O INTUICI

Duchovní odhalení nemůže být dosaženo intelektuálně, citově ani fyzicky. Lze ho dosáhnout jedině intuitivně. Ve středu srdce existuje něco, čemu můžeme v tichu předávat problémy našeho života a trpělivě čekat na intuitivní sdělení. U materiálně zaměřeného člověka není intuitivní část lidské psýchy činná, na rozdíl od mysticky zaměřeného člověka, kde činná je. Nejsme schopni chápat Nekonečno, posuzovat je nebo vnímat, ale máme schopnost vyciťovat jeho přítomnost intuitivně. Schopnost intuice nás spojuje s vyšším řádem bytí. Jsou to poselství získaná z nekonečna pro naše požehnání a vedení, musíme rozpoznat jejich hodnotu a ocenit jejich zdroj.

Intuice je v podstatě přenos informací z hlubší úrovně mysli a patří mezi nejvyšší schopnosti člověka. Je ze všech lidských schopností nejméně pěstována a nejméně činná. Intuici nelze přivolat, ona se sama objeví, až nastane její čas a přichází-li sama od sebe, může se nejvíce přiblížit pravdě. Její poselství se mohou ve vědomé mysli náhle vynořit nebo postupně vyjasňovat. Je to hlas, který nás stále přivolává k vyšší úrovni. Pokud budeme při rozvíjení intuice dostatečně trpěliví a dostatečně ochotni se jí řídit, může nás dovést k odhalení, že Nadjá vždy existuje. Pravá intuice nemá povahu myšlení a citu, ona je vnitřním světlem mysli. Takovéto intuitivní pocity nám sdělují, že v základě našeho běžného vědomí existuje hlubší druh bytí.

Pro každého, kdo kráčí duchovní cestou, se stane nutností překročit intelekt a čerpat z intuice. Protože pouze samotný intelekt pro hledání vyšších pravd nestačí, je nutné k němu přidat intuici. Intuitivní sdělení nám říká, co dělat a rozum napoví, jak to dělat. Intuice není opozicí vůči intelektu, ona je nad ním. Když intuice vede a osvětluje intelekt, objevuje se pravá inteligence. Intelekt se nemůže dotknout Skutečnosti, ale intuice a inspirace může. Můžeme jej přesvědčit o existenci duše, ale jediným skutečně přiměřeným důkazem je její intuitivní osobní zkušenost. Zatímco intelekt hladoví po pravdě, intuice ji již zná a vyciťuje ji. Intelekt dospěje k názoru díky vnější zkušenosti, intuice zná pravdu z vlastního jáství, z nitra. Intelekt váhavě argumentuje, ale intuice vždy ví. S intuicí přichází to, co nemůže intelekt zachytit.

Pokud chce intelekt dojít k nějakému závěru, je nucen nejdříve shromáždit data a patřičné argumenty. Obtížné problémy, které intelekt bez pomoci nemůže řešit, mohou být osvíceny a snadno rozřešeny, pokud pro jejich řešní použijeme intuici. Neměli bychom chtít, aby řešila problémy, které mohou být snadno vyřešeny rozumem. Pokud připojíme k intelektu intuici, získáme inteligenci. Intuice dochází k závěru přímo, bez potřeby logického myšlení. Pro každého duchovně zaměřeného člověka je dříve či později zcela přirozené čerpat z intuice nebo hledat inspiraci. Otázky o životě a jeho významu nám klade intelekt, ale přiměřeně je zodpovědět může jen intuice.

Intuice pracuje mimo čas a nad myšlením. Dochází k závěru okamžitě, bez pomoci logického myšlení. Pokud není intuitivní idea pokřivena nebo zakalena samotným člověkem, je vždy spolehlivá. Největší moudrost nepřichází z pronikavosti myšlení, ale z hlubiny intuice. Musíme se naučit rozpoznat první slabé příchody ,,intuitivní nálady“ a zanechat všeho, když zpozorujeme její příchod. Intuitivní pocity jsou často přehlušeny činností těla, vášněmi, emocemi nebo intelektem. Proto je musíme ochránit a posílit jejich záměrným pěstováním. Své problémy musíme položit k nohám Vyššího Jáství a trpělivě čekat na odpověď. Intuice sílí, pokud ji používáme a posloucháme. Je možné ji záměrně pěstovat a vědomě rozvíjet.

Rozvíjení intuice začíná cvičením rozpoznání slabého začátku intuitivní nálady a soustředění se na její příchod. Dále ji můžeme rozvíjet také pronikáním do hloubky mysli a tišením myšlenek. Intuitivní pocity jsou často přehlušeny vnější činností, vášněmi, emocemi a intelektem. Posílit ji může jedině záměrné pěstování. Intuice nemusí být zpočátku příliš jasná a může přicházet v podobě slabých záblesků. Jasnost a intenzita intuice je dána stupněm našeho duchovního vývoje. Ona přichází z Nadjá a k němu nás také vede. Intuice by neměla být použita k tomu, aby řešila problémy, které mohou být snadno vyřešeny jiným způsobem. Musíme také počítat s tím, že intuitivní sdělení nás může vést jiným směrem, než bychom chtěli jít.

