ZEMĚ POD PALBOU !! (2)

Nebeská rosa

Buddhistické spisy líčí, že svět na konci světového cyklu je zpustošený, oceán „vyschne“, neexistuje rozdíl mezi dnem a nocí a nebeská ambrózie slouží jako potrava. Chvalozpěv Rig-véda říká, že med (madhu) pochází z mraků. Tyto mraky přicházely z mračného sloupu. Mezi chvalozpěvy Atharva-véda je jeden hovořící o „medové šlehačce“: „Z nebes, ze země, z atmosféry, z moře, z ohně, i z větru, vskutku tryskala medová šlehačka. Tuto, oděnou do amrite (ambrózie), všechna zvířata mají v úctě, jejich srdce jásá.” Egyptská Kniha mrtvých hovoří o „božských mracích a nádherné rose“, která pochází z kontaktu Země s nebesy.

Řekové svému nebeskému chlebu říkali ambrózie. Je řeckými básníky popisována identickými termíny jako mana: měla chuť medu a příjemnou vůni. Nebeský chléb byl příčinou mnoha bolestí hlavy klasických vědců. Řečtí autoři se od Homéra a Hesioda po celou dobu nepřetržitě odvolávali k ambrózii jako k božské potravě, jíž se v tekutém stavu říkalo nektar. Ale byla užívána i jako mast (s vůní lilie) a jako potrava pro koně Héry, když navštěvovala Dia na obloze. Héra (Země) byla zahalená závojem, když pospíchala od bratra Árese (Mars) k Diu (Jupiterovi???).

Co to bylo? Nebeský chléb, který současně sloužil jako závoj bohyni – planetě, substance používaná i jako vonná mast? Byl to med, tvrdí někteří vědci. Jenže med je běžnou potravou smrtelníků a každý zná jeho původ, zatímco ambrózie se dostala jen generaci hrdinů. Jak to, že byla vhodná jako krmivo pro zvěř, jako závoj pro planety, chléb z oblohy podávaný hrdinům, měnila se v tekutině na lahodný nápoj, a současně byla i olejem a parfémem pro masti? Stejně tak mana, která mohla být tvarována do bochánků, měla olejovitou a současně medovou chuť, nacházená na zemi lidmi i zvířaty, halila Zemi i ostatní nebeská tělesa do závoje, byla nazývána „nebeským zrnem“ a „chlebem mocných“, měla libou vůni a sloužila ženám v pustině jako m