CO DĚLAT V SOUČASNÉ DOBĚ

Je mnoho názorů na to, co dělat v dnešní době. Pokusím se je částečně shrnout a analyzovat a vyjádřit k tomu svůj názor.

Nejdříve lehké shrnutí současné situace – podmínek, v nichž žijeme a pracujeme.

Současná situace se liší od dřívějších dob v tom, že silné transformační energie sice nepůsobí úbytek predátorů mezi námi, ale přinášejí světlo, což rozjasňuje prostředí. V dřívějším šeru temní predátoři nebyli příliš vidět, maximálně jsme mohli vnímat jejich obrysy, zatímco dnes na světlém pozadí začínají být zřetelní a lze vnímat jejich pohyb a předvídat jejich akce, zvyšuje se průhlednost jejich aktivit. Proto je dnes mnohem zřetelnější než dříve kdo je kdo a jaké jsou jeho skutečné úmysly. Díky tomu mnoho lidí může pochopit svoji úlohu a úlohu predátorů v tomto systému a jak dosavadní systém fungoval. Pokud by predátoři pouze vymizeli, k tomuto pochopení by nedošlo.

Je potřeba nespoléhat se jen na světlo, které zalévá prostředí, ale i my sami bychom měli zářit a zvyšovat tak celkovou jasnost nás obklopujícího prostředí. Svým zářením také odrazujeme predátory od útoku. Až se temní predátoři budou jasně rýsovat na bílém pozadí, bude vidět každý jejich pohyb a bude možné předvídat každou jejich akci, poměr sil se výrazně změní, což už se do určité míry děje.

Čas se zrychluje. Vědomí je tvůrcem času a prostoru, a tak zrychlování času je způsobeno zrychlováním kmitočtu našeho vědomí (zvyšováním frekvence vibrací). Řečeno jinou formou – zvyšování frekvence aktivit našich vědomí způsobuje zrychlování času.

New world order (NWO – Nový světový pořádek) je název, který je charakteristický pro zamýšlený systém. „Order“ znamená rovněž řád, nařízení, příkaz, rozkázat, zakázat, poručit, předpis, „order about“ sekýrovat, komandovat. Chybí nám pozitivní protiklad k NWO, protože NWOO (New World Order Opposition) jím není. Například by jím mohla být NWH (New World Harmony – Nová světová harmonie) s všeobecně rozšířeným a přijímaným obsahem, jak tomu u NWO již je.

Nedá mi to, abych se v těchto souvislostech nevyjádřil k jednomu v dnešní době rozšířenému jevu. Někteří lidé z výšin svého ega nazývají ostatní lidi ovčany. Ve velké většině případů se však od ostatních lidí liší pouze tím, že občas vypustí někde v diskuzi jedovatou slinu vůči systému, jehož jsou integrální součástí stejně jako jimi opovrhovaní ovčani. Z výšin své inteligence, intelektu a dosaženého vzdělání, genetické výbavy, prostředí a životních podmínek, ve kterých žili a žijí, si osobují právo se takto pohrdlivě vyjadřovat o lidech, kteří takovéto podmínky neměli a nemají. Trochu to připomíná situaci, kdy se žák třetí třídy pohrdlivě vyjadřuje o žáku třídy druhé, že neumí matematiku tak jako on. Kromě toho mnozí z těchto takzvaných ovčanů svým životem přispívají k zvyšování frekvence vibrací častokrát mnohem více, než ti, kteří je za ovčany označují. Více lidí zaměřených na duchovní vývoj cítí pokoru vůči velkoleposti božského díla, ale bohužel již ne tak často pokoru vůči všem bytostem (nejen lidem), kteří jsou účastníky tohoto díla.

Existuje mnoho teorií o tom, co dělat, včetně těch, že nejlepší je nedělat nic (velký přínos pro lidstvo by byl, kdyby se touto teorií řídili někteří politici. Neexistuje žádná obecná rada platná pro všechny. Každý člověk je specifická bytost, má jiné vnitřní i vnější podmínky a předpoklady, a proto je pro každého člověka vhodná jiná aktivita, případně jiná forma nečinnosti. Často se vyskytují zjednodušující vyhraněné rady typu – špenát je zdravý a mně velmi pomáhá, včetně závěrů, kdo nejí špenát, nemůže být zdravý, případně nemůže být dostatečně duchovní. Další variantou je, že pokud někomu špenát dobře nedělá, není duchovní apod. Špenát uvádím z toho důvodu, aby se náhodou v mém příkladu nikdo nepoznal, přestože jsem to nezamýšlel.

