ROZHOVORY S MATRIXEM: Mgr. VLADIMÍR LIŠKA (1955) - "aneb nelehká je cesta českého spisovatele - záhadologa"

Otázka: Mluvíte-li o UFO, co vlastně máte na mysli?

       Většina lidí žije v přesvědčení, že jde o zkratku, označující mimozemské lodě, či nějaké jejich technologie. Nebo to snad není pravda? Přesně o tu pravdu běží. Za prvé se ufologie, respektive to, čím se zabývá a co se snaží řešit, stává dnes úplně normálním byznysem. To je fakt, který nelze pominout. Jenomže to s sebou přináší neustálou honbu za senzacemi a pak je obchodníkům s ufologií jedno, jak co napíší, nebo řeknou. Hlavně, že tím ohromí veřejnost. Bohužel, pak se právě ona serióznost přístupu často vytrácí. Centrem zájmu se v honbách za senzacemi stávají mimozemšťané, jejich možné technologie, jejich kosmické lodě a u veřejnosti se tak zakoření představa, že UFO jsou mimozemské létající stroje.

       A právě to je ten největší omyl. UFO fenomény jsou pouze neidentifikované létající objekty a pouze velice malé procento z nich zůstává skutečně neidentifikovatelných. Laik totiž může vidět na obloze leccos, co se mu zdá podivné, či tajemné. A často se při svých pozorováních dopouští omylů, ať už se to týká identifikace letadel, meteorologických balónů, pozemských vojenských technologií, nebo některých anomálních přírodních jevů, jejichž podstata i povaha zůstává vědě dosud neznámá. To vše jsou UFO. A nesmíme zapomínat ani na utajované vojenské experimenty. I ty se zřejmě na výskytu UFO podílejí. Jedna věc je však zajímavá. Většina UFO, s nimiž jsme se v projektu Záře při evidenci informací o jejich pozorování setkávali, byla podle všeho energetického původu a pouze menšinu tvořily pevné materiální objekty.

       Ani to bych netvrdil. Jistá malá část UFO fenoménů zůstala navždy neobjasněná, nebo objasněna možná i byla, ale výsledky těchto výzkumů zůstaly dál veřejnosti utajené. Je to situace, která zůstává platná dodnes, ačkoli například v USA se část dokumentů kolem výzkumů UFO již odtajnila. Jenomže to byla právě ta část, která vlastně nic podstatného neřekla a spíše celý problém dále zamotala. Kolem UFO se zkrátka pořád mlží. Vzpomeňme, co se toho naspekulovalo kolem incidentu v Roswellu, kde se prý měla zřítit mimozemská loď, nebo kolem filmu s tzv. pitvou mimozemšťana. Řeklo se kolem těchto událostí opravdu hodně, ale přesto nakonec všechno vyšumělo do ztracena. Ukázalo se totiž příliš mnoho rozporů. Ale pro obchodníky s ufologií to byla vděčná témata a přinesla jim nemalé zisky. Přesto si ale myslím, že otázka mimozemských návštěvníků na Zemi je stále otevřená, protože nikdo dosud nedal jasnou odpověď ani pro, ani proti, která by byla podložena nezpochybnitelnými důkazy.

      Ale ve vesmíru docela určitě nejsme sami. A nemáme ani patent na rozum. Myslíme si, že už všechno víme, ať už se to týká základních fyzikálních zákonů a zákonitostí, nebo astrofyziky. Ale co když se mýlíme a mohou existovat ještě i jiné zákony a zákonitosti, které jsou našemu smyslovému nazírání utajené? Ale nebavme se pořád o ufologii, tou se v současnosti zabývám už jen opravdu velmi okrajově, protože podle mého soudu zatím v otázkách kolem UFO nedošlo k žádným průlomovým změnám. Jedinou změnou, k níž například u nás došlo, je skutečnost, že se racionálně pojímaná ufologie jaksi vytratila a nahradila ji ufomanská propaganda, která se skutečnou ufologií má společného jen to, že je její slepou odnoží. A to je pro mne naprosto nepřijatelné.

       Především historické záhady a otazníky. Dějiny jsem studoval a jsou mi proto nejbližší. Zcela zvláštní pozornost věnuji některým kontroverzním historickým osobnostem ať již světových, nebo našich dějin. Nejde mi však o to, psát nějaké klasické biografické črty, to by bylo nošením dříví do lesa. Vybírám si proto hlavně to, co bylo na těchto lidech výjimečné, záhadné, či rozporuplné. Jsem totiž přesvědčen o tom, že historická věda s sebou přinesla určitá klišé v nazírání na tyto osobnosti. A já na ně snažím upozornit, uvádět některé nové, zajímavé pohledy, v nichž se pak promítá právě mé ,,záhadologické" zaměření, i když jde v podstatě o literaturu faktu. To samozřejmě ale neznamená, že se vyhýbám typicky záhadologickým problémům. Například knihy ,,Paranormální mystéria", či ,,Tajný projekt KGB" jsou příkladem klasické záhadologické literatury, kladoucí čtenářům řadu provokativních otázek. A nabízím-li z nich určitá východiska, či řešení, neznamená to ještě, že jsou jediná. Záhadologie je totiž hra s alternativami, kdy do hry vstupuje alternativní myšlení?

