Solfeggio frekvence v praxi

Solfeggio frekvence v praxi.

Článek o Rosslynské šifře mě inspiroval k psaní o tom, jak lze vnímat vztahy mezi tóny, číslicemi a písmeny tím, co jsem nazval „Abecedou lidštiny". Děkuji Allanu Brianovi, že mi nabídl zvukové frekvence šesti tónů stupnice, kde naplnit stupeň sedmý do celé oktávy (osmičky) je naším úkolem v nastávající době. Jeho výklad jednotlivých stupňů odpovídá poznatkům jeho doby, programu, ukrytém v učení o křestu, o vstupu mezi rozvinutější civilizace. Posunout naše poznání souvisí s odkrytím významu symbolů, ze který se skládají hudební, matematické a slovesné věty. Kostrou vět hudebních je stupnice, po dočtení možná zjistíme, jak moc jsou všechny „věty“ jiné, když je začneme vnímat úplně jiným jazykem. Takovým, který nechá naše myšlenky těkat, volně plynout – a po určité době nás překvapí souvislosti, které nám náš mozek nabídne.

• 1. UT - 396 Hz - osvobozující od viny a strachu

• 2. RE - 417 Hz - anulující situace a napomáhájící změně

• 3. MI - 528 Hz - transformace a zázraky

• 4. FA - 639 Hz - spojující/vztahy

• 5. SOL - 741 Hz - probouzející intuici

• 6. LA - 852 Hz - navracející k duchovnímu řádu

...je asi vhodné znát alespoň základní vztahy akordů v hudbě, vzpomenout si, jaký pocit máme, když rozeznáme v doprovodu písničky tři základní akordy, tóniku, dominantu a subdominantu. To se dá naučit, zrovna tak jako se můžeme naučit další jazyk, lidštinu. Ta je komplexní strukturou vztahů mezi zvukem a formami jeho zápisu v různých jazycích. Ďo jaké míry je matematika a čeština těmi, které s hudbou a rytmem vytvoří nejlepší kombinaci – to ukáže až čas, pokud se o to budeme snažit.  ale k výkladu:

UT: 396 - trojka, devítka i šestka jsou skrytým ZÁPISEM našeho úkolu, máme poznat, co všechno lze odkrýt z "forem rotace v prostoru", (to jsou ty tvary částí anebo celých "koleček" a "zalomených směrů", ze kterých se skládají číslice). Z číslic je vytvořený programovací jazyk nejen pro nás, ale i pro mnohé lidské civilizace ve vesmíru. Šestka je číslice naší, na uhlíku, vodíku a dvou směrech kyslíku postavené hmotné struktury. Devítku lze pochopit jako nápovědu k šestce (otočením šestky „do protisměru“, o 180 stupňů 1+8=9). Co to znamená? Osmička představuje dosažení cíle, máme zjistit jak a proč fungujeme - a užít si nekonečný koloběh hmotných a nehmotných informací, když „polovinu“ jich máme k dispozici v našem těle a v našem myšlení. Tvar trojky je přeci svisle uříznutou půlkou osmičky….

RE: 417 - čtyřka, jednička i sedmička jsou NÁSTROJE, které máme k dispozici. Jednotkou je každý myslící člověk, čtyřkou jsou např. tři rozměry hmoty a čas - nebo jiné čtyři síly, které určovaly život v jiné době. A sedmička je jednak seznam dostupných informací, známý pod označením „barvy duhy“ (každý konečný objem informací známe jako barvu, to věděl už Bardon). Druhak je sedmička postupným součtem potřeb člověka. Toto „číslo štěstí“ potřebujeme ke zkoumání vlastností a vztahů v prostoru. Člověk + tři rozměry hmoty, neoddělitelné od trojice lidského vnímání času, to je celkem sedm (1+3+3). Zvířata vesměs vnímají jen dvě formy času, budoucnost se učí vnímat jen ta ochočená. Rostliny vnímají jen přítomnost, dopad teploty a dalších sil. Ale obě vrstvy života pod námi zas umí vyzařovat to, co my už neumíme – energii nehmotného světa, pro kterou si musíme nejdříve vypěstovat citlivost.

