A CO KDYŽ JE NÁHODA NECO JINÉHO (tajemství synchronicity a svobodné vůle) (1)

V této reportáži si dovolím malé zamyšlení na téma „náhoda – synchronicita – svobodná vůle“. I když to možná na první pohled nevypadá, ve skutečnosti jde o poměrně zásadní paradigma, které se dotýká našeho každodenního života více, než si dokážeme představit. Moderní věda, jak se stále ukazuje, ještě přetrvává v názorovém pojetí, že hlavní součástí reality jsou samy o sobě jen stěží definovatelné veličiny (jako hmotnost, energie, prostor, čas atp.) s tím, že mysl (myšlenka, vědomí, duch) je jakýsi nepodstatný sekundární projev.

Přesto si však myslím, že v dnešní době stále více materialisticky zaměřených jedinců sice uvažuje v zažitých mechanistických schématech, ale pomalu a jistě přestávají materialismus vnímat jako dogmatický systém víry, což je velmi důležitý pokrok. V lidské bytosti začíná nabývat na důležitosti jistý druh reflexe, která nás upozorňuje na fakt, že nikdo z nás si nemůže být absolutně ničím v této realitě jist. Míra konzistentního přesvědčení by měla být přiměřeným způsobem vyrovnána mírou zkušeností a mírou tzv. přirozené nejistoty.

Sám o sobě mám v podstatě jedinou jistotu, a to v existenci Mysli. Osobně jsem přesvědčen ve větší duchovní logiku tzv. filozofických idealistů, kteří se přiklání k tvrzení, že mysl je hlavní podstatou reality, a tím, že mysl myslí čili realizuje nebo tvoří, zakládá hlavní koncept existence vesmíru, jeho vytváření a udržování. V hlubinné rovině této filozofie pak skutečně leží opodstatnění existence posmrtného života v rovnováze s reinkarnační dynamikou. Zdá se také, že pro všechny naše individuální mysli, které jsou odkázány na jedné straně k tvorbě reality a na straně druhé k nekonečnému vnímání, jsou zároveň připojené na vyšší myšlenkovou úroveň čili „level“, který bychom mohli definovat jako „univerzální mysl“, „Bůh“ nebo „Nejvyšší Bytost“.

To by ovšem také znamenalo, že symbolika jako taková je nástroj, který je produktem různých rovin m