Dělání (práce) se dá rozdělit zjednodušeně na dvě formy – práce na sobě a práce pro druhé, i když je dobré si při této příležitosti připomenout, že práce na sobě je práce pro druhé a práce pro druhé je práce na sobě.

Práce v současném veřejném (hlavně občanském a politickém) životě je někdy do určité míry odsuzována s tím, že takovouto prací je jen podporováno udržení současného matrixu. S touto teorií plně nerezonuji. Z mého úhlu pohledu je tím rozhodujícím kritériem to, zda konkrétní činnost (ať už vnější nebo vnitřní) má vliv na zvyšování celkové frekvence vibrací nebo na její snižování. Nemyslím, že jedinou činností na zvyšování frekvence vibrací je vyzařování lásky, jak je někdy uváděno jako plně postačující. Těch forem je mnohonásobně více a každému může vyhovovat jiná forma, zejména ta, pro kterou má předpoklady.  Činnost v oblasti veřejného života může mimo jiné probouzet v ostatních naději, že se věci budou měnit k lepšímu a zvyšovat tak u těchto lidí pozitivní nálady a tím i frekvenci vibrací. Takovýto pozitivní vliv mohou mít dokonce i akce, které jsou dle konspirativců (tento název nemíním nijak pejorativně) údajně organizovány „budovateli“ NWO. Myslím, že v této souvislosti také není zcela vhodné opomíjet otázku pravděpodobnosti a zejména případného data realizace přechodu do vyšších úrovní bytí.  Jedině lidé, kteří si myslí, že mohou změnit svět, ho změnit skutečně mohou.  Jako vždy zdůrazňuji koncentraci pozornosti na to, co vnímáme, co přijímáme našimi smysly, ale i podprahově či mimosmyslově.

Jsme více než si myslíme ovlivňováni i filmovou produkcí. Existence mimozemšťanů či života po životě je díky filmům již relativně běžně známou věcí. Zajímavé je však si povšimnout některých detailů, které by mohly uniknout. Filmy, které pravděpodobně nejvíce ovlivnily světovou veřejnost k přijetí možnosti existence mimozemšťanů, byly ve své době „Blízká setkání třetího druhu“ a „E. T. mimozemšťan“. V obou se vyskytují pozitivní mimozemšťané a v obou mají tito mimozemšťané nepochybně reptiloidní rysy. Ve filmech popisujících život po životě nebo také „astrál“ jsou předkládané obrazy poměrně dost odlišné od popisů osob, které měly zážitky z této oblasti reality.  Mnoho lidí může zajásat (také jsem mezi ně patřil), že se konečně objevily filmy o tématech, která je zajímají, a která se předtím příliš nevyskytovala. Příznivé přijetí navíc umocňuje pocit, že to pomůže ostatním prohlédnout. A tak se stane, že snadno přehlédnou skryté manipulace, které ve filmech jsou a které nás mají ovlivnit tak, abychom některé věci podvědomě vnímali způsobem, jaký zamýšlejí autoři filmu, anebo spíše jejich loutkovodiči.

Soudím, že málo pochybností vzbuzuje v dnešní době názor, že významnou součástí tohoto dělání je práce na sobě.

Za velmi důležité považuji zpracovávání témat, která jsme dosud v sobě neřešili jako např. strach, utrpení, pokoru, sebevědomí (ale i aroganci, agresi) apod. Zdůrazňuji, že by se mělo jednat o komplexní zpracování tématu.Abychom plně pochopili utrpení, je nutné obsáhnout oba jeho póly, tj. včetně té nepředstavitelné a tabuizované oblasti jakou je slast z utrpení druhých. Nevědomost hříchu nečiní, ale utrpení přesto způsobuje. Pokud v sobě chceme plně zpracovat téma strach, tak musíme zahrnout i to, zda nemotivujeme ostatní strachem. Pokud v sobě chceme komplexně zpracovat otázku pokory a sebevědomí, je také nutné se zabývat i tím, zda my v druhých probouzíme pokoru a sebevědomí, nebo poníženost a pýchu.

