Co hledal Ernst Muldašev na poloostrově Kola?

Čtenářům z řad odbornější čtenářské obce není třeba vědce, spisovatele a výzkumníka profesora Ernsta Muldaševa jistě nijak zvlášť představovat. Jeho velmi zajímavé knihy z expedic do Nepálu a Tibetu vycházejí u nás již hezkou řádku let. Jistým překvapením však může být nedávný návrat tohoto renomovaného oftalmologa z expedice na poloostrov Kola. Přičemž výsledky z této poslední výpravy jsou stejně tak zajímavé jako z těch 17-ti předešlých vědeckých výprav.

Sám Ernst Muldašev říká: „Expedice „Po stopách dávných civilizací“ je jednou z mála výprav, které se odehrály na území Ruska.“ Je pravdou, že obvykle jeho cesty vedou do zahraničí nebo jsou přinejmenším smíšeného charakteru. Našim hlavním cílem bylo pochopení fenoménu psychického ovládání vůle druhého člověka, což je schopnost, kterou lidé, kteří žijí na poloostrově Kola, disponují.

Tato expedice vlastně uskutečnila jakousi velkou cestu „Po stopách Čingishana“. V mongolských legendách Čingishan vlastnil devátý fragment „kamene mudrců“, který umožňoval „zlomit vůli druhého člověka“. Síly tohoto fragmentu však podle legendy působily čistě pozitivním způsobem, tak aby bránily válkám a krvavým konfliktům.
Na Kolském poloostrově je používání této síly výsadou noidů čili šamanů kmene „Samii“, což je jedna z několika odnoží původních Laponců, kteří na tomto místě přežívají v počtu asi 3000 jedinců. Samiiové jsou zajímaví tím, že mají velmi jasně modré až bílé oči. Tento národ je unikátní také tím, že byl výslovně studován speciálním oddělením „VČK – OGPU – NKVD“, které vedl Gleb Bokija.

(Toto oddělení si především v letech 1921 – 1938 kladlo velmi smělé a ambiciózní cíle jako radioelektronický průzkum, dešifrování telegramů, vývoj těch nejsložitějších šifer, rádio odposlechy nebo identifikace a likvidace nepřátelských špionážních vysílačů na území tehdejší SSSR. Mimo jiné se toto oddělení zabývalo výzkumem magie ve všech jejich oblastech a projevech. To, čím bylo pro nacisty „Ahnenerbe“, tím byla pro Rusy „VČK – OGPU – NKVD“.)

Lidé z nejvyššího vedení této ruské instituce si velmi dobře uvědomovali, že zvládnutí techniky ovládání vůle druhých lidí může vést k vítězství prakticky v každé válce. Proto ještě na konci třicátých let 20. století zorganizovala tato instituce na poloostrov Kola dvě speciální expedice. Cíl byl jasný – ovládnout tuto techniku. Bližší informace o těchto expedicích však nejsou k dispozici.

Veškeré dokumenty jako kdyby se propadly do země. Svým způsobem je logické, že během II. světové války do těchto míst (poloostrova Kola) za stejným účelem zinicializovala dvě expedice také nacistická „Ahnenerbe“. Ovšem i v tomto případě se nedochoval jediný dokument, který by doložil výsledky předešlých aktivit. Je to o to podivnější, když si uvědomíme, že ten samý úřad inicioval, organizoval a financoval expedice do Tibetu nebo Antarktidy a ze všech těchto aktivit máme dodnes k dispozici poměrně přesné písemné záznamy.

„A co jsme na poloostrově Kola našli?“, říká Ernst Muldašev. Zjistili jsme, že schopnost „meriačenija“ (ovládání vůle druhého člověka) opravdu existovala a v menší či větší míře existuje dodnes. Šamani kmene „Samiia“ znají kouzla, díky kterým mohou jejich lidé vstoupit do zombie stavu. Kromě toho jim toto kouzlo umožňuje přežít v drsných podmínkách severní polární noci, mrazu a větru. Kouzlo je vyslovováno s náhlým výkřikem a dotyčná osoba vstoupí do zvláštního transu, který se v domorodém jazyce nazývá „kevve“.

Poté dotyčný dělal přesně to, co se po něm chtělo, a to doslova bez hnutí brvy. Jedinec nacházející se v takovém transu opakoval všechny pohyby, podle příkazů sekal dříví nebo myl nádobí. Jak se později ukázalo, stal se tento velmi zvláštní mechanismus pevnou součástí každé rodiny kmene „Samiia“. I velmi líní lidé (nebo různě nepřizpůsobiví) ve chvíli, kdy se dostali do stavu „kevve“, se stávali na slovo poslušnými lidskými bytostmi.

Již z výše uvedeného textu je patrné, jak fatálním způsobem by mohla být tato schopnost zneužita během válečných konfliktů. Desetitisíce lidí by se dostaly během několika vteřin do stavu „kevve“, a to prostřednictvím zvukově šířené jednoslovné „mantry“, kterou v prostředí za normálních okolností šaman vykřikuje. Jaké štěstí, že se nacistům nebo Rusům tajemství této techniky, resp. schopnosti ovládat davy, nedostalo do ruky. Osud celého světa by doslova během několika dní změnil lidskou společnost v globální komunitu mentálně zotročených jedinců.

