Většina lidí, ať už materiálně nebo duchovně zaměřených, si nejvíce cení vlastního zdraví. Jakmile se v jejich životě objeví zdravotní problém, začnou si uvědomovat hodnotu dobrého zdraví a není pro ně nic tak důležité, jako samotné uzdravení. Je všeobecným názorem, že zdraví je základem pro lidské štěstí. To je však třeba doplnit ještě o mentální, citové a duchovní zdraví. Tělo je téměř pro všechny zdrojem dočasných radostí i starostí. Měli bychom maximálně dbát o udržení dobrého zdraví tím, že budeme správně fyzicky žít, dodržovat vhodnou životosprávu podle vlastní zkušenosti nebo rad odborníka.
Animální neboli fyzická část člověka je odsouzena k zániku, ale jeho duchovní část je nestárnoucí a nesmrtelná. Svět kolem nás je plný nemocí a utrpení, jako by se nám život sám snažil vštípit, že vše v tomto světě je odsouzeno k rozkladu a smrti. V pozadí utrpení, které provází fyzický život, existuje mír, který prostupuje život vnitřní. Pouze v našem těle a v jeho fyzickém bdělém stavu můžeme dosáhnout a realizovat nejvyšší vědomí. Žádná choroba nemůže ovlivnit Božskou Duši člověka, ani žádná nemoc ji nemůže zničit.
Není správné přijímat nemoci a choroby, jen proto, že jsou boží vůlí. Jsme oprávněni proti nim bránit své tělo a předcházet jejich vzniku. Proto byly vytvořeny systémy, které vytvářejí podmínky pro zdraví a sílu potřebnou k duchovnímu úsilí aspiranta a také pro jeho službu spolubližním. Filozofie se snaží pomoci svým studentům, když je vede k lepšímu zdraví a k překonání jejich těžkostí. Ukazuje nám, jak žít abychom předešli nemocem, kterým se lze vyhnout, a jak se vypořádat s těžkostmi a komplikacemi.
Pokud chceme, aby nám tělo sloužilo do té doby, než dosáhneme hlubšího duchovního vědomí, musíme se více starat o své zdraví a tělesnou kondici. Neměli bychom odmítat uzdravující dary přírody, které pomáhají tělu. Je důležité používat ty nejrozumnější léčebné prostředky, které jsou dostupné, včetně systému hathajógy. Jakmile jsme je použili a zdraví se nezlepšilo, pak už nemůžeme udělat nic víc než pokládat své utrpení za připomínku nutnosti hledat štěstí spíše v duchovním než fyzickém jáství. Pokud nejsme schopni zajistit nezbytné podmínky pro udržení zdraví, pak naše vyšší Já nám může vnutit určité změny narušením pořádku v našem okolí nebo našem těle. To se děje uvolněním určité karmy, což se může projevit jako nemoc nebo nehoda. Někdy to může být způsobeno pouze karmickým následkem dřívějšího porušování vlastního zdraví.
Bolesti a neduhy, které provázejí fyzickou existenci, nejsou odejmuty ani od duchovně probuzeného člověka. Ten nemusí být osvobozen ani od fyzických chorob, neboť karma končí až s koncem života těla. Pokud žije v lidském těle, bude procházet zkušeností smyslů. Ale jeho vnitřní mír nemůže být narušen bolestnými a nepříjemnými vjemy. On se neztotožńuje s trpícím tělem, a tak může vnímat současně bolest svého těla i mír ve svém nitru. Dokonalý člověk neexistuje nikdy v těle, ale pouze v duchu.
Chorobné podmínky v lidském těle jsou často důsledkem chorobných podmínek v lidské duši. Tělo je vlastně jen nástroj, který používáme. Uzdravení duše může znamenat i tělesné uzdravení. Pokud jsme člověkem nevyrovnaným a plným rozporů, pak se to projeví i ve fyzickém těle jako určitá nemoc nebo funkční poruchy. Člověk se stává nevyrovnaný především proto, že nevěnuje pozornost vnitřnímu životu. Nalezení vnitřního míru odstraní morální neduhy, které mohou být příčinou fyzických nemocí. Zhoršení zdravotního stavu může také nastat vlivem nedokonalosti života na zemi, kde je vše odsouzeno k rozkladu a zániku.
Moderní člověk trpí fyzickými chorobami a některými mentálními potížemi, které si sám přivodil. Příčinou jsou myšlenky a emoce, které jsou stále soustředěné na jeho osobní ego. Neuvědomuje si, že jeho destruktivní nálady, myšlenky a city negativně ovlivňují fyzické orgány, a že to škodí jeho fyzickému i duchovnímu zdraví. Změněná tělesná funkce má jen velmi nepatrný vliv na mysl, ale změna v myšlení může ovlivnit tělo do značné míry. Udržované myšlenky mají vliv na naši vnitřní bytost stejně tak, jako vnější podmínky na naši fyzickou bytost. To se může dříve či později projevit jako fyzické onemocnění a pokud ne, pak bude člověk vystaven důsledkům ve formě karmy, která se projeví v některé příští inkarnaci.
Většina zdravotních problémů je následek karmy. Současný druh stavby našeho těla byl připraven v minulých inkarnacích. Některé choroby nám přináší sám osud, jehož strůjcem je člověk a jeho jáství. Jejich vznik může být také důsledkem nadměrné nenasytnosti nebo neukázněných vášní. Veškeré utrpení, které jsme si karmicky vysloužili přináší určité poselství. To je třeba přijmout, abychom utrpení zmírnili nebo odstranili. Změna myšlení i citů velmi napomáhá k odstranění nemoci. Nemoci mohou být také formou zkoušky, které na hledajícího sesílá bůh. Utrpení kterým takto procházíme nás může duchovně posílit.
