NOVÁ AKTA X: Antarktida - Tajemství Antarktidy a mapy králů pravěkého světa (3)

Zdá se, že i některé další mapy především z XVI. století vypadají, že byly vypracovány na podkladech, které pocházejí z poslední doby ledové. Jedna taková mapa byla vytvořena v roce 1559, a to tureckým kartografem Hadji Ahmedem, který měl mít podle dr. Hapgooda přístup k některým velmi výjimečným kartografickým zdrojům. Jedna z nejbizarnějších map, kterou tento kartograf vytvořil, ukazuje široký pás země, který je dlouhý asi 1000 kilometrů a který spojuje Aljašku se Sibiří. Tento „suchozemský most“ podle geologů skutečně existoval v oblasti dnešní Beringovy úžiny, ale zmizel pod hladinou moře koncem poslední doby ledové.

Mohli bychom také poukázat na slavnou „Mapu severu“ od Claudia Ptolemaia, která spatřila světlo světa ve II. století našeho letopočtu. Tato mapa velmi podrobným způsobem prezentuje ty nejsevernější oblasti severní polokoule, a to včetně profilu zalednění a ledovcových pásů. Celá věc má ale jeden velmi podstatný háček. V době, kdy žil Claudius Ptolemaios, neměl nikdo ani tušení o tom, že severní oblasti nad Evropou jsou zaledněny. Takže odkud čerpal autor této mapy informace, se můžeme jen a pouze dohadovat.

K dispozici máme i jiné mapy, a to tzv. „portulánského charakteru“ (označení pochází od funkce určité kategorie map, které sloužily k tomu, aby se lodě mohly pohybovat přímo od přístavu k přístavu). Autorem jedné z těchto map je jakýsi Jehudi Ibn Ben Zara a první zmínky o existenci této mapy se datují do roku 1487. Mapa ukazuje poměrně velmi detailní reliéf Evropy a Severní Afriky.

Ovšem už při první zběžné prohlídce zjistíme, že zdroje, ze kterých autor vycházel, musí být ještě staršího charakteru než v případě mapy Claudia Ptolemaia, a to z jednoho prostého důvodu. Ukazuje totiž ledovcové pláně daleko na jihu Švédska – zeměpisná šířka Anglie a Středomoří, Jadranu a Egejského moře je zobrazena takovým způsobem, jako kdybychom se nacházeli v rovině severního polárního kruhu, a to v časovém období ještě