Přes Mosty Času.........

Zjev se, Strážče, v kamení katakomb
máš bílé jméno, jako Plamen.
Rmoutíš se úzkostí
ale voláš správné Jméno jmen.

Stloukáš máslo staletí,
nebeský pramen Věčného mléka
a Velká matka napájí
co zpátky vytéká, i nevytéká.

Volej víru, volej Eliáše,
Ezechiela i Davida,
vezmi pravou míru
duše každého člověka.

hrob je 40 sáhů ve skalách Jeruzaléma.
Leží tam ten, co stále láká
bratry, co ničeho nelitují.
Plameny ztěžkly, ale stále dují.

Volej jméno Svatého,
Elijahu je jméno Jeho.
K Bohu jen písku tisíc zrn
v katakombách leží pln,
ale hora Mórija
dotkne se tvého Já.

Z trub a štítů tam stvořeno je Slovo.
Moře je jeho Pamětí.
Nad pramenem, který stvořil svět
blýskají se staletí.

Je to Slovo, co vypovídá o Člověku
je to člověk, co stvořen byl od věků
od plamene duše
a nebeských lip a stínů.

Stále hledáme vinu
přitom Jistotu máme v Prameni
co v Jeruzelémě kamení.
Zavolejte, trouby,
zavolejte třicet šáhů
co dovedou nás k prahu
podsvětí, světa i nebe.
Týká se to tebe, i tebe.

Bůh je svědkem Božské komedie.
Jeho Slovo v Moři vyklíčí jen,
když nalezneme Jméno jmen
v troskách srdcí Jeruzaléma
Prahy a Madridu,
i tajemného Ochridu.

Desky Zákona jsou plné stínu,
Člověk si v srdci nese vinu
Stvořen byl kvůli Vínu
ale chytil ďáblovu slinu.

Hoř, ty srdce proklaté,
volá tě Bůh popáté,
milovaní bratři lkají:
tudy vede cesta k Ráji.

V této pozemské době
volají národy k tobě:
stvoř nového Ducha,
zbav se pekelného sucha
a zažehni pramen Světla.
Síla Ducha nikam nevytekla.

Chrám Jeruzalémský čeká
na ticho, šum a hlas.
Zvol Pánovu stezku bez příkras-
Davidův trůn věčně volá
plameny duše zdola.
V kruhu radosti, v plameni lip,
zbaví se člověk odvěkých chyb.
Hora siónská troubí na poplach.

Z duše vypráví Pán příběh:
Tisíc jar a tisíc květů
vzdáleno je od tebe.
Jen ve vesmíru je k letu
připraveno místo do nebe.
Dlouhé stíny a temná procesí
strhnou vždy duši toužící.
Modlitba k Panně světů
vytrhne lidi se soužící.

Bůh volá ty, co mají jeho tvář
anděle, démanty a jejich zář
slyší ti praví a nezdolní,
co nejsou k zemi povolní.

V pravou hodinu a v ruce stínů
strhneme vinu a zasadíme strom
jehož jméno je BIKABON
vykoupán v potoce Kedron.
Objeví nám cestu z hor,
nebeský pak zaduje sbor
a objeví tak Člověka.
Boží pravda odvěká
pak posvětí horu Siónskou.

-------------------------------------------------------------------------------------------

V Chrámu krve spíte
copak sebe nevidíte?
Polnice šofaru volají
protože sní o Ráji.

Máme příliš katakomb
co znají děsu hekatomb.
Odvolejte stíny a volejte Boha
elohim, elohim ešiloha
le-chajim efturan kochma
Jisrael eštudem licha
le-von allahim elton
šema Jisrael, tormija nivon
kochma, kochma jevtudum
in šilijahu Elohim
Volejte jméno Toho, co se neskrývá,
tesejte kameny a odvalte kámen
pod ním je pramen duší.
Jedenadvacet světelných svědků
a třiatřicet plamenů
porazí Satana, krále Digonu,
a Ješuva vstoupí k nebesům.
Vojsko zavolá a vsedne na trůn.

V blankytném moři nad Jeruzalémem
stane se krev krví a tělo tělem
v chrámu, co sestoupí mezi nás
ale utvrdí nám v srdci hráz?

Z plechových trub andělů
rozvine se silný hlas
kdo to přijde mezi nás?
Snad Ježíš, láska, nebo mráz?
Co uvidíš v dálce,
co zavoláš do své blízkosti,
půjde ti o duši?
Nebo snad o kosti?

Uvidíš věci neslýchané
až duše boží vzplane.
V Sijónu, kde pradávná je zem,
pokloníš se svatosti,
a při vědomí malosti
světa ustavíš svou vládu
na tom Božím vinohradu,
pod tím věčným Sluncem
s velmi jasným puncem
Písně písní a Hradu hradů.