PROJEKT GILGAMEŠ (23)

Z mnoha důvodů ruská „Akademie Bezpečnosti“ velmi bedlivě vnímá jakékoliv změny související s naší planetou, Sluncem a obecně vnitřním prostředím našeho Slunečního systému. Z tohoto důvodu se již několik let ví, že naše planeta vstoupila do velmi zvláštního stavu. První výrazné znaky, že tomu tak skutečně je, souvisely s poměrně rychlou změnou klimatu. Tento proces je i nadále ve vývoji a není ustálený. Lze konstatovat, že tok energie v kosmickém prostoru uvnitř naší sluneční soustavy se za posledních pět let velmi výrazným způsobem zvýšil.

Souběžně s tím je registrován nárůst energie uvnitř našeho planetárního jádra (nutno podotknout, že Země není pochopitelně zdaleka jediným tělesem, kterého se tato záležitost dotýká, podobné symptomy zažívají ve větší či menší míře v podstatě všechny planety uvnitř našeho slunečního systému). Souběžně s tím se počítá, že další fáze nastane na podzim roku 2013 a bude trvat až do konce roku 2014. Tato fáze bude předznamenávat poměrně dlouhé období poměrně silně labilního klimatu, a to především v rámci jednotlivých planetárních regionů.

Chtěl bych upozornit na to, že tyto dílčí byť velmi intenzivní lokální výkyvy v žádném případě nekorespondují s bláznivými teoriemi o konci světa atp. Naopak bych chtěl před všemi takovými ideovými tendencemi silně varovat, neboť ničemu nepomáhají, a naopak jsou poměrně silnými nástroji vyvolávajícími různé druhy strachů.

V závislosti na sluneční aktivitě a vůbec míře energie přijímané z volného kosmického prostoru se bude odvíjet konfigurace pásma silné a mírné nestability na povrchu naší planety. Existuje předpoklad, že geografická struktura těchto pásem se bude průběžně měnit. To znamená, že rozhodně nepůjde o statický projev.

V důsledku toho bude poměrně velmi obtížně předvídat progresi charakteristiky těchto pásem (viz obr. výše). Takže i když se například naše republika standardně nachází v pásmu mírné nestability, může v případě nějakého výraznějšího energetického příjmu v