NOVÉ INFORMACE VZTAŽNÉ K FILADELFSKÉMU PROJEKTU (5)

Průlom v našem příběhu přichází padesát let po událostech v Roswellu, konkrétně v roce 1997 s vydáním knihy Philipa Corsa pod názvem „The Day After Roswell“. Shodou okolností jsem se o této publikaci v prostředí našeho magazínu zmiňoval před nějakým časem. Corso ve svém materiálu dokazuje, že v prostředí „Filadelfského projektu“ nehrála ústřední roli „USS Eldridge“, která je součástí titulního příběhu, se kterým je široká laická veřejnost seznámena a který je s největší pravděpodobností jakousi „kouřovou clonou“ zahalující skutečnou nosnou linii této události. Podle Corsa byla použita minolovka amerického námořnictva známá jako „IX-97“. Takže právě z tohoto důvodu pochybovači zkoumající Eldridge a jeho posádku nenašli žádné důkazy o experimentu Philadelphia.

Doposud jsme hovořili o poměrně fascinujících skutečnostech, které pocházejí z materiálu Gerryho Vassilatose (viz obr. vlevo). Pouze pro připomenutí. Šlo o to, že extrémně vysoká intenzita elektrostatického výboje, který se používá pro svařování kompaktních ocelových plátů trupu lodi, způsobovala jakousi tmavou trhlinu v časoprostorovém rozhraní. Všechny předměty, které byly zachyceny v aktivní zóně, zmizely z naší reality. Dr. Thomas Brown byl vyzván k tomu, aby dotyčný jev zkoumal, jelikož se sám s podobným případem již v minulosti setkal.

Je zajímavé, že k podobnému jevu dospěl ve svém vlastním výzkumu podplukovník Tom Bearden, a to v rámci tzv. „skalární interferometrie“, kdy máme k dispozici dva různé generátory torzního pole na stejném místě, což způsobí, že jednotlivé vyzařované vlny na sebe naráží a vzájemně se ovlivňují. V jisté chvíli experimentu na krátký okamžik spatřil „černou clonu“ v podobě vertikálně protáhlého oválu. Je pochopitelné, že se tohoto jevu zalekl a již se k podobnému experimentu nevracel.

V rámci dalších testování byl prvotní účinek natolik zdokonalen, že mohlo být přistoupeno k sérii experimentů