MI: 528 - Pětka je symbolem lidské logiky, způsobu, jakým stavíme a dosahujeme CÍLE (osmičku), jak „dvojprvek“ člověk zpracovává informace z hmoty pomocí převedení minulosti (paměťových záznamů) do modelů budoucnosti. A to provádíme opět dvojicí, rozhodováním mezi ano/ne. Tato „symetrie“ (528) vede lidstvo, které je osou děnív číslici člověka (2) pomocí jeho logiky (5) k objevování všeho, co se uchovává v pojmu NEKONEČNO, ve snaze postavit tu ležící osmičku.

FA: 639 - archetyp "symetrie v protisměru" ukazuje trojku (3) jako východisko, jako archetyp tří vlastností pohybu, známého jako puls (opakovaný pohyb ven a dovnitř). Tvar "ocásku" u číslic pak ukazuje, náš směr, kterým hledáme (6) nebo žádáme (9) odpovědi, kde ocásek u devítky představuje nápovědu "shora", z horního kolečka osmičky. Kupodivu fakt, že u zvířat ocásek mají obě pohlaví (u lidí se jeho opačné umístění i přenesený význam objevuje jen u mužů), má sice velmi vzdálenou, ale přímou genetickou linii vývoje, ale o ní snad později, po 22 hod.). Subdominanta (tón F v tónině C dur) v hudbě představuje ukotvení "zdola" o kvintu (5) pod základním tónem.

SOL: 741 – stejná symetrie, zapsaná dvěma jazyky. Nejen slunce, SOLární energie je naší základní výživou. Symetrii funkce z číslic tvoří časoprostor (4), zpracovávaný jedinci (1) i celky (1) pomocí „sedmičky (7) složené z pětice logiky a dvojprvku „ANO/NE“, kterým je vybavená i dvojka „muž/žena“, ti jsou „pulzem vesmíru“. Muž představuje dostřednou sílu, žena odstřednou, dovede rodit, zatímco mužovy“ děti“ vycházejí ze schopnosti zpracovávat hmotu, od lovu zvěře až k vynalezení kola, pračky, auta, počítače... Dominanta (SOL)je také označení druhé kotvy ve stupnici, je pátým tónem nad základním. Spolu s "MI" (logikou) a „UT“ (později „DO“) tvoří tyto tři tóny základní harmonii - tóniku. Výklad „SOL“ v druhém jazyce popisuji níže.

LA: 852 – posun v poznání je zřetelný mezi „MI“ a „LA“, pokud jej (v podobě kvarty) srovnáme s tóny „UT“ a „FA“, také kvarty. V řeči čísle je posun zřejmý z toho, že dvojici (2) rozhodnutí (ano/ne) nahradila logika (5), logika představuje uzavřený rozhodovací systém = rotaci v ose těchto „symetrií“. Šestý tón je základnou mollové (smutně znějící) stupnice. V řeči čísel můžeme zjistit, že cílová osmička (8) je dosažitelná pomocí logiky (osa v číslici 5) nástrojem člověka (2), celku, složeném z myšlenkového i tělesného spojení ženY a mužE.

A zvýrazněním písmen "Y" a "E" v posledních slovek se dostáváme k písmennému výkladu Solfeggia, slabik ve stupnici. Ale předtím nabídnu zdůvodnění těch velkých písmen. Žena je od přírody formovaná k vybírání toho, co je vhodné pro další vývoj, to pak ukládá do sebe a odtud formuje svou část "energetického" i hmotného dítěte. Rozeklaný tvar ypsilonu vyjadřuje i ženskou nerozhodnost (neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane...) včetně obtížnější orientace žen mezi "vlevo" a "vpravo". Mužské "E" je známka tří běžných součástí jeho energie (práce, ženy, zábava), spojené jen jedním cílem – přežít. Muž vesměs nedovede sledovat více jevů souběžně, to ale vyvážuje často schopností třídit informace z blízkého i vzdálenéoho prostoru a vytvářet jejich nová propojení (vynálezy, inovace). Rozdílů i podobností žen a mužů je víc, dnes jen tyto.

