KRÁLOVSTVÍ POSVÁTNÉ TUŽBY SE NACHÁZÍ V NAŠÍ DNA

Hluboko v srdci každého člověka je pocit, který často nazýváme touhou. Ve slovníku New Oxford American dictionary je touha definována jako: intenzivní pocit ztráty či nedostatku a hlad po něčem“. Je to odvozeno z germánského základu, který znamená „chtít“.

Takže čeho pociťujeme nedostatek? Po čem máme hlad? O čem je naše chtivost?

Naše mysli fungují a vzájemně se ovlivňují v poli, kterému kvantoví fyzici říkají kvantový hologram. Podle nich je základ subjektivního prožitku zakořeněn v konceptu nelokality. Ve studii nazvané „Nature’s Mind: The Quantum Hologram“ (Mysl přírody: kvantový hologram) ukazuje Edgar Mitchell z Ústavu noetických věd, že schopnost lidstva vnímat nelokální informace se datuje až do prehistorie. V tomto kvantovém hologramu je zašifrována kompletní historie každé události.

Protože mozek hledá to, s čím je obeznámen, a porovnává to s jinými zkušenostmi na základě paměti, touha, kterou pociťujeme, musí pocházet z něčeho, co již známe. Kdyby to nebyla pravda, neexistovala by žádná touha, protože naše touha je pocit. Neprožíváme pocity, o kterých nevíme.

Podívejme se, jak se to překládá do našich fyzických těl, vnímání našeho světa a co nepřesně nazýváme naší „realitou“.

Naše tělo je stroj na výrobu bílkovin (proteinů). Slovo protein je odvozeno z řeckého „proteios“, což znamená základní. Proteiny (naše primární částice) jsou tvořeny aminokyselinami. Tvar proteinu je odvozen z pozitivního či negativního signálu, který vytváří naše okolí. Buňky „čtou“ okolí a vybírají chování (pohyb), který je na základě zjištěných informací vhodný. Sekvence DNA v buňce je sekvencí aminokyseliny. Stabilita interakce sídlí v DNA, a nikoliv v měnitelné bílkovině.

Během několika posledních let provedl tým výzkumníků a spisovatelů, Grazyna Fosar a Franz Bludorf, nezbytné vědecké pokusy, aby potvrdil, že DNA je vlastně „biologický internet“. Své závěry uveřejnili v německé knize Ver