Otázka: Velice kontroverzní pro mnohé čtenáře byla určitě vaše kniha ,,Největší tajemství Ježíše z Nazaretu", kde jste se dotkl jednoho z největších mýtů světových dějin, a to i pozoruhodných pohledů. Obdobně může pro někoho vyznívat i vaše kniha ,,Tajemství apoštola Pavla", která je té první volným pokračováním. Proč jste si zvolil právě tato citlivá témata?

       Protože to bylo velice lákavé. Jde přece o dvě největší historické postavy naší civilizace. Postavy, obestřené ale v mnohém celou řadou nejasností. A na ty jsem se pokusil poukázat při dodržení všech základních historických fakt, jež jsou o Ježíšovi a Pavlovi z Tarsu známá. Můžete přitom použít teologizujících přístupů, či přístupů historických. Nebo obou, ale to je velice složité, takže já jsem volil přístup historika a záhadologa zároveň. Nejsem teolog, abych věci posuzoval z těchto hledisek. V případě Ježíše jsem volil základní tezi, že Kristus musel zemřít právě ukřižováním, aby mohl být zachráněn.

       Tato hypotéza si pohrává s možností spiknutí, zaměřeného na Ježíšovo reformátorské vystoupení a jeho pozdější vzkříšení. V případě apoštola Pavla mi zase šlo hlavně o to, ukázat, jak tento misionář a zakladatel křesťanské církve Ježíšův duchovní odkaz změnil svými výklady. Pavlova církev posunula prvotní křesťanství jinam, protože tento apoštol změnil Ježíšovo učení a vytvořil mocenskou instituci. To byly ty základní obsahové parametry, které jsem pro obsah těchto dvou knih zvolil. Ale nesetkal jsem se, až na výjimky, prakticky se žádnou negativní odezvou, spíše naopak. Nevím, spíše jsem měl dojem, že tyto knihy drtivá většina čtenářů přijala jako nonkonformní pohled na problematiku těchto dvou velikých duchovních reformátorů. Samozřejmě, že křesťanským fundamentalistům a konzervativcům se tyto knihy líbit nemusely. Je to věc názorových přístupů a náboženský fanatismus vždycky byl a je škodlivý. Já jsem pro liberální názorovou konfrontaci, avšak věcnou, nikoli ideologickou. A pokud nějaká ta ojedinělá kritika k obsahu mé knihy o Ježíšovi přišla, vždycky to byly kritiky ideologizující a nikoli věcné. To mně dost mrzelo. S tím se totiž dá jen těžko polemizovat. To je pak opravdu jen záležitostí úhlu pohledu.

       To je těžké. Každá je svým způsobem jiná, alespoň co se týká tématického zaměření. Možná není hrdost to správné slovo. Spíše jde o pocit jakéhosi vnitřního zadostiučinění, když nějaké téma zvládnete a víte, že jste zvítězil nad určitou výzvou. A čím je ta výzva těžší, tím lépe se potom cítíte. Velice obtížná pro mne byla například kniha, která právě nedávno vyšla, tedy ,,Causa Edvard Beneš". Je to dodnes citlivé téma-historicky, společensky i politicky. Tohoto našeho státníka a prezidenta dnes veřejnost chápe jako Masarykova pokračovatele. Ale on byl jiný, než Masaryk. Lidsky, duchovně i politicky. Představil jsem ho jako rozporuplnou osobnost a jsem přesvědčen, že jí nepochybně i byl. Na druhé straně žil v nelehké době. Nebyl neomylný, dopouštěl se chyb, chyběla mu potřebná míra empatie. Zkrátka člověk se svými klady i zápory, jako každý z nás.

       Snažil jsem se poodhalit tu zástěnu, která bývá kolem něj dnes vytvářena. I on se totiž v našem prostředí stal už jakýmsi polovičním mýtem. A za tou zástěnou jsem spatřil a najednou pochopil i řadu pro mne dosud neznámých souvislostí, o kterých jsem otevřeně napsal. Předtím jsem musel načíst spoustu odborné literatury. Nebyla to lehká práce. Většinou se totiž zabývám mnohem staršími dějinami. Edvard Beneš byl pro mne velikou výzvou právě proto, že pamětníci na události, které on sám prožíval a dokonce i spoluovlivňoval, stále ještě žijí. Vím, že mnozí tuto knihu přijmou dobře, jiní v ní možná budou spatřovat opět dílo jen kontroverzně provokativní. Ale v tom to je. Jde o hledání dějinné pravdy. Ale co když je dějinných pravd více? A tak svým čtenářům nabízím alternativy pohledů a jak doufám, někdy i nové poznání.

