STRATEGIE STRACHU A UMĚLÉHO NEPŘÍTELE - VELMI STARÝ TRIK (ANALÝZA)

       Lidská společnost je v současné době svědkem hluboké zkušenosti umělého implikování strachu do jejího prostředí jakožto cesty k válce a diktátorství. V posledních dnech na tuzemských i zahraničních alternativních webech s příbuznou tématikou snad není diskutovanějšího tématu. Jenže lidé chtějí důkazy, zkušenosti a podklady, aby nezůstalo pouze u "mlácení suché slámy". Nedali mi to a tak jsem slunečné dny minulého týdne strávil hledáním podkladů. Zaměřil jsem se na jedinou možnou oblast - lidskou historii a zkušenosti našich předků. Po sérii analýz jsem pochopil, že tato strategie je jedním z nejstarších triků jak se dostat k moci. Chcete k moci? Chcete si upevnit své mocenské postavení? Vytvořte umělé nepřátelé a zvítězte nad nimi.

        V roce 70 př.n.l. malý, ale ctižádostivý politik a velmi bohatý člověk Marcus Licinius Crassus chtěl vládnout Římu. Mimochodem tento člověk je ve své podstatě vynálezcem hasičského sboru. Tato informace se totiž za chvíli ukáže jako velmi podstatná. Jeho sbor fungoval velmi prapodivným způsobem. Když někde hořelo přispěchali "hasičští otroci" pa Crassus majiteli nemovitosti případně pozemku nejdříve nabídl, že jeho dům koupí za zlomek jeho hodnoty. Pakliže vlastník dům prodal pak "hasičský sbor" objekt uhasil. Pakliže ovšem vlastník odmítl prodat, Crassus prostě a jednoduše nechal dům shořet. Prostřednictvím této velmi "zvláštní politiky" se náš ambiciózní představitel stal jedním z největších vlastníků soukromých pozemků v Římě a svého bohatství používal k podpoře Julia Cesara proti Cicerovi.

       V tomto období panovaly v Říme velmi přísné zákony a pravidla toho, kdo co mohl a nemohl dělat.. Ale Crassus měl své vlastní úmysl a nehodlal se dále podřizovat těmto pravidlům, a tak si vymyslel svůj osobní plán.

       Crassus se upnul na vzpouru otroků, kterou vedl Spartakus a která svým způsobem naháněla hrůzu Římu jehož posádku Spartakus již jednou porazil. Ale Spartakus vůbec neměl v úmyslu pochodovat na Řím, jelikož se mu tento manévr zdál doslova sebevražedný. Jeho skupina neměla v úmyslu ovládnout Římskou říši. Plenila na venkově za účelem získání dostatečného množství peněz aby si mohli najmout žoldácké loďstvo a odplout ke svobodě.

       Odplutí byla poslední věc, kterou Crassus chtěl aby Spartacus udělal. Potřeboval příhodného nepřítele se kterým by mohl terorizovat Řím pro svůj vlastní politický zisk. A tak podplatil žoldácké vojsko bez Spartacuse, nakonec umístil do cesty dvě legie. Spartacus tedy neměl na výběr a musel pochodovat na Řím. Město vyděšené z jeho příchodu deklarovalo Crassuse do statusu "Crassus Praetor". Ten později Spartacusovu armádu rozdrtil a když si získal důvěru i v Pompejích byl za rok zvolen konzulem Římským. S tímto manévrem se Římani vzdali jejich republikánské formy vlády a brzy následoval první triumvariát skládající se z Crassuse, Pompejí a Julia Cesara, následovaný panováním "božských císařů Říma". Římani se vzdali své republiky a přijali pravidla císařů.

       K dalšímu případu nemusíme chodit daleko. Césarův politický protivník Cicero skrze všechny své literární úspěchy použil proti Césarovi stejnou hru. Ve své politické kampani začal prohlašovat, že Řím je pod vlivem militantního křídla spiknutí, přičemž mnoho z vládních legislativců bylo nařčeno z podezřelého chování a ze spojení s těmito spiklenci. Pak Cicero, aby ukázal jak nebezpečným se stal Řím, podplatil hordu kriminálníků, kteří způsobily tolik teroristických ataků, kolik jen bylo možné. Sám o sobě začal prohlašovat, že pouze on je schopen situaci zvládnout pakliže vyhraje kampaň.