DO (UT): - písmeno "d" je v součtu možností vyjádřením dobra a doby. Tedy okamžiku, kdy se v člověku nebo ve společnosti cosi překlopí a další události jsou vnímány nejdříve jako dobré a teprve pak jsou objevovány i nedostatky - zatímco do tohoto okamžiku byla každá nová událost vnímána jako negativní, nepřátelská. Písmeno "O", ale také "nula" vyznačuje nejen prázdný nebo naplněný celek, „ovál“ je také symbolem rotace (válení) a symbolem, propojujícím řadu etnických jazyků, matematiku a rotační formy pohybu (cykly).

Od určité doby slabika "DO" nahradila původní označení cíle „UT“. Plynulý (houpavý) pohyb mezi polaritami, zřejmý ze tvaru "U" je sice cílovým symbolem pro „Zlatý věk lidstva“, ale ta doba je podmíněna pochopením příčin, oddělujících vrstvy živé přírody (vnímání času) a znalostí cesty, kudy putují informace v prostoru. Tvar písmene „T“ je symbolem okamžiku „kontaktu v čase“, můžeme jej popsat tak, že horní úsečka „T“ je obrazem pohybu času a svislice pak směrování naší energie zdola do bodu, kdy nám čas dovolí zjistit nebo zařadit další informace. Slabika „UT“ je totiž připravena na dobu, kdy čas nebude pro náš život tím podstatným měřítkem. Kdy budeme VĚDĚT, jak a proč se naše těla vrací Zemi a naše programy (= duše) se propojují a vytvářejí nástroje, schopné projektovat další sluneční soustavy (program pro sluneční soustavu je obdobou významu pojmu „duch“). Postupně pochopíme všichni důležitost vody a zvuku pro vylepšování jazyků, kterými se vytváří další galaxie. Jedním z nich může být pro další období i naše mateřština, pokud si to lidé na Zemi budou přát.

RE: - písmeno "r" označuje vždy rovnováhu - a náš jazyk háčkem nad "r" nabízí jemnější cit pro rovnováhu. I proto vnímáme maličké odchylky od „norem“ jako téměř katastrofální. Zvuk českého "ř" je také symbolem ostřejší (přesněji cílené, protože obtížněji vyslovitelné) vibrace proti zvuku klasického "R". Písmeno "E" v závěsu za "R" je třeba chápat jako obrácení směru, slabika "re" v některých jazycích značí obrat do protisměru.

MI: - písmenem "m" označujeme hmotu, ale i mámu, dvě hmotné základny, ze kterých jsme se narodili. "i" značí ukončení libovolného procesu, zde navíc v pochopení významu slabiky "mi", (ve smyslu ke mně) symbolizuje „íčko“ tezi, že vše, co vzniklo (nejméně v této galaxii) je dílem "Projektu ČLO/věk", kde velká písmena (ČLO) už velmi dlouho symbolizují úlohu češtiny (háček nad písmenem otázky - „C“ je nedokončením okruhu). „L“ je písmenem práce, tu chápeme většinou jako formu tlaku, omezujícího směr našich zájmů. To dokládá "změna směru" ve tvaru písmene "L“. Dobovým cílem „ČLOvěka“ je vždy dokončení cyklu, (ve tvaru a náplňi symbolu "O"), čas, který na dokončení etapy spotřebujeme, ten známe i v pojmu "věk".

FA: - Nedokončené "E" ve tvaru písmene "F" značí pomoc "shora". Fičák , zvuk větru není ničím jiným než pohybující se energií globálního lidského podvědomí. Ta část člověka, kterou máme v dutině těla, ta je "služebně" starší, ta řídí proces toku informací. Známe jej až v jeho konečném stavu - pod slovem "pocit". Že srdce je komplexním centrem pro směrování informací do těla, to asi ví každý, jen asi všichni neznají detaily. Každé učení má jiný slovník, čakry, meridiány a další výrazy je vhodné sjednotit suchým, emocí prostým jazykem počítačů. To proto, abychom emočním slovníkem nebránili směrům našich asociací, navyklých jednat šablonovitě. Slabika "FA" je tím, co umíme dokončit písmeny "J“ a „N". Ano, fajn (fine) neznačí jen „jemný“. Písmeno "J" je o postupné, nenásilné změně směru, i proto jej měl Ježíš jako signální, počáteční písmeno ke svému programu pro lidi.

