dokonce padesát kilometrů. Současná věda prostě není schopna odpovědět na otázku, jakým způsobem byly přepravovány andezitové bloky vážící 400 tun do vzdálenosti padesáti kilometrů. Hovoříme o době, kdy kůň nebyl ještě v Jižní Americe domestikován.

Při podrobnějším průzkumu těchto kamenných bloků zjistíme, že byly opracovány velmi neobvyklou technologií. Vidíme zářezy, které perfektně zapadají do sebe, a to i v projekci všech tří rozměrů. Zjistilo se, že díky tomuto zvláštnímu postupu opracování pak budovy sestavené z takových kamenných gigantů byly schopny odolávat i tomu nejsilnějšímu zemětřesení. V lokalitě "Puma Punku" pak vidíme obrovské množství jemně broušených kamenných bloků - některé váží přes sto tun. A i zde použitým procesům opracování dnešní věda prostě nerozumí.

Tiahuanaco leží téměř v centru velké lokality povodí jezera Titicaca a Aullagas v srdci regionu, který by mohl být skutečně velmi případným způsobem charakterizován jako "Tibet Nového Světa". Zde se v nadmořské výšce mnoha tisíc metrů nachází široká, otevřená, nechráněná a vyprahlá pláň, kde nacházíme ty nejfantastičtější důkazy o existenci starověké civilizace, která je pokládána za nejstarší a nejvyspělejší v prostředí celého amerického kontinentu.


Pohled na komplex Kalasasaya




Brána Slunce - Tiahuanaco


Město Tiahuanaco se nachází na jižním břehu jezera Titicaca v Bolívíi. Jde o nejpůsobivější lokalitu na světě. Mezi hlavní stavby tohoto místa patří obrovská stupňovitá pyramida Akapana, která byla postavena z andezitu a která se pyšní neuvěřitelně přesnými zářezy včetně pravoúhlé brány, která je známá pod názvem "Kalasasaya". Jde o sloupovitý monolitický útvar, který je zdoben množstvím vytesaných reliéfů.

Až do nedávné doby byli ortodoxní archeologové přesvědčeni o tom, že Tihuanaco bylo rituálním místem. Hodně k takovému tvrzení přispěly závěry, že bylo vybudováno jako přístav mající své doky i nábřeží. Ovšem k čemu jsou doky, mola a přístavy, když nelze použít jakoukoliv loď? Vždyť Tiahunaco se nachází v nadmořské výšce mnoho tisíc metrů nad mořem a stovky kilometrů od pobřeží.

Ortodoxní historikové se však s touto kritickou nesrovnalostí vypořádali velmi jednoduchým způsobem. Utvrdili se v tom, že toto město bylo spíše jakýsi masivní pomník či památník antických bohů postavený jako přístav, proto aby lidské duše zemřelých z tohoto místa mohly v klidu odplout do nebe. Předpokládám, že sami velmi rychle ucítíte, že na této teorii jaksi mnoho věcí prostě nesedí.

Ve skutečnosti mohlo být Tiwanaku skutečně přístavním městem. Tedy pokud vezmeme v potaz fascinující teorii dr. Allana a dr. Delaira ("The Cataclysm"), že tato oblast zhruba před 12 000 lety v důsledku globálního a prudkého kataklyzma extrémně rychlým způsobem vyvrásnila. V tomto případě během prudkého vyzvednutí pobřežní oblasti do výše došlo nejen k destrukci mnoha gigantických a jinak silně odolných kamenných útvarů, ale do výšky se dostala i část mořské vody, která nyní tvoří jezero Titicaca (má slanou vodu). Nechci tvrdit, že to tak muselo být, ale tato teorie se mi jeví mnohem logičtější a přijatelnější, než ta z pera vědecké ortodoxie historiků.