       Co Cicero naznačil Adolf Hitler dovedl do dokonalosti. Snil po tom být zvoleným kancléřem Německa a rozhodně se nechtěl smířit s přísnými limity uložené německou legislativou. Na rozdíl od Cicera Hitlerovi kriminálníci byli svými hnědými košilemi snadno rozeznatelní, ale jejich akce se podobali jak vejce vejci. Realizovali výprasky, zakládali ohně a způsobili tolik potíží kolik se jen dalo. A ani Hitler nelenil v sérii svých bombastických projevů a slibů, že může skončit tuto vlnu zločinů a terorismu pakliže budou uznány jeho politické ambice. Vše vyvrcholilo požárem Reichstagu což byl evidentní teroristický akt. Podvedení Němci se vzdali republiky a přijali mocenské, politické i filozofické ambice Adolfa Hitlera. Zbytek tohoto smutného příběhu jistě každý zná. Státem financované školy, nikdy nepoví, že vlády prezentují svůj politický program velmi často pod lživými schématy pseudo skutečností jejichž účelem je vyvolávat ve společnosti strach, nejistotu a často i chaos pro vlastní mocenský zisk. Římané souhlasili s císaři a Němci převzali Hitlerovu politiku ne proto, že by chtěli, ale protože strach z chytře vyvolané iluze hrozby jim nedával žádnou volbu.

       V roce 1898 "New York World" Josepha Pulitzera a "New York Journal" Randolfa Hearsta byly pro americký zásah na Kubě. Hearst se nakonec rozhodl odeslat na Kubu fotografa, aby fotograficky dokumentoval události nasvědčující blížící se válce se Španělskem. Když se fotograf otázal jakou válku má na mysli, Hearst odpověděl: "Vy prostě budete dělat fotografie a já poskytnu válku". A byl věrný svým slovům, a tak jeho noviny poskytovaly příběhy a velkých krutostech, které jsou páchány proti kubánskému lidu. Většina z toho byla uměle vyrobena.

       V noci 15 února 1898, USS Maine, která se nacházela v Havanském přístavu explodovala v důsledku uměle vyvolaného teroristického útoku. Kapitán Maine, velitel Sigbee neměl žádné indicie, že by se jednalo o nějaký nepřátelský vojenský akt a žádal o vyšetření příčiny této exploze. Byl šokován, když se z novin "Atlantik Monthly" dozvěděl, že šlo o nepřátelský akt ze stranyŠpanělska. Toto tvrzení bylo v přímém rozporu se skutečnými okolnostmi. A tak pod sloganem "Vzpomeňme si na Maine, šli Američané do války se Španělskem (během této války došlo k připojení Havaje k USA).

       V roce 1975 bylo provedeno zpětné vyšetřování, které vedl admirál Hyman Rickover na základě údajů, které obdržel z roku 1911. Po dlouhodobém zkoumání dochází k závěru, že nemohlo jít o nějaký vnější akt útoku nýbrž a "vnitřní" diverzní akci během které došlo k explozi sypkého uhlí v lodním zásobníku na uhlí.

       Prezident Franklin Delano Roosevelt potřeboval válku. Chtěl pod rouškou války skrýt příznaky smrtelně špatné ekonomiky. Roosevelt chtěl také válkou s Německem zastavit ekonomický rozmach Hitlera. Ale i přes celou řadu provokací ve vodách Atlantiku, kdy došlo k potopení některých německých plavidel se Hitler nenechal vyprovokovat. Cesta k válce byla uvolněná teprve v okamžiku, když Japonsko podepsalo třístrannou dohodu s Itálií a Německem, jejichž součástí byla vzájemná ochrana a obrana. Hitler zřejmě nikdy o své vlastní vůli válku Spojeným státům nevyhlásil, a proto byl také zdrženlivý k provokacím ze strany Roosevelta. Jenomže Japonsko, to byla zcela jiná situace?.

       Prvním krokem bylo vytvoření ropného embarga vůči Japonsku. To přinutilo Japonsko ovládnout ropné a na nerosty bohaté oblasti v Indonésie. Evropa vyčerpaná boji na svém vlastním kontinentu nemohla Japonsko zastavit a tak přicházely v úvahu pouze USA se svou vojenskou silou v Pacifiku. Došlo k přesunu námořní síly z přístavu v San Diegu do Pearl Harbor na Havaji. Pak potřeboval vyprovokovat japonský útok na tento přístav. Všimněte si Roosevelt jednal s Japonskem přesně jako Crassus se Spartakusem. Japonsko potřebovalo naftu a aby mohlo napadnout Indonesii a proto muselo odstranit hrozbu amerického loďstva v Pearl Harbor.

