Studená fúze, mezidimenzionální frekvence, tajemství Cydonie aneb cosi je nám opět zatajováno (5)

Již na konci devadesátých let začaly takové země jako Japonsko, Francie, Itálie a další velmi významným způsobem podporovat výzkum „studené fůze“ (NHE). V roce 2002 byla situace taková, že stovky skupin a respektovaných institucí po celém světě začaly systematicky hlásit pozitivní účinky „NHE“. Ovšem nikde se problematika „studené fůze“ nezkoumala tak intenzivně jako právě v Japonsku, kde navzdory své jakési esoterické aureole na pozadí k tomuto jevu zdejší akademičtí fyzikové zcela vážně přistupovali jako k další větvi tradiční fyziky.

Nakonec se pochopitelně stalo to, co se jen dalo očekávat. Díky své příslovečné vynalézavosti a píli během několika následujících let Japonsko, co se týče výzkumu a praktické aplikace studené fůze, poskočilo neuvěřitelným způsobem dopředu a v této oblasti fyziky zaujalo jednoznačným způsobem primariát, který si konec konců drží do současné doby.

Velmi zajímavá čísla přinesl Jed Rothwell, připívající redaktor časopisu „Cold Fusion“, který na základě podaných patentů, publikovaných odborných rešerší a dalších podpůrných pramenů zjistil, že jen v Japonsku na výzkumu „studené fůze“ intenzivně pracuje minimálně 450 výzkumných pracovníků z desítek různých institucí. Financování výzkumných projektů s tímto zaměřením bylo vesměs vedeno ze soukromých zdrojů majitelů velkých firemních komplexů, kteří ve „studené fůzi“ viděli (a stále vidí) revoluční mezník v užité energii. Faktem je, že japonská vláda udělala poměrně velmi šikovný tah, když ponechala velký prostor pro dotační investice ze soukromých zdrojů.

Podle Rothwella již v roce 1991 (tj. před dvaceti lety) překročily v Japonsku výdaje na výzkum „NHE“ a vývoj technologie k praktickému využití „NHE“ 100 milionů dolarů. V roce 1992 „MITI“ zjistilo, že výzkum v Japonsku bude i z dlouhodobého hlediska pokračovat, což se nakonec také stalo. V současné době je výzkum a vývoj soustřed