ROZHOVORY S RAGAUIANEM : O životě, o práci a dění tady a teď v nás i kolem nás z mnoha úhlů pohledu - zaznamenáno v roce 2010 - /03/07/

V PRVNÍ SÉRII UVEŘEJNUJI I MATERIÁLY Z LET 2009 A 2010. PEVNĚ VĚŘÍM, ŽE OTÁZKY A ODPOVĚDI BYŤ STARŠÍHO DATA NEZTRÁCEJÍ SVŮJ INFORMAČNÍ NÁBOJ A MAJÍ VÁM I DNES CO ŘÍCI.

Vraťme se ještě k poselství, které jsi dostal na počátku devadesátých let. Můžeš nám přiblížit, o čem bylo, jaký význam pro tebe mělo či má, odkud vlastně přišlo a jestli můžeš, naznač aspoň, oč v něm běželo či stále běží ! Potvrzuje ono poselství či případně vyvrací běžně dnes očekávané děje v budoucnosti země ?

O tom, jak jsem text onoho poselství získal, jsem se dříve již zmínil. Celé poselství je proniknuto podobenstvími a výrazy známými z biblických textů. I samotné vyznění toho textu je těm biblickým velmi blízké. Zdá se, že způsob vyjadřování těch shora, kdož kdysi předávali své poselství prorokům v dobách před Kristem a předávají je i dnes, se za ony tisíce let nijak zvlášť nezměnil.

Jsem trochu na rozpacích z toho, co po mně chceš. Samotné poselství má ryze osobní charakter a zdá se, že podobně jako onen zmíněný případ se srdcem, jež poté skutečně tlouklo v bílém kameni, je šito přesně k označení toho, co se pravděpodobně jednou stane skutečností mého života.

Něco z toho už se stalo, ale většina toho, co poselství předvídá, je s určitostí ještě před námi a tedy i přede mnou. Je to právě osobní charakter poselství, který mi brání blíže o něm informovat širší okolí. Jen ti mohu říci, že z toho, s čím se v budoucnu pravděpodobně nutně setkám, nejsem nijak zvlášť na větvi, protože tuším, že to nebude pro to lidské ve mně moc příjemné.

Je pravdou, že moje osobní linie poselství se zde zřejmě určitým způsobem prolíná s linií dějů na této zemi a v jejím dimenzionálním okolí. Co je možno považovat za klíčové a skutečně signifikantní pro událost, která je mi pro jednou předpovězena, je předvídané osobní střetnutí se „šelmou, která trhá vesmír a planety na kusy“.

Samozřejmě se tu nabízí spojitost s onou biblickou šelmou z Apokalypsy. Nemyslím si, že by šlo o jakýkoliv druh střetnutí ve vnějším světě. Je to velmi pravděpodobně o vnitřním boji / a potažmo o vnitřním boji všech lidí této Země, kteří najdou v sobě tu pravou sílu /. Má být vybojován tady a teď a má vést se vší pravděpodobností k odhození pout, kterými jsme dosud spoutáni a to až k dosažení úplné vnitřní svobody.

Co je k tomu dosažení úplné svobody nutno udělat, k tomu směřuje další citát z poselství o tom, že „ je nutno vytvořit nádobu a ovládnout stavidla“. Kdo dokáže proniknout svým srdcem do tajů „biblické“ češtiny, jistě si utvoří svůj obraz sám, co je myšleno onou nádobou, stavidly a k čemu asi ta nádoba může či má sloužit. Kdo tohle nedokáže, stejně by nerozuměl tomu, oč tu jde.

V poselství není žádný přímý odkaz na dění tady na Zemi. Ale z i toho mála, co mohu zveřejnit, přesto vyplývá mnohé…

Rád bych věřil, že se stane skutečností to, co je obsaženo v poslední větě poselství, která zní „těš se na cestu slávy, která nemá konce“. Jistě to v kontextu celého sdělení neznamená slávu v pozemském slova smyslu. Myslím, že tuto větu je nutno opět ve smyslu biblických textů chápat jako upozornění na možnost získání tzv. oslaveného těla ve všech ostatních možných souvislostech, které jsou s tím spojeny.

