Žijeme v moderní civilizaci, která, jak se zdá, nám toho díky moderním technologiím dává mnoho, ale přitom nás okrádá o klid, soukromí, vyrovnanost a ticho. Současný člověk vystavuje své tělo až přespříliš nekonečným aktivitám, a přitom zapomíná na svou duši. Jsme zajatci času, neboť jsme nuceni dělat stále více, než jsme schopni stihnout a naše duše nenacházejí v moderním světě žádné místo k odpočinku. Náš život se podobá jízdě ve zrychleném vlaku. Ukotveni ve svém pohodlí stíháme jednu událost za druhou a dychtíme stále po novém potěšení. Někdy můžeme intuitivně vnímat, že máme snížit tempo naší činnosti. Můžeme mít obavu, že nestihneme vše, co máme vykonat, ale měli bychom důvěřovat vyšší Síle, že to, co je nám určeno, nás nemine.

Neustálá činnost moderního života nás plně pohlcuje a udržuje nás ve fyzickém i mentálním napětí po dlouhá období. Starost a spěch ruší náš vnitřní mír. Určité napětí v životě je nutné, ale nesmí se stát trvalým. Nemůžeme se vyhnout určitému stupni napětí, ale můžeme ho správně vyrovnat relaxací, aby nebylo škodlivé. Potřebujeme je obrátit zpět opačným směrem, a tam ho nechat rozpustit. Činnost se stala naší modlou, místo skutečné relaxace přijímáme jen další aktivity, které zaplňují náš veškerý volný čas. Přitom více než kdykoli předtím se potřebujeme držet vnitřního tichého středu. Vše, co zaplňuje náš denní program, se nemůže vyrovnat tomu, co by nás přivedlo do styku s podstatou samotného Života.

Aktivní svět se musí naučit spočinout ve fyzickém i mentálním klidu. Napjaté svaly i nervy, mentální soustředěnost na sebe, vypovídají o absenci uvolnění. Jsme podněcováni k tomu, abychom usilovali o to, co ještě nemáme a jsme trvale nespokojeni s tím, co již máme. Proto nepociťujeme vnitřní mír. Žijeme a pracujeme ve světě, který nás velmi často vystavuje hluku a vibracím strojů. Ti vnímavější tak mohou podléhat únavě, nervozitě, podrážděnosti a chorobě. Pokud nepřijdou o své zdraví, přijdou o svou duševní rovnováhu. Činnost je správná, potřebná a nevyhnutelná, ale pokud je přeháněna, brání v tom, abychom dosáhli vnitřního míru.

Dnešní uspěchaný život způsobuje, že naše těla jsou příliš aktivní a naše duše přitom upadají v zapomnění. Hnáni časovým rozvrhem průmyslové doby, pronásledováni starostí o narůstající potřeby, jsme jen málokdy skutečně šťastni. Proto se snažíme nalézt v prchavých požitcích to, co nenalézáme v denním životě. Extrémní činnost moderního života drží naše mentální a fyzické schopnosti v nepřirozeném napětí po dlouhá období. Většina lidí má pocit, že musí být v činnosti po celý den a to se pro ně může stát posedlostí. Stresové podněty, které pravidelně napadají naše tělo, musí být zastaveny. Nejlepším východiskem z neúnosného tlaku moderního života je naučit se nějaký druh relaxace.

Naše pozornost je pomocí smyslů trvale obrácena ven, a jen zřídkakdy dovnitř, což vede k nevyvážené činnosti. Lidé, kteří nemají příliš zkušeností s cvičením pro uvolnění těla, mohou především v pozici vleže přecházet do spánku. Skutečná relaxace by ale měla být bdělá, aktivní, a tvořivá aby přispěla k trvalému prospěchu člověka. Máme napjaté nervy a neuvolněnou mysl. Relaxovat znamená uvolnit se z nežádoucích tělesných i citových postojů. Není to jen krátký oddech od všedních starostí a potíží, ale je to skutečný návrat k prameni života. Ten, kdo dobře zvládá relaxaci, ji může snadněji a mnohem rychleji nechat přejít v meditaci. Je velmi prospěšné každý den na půl hodiny zapomenout na svět a jeho záležitosti a vzpomenout si na Nadjá a jeho mír.

Jakmile se naučíme dokonale uvolnit své tělo, dech a mysl, máme větší předpoklad, že získáme zdraví, rovnováhu a mír. Pokud se dostáváme do neúnosné situace vlivem moderního způsobu života, můžeme naleznout východisko v relaxaci, kterou nabízí hathajóga. Ta nám nabízí několik relaxačních pozic a technik, s jejichž pomocí se naučíme správně uvolnit naše tělo. Ke snížení napětí přispívá i jednoduché cvičení relaxace, při kterém vědomě uvolníme každou část těla a zklidníme svůj dech. V pozici vleže bychom se měli snažit vědomě uvolnit každou část těla. Uvolňujeme svalstvo počínaje nohama a pak postupujeme k hlavě. Dech by se měl na několik minut prodloužit a prohloubit. Nádech a výdech sleduje určitý rytmus. Po několika minutách budeme osvěženi a uvolněni.

Důležitá je také snaha o mentální oddělení od naších osobních zájmů a činností. Nervy se uvolní, mysl se osvobodí od svých starostí a zklidní se emoce. Cvičení relaxace je vhodné v jakoukoli dobu, a přesun z činnosti do klidu by měl být proveden náhle. Ať už přejdeme k fyzické, citové a mentální relaxaci, je nutné přerušít záležitosti, které nás zrovna zaměstnávají, a vstoupit do bezčasovosti. Přitom bychom neměli být neteční a malátní, ale bdělí a aktivní. Uvolnění těla, mysli a citů prostřednictvím relaxace je přípravou pro uvolnění z ega. Získáme odolnější zdraví a snížíme nervozitu. Pravidelným relaxačním cvičením získáme také skutečnou úlevu od obav a fobií. Fyzická relaxace je úvodem k duchovnímu míru, který je možno získat v meditaci.

Pokud se budeme cítit naprosto uvolněni, znamená to, že jsme se alespoň na chvíli vymanili z tyranie ega. Ten, kdo se nedokáže a ani nechce alespoň na chvíli uvolnit z neustálé pracovní činnosti nebo zábavy, stává se dobrovolným otrokem. Jakkoli krátké fyzické i mentální odloučení od neklidného denního zaměstnání, shonu, práce a zábavy opakované každý den přinese zajisté své výsledky. Pomůže nám obnovit ztracenou energii, a vnese mír do naší mysli. I jen několik minut denně, které využijeme k uvolnění myšlenek a citů, nám pomůže lépe snášet útrapy času a činnosti. Přitom je vhodnější vnést pravidelnost do našeho cvičení, než je nechávat na náhodě. Pokud odmítneme hnát se s davem, pokud budeme chodit a pracovat uvolněným způsobem, napětí vymizí.

S náhlým vstupem do činnosti souvisí podrážděná povaha. Klidnější a pozvolnější přístup povede k uvolněnější povaze. Musíme se naučit relaxovat i uprostřed pracovního života který nám svět vnucuje. Kdykoli budeme nuceni vykonat nadměrné množství práce, měli bychom nejdříve na okamžik opustit naše pracoviště, a uvolněně vykročit ven do krajiny mezi stromy. Jakmile bude úzkost spojená s pracovním stresem opuštěna, je možno vrátit se do práce a klidně pokračovat ve svém úkolu. Je naprosto nezbytné, abychom se denně na krátkou dobu zdrželi jakékoli činnosti a nechali myšlení a cítění postupně vstoupit do naprostého klidu. Jedině tak bude naše činnost vyvážená a budeme schopni daleko lépe vykonávat své povinnosti bez zbytečných stresů.

Uspěchaný a rušný svět se nás snaží zahnat od nudy k zábavě, která přináší pouze chvilkové uspokojení, která musí být opakována a rozšiřována, protože jsou příliš pomíjivá. Uniknout můžeme pouze cvičením relaxace a hledáním vnitřního míru. Málokdo si uvědomuje, jak blahodárný vliv na léčení těla, má pravé uvolnění a jeho schopnost emoční detoxikace. Ego je tím, co nás neustále vtahuje do činnosti. Jakmile dosáhneme konečného osvobození z jeho nadvlády, bude celé naše tělo tuto událost zrcadlit dokonalým uvolněním prostřednictvím naší mysli. Musíme se naučit nejen relaxovat, ale také opouštět vnitřně své každodenní starosti. Pravidelné cvičení relaxace snižuje nervozitu a zvyšuje odolnost zdraví. Je určitě těžké spočinout v klidu, když svět kolem nás se dožaduje neustálé pozornosti a účasti. Jen Bůh je tichý a nic nevyžaduje…

Paul Brunton: ,,Klid mystika je věcí k závidění a dokonce k napodobení. Nespěchá ulicemi jakoby ho honil ďábel, nespolkne čaj jediným hltem a nevyřítí se potom na nějakou schůzi; nevytahuje každou půlhodinu nebo podobně svoje hodinky nervozníma, neklidnýma rukama. Taková fyzická relaxace je sama úvodem k duchovnímu míru, který náš svět bezmála ztratil a nyní po něm zoufale pátrá cestami a prostředky, které k němu nikdy nepovedou.“

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.