ZÁBLESK MEZI DIMENZEMI - TAJEMSTVÍ ANTARKTIDY ODHALENO (5)

V souvislosti s tím vytvořil tehdejší Sovětský svaz další kroky, které měly upozornit na nevhodnou politiku Spojených Států v prostředí Antarktidy. S největší pravděpodobností tato taktika slavila do určité míry úspěch, nebo jsou o tom alespoň někteří přesvědčeni, neboť po nějaké době státní tajemník prezidenta Trumana – James Byrnes, který vždy byl propagátorem těch nejzávažnějších sankcí proti SSSR, z ničeho nic odešel do předčasného důchodu, a to zřejmě z donucení ze strany Trumana. Jedno z posledních vyjádření pana Byrnese znělo:

„Ať se propadnu, jestli Rusové nemají strach.“ (V tomto vyjádření má Byrnes na mysli Antarktidu, okolo které se točilo mnoho věcí.)

Vyvolaný rozruch kolem šestého kontinentu rychle slábl poté, co Sovětský svaz začal podporovat aktivity Argentiny a Francie. Truman, donucený přemýšlet nad vytvořenou rovnováhou sil v této oblasti, neochotně, ale přesto souhlasil s účastí Stalina na „Mezinárodní konferenci o Antarktidě“, která se měla konat ve Washingtonu.

Zároveň se Harry Truman nechal slyšet, že pokud by došlo k podepsání dohody o přítomnosti všech zúčastněných zemí, musela by taková dohoda obsahovat důležité doplňky týkající se například demilitarizace tohoto kontinentu včetně zákazu jakýkoliv vojenských aktivit počínaje budováním vojenských základen, včetně těch atomových atp. Kromě toho byl ve hře zákaz těžby jakýchkoliv surovin potřebných k vývoji jakékoliv zbraně. Ve skutečnosti toho bylo ale mnohem více.

Jak jsme si již řekli, některé vize a případné dohody ohledně postavení světových velmocí v Antarktidě se začaly v myslích politiků objevovat od roku 1950, ale sama „Smlouva“, která by měla skutečnou sílu pro demilitarizaci tohoto kontinentu, byla podepsána až v roce 1959. Do té doby něco takového bylo pouze zbožné přání. V nárokování si svého kousku pobřeží Antarktidy nebyl tehdejší Sovětský svaz v čele se Stalinem sám, byl v tomto ohledu podporován Francií a Argentinou.

Největší údiv