       Dnes je úspěch většinou dán především mediální propagandou autorů a mezi takové já nepatřím. Jsem spíše v anonymitě, i když mi mnozí říkají, že je to chyba. Ale to už patří k mému naturelu. A měří-li se úspěch penězi, pak se za úspěšného také považovat nemohu. Mé knihy vycházejí v celkem nízkých nákladech, což mne sice mrzí, ale v oblasti literatury faktu a záhadologie je dnes na knižním trhu značná konkurence. Za svůj úspěch proto považuji především to, že mohu dělat tvůrčí práci, která je pro mne zároveň i koníčkem. A to mnoho lidí o sobě říci nemůže, ačkoli bych jim to ze srdce přál. Samozřejmě, že mám další tvůrčí plány. Právě dokončuji zajímavou knihu s pracovním názvem ,,Tajemství hraběte Draculy" a připravuji některé další, například třetí díl ,,Záhadných postav českých dějin". Zkrátka je dost práce na několik příštích let, pokud budou mé další tvůrčí záměry realizovány.

       Mezi ně patří i další veliká výzva. Napsat jakousi učebnici dvou příbuzných záhadologických oborů - paleoastronautiky a ufologie. V ní bych chtěl všem konzervativním kritikům tzv. pseudověd dokázat, že uvedené dva obory mají dnes už svůj pevný, racionální základ, který se v budoucnosti bude dál rozvíjet. Jde o nastavení zrcadla všem těm, kdo neustále křičí, že Däniken je lhář, ufologové fanatici a nedoukové, homeopaté podvodníci atd. Měla by to být však zároveň i kniha o některých základních filozofických přístupech k životu a k vědě a naopak i k tzv. pseudovědám. A také by šlo o jakousi příručku rad a zajímavých námětů pro všechny české záhadology. Jinými slovy, mělo by se v ní hovořit i o záhadologických causách v naší zemi. Doufám proto, že jednou takovou knihu napíši, je to něco, co zatím na našem knižním trhu chybí. Snad se najde i nakladatel.

       To je moc dobrá otázka. Víte, znám lidi, kteří mi říkají: ,,Vydal jsi už tolik knih, to musíš být v pěkném balíku." Pravdou je, že živit se psaním je v mém případě tak na přežití. A to samozřejmě musíte z honorářů ještě platit všechny daně. Ty mé se pohybují kolem 8 procent a při tak nízkých nákladech mých knih od 1 800 - 2000 ks vydělávám hluboko pod celostátním mzdovým průměrem. Něco jiného je u spisovatelů mediálně známých, kdy reklama prodává titul. A platí, že čím vyšší náklad, tím vyšší honorář. Prostě mezi autory existují propastné rozdíly. Za svou publicistickou dráhu jsem poznal několik nakladatelů a mé zkušenosti byly spíše špatné. Nechci je ani jmenovat, ani to nějak komentovat, to patří už minulosti. Obecně jsem ale přesvědčen, že mnozí autoři jsou svými nakladateli doslova odíráni. Platí to hlavně o těch mediálně neznámých, nebo méně známých. Což ještě neznamená, že by jejich knihy byly průměrné, či podprůměrné. Zkrátka a dobře, dnes se necení ani tak kvalita, jako spíše senzačnost titulu, nebo jeho aktuálnost, tedy prodejnost. Nakladatel je zkrátka pán, na němž jsou autoři mého typu životně závislí, pokud je psaní zároveň i živobytím. Někdo toho zneužívá, jiný ne. Bohužel, i zde platí, že ne vždy je vztah autor-nakladatel oboustranně seriózní...

Otázka: Je ještě něco, co byste vzkázal svým čtenářům?

       Především aby byli hrdí na to, že jsou příslušníky tohoto národa a aby chránili jeho dějinnou paměť. A aby se pokoušeli samostatně přemýšlet, a to nejenom při čtení mých knih. Jejich smyslem není poučovat, nýbrž hlavně navozovat otázky. Nepíši proto, aby se mnou někdo bezvýhradně souhlasil, ale abych napomohl i k diskusím a polemikám, které jsou cestou k novému poznání. O to mi jde. A nakonec jim přeji to nejdůležitější. Aby měli pevné zdraví. Z vlastní zkušenosti vím, že jde o nejvyšší hodnotu každého z nás. Není-li zdraví, smrskne se vám najednou život do podivné ulity, za kterou není už nic jiného, než boj s nemocí, či úrazem a nezměrná touha být zase v pořádku. Najednou mnoho věcí kolem vás ztrácí ten význam a smysl, který jste mu předtím přisuzovali. Dochází ke změně preferencí hodnotového systému a spoustu toho začnete posuzovat úplně jinak. Mít před sebou perspektivní budoucnost namísto beznaděje, to je mé přání všem lidem?