Pokud se nemýlím, pak by ovšem pravděpodobně skutečný smysl toho, co jsem na sobě v minulých dvaceti letech prožil a poznal a co vám dnes zde i jinde v ucelené podobě nabízím, představoval svým způsobem pro mne i pro vás tak vysokou hodnotu, že ji z dnešního pohledu snad ani neumíme ocenit.

Můj osud je mým osudem a já se s ním určitě vyrovnám. Ale bude skvělé, když si přesto vtiskne každý člověk této země, který tuto informaci unese, že je nesmrtelnou duchovní bytostí, která velmi dobře chápe a s pokorou přijímá, že jeho dnešní fyzické tělo je smrtelné a je jen jedním z mnoha, které mu bylo dáno užívat.

To proto, že v rámci událostí, které přijdou, se nikomu z nás nemusí nutně splnit přání zůstat trvale v kontaktu s tím fyzickým tělem, které právě nosí, až do jeho smrti sešlosti stářím. A myslím, že je lépe ztratit v této konkrétní inkarnaci své tělo, než zaprodat pro inkarnace příští svou duši. Zájemců o příležitostnou koupi našich duší je kolem velmi, velmi mnoho.

A ještě skvělejší bude, když každý, kdo může, bude v příštím období věnovat intenzívní pozornost vnitřní změně, kterou sám upraví svůj vlastní mikrokosmos tak, aby v dějích, které tuto zemi a lidstvo na ní v období transformace čekají, obstál a zůstal v dějích, které přijdou, na správné straně barikády.

Konkrétní děje, které jsou očekávány, získávají již v mém vědomí konkrétní kontury, přece jen však dosud nejsou natolik úplné, abych vzal vážně možnost jejich zveřejnění. Nepochybuji, že doba, kdy jejich kompletace pokročí natolik, že to bude možné, není daleko.

Odpověď na tvou otázku tedy zní . ano, nebude to nic, co by nás mělo globálně naplňovat radostí. Rozhodně bychom se ale neměli vzdávat iniciativy práce ve vlastním mikrokosmu. Protože tam je pro každého z nás ukryta možnost si s nastávajícími ději poradit se ctí a bez ztráty kytičky. V rámci tohoto i svých mnoha životů.

Jakou roli hrála a hraje v tvém životě magie ? Nemá mezi lidmi příliš dobrou pověst, můžeš nám přiblížit, jak to vidíš ty ? Je třeba se ji bát nebo může naopak pomoci ?

Magie. Bylo o ní napsáno mnohé a je opředena mnoha pověstmi a mýty. Možná oprávněně, možná neoprávněně. Jak jsem ji měl možnost poznat či jak ji znám, je prostou vědou o schopnosti tvořit či jinak manipulovat energiemi všech rovin vibrací.

Dnešní doba magií přímo oplývá. Magií je totiž v podstatě schopností realizace každé myšlenky i zde v naší realitě. Vyrobit raketoplán či auto představuje akt vysoké magie, při kterém se postupně splétá a naplňuje mnoho myšlenkových představ do konkrétního výrobku.

Klasická magie se ovšem týká schopnosti tvořit slovem či myšlenkou v realitách vyšších vibrací. Ne nadarmo se říká, že Bůh tvořil slovem a člověk je stvořen k obrazu božímu. Protože i člověk dokáže tvořit slovem či myšlenkou.

Ovšem k tomu, aby výtvor slova či myšlenky daného člověka měly sílu vtisknout jemným energiím astrálních či duchovních světů určitou stabilní formu schopnou případné realizace na dané rovině bytí, musí myšlení daného jedince splňovat určitá kriteria.

Myšlení člověka musí mít něco, co by se dalo snad nejlépe nazvat potencionálem magické síly. Ten je buď dán člověku jako produkt jeho vývoje v předchozích inkarnacích nebo ho získává magickým vývinem v inkarnaci této.