       Aby změnil náladu obyvatelstva potřeboval Roosevelt zjevný útok Japonska, a to tak aby byl co nejkrvavější. Proto od tohoto momentu až do okamžiku samotného incidentu dostávali velitelé na Havaji - generál Short a admirál Kimmel zmatečné informace. Byli záměrně udržováni v nevědomosti co se týče skutečné pozice, taktiky a strategie japonského loďstva. Vím, že to zní hrozně, ale všichni ti vojáci v Pearl Harbour byli prostě a jednoduše obětováni pro vyšší politické zájmy USA. V této souvislosti vyzní velmi zajímavě, že před několika lety Americký Kongres oba, jak Shorta tak Kimmela ospravedlnil a vrátil jim posmrtně jejich hodnosti i bývalé vojenské pozice. Velmi často opakované tvrzení, že japonské loďstvo zachovávalo radiové ticho je lež. Americká NSA dodnes zadržuje velmi mnoho dekódovaných radiových zpráv ze strany japonských námořních sil v této oblasti. Díky bývalému spojeneckému válečnému reportérovi Joe Leibovi existuje dodnes uchována zpráva o přesném čase a místě útoku na Pearl Harbour. Tato novinová zpráva vyšla 12. 8. 1941 v deníku New York Times na str.13. Znamená to, že vrcholná americká politická i vojenská administrace o útoku na havajský přístav věděla předem !!!

       Prezident Lyndon Johnson potřeboval vyprovokovat válku ve Vietnamu. Za tím stály ekonomické a zbrojní zájmy vrcholným představitelů amerického byznysu. Také chtěl odvrátit stále rostoucí snahu Pentagonu a CIA napadnout Kubu. Dne 5. srpna 1964 oznámily americké sdělovací prostředky, že byly ze strany Vietnamu obnovené útoky proti americkým činitelům v oblasti zálivu Tonkina. Oficiální příběh byl postaven na tom, že vietnamské torpédové lodě iniciovaly "nevyprovokovaný útok" na vojenské plavidlo USS Maddox, která v těchto vodách prováděla "hlídkovou rutinu".

       Ve skutečnosti byla USS Maddox zapojena do agresivní zpravodajské politiky ve spojení s Jižním Vietnamem a leteckými silami Laosu, která spočívala v neustálém napadání různých cílů především v pohraničních oblastech Severního Vietnamu. Ve skutečnosti nedošlo ani k tolik medializovanému napadení americké USS Maddox. Kapitán lodě John Herrick, telegrafoval do Bílého Domu, že jde o falešnou zprávu s tím, že jeden příliš horlivý jeho podřízený na stanovišti u palubního sonaru si spletl zvuk lodního šroubu vlastní lodě za znaky prvky možného útoku. Ale i přesto, že Lyndon Johnson věděl o omylu dál pokračoval ve své militantní politice v této oblasti ze které se nakonec rozhořela mnoho let trvající lokální válka.

       Prezident George H. Bush toužil po válce v Iráku. Stejně tak jako Crasus byl motivován penězi, specificky finančními prostředky plynoucími z nafty. Jenže OPEC si ponechala limity produkce nafty na blízkém a středním Východě a Irák si tak seděl na své 1/3 zásob nafty v celé oblasti. Bush potřeboval, aby zastavil tok nafty z této oblasti, proto aby mohl udržet cenu a tím pochopitelně i zisky. Jenže stejně jako Roosevelt potřeboval, aby "druhá strana" udělala ten klíčový tah jako první. Věděl, že z mnoha strategických důvodů Irák touží mít větší přístup k Perskému zálivu a blokujícím faktorem tu byl Kuvajt. Svou roli sehrála i aktuální válka Iráku s Iránem. George Bush proto tajně vyzbrojoval Irák v tomto konfliktu a dokonce přes April Glaspieovou ujistil Saddáma Husseina, že kdyby se Irák zmocnil Kuvajtu a nebo jeho části držely by se USA zpátky. A Hussein do této návnady spadl. Od plánovačů Spojených Států to byl velmi chytrý psychologický tah, který přesně využil slabých stránek tohoto diktátora.