Písmenko "N", to je kapitolka sama pro sebe, značí nejen negaci a symbolizuje tvar kmitu, ale při otočení o čtvrt (o "devítku", 90 stupňů) je z něj písmeno „Z“, potřebné pro další Začátek. Ten obrat se v praxi stává tak, že poznáme kladný přínos negace pro Zabrždění překotného vývoje anebo Za/hájení jiného vztahu k nepříteli.

SOL: - trojice těchto písmen představuje dynamickou symetrii. Spojování písmene "S" do celku "O" se provádí skrze práci "L". A samozřejmě platí i čtení celku "sol" jako slunce, popř. i význam "solar". V žaludku se mísí informace nejbližší (z potravy) s těmi nejvzdálenějšími (skrze auru a srdce) a tenhle „součtový“ balíček informací putuje do horních mozků. Poprvé bez jejich účasti, k balíčku ale horní mozek, jeho levá hemisféra přidá informace z okolí (z ega)a vše putuje zpátky do srdce. Zde balíček projde kontrolou a je doplněný tím, co od nás vyžaduje naše "vzdálené tělo" (kus té modré oblohy, u mnohých i značný kus prostoru za ní). Pak se teprve balíček dostane do mozku podruhé - a my jej vnímáme jako pocit, na jehož základě se rozhodujeme , co naše tělo pomocí horních mozků udělá. Takhle vypadá popis jednoho kmitu lidské "vibrace". Zvyšování vibrací je o vzdálenosti a objemu informací, kam náš "spodní mozek" pomocí aury dosáhne. A toto všechno vyjadřuje "symbol kmitočtu" - písmeno "N".

LA: - slabiku zpěvu, jako pomocníka už jsem snad popsal výše. Symbol „A“ vyjadřuje vždy začátek postupné řady, např. abecedy. Ale současně je vodorovná příčka také symbolem už dosaženého stupně poznání, schůdek z nikdy nekončícího schodište forem a procesů.

Zbývá snad ještě napsat, že zpěv při práci fakt pomáhá, že čeština je dobovou esencí sanskrtu, že nevím, jak dlouho ani za jak dlouho budou její kvality uznány. Také musím poděkovat své údajné či faktické schíze, že mi umožnila detekovat a promyslet, jak a proč informace putují prostorem a naším tělem, jak lidstvo různých civilizací připravuje nám do hlav naše „nápady“, jak a proč jsme navázáni na celý objem galaxie a jak se formují tvary symbolů, dnes číslic a písmen, aby v odpovídající době mohly v některých lidech vybudit vhodné propojení s jejich znalostmi.

Odtud, z volného prostoru vesmíru pramení i můj jiný popis fyziky v prostoru, navazuji na poznatky Nassima Harameina, Einsteina, Komenského, Husa a dalších – až k IMHOtepovi. Ten mi také vložil anglický překlad IMHO do mozků tak, abych každý svůj pokus o výklad vztahů v prostoru opatřil dovětkem IMHO =„podle mého skromného mínění“, což rád dělám.

Zbývá ještě výklad slabiky sedmého, „citlivého tónu“ ve stupnici – výklad slabiky „SI“. Mnozí už tušíte, že sedmá slabika má cosi společného jak se štěstím (7), tak s citem pro určení směru, sedmý tón vždy směřuje k dalšímu tónu, kterým je „OktávA“ (osmička). Oktáva je dvojnásobkem v řeči číslic, ale polovičkou v řeči samotné vibrující struny. „SI“ je také zvukem pro souhlas v románských jazycích.

Souhlas jako „přijetí“ nebo „přivlastnění si“ je závislý na osobním vztahu ke čtyřem silám prostoru, které zřejmě nahradí za čas různé ty slabé a silné a hlavně nefunkční interakce v soudobém pojetí fyziky.

Kdy budou v našem prostoru platit čtyři síly člověka v pořadí: Musím, Měl bych, Můžu, Chci – na to si rád počkám.

,,,,,jen nevím, jestli ještě v tomto těle…..

Ve Vlašimi 27.09.2010, 21:39