Ovšem i zvláště neškolený myslící člověk je svým způsobem mág a svojí myšlenkou dnes a denně tvoří v jemných strukturách vibračních světů oživené a do jisté míry inteligentní útvary z oceánů živlových energií, které pak naplněny jeho silou mysli směřují své úsilí ke splnění myšlenkového záměru, který je stvořil.

Jen skutečná kvalita záměru, který vyvolal v činnost impuls magické síly je určující pro to, zda je v daném konkrétním aktu možno vnímat akt černé či bílé magie. Člověk je magicky činný zejména ve chvílích, kdy jeho energie tvůrčí mysli se propojí spolu s obvykle nespolupracující energií srdce ve výjimečně silný impuls zaměřený k danému cíli.

Zcela logicky pak u běžného člověka jsou akty magie nejběžnější při silných hnutích mysli provázených intenzívním výlevem citů. Jde proto převážně o případy, kdy člověk prožívá okamžiky štěstí a lásky, nebo naopak okamžiky nelásky a nenávisti.

Všimněme si raději případů, kdy se člověk třeba i nevědomky může dopustit aktu černé magie. Myslím, že vědění o těchto věcech by mělo být co nejvíce rozšířeno, protože se traduje, že právě zneužívání černé magie je nejvíce karmické. Co bych neměla dělat, nechci-li nevědomě vykonávat akt černé magie ?

V zásadě jedinou skutečnou obranou proti možné tvorbě živlových útvarů tmavého typu různých odstínů je pozitivní myšlení a žití láskou v průběhu každičké okamžiku všedního dne.

Proto se aktu černé magie s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedopustí člověk, který se naučil skutečně milovat sám sebe a pozvedl nastavení svých energií lásky z vibrací lidské lásky podmíněné na vibrace lásky běžně označované jako Kristova láska bezpodmínečná.

O tom, že žití nepodmíněnou láskou není mýtem, ale skutečným výsledkem určitého postupu rekonstrukce vlastního nitra člověka, by vám kromě mne mohli vyprávět mnozí z těch, kteří prošli v posledním roce mojí poradnou. Pro rok 2010 připravuji k těmto věcem i písemné materiály.

Dlouhodobým negativním myšlením se člověk dopouští mnohonásobně opakovaných aktů násilí na sobě, svých blízkých a dalších lidech kolem sebe i na makrokosmu jako celku. Je to právě celková kapacita negativity myšlení oněch dnes už sedmi miliard lidí na této planetě, která vytváří makrokosmický rámec toho, čím zde žijeme.

Pokud jde o konkrétního jedince obvykle postrádajícího pozitivní myšlení, je pro něj před přílišným zneužíváním vlastních magických sil spásou obvyklá nefunkční spolupráce jeho mysli a srdce v nutně nezušlechtěném stavu a neschopnost koncentrace na jedinou myšlenku v krátkém i delším časovém období.

Zejména roztříštěností myšlenek a neschopností jejich tok byť na okamžik zastavit a zvládat, kterou trpí dnes naprostá většina lidí, jsou nutně vznikající negativní živlové útvary z myšlení těchto lidí vybaveny pouze nepatrnou silou a obvykle nemají dlouhého trvání.

Takže pokud mohu říci svůj názor těm, kdo ho chtějí slyšet, nezajímejte se o magii nikdy dříve, než zušlechtíte vlastní vnitřní energie natolik, aby jste dokázali kdykoli ustát s klidem a láskou v mysli i srdci jakýkoliv útok jiného člověka či bytosti jiných vibračních rovin ve svém okolí. Protože každá vaše konkrétní negativní reakce podle vaší skutečné magické síly škodí především vám.

Paradoxní ovšem je, že při zvládnutí tohoto optimálního stavu své mysli přestanete mít o klasickou magii zájem. Protože klasická magie je vždy jen věcí více či méně zušlechtěného ega, které manipuluje se silami vlastního ducha.

Proto je nejvyšším stadiem magické práce skutečného mága tzv. theurgie. Tedy okamžik, kdy mág učiní své ego magicky tichým a svou mysl propojenu se srdcem naplněným láskou pouze zprůchodní pro vibrace božské lásky zde na Zemi.