Pokud je před námi nějaké důležité rozhodnutí a my váháme a nevíme, jak se správně rozhodnout, je důležité předat svůj problém k řešení Nadjá. Odpověď v podobě intuice se může objevit v následujících hodinách stejně tak jako v příštích dnech. Je třeba jen klidně a trpělivě čekat na výsledek. Intuice nemusí přijít, když ji požadujeme, ale objeví se, když jí bude vyžadovat určitá situace a až to bude skutečně nutné. Přicházející intuici je nutné věnovat celou svou pozornost, což může vyžadovat i ukončení činnosti, kterou právě vykonáváme. Je to mystická schopnost, jejíž poselství se mohou vědomé mysli pomalu vyjasňovat nebo se náhle vynořit. Ona vzrůstá a sílí s jejím používáním a pokud se jí řídíme.

Intuice podněcuje myšlení a proniká citem, ale její pravá povaha je jiná než je povaha myšlení a citu. Je něčím, co je hlubší než myšlení a odlišné od běžných citů. Vznik intuice je umožněn určitou formou spojení osoby a Nadjá.Vstupuje do mysli jakoby náhodně a neočekávaně. Jsme intuitivně vedeni nebo zlepšováni ve všech svých lidských schopnostech a jejich prostřednictvím jednáme, pracujeme, myslíme, mluvíme a rozhodujeme, jako kdybychom tak činili úplně sami. Ve skutečnosti ale reagujeme na Nadjá, na účinky jeho přítomnosti, nyní neomezované naším egem. Vedle běžného způsobu poznávání prostřednictvím smyslů nebo myšlenek existuje způsob, který lze nalézt jedině ztišením mysli a zklidněním emocí.

Insight (přímý vhled) se liší od intuice tím, že se nezabývá světskými záležitostmi, nýbrž jen tím, co je mimo naše časoprostorové dimenze. Intuice by měla být právem pokládána za nejvyšší schopnost člověka. Měla by jej vždy vést nebo řídit, protože jejím prostřednictvím lze získat fakta týkající se přirozenosti člověka, jeho celkového předurčení a duchovního vývoje. Intuice se objevuje nepřímo v estetické extázi a intelektuální tvořivosti, ve výčitce svědomí, v touze po osvobození od úzkostí nebo po míru mysli. Přímo se dostavuje pouze v mystické realizaci. Přichází z Nadjá a vede k Nadjá. Síla intuice je dána stupněm našeho duchovního vývoje.

Moudrost člověka nepřichází z jeho myšlení ale z hloubky intuice. Intuice je pravda získaná z nitra od vyššího jáství, ať je to pravda praktická nebo duchovní. Intuici si nemůžeme vynutit, protože se jedná o něco, co k nám přichází. Bývá většinou přehlédnuta, protože lidé dávají přednost vedení ega. Pokud ucítíme první slabý intuitivní pocit, musíme se dokonale uvolnit a být pasivní. Jedině tak můžeme sledovat intuitivní podnět stále hlouběji do nitra a ten bude stále silnější a stále jasnější. Pro přijetí a proniknutí intuitivních pocitů je nutné navodit vnitřní pasivitu, kterou nejvíce podporuje meditace.

Někdy se intuice projevuje jako nejasný rádce, který nás pronásleduje a nemůžeme ho setřást. Pokud nebudeme naslouchat tomuto hlasu Nadjá, budeme tápat životem a dělat nekonečné chyby. Pokud bychom věnovali pozornost svým intuicím stejně jako ji věnujeme svým touhám, osvícení by na sebe nenechalo dlouho čekat. Intuitivní pokyny Nadjá mohou být někdy ve prospěch našich vlastních osobních zájmů, jindy mohou být s nimi v rozporu. Pokud nám je vnitřním hlasem sdělováno to, co neradi slyšíme, máme tendence to ignorovat. Do správného přijímání intuice zasahují nejen naše přání a naděje, ale také naše obavy a podezření.

Intuitivní podněty se občas objevují u všech lidí, ale jen několik z nich je má trvale. Vzácností je ale její čistý příjem a správné pochopení. Přitom nejlepší a nejbezpečnější rada je ta, která k nám přichází z nitra prostřednictvím intuice. Ta je nadřazená všem ostatním lidským schopnostem. Varuje nás před nesprávnými směry a často poradí ty správné. Intuitivní mysl je nerozdělená. Nemusí vybírat jednu ze dvou alternativ, volit mezi protichůdnými city nebo váhavými úsudky. Intuitivní vedení nám umožní změnit postoj za nepříznivých okolností, dá nám sílu jednat v klidu, nevzrušeně a správně. Intuice nám dává okamžité pochopení, které nepotřebuje přemýšlení ani prověření toho, co víme.

Intuice nás ochraňuje před neštěstím, kterému se dá vyhnout nebo před ztrátou, které lze zabránit. Svým varováním chrání naše tělo před zbytečným onemocněním, když porušujeme určité zákonitosti. Život může být méně obtížný a výrazně šťastnější, když rozum řídí tělo a intuice řídí rozum. Jednat podle intuitivní moudrosti znamená vyhnout se mnohým nepříjemnostem a těžkostem osudu a ty, které budou nevyhnutelné, nakonec povedou k určitému užitku nebo odhalení skrytého významu. Správně rozvinutá intuice je tou nejcennější vlastností mezi všemi silami mysli, jakou kdy člověk může mít, protože získat důkaz o existenci duše je možno pouze intuitivní osobní zkušeností.

Paul Brunton: ,,Intuitivní vedení nemusí přijít, když je hledáme, ale přijde tehdy, když je vyžaduje bezprostřední situace. Obvykle nepřichází, dokud to není skutečně nutné. Intelekt jako část ega, je bude často hledat ještě dříve, než k události dojde, neboť může být hnán úzkostí, strachem, touhou nebo předtuchou. Takové předčasné hledání je bezvýsledné.“