Nakonec teorie jakéhosi "božského pomníku" v roce 1995 praskla jako bublina, neboť právě v tomto roce nové archeologické objevy jasně prokázaly, že Tiwanaku bylo velmi rušnou metropolí, ale zároveň také hlavním městem starověké říše, která protínala velkou část východní a jižní Bolívie, severozápadní Argentiny, Chile, severního a jižního Peru. Šokem pro archeology byl objev unikátního systému zemědělství, který zahrnoval terasovité plochy s výsadbou, které byly od sebe odděleny malými zavlažovacími příkopy.

Tyto příkopy zároveň absorbovaly sluneční záření a bránily úrodu před mrazem, a to i ve výšce Altiplana. Řasy, které byly z příkopu postupně odebírány, sloužily jako hnojivo. Objev tohoto starobylého systému se ukázal být darem z nebes, a to dokonce i pro moderní bolivijské zemědělce, kterým mnohonásobně vzrostly zemědělské výnosy ("The Mystery of Tiahuanaco" - Glen W. Chapmann).


Samostatnou kapitolou je pak samotné stáří Tiwanaku. Na toto téma existují desítky různých více či méně věrohodných odhadů. Sám se touto záležitostí zaobírám mnoho let a po prostudování mnoha desítek studií (oficiálních i alternativních) se v současné době přikláním k tvrzení výzkumníka Arthura Posnanskeho, který vznik Tiahuanaca datuje do období 15 000 let př.n.l.

"Pravděpodobné stáří Tiwanaku na základě dlouhodobého výzkumu kolísání sklonu ekliptiky odhaduji na dobu 15 000 let př.n.l. Je samozřejmé, že tento výpočet není v žádném případě definitivní. Například na mezinárodní konferenci v Paříží, kde se rozebírala otázka přesnosti efemerid, byl velmi diskutován faktor, který ve svém výpočetním vzorci označuji jako "T3". Tedy pakliže budoucí astronomické znalosti více zpřesní parametry ekliptiky, bude muset dojít také k revizi stáří Tiwanaku, které se bude posouvat buď směrem dopředu, nebo dozadu. To všechno mi ovšem nebrání v tom, abych nevnímal Tiahuanaco jako nejstarší sluneční observatoř na světě doposud objevenou." (“Tihuanacu – The Cradle of American Man” - Arthur Posnansky).

Když se podíváte na obrázek uvedený výše (jedná se o satelitní fotografii), spatříte lokalitu "Puma Punku". Jak jsem již uvedl dříve, je součástí velkého chrámového komplexu, který je součástí archeologického areálu Tiwanaku v Bolívii. Svým způsobem "Puma Punku" nevypadá nijak působivě - jde o kopec se zbytky starověké pyramidy a velkým množstvím různě poházených megalitických kamenných bloků na zemi (poničeno zemětřesením a zřejmě i geofyzikálními procesy vrásnění).



Nicméně detailní a bližší průzkum přivádí naše vědomí do němého úžasu. Stopy po opracování velmi vyspělou technologií jsou prostě nesmazatelné. Navíc, jak ukazují další fotografie, jednotlivé bloky do sebe zapadají s absolutní přesností jako skládačka "Lega".  V jazyce Aymarském výraz "Puma Punku" znamená "Dveře Pumy". Tato chrámová plocha je složená z mnoha jemně broušených kamenů. Naše současná ortodoxní představa o kultuře Tiwanaku má za to, že její představitelé nedisponovali žádným písmem a s největší pravděpodobností pro ně bylo neznámé i "kolo".

Ovšem úroveň použité konstrukční technologie, charakter manipulace s mnoha set tunovými kamennými bloky a jejich způsob dopravy nasvědčují zcela něco jiného. V podstatě v celém antickém světě neexistovala technologie, prostřednictvím které by bylo možné přepravovat bloky o takové hmotnosti. Vždyť lidé žijící v oblasti And v době kolem 500 n.l. disponovali jednoduchými loděmi z rákosu a nástroji k jednoduchému opracování kamene do hmotnosti asi tak 500 kilogramů.

- pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly