Studená fúze, mezidimenzionální frekvence, tajemství Cydonie aneb cosi je nám opět zatajováno (6)

V jednom zahraničním časopise jsem kdysi v jednom z článků o studené fůzi četl velmi případnou sentenci. Jeden z nejmenovaných vědců zabývajících se výzkumem studené fůze sdělil: „Jak byste se cítili, kdybyste právě vynalezli letoun a někdo jiný by oznámil vynález kosmického plavidla?“ Samozřejmě je toto pouhá nadsázka a těžko může vysvětlit postoj oficiálního establishmentu, který se prostě rozhodl nebrat studenou fůzi vážně. V tom samém časopise jsem se na jiném místě dočetl, že za vším stojí skupina výzkumníků, kterým se říká „horcí fúsionisté“ a kteří se nacházejí na velmi vysokých postech v prestižních institucích po celém světě.

Velká většina „horkých fúsionistů“ je doslova násilně proti financování všeho, co nějakým způsobem naráží na studenou fúzi, a to i tváří v tvář tak silným důkazům, jakými jsou současné běžící prototypy. Myslím, že za vše hovoří neuvěřitelný výrok jednoho z „horkých fúsionistů“ a experta z „MIT“ Institutu profesora fyziky Hermana Feshbacha, který to shrnul následujícím způsobem:

„Mám padesát let zkušeností v jaderné fyzice a vím, co je možné, a co ne. Nechci vidět žádné další důkazy!! Všechno je to jenom hromádka haraburdí a s tím nechci mít nic společného!“

Jako navztekané a trucující dítě. Tyto a další výroky je do určité míry možné pochopit, neboť studená fúze, která produkuje výrazně více tzv. „přebytkové energie“ ve velmi krátkém čase a s poměrně nízkými finančními náklady, je hrozba pro všechny „experty“ typu dr. Feshbacha, neboť jim může ukrojit velký krajíc z jejich dosavadního velmi dobrého živobytí.

Ve hře je i určitá míra zhrzenosti, neboť právě tato skupina vědců se již více než 40 let své činnosti snaží (a zatím bez valných výsledků) kopírovat fúzní reakci. Tato jejich veskrze zoufalá snaha stála pouze Spojené Státy dodnes něco kolem 15 miliard dolarů. Jistěže a nyní by chtěl někdo přeskočit jejich dosavadní snažení, a to se