Dalším bodem práce na sobě, která je v současné době rovněž významná, je detoxikace mysli i těla. Co je prvotní – vědomí nebo hmota? Dle zodpovězení této otázky může každý přistupovat k otázce priority detoxikace mysli či těla. Dle mého názoru je prvotní mysl a bez ní je detoxikace těla jen řešením příznaků a ne podstaty. Vše je čistě individuální, ale pravděpodobně obecně vhodné bude provádět detoxikaci obou složek současně.

Za součást toho, co bychom mohli, případně měli dělat, považuji vytváření pozitivní vize budoucnosti, přičemž bychom se neměli nechat ovlivňovat těmi negativními a už vůbec ne podléhat strachu z nich. Klademe (si) někdy otázky, které pro nás budou důležité i za dvacet let?

Na lidský organismus každého člověka působí nyní silné transformační energie. Protože běžný lidský organismus je zvyklý se bránit všem různým energiím a vibracím, které ho obklopují a zatěžují jeho organismus (jako je například elektrosmog), má vytvořeno určité ochranné pole, které tuto transformační energii nepouští dovnitř. Tím je vytvářen na člověka silný tlak, který je svým způsobem podobný tlaku při potápění se do větších hloubek, což může působit a také působí různé zdravotní potíže i psychického charakteru. Abychom tento tlak vyrovnali a ulehčili organismu, je vhodné vědomě tyto energie přijímat při meditaci, dle mých zkušeností nejlépe v noci.

Při meditaci dochází k zastavení myšlenek a tím i k zastavení či výraznému zpomalení času, protože vědomí tvoří čas a vzhledem k tomu jsme při meditaci schopni přijímat i vibrace o vysoké frekvenci a velké energii.

Náš chybný přístup k druhým bytostem velmi často spočívá v tom, že výšku frekvence vibrací nahrazujeme silou, tj. velikostí energie (velikostí amplitudy vibrací), přičemž vysoká frekvence vibrací má větší účinky než silné, ale pomalé vibrace. Za použití nízké energie a vysoké frekvence vibrací je možno lépe rozrušit matrici navyklého vnímání okolního světa (Universa, Teoversa). Často ve výchově používáme vůči (nejen) dětem metodu vysoké energie a nízkých vibrací a tím dosáhne pravého opaku toho, co jsme zamýšleli. Dítě si pak vzhledem k takovému šoku podvědomě vytváří ochranu a má v životě obtíže dostat se na vysoké vibrace. A tak takto stále přenášíme z generace na generace opakující se vzorce chování svých rodičů. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na to, abychom tímto způsobem přistupovali ke všem osobám. Ke všem osobám, což znamená i k sobě.

Když si člověk zvolí cestu, tak se na ní vždy objeví překážky. Pak je možno překážku odstranit, obejít nebo zvolit jinou cestu. Odstraňování překážky bývá často různou formou násilné a může působit utrpení cizí nebo i vlastní. Když však člověk zvolí trasu plnou objížděk nebo jiný směr, může na konci cesty, která končí úplně jinde než původně zamýšlel, zjistit, že způsobil mnohem větší utrpení, než když odstranil jednu nebo dvě překážky, ale držel se zvolené cesty.

Je jistě velmi záslužné a dalo by se říct, že pro téměř všechny bytosti prospěšné, být zářící láskyplná bytost. To ale neznamená, že si tato láskyplná zářící bytost nechá všechno líbit a pasivně přijímá ubližování od ostatních bytostí. Dokonce to ani není pro ty ostatní výchovné. Tato úvaha byla jednou bytostí zjednodušena do zhuštěné a zjednodušené podoby, která se mi pro svoji údernost zalíbila: „Jsem láskyplná zářící bytost, ale nejsem blbec.“ Tento výrok se skládá ze dvou částí, z nichž první byla původně zamýšlena jako určitá forma mantry, a tak by se při používání výroku neměla opomíjet koncentrace i na ni, aby nedošlo k určité degradaci výroku na pouhé „Přeci nejsem blbec“, což by výrazně změnilo energie mířící k adresátovi výroku. Optimální je určitá emotivní vyváženost obou částí výroku.

Buďme láskyplné zářící bytosti, ale nebuďme blbci!!!