„Kromě toho“, pokračuje profesor, „jsme v rámci této expedice stáli tváří v tvář otázce tajných technologií „Třetí Říše“. Věděli jsme, že v těchto místech Němci zkoušeli prototypy svých diskovitých letounů používajících neznámý druh pohonu, ale třeba i opláštění. Během naší expedice se nám podařilo nalézt hned několik „kotvících kruhovitých ramp“ pro tyto zvláštní letouny." Svého času vědec z Univerzity v Murmansku, dr. Vladislav Trošin nalezl na břehu Severního ledového oceánu v oblasti zvané „Linachmárija“ velmi zvláštní kruhy. Na břehu se zde nachází poměrně nevysoký kopec, který má ale tři velmi zvláštní rysy.

První zvláštnost: Z jakéhokoliv kamene, který na tomto kopci vezmete do ruky, kape voda. Dokonce i když z velkého skalního masivu odtesáte kus kamene, bude z něho kapat voda. Přitom je geologicky prokázáno, že se zde nenachází podzemní voda, nikde nejsou žádné mokřady, není zde žádný potok, naprosto nic takového. Tento úkaz je i pro vědce zcela nepochopitelný.

Druhá zvláštnost: Nachází se zde mnoho velkých křemencových žil, které podle doposud prováděného výzkumu vedou z povrchu země přímo do jádra planety. Tento úkaz nebyl doposud nikde jinde objeven.

Třetí zvláštnost: Po celé této oblasti se nachází obří oblé kameny o hmotnosti mnoha tun, které jsou podloženy malými kamínky. Nikdy se nepodařilo nikomu zjistit, kdo a z jakých důvodů tyto velké oblé přírodní kamenné monumenty podložil malými kamennými segmenty (viz obr. níže). Již pouhé vyzvednutí takových kamenných kolosů v této bohem opuštěné kamenné pustině by byl oříšek.

Navíc se ovšem tyto kamenné kolosy nachází v rovině, kdy je jejich těžiště vychýleno. Za normálních okolností by musely tyto obří kameny již dávno spadnout. Jaká energie je udržuje v jejich postavení? A jakou roli tyto podepřené kamenné monumenty v této prapodivné hře vlastně hrají? To jsou otázky, na které nedokáže odpovědět ani Muldaševova expedice, ale díky ní máme k dispozici alespoň velmi vzácné snímky.

Nikdo neví, jaký další nacistický výzkum v této oblasti probíhal, ale faktem je, že jen v oblasti výše uvedeného terénu byly objeveny čtyři kruhové nádrže hluboké asi sedm metrů o průměru čtyřiceti metrů, které jsou s neuvěřitelnou přesností a pečlivostí jakoby vysoustruhovány do masivního skalního podloží. Uvnitř těchto kruhových bazénů se nachází čtyři kruhové segmenty z betonu vynikající kvality.

V současné době jsou za určitých podmínek k dispozici odtajněné materiály z expedic německé „Ahnenerbe“, která experimentovala s neznámými typy technologií na nekonvenční bázi. Tyto technologie byly konstruovány přesně podle získaných tajných informací pocházejících převáženě od tibetských lámů (konkrétně pak od klanu „Černých čepic“). Na druhé straně této podivuhodné kreativní rovnice stál velmi talentovaný vědec Viktor Schauberger, který byl schopen základní technologické koncepty přetvořit ve velmi výkonné pohonné systémy, které byly následně použity v mnohých experimentálních letounech „Třetí Říše“.

Schaubergerovy pohonné systémy se testovaly ve třech různých typech diskovitých plavidel, které se od sebe lišily svou velikostí. Mnohé z testovacích letů probíhaly právě nad oblastí Severního ledového oceánu. Základem pohonného systému bylo médium vody a velmi výkonné elektromagnetické jednotky, které vstupovaly do řízené a velmi specifické interakce s vířící kapalinou. Výsledným efektem byla realizace antigravitačního pole, které velmi těsně obklopovalo plášť plavidla. Podle dochovaných technických záznamů dosahovaly tyto letecké prototypy rychlosti až 21 000 kilometrů za hodinu.

Když expedice Ernsta Muldaševa analyzovala nalezené kruhové anomálie, podařilo se prostřednictvím celé řady testů zjistit, že tyto umělé artefakty svým stářím zapadají do období II. světové války a svým designem se poměrně přesně shodují s popisy, které byly nalezeny v archívech Ahnenerbe. Podle dalších archiválií se expedici podařilo zjistit, že němci do posledního dechu tento kopec s přilehlou oblastí tvrdošíjně bránili.

V podzemí se prý mají dodnes nacházet prototypy nacistických experimentálních zbraní budoucnosti. Jedna z posledních informací, která unikla směrem k veřejnosti z týmu Ernsta Muldaševa, zní, že již přes deset let ruská vláda utajuje informace, které hovoří o existenci rozsáhlých podzemních prostor v hloubce od několika desítek metrů do dvou set metrů, které se nachází v oblasti Linachmárija. Tyto rozsáhlé prostory prý byly objeveny díky pokročilejší satelitní technologii.

Ale to nejpodstatnější bych měl říci asi na zcela samý závěr. Ernst Muldašev se svým týmem vědců chystal na rok 2011 do oblasti Linachmárija novou a lépe vybavenou expedici. Ruskou vládou mu však byla tato aktivita striktně zakázána.

A co na to vedoucí expedice?

„Je to ohromná škoda. Jsme přesvědčeni, že tato oblast skrývá obrovská tajemství, která by se lidé měli dozvědět. Ale všechno špatné je pro něco dobré. Lepší reklamu si Linachmárija prostě nemohla přát.“, naráží na vládní zákaz avízované expedice.