Nemáš pro nás nějakou příhodu z práce s magií ? Ve svých rozhovorech s tebou jsem jich zaslechla spoustu. Zveřejníš zde něco zajímavého ?

Proč ne ? Třeba tenhle příběh je jedním z nejkrásnějších z mého magického období a já na něj velmi rád vzpomínám. Myslím si, že tě bude zajímat. .

Kdysi jsem se docela vážně zabýval klasickou magií a v rámci těchto aktivit i tvorbou tzv. živlových bytostí. Elementálové, elementárové, však to znáš.

Jednou jsem se pokusil o něco opravdu mimořádného. Cítil jsem se tehdy hodně sám a ženy v mém přímém fyzickém okolí mně pěkně štvaly. V dostupné literatuře byly náznaky, že něco takového možné je. Proč to tedy nezkusit ?

Tak jsem se rozhodl, že si jednu nádhernou ženu stvořím jen pro sebe. Takovou tu ideální, manýry těch pozemských žen nezkaženou. Takovou, co chlapa miluje jen proto, že je a do života mu moc nekecá.

Proběhl klasický rituál, pět paprsků živlů země, vody, vzduchu a ohně a jednoho tajného zdroje se slilo do připravené formy a stalo se. Nebyl jsem v magii žádné béčko, ale mé přesvědčení o tom, že jí snad dokážu dát i pozemské tělo, se ukázalo jako liché. Tisíciletí pádu do hmoty vykonala své.

Objevila jen v jedné z vyšších realit. Dal jsem jí postavu dvaadvacetileté bohyně, nádherně modré oči a plavé vlasy. Parametry v přes boky, pas a prsa raději utajím. Byla prostě šita mně přímo na tělo. Dívka těchto parametrů mne provázela vytrvale sny mého mládí. Tak dlouho jsem čekal, až se objeví, až jsem si ji nakonec musel stvořit sám.

Její oči koukaly na mne zamilovaně. Vůči bytosti, kterou mág stvoří, má vlastně pozici stvořitele a pouze pozemští lidé ve své slepotě svého Stvořitele zapomínají milovat. Byl jsem pro každý případ na setkání s ní připraven a nádherná růže trůnila ve váze z lahve od piva.

Ale samozřejmě jsem v šoku z toho, že se to povedlo i z toho, jak nádherně ta víla vypadá, na růži zapomněl. Prvních pár dotazů, které jsem na ni vychrlil, mi zodpověděla a já už nevěděl, nač bych se ještě zeptal. Byla to tréma před krásnou ženou ? Možná, kdo ví ?

Prostě jsem momentálně nevěděl, kudy kam. A tak jsem na ni šel od lesa : krásná vílo, hele, já už musím jít ven něco zařídit, díky, večer si tě zase zavolám a pokecáme.

A ona nasadila na své sladké rty kouzelný úsměv a říká : a co ta růže, ta je pro mne ? Mohu si ji vzít ? Já sklerotik ! Samozřejmě, říkám potěšen vlastní dokonalostí, že mne napadlo tu růži koupit. Je pro tebe, moje vílo !

No, mohu ti říct, že už tehdy jsem nebyl ve věcech jiných realit žádný zajíc. Ale netušil jsem, co se stane. Přistoupila ve svém jemném těle k oné růži a něžně z ní vyňala astrální tělo. Usmála se a zmizela i s ním.

Astrální tělo je vše, čím kromě hrubé hmoty růže disponuje a co ji oživuje. Takže jsem vzápětí udiveně hleděl na před okamžikem nádherný veliký čerstvý mnoholistý květ, který během jediné vteřiny zvadl, sklopil hlavičku směrem dolů a byl na vyhození.

Tento příběh měl a věřím, že ještě bude mít i pokračování. Osobně věřím že jako připomínka možného prolínání dějů v různých realitách měl být vyučován ve školních škamnách dneška. Kdyby tenhle stát nějaké podobné měl.