       Je zcela samozřejmé, že by Americký národ nedovolil pustit své děti do takové bláznivé války. Tak administrativa vrcholné ekonomicko-politické enklávy USA vymyslela neuvěřitelný mediální podvod. Za peníze daňových poplatníků americké společnosti si najala firmu, která zinscenovala situaci kdy dcera kuvajtského velvyslance ve Spojených státech v televizi předstírala, že je ošetřovatelka, která prezentovala strašidelnou historku o tom jak iráčtí vojáci plení inkubátory v kuvajtských nemocnicích atd. Média, která jsou ve skutečnosti vlastněna majiteli té samé ekonomicko-politické enklávy, která participovala na tomto podvodu nechala celé věci volný průchod. Rozvášněná americká společnost pochopitelně začala podporovat "Operaci Pouštní Bouře". To, že mnohým rodinám se již jejich děti z války nevrátili a nebo se domů dostali zmrzačení zřejmě nebyla příliš velká cena za nápad "elity" jak si zvednout svoji již tak tučná konta na svých pofiderních účtech.

       A pouze krátká odbočka do Jugoslávie a nerostnému bohatství Bosny. Na počátku mimo mnoho jiných podobných indicií stála fotografie Fikreta Aliče, který se dívá přes ohradu z ostnatého drátu. Tato fotografie sloužila jako demonstrace "existence moderního koncentračního tábora". Často byla prezentována pod nadpisem "Belsen 92" a byla spojována s nacistickými hrůzami. Ovšem když němečtí novináři zajeli do Trnopolje a hledali pozemek předpokládaného koncentračního tábora pro svůj připravovaný dokumentární film nestačili se divit. Z koncentračního tábora se vyklubalo centrum pro uprchlíky kterých i na našem území je dodnes několik. Zjistilo se, že fotka je padělek. Důkladná analýza fotografie ukázala, že na fotografii je ve skutečnosti oplocení kůlny na nářadí !!!!

       Vrcholnou ukázkou toho jak člověk, který má v rukou moc je schopen pro své vlastní ambice uměle vyprovokovat vojenský konflikt je případ prezidenta Clintona. V období kdy se očekávalo veřejné prohlášení Moniky Lewinské co se týče jejího svědectví intimního vztahu s tímto politikem, potřeboval prezident odvést pozornost veřejnosti na nějaký jiný zásadnější problém. Proto nařídil útok řízenými střelami na jisté cíle v Afghánistánu a Súdánu prohlašující, že má nezvratné důkazy o tom, že na těchto místech jsou umístěné chemické zbraně Osama bin Ládina. Pozdější podrobná analýza fotografií inkriminovaných míst ukázala, že žádné takové laboratoře zde neexistovaly. Súdán dokonce žádal mezinárodní pozorovatele, aby provedly chemické testy v torzu továrny, které po útoku zůstalo. Žádné se nenašly. Ve skutečnosti šlo o chemickou továrnu zpracovávající jisté druhy rostlin na produkt pro domácnosti. Vlastník dodnes marně žádá o odškodnění. V Afghánistánu z domnělého skladu chemických bojových látek se zase ukázala prostá mešita.

       Historie k nám promlouvá velmi moudrou řečí. Kdysi ve škole jsem se učil básničku a v jedné její části se autor praví "?..mějme oči k vidění a uši k slyšení?". Osvědčený trik je připraven znovu a opět k použití - v kterémkoliv čase, na jakémkoliv místě a za jakýchkoliv okolností. Nic nového pod sluncem. Na konci minulého týdne jsem se pokusil najít jisté opodstatnění toho co se nyní děje ve světě. Přiblížit tváře těch, kteří vytváří jistý druh strategie pro své osobní zisky. Mou cestou byly historické paralely lidské společnosti.Mnohé z toho co jsem napsal bylo předmětem anonymního e-mailu, který před roky obdržely jisté redakce v zahraničí v souvislosti s WTC. Celou řadu indicií se mi podařilo dohledat osobně. Když jsem dopisoval poslední řádky této analýzy volali mi spolupracovníci z redakce Matrixu, že opět vybuchují bomby - tentokrát v Egyptě??