Dokud budeme odděleni od Nadjá, do té doby budeme prožívat utrpení a způsobovat si problémy v životě. Zhoršení zdraví se může projevit u všech, kteří porušují zákon svého vlastního bytí. Každá nemoc má nápravný záměr, a proto by léčení mělo vést k odstranění příčiny vzniku této nemoci. Náprava nebo pročistění charakteru stejně jako pozitivní a harmonické city vedou k lepšímu zdraví těla. Důležité je, aby byla rozpoznána prvotní příčina nemoci, kterou může být myšlenka nebo čin pacienta. Pomoci může modlitba, prosba o osvícení o pravé prvotní příčině nemoci.
Podle filozofie existují tři příčiny vzniku nemoci. Jsou to nesprávné myšlení, špatný způsob života a špatná karma. Nevyváženost citu a rozumu se může projevit nežádoucí reakcí v našem těle. Trvalá zatrpklost, zloba, nelaskavost a neschopnost projevit soucit mají negativní dopad na fyzické zdraví. Negativní stavy mysli a citů poškozují orgány těla nebo narušují jeho správnou funkci. Udržování nenávisti a pomstychtivosti zkracuje život fyzického těla. Nespavost a rakovina, které jsou tak rozšířené v dnešní době, mají příčinu v nedokonalém lidském charakteru, ve špatných návycích nebo okolí. Proto je pro zachování zdraví důležitá fyzická i duševní hygiena.
Nadjá je aspektem životní síly Duše, která uvedla tělo v existenci, udržuje jeho vegetativní funkce, léčí nemoci a hojí jeho rány. To je prováděno zcela automaticky. Cílem fyzických léčebných prostředků je zabezpečení příznivých podmínek pro činnost životní síly. Tato léčivá síla dokáže zázračně působit v chorém těle, pokud jí nepřekážejí pošetilé metody člověka. Není to množství léků, co léčí naše choroby, ale stupeň kontaktu navázaný s životní silou Přírody. Můžeme také provádět samoléčbu, když navážeme kontakt s touto nekonečnou životní silou v meditaci a relaxaci.
Lidé většinou vidí ve všem pouze hmotu a očekávají úspěšnou léčbu pouze od vědecky vzdělaných lékařů. Proto jsou většinou skeptičtí k mentálním principům léčby a nedůvěřiví k duchovnímu léčení. Duchovní léčba by měla být doplňkem ostatních léčebných systémů. V případě, že příčinou onemocnění bylo nesprávné myšlení nebo špatné city, přinese pravé duchovní uzdravení fyzického těla vnitřní změnu v charakteru léčeného člověka. V případě mentálního léčení k takovéto změně nemusí dojít, protože uzdravení je způsobeno mocí mysli nad tělem, ať už jde o naši vlastní mysl nebo mysl léčitele.
Duchovní léčení je uskutečněno výhradně prostřednictvím Nadjá, které má sílu vyléčit choroby těla svou milostí. Jestli jeho milost bude udělena nebo ne, je nepředvídatelné. Udělá jen to, co je pro nás nejlepší v nejvyšším smyslu, a ne to, co si přeje naše ego. Nestačí si jen uvědomovat závislost na Nadjá, ale je třeba si k němu vybudovat vztah, zasloužit si jeho milost, která může zahrnovat i vyléčení zdravotních problémů. Je třeba mít plnou důvěru v přítomnost Nadjá v našem nitru, abychom poznali jeho léčení a jeho pomoc.
Rozvoj lékařské vědy nám nikdy nemůže zaručit život bez zdravotních problémů, utrpení a v žádném případě nám nezajistí fyzickou nesmrtelnost. S postupem času lidské tělo chátrá, mládí a krása mizí a jeho zdraví se stává nejisté. Proto je lépe hledat lepší a trvalejší stav v mysli. Příroda vybavila naše tělo správnými instinkty, které ho mají udržovat a chránit. Pokud tyto instinkty nenásledujeme nebo je potlačujeme z důvodu špatných zvyků, budeme nuceni snášet nemoci a utrpení. Uzdravující síla vychází z nekonečného zdroje a neexistuje nemoc, kterou by nemohla vyléčit. Může však působit pouze v podmínkách vyvolaných samotnou přirozeností lidského těla. Léčebný proces může být zahájen pokud změníme negativní myšlení v pozitivní a pokud zajistíme tělu a mysli dokonalý odpočinek postem a meditací.
Když se naučíme správně používat své jáství po stránce fyzické, citové, rozumové a duchovní, předejdeme špatnému zdraví nebo budeme schopni více či méně se uzdravit. Také pročistění podvědomé mysli, kázeň tělesných smyslů a ztišení citové přirozenosti podporuje dobré zdraví. Mnohým nemocem se můžeme vyhnout, pokud do svého života vneseme zásady mentální, morální a duchovní hygieny. Zjištění vážné choroby může u někoho způsobit zatrpklost, ale u jiného prohloubí pokoru. Osvobodíme se od utrpení , pokud budeme svou pozornost obracet do neosobní atmosféry vyšší přirozenosti. Světské utrpení nás nutí k hledání útočiště mimo svět, a tělesné nemoci k hledání duchovní radosti a k potřebě vnitřního klidu.
Paul Brunton: „Tělo nevykonává své funkce slepě jako stroj. Naopak, je výrazem božské moudrosti a božské síly, které se starají o každou buňku v těle, od hlavy až k patě. Kdyby osobní ego se svou materialistickou nevědomostí a slepými touhami nezasahovalo umíněně a záměrně do přirozených tělesných pochodů při zdraví i nemoci, měli bychom s tělem mnohem méně starostí. I tak, navzdory stálému zasahování ega, je tělo přesto pozoruhodným holdem moudrosti a síly v něm obsažené."
partner Matrix 2001
