TAJEMSTVÍ FOTONICKÉHO PÁSU (2)

Spirála energie

Fyzikální jevy v naší sluneční soustavě skutečně naznačují, že se nezadržitelně naše sluneční soustava vsouvá do prostředí fotonického pásu. Tyto jevy jsou přirozenou součástí standardní mechaniky vesmíru. Celý vesmír v podstatě drží pohromadě prostřednictvím nekonečného množství obrovských vírů smršťující se dostředivé energie, které jsou vzájemně spojené elektromagnetickým polem stejně jako dílčí vodní víry v rámci jednoho obrovského víru vody (všechny tyto informace však ve skutečnosti stojí za klasickou Einsteinovou obecnou teorií relativity v rámci časoprostorové topologie).

Tyto spirálové energie vytváří přirozené časoprostorové dráhy. Stejně tak jako družice létají kolem planety, planety obíhají kolem hvězd a celé planetární soustavy podobným způsobem krouží kolem větších center kosmických energetických vírů. Jak již bylo naznačeno v předešlém dílu, naše sluneční soustava nekrouží tímto způsobem pouze kolem galaktického jádra, ale také i kolem centrální hvězdy Alcyonu. Existuje mnoho dalších slunečních systémů, které podobným způsobem vykazují takový cyklický pohyb.

Plejády, které jsou obklopeny fotonovým pásem, jsou svým středem od naší sluneční soustavy vzdáleny zhruba 400 světelných let. Přesto je naše sluneční soustava s touto hvězdokupou zcela pevným způsobem energeticky spojená. Uvnitř Plejád se nachází mnoho fotonických energetických studnic, které jsou propojeny se středem galaxie a z tohoto středu čerpají energii prostřednictvím aktuálního spirálního ramene naší galaxie.

Alcyon – centrální slunce ze souhvězdí Plejád

V současné době zjišťujeme, že manasické záření fotonového pásu má daleko větší dopad na vše živé, než se doposud soudilo. Z vědeckého hlediska je naše sluneční soustava pravidelně cirkulující jako oběžnice kolem centrálního slunce Alcyon. Rotuje proti směru hodinových ručiček v časovém algoritmu 25 860 let, což je tedy doba, za kterou naše sluneční soustava dokončí jednu orbitu. Naše sluneční soustava tedy