Záhady lidského genomu

Dokončení projektu Lidský genom bylo přivítáno znepokojivými komentáři médií. Ačkoliv časopisy Science a Nature původní zprávy zpřístupnily, jen málo z nás má čas či odborné znalosti, abychom si dokázali roztřídit informace z první ruky. Zprávy v médiích se bohužel často vyznačovaly obtížemi při interpretaci. Pohybovaly se od popisů zděšení vědců, že počet našich genů je jen o málo vyšší než u kvasinek, červů a myší, spolu s matoucími řečmi o „odpadu“, „zbytcích rozpadlé tkáně“ a „parazitech“ ve většině naší DNA, až po několik málo názorů, že úžasná složitost naší DNA poukazuje na práci Boží ruky.

Čemu pak máme my, veřejnost, věřit? A když si vybereme mezi těmito extrémy něco, čemu věřit budeme, jak to ovlivní naše hlasy vzhledem k lukrativním novým příležitostem, které takovéto projekty otevírají pro genetické „inženýrství“ nás samých a našich potenciálních klonů a „vyprojektovaných dětí“?

Evoluce genomu je jako internet

Možná, že klíčové komentáře výsledků pocházejí přímo od Celera, soukromého týmu, který tento projekt provedl, a v časopise Science (16. února 2001) píše: „Souhrnná nová zjištění ukazují, že lidský genom je daleko více než pouhá posloupnost biologického kódu zapsaného na zakrouceném řetězci DNA. Je sám o osobě dynamickým a pulzujícím ekosystémem, který připomíná prosperující svět malinkatých Kdovíků, který našel slon Dr. Seusse, Horton, ve smítku prachu… Jedním z větších překvapení, která vzešla z naší nové analýzy, je, že některá „odpadová“ DNA, kterou vědci odepsali jako genetické zbytky rozpadlé tkáně, nakonec očividně hraje důležitou roli.“

Co znamená objevit, že náš genom je „dynamickým a pulzujícím ekosystémem“? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku a porozumět naší DNA, musíme se vrátit v evoluci ke komplexním systémům, které vyvinuly archeobaktérie před miliardami let, když byly na Zemi ještě samy. Musíme pochopit, že jejich úžasná