ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 9. Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (PROJEKT THOVT A TEORIE - ÚVOD)

„Moderní čtenář se zcela jistě ani náznakem nedomnívá, že existovala možnost zápisu a interpretace vysoce důležitých vědomostí a znalostí v dobách historických a prehistorických prostřednictvím zcela běžného jazyka, speciální symboliky a piktografů. Bohužel nikdy jsme dost vážně, hluboce a komplexně nebyli schopni uvažovat v rozměrech, které by nám umožnily jasně vidět projevy vysoce koncipované inteligence našich předků prostřednictvím jejich metalurgického, inženýrského i filozofického odkazu. Měli bychom již konečně dojít k závěru, že vysoká inteligence nepotřebuje ke svému pracovnímu výkonu specializované formy technického jazyka, tak jak je používáme v současné době.“
Giorgio di Santillana


Nové interpretační zásady: Paradigma systémů deformativního výkladu pravěkého použití fyziky

Již v předchozích odstavcích tohoto pojednání jsem narážel na možnost, že Velká pyramida byla ve skutečnosti vysoce sofistikovaná zbraň hromadného ničení, v jejichž vývoji byly integrovány principy fyziky a inženýrství v rozměrech, které jsou pro naší současnou schopnost chápání za limitní hranicí. Bohužel tato skutečnost je současnou fyzikou buď zcela ignorována (a lze se dohadovat, zda záměrně či nikoliv), nebo přinejmenším zcela nedostatečným způsobem doceněna.

V tomto pojednání se budu snažit o extrapolaci (přiblížení) skrytých skutečností v interakci se soudobými oficiálně přijímanými fyzikálními teoriemi, a to ve dvou paralelních rovinách. Jedna linie bude sledovat aktuální teorie a výzkum, druhá linie bude sledovat kontinualitu starověkých textů v návaznosti na více či méně skryté projevy fundamentálních a vysoce sofistikovaných projevů fyziky.

Tato navržená metoda se místy samozřejmě neobejde bez jistých problémů, a to v případě, kdy starověké fyzikální modely použité v praxi (jako například u Velké pyramidy) jsou již za hranicí možnosti chápání našeho vědomí. Přesto se budu snažit vyjít přirozeným požadavkům čtenáře maximálně vstříc, byť by to vyžadovalo aktuální restrukturalizaci vlastních teoretických modelů. V tomto ohledu budu samozřejmě rád, za velmi žádoucí konstruktivní inspirace ze strany čtenářské obce.

V našem společném bádání se nevyhneme některým kuriózním faktům třeba zrovna v kontextu s Velkou Pyramidou. Jde o to, že v charakteristických vlastnostech inženýrského modelu této unikátní stavby jsou použity s ohromujícím předstihem koncepty charakteristické například pro newtonovskou teoretickou fyziku vykazující doslova ohromující korelace teorií devatenáctého a dvacátého století. V tomto pojednání budu často používat termíny „paleofyzika“ a „paleografie“, a to vždy v přímém kontextu s exotickým pravěkým zbraňovým systémem vykazujícím znaky a prvky praktického použití vysoce sofistikovaných modelů teoretické fyziky.

Shodou okolností jsem zrovna včera ve výkladu v rámci okruhu problematiky „2012“ a následného období hovořil o vynikajícím fyzikovi dr. LaViolettovi a především jeho teorii cyklicky se objevujících jakýchsi galaktických supervln. Asi nebude s podivem, když povím, že se tento vizionářský vědec velmi aktivně podílel na výzkumu a bádání v oblasti „paleofyziky“. K tomuto tématu mimochodem uvedl:

„Důkladnou studií různých mýtů a objektivně projevených kulturních tradic dotýkajících se toho, co v současné době nazýváme termínem „paleofyzika“, docházím k přesvědčení, že dochované informace velmi vážného charakteru nejsou produktem volné analogie nebo spekulativní filozofie. Naopak, zdá se, že autoři těchto informací věděli přesně, co dělají.

Nezadržitelně se množící důkazy ukazují na existenci starověké kvantitativní vědy, která byla minimálně na takové úrovni, jako je ta dnešní, a která se stala základem chápání různorodých systémů, jež jsou součástí mikrofyzikálních a makrofyzikálních fenoménů.“ („Beyond the Big Bang: Ancient Myth and the Science of Creation“, vyd. nakl. Park Street Press: v roce 1995, str. 13-14).

To, co říká dr. LaViolette, je pro všeobecný výzkum předmětného fenoménu velmi důležité. Faktem je, že teprve před krátkým časem byla naše společnost (ale zase pouze v izolovaných případech) schopná interpretovat mnohé ze starověkých a pravěkých mýtů jako ztělesněné popisy projevů vysce sofistikované fyziky.

V mnohém tomu napomohly nedávné objevy v oblasti tzv. „nerovnovážné termodynamiky“, což je jedna z disciplín, které dr. LaViolette věnuje mimořádnou pozornost a která vysvětluje možné použití vlnových jevů pro přesun čili transponaci dat z jednoho místa na druhé v rámci tzv. nelokálních systémů, a to rychleji než světlo.

Na tomto místě by bylo jistě chvályhodné seznámit se alespoň v základech s tzv. „vlnovým modelem“ dr. LaVioletta, a to pro lepší pochopení skutečností dokladujících použití takového modelu v mnoha různých variantách již v pravěkém období lidské existence. Tento vědec, stejně tak jako já, je přesvědčen, že se uvnitř mnoha starověkých mýtů nachází jednoznačné paleografické důkazy o existenci sofistikovaných paleofyzikálních verzí kosmologických modelů s následnou praktickou aplikací na planisféře naší planety.

K tomu dr. Paul LaViolette říká:

„Pro určení, zda daný mýtus nebo tradice ukazuje na silnou korelaci s módem fyzikálního paradigmatu, existují tři kritéria, která by měla být uplatňována. Za prvé: v daném materiálu by měl existovat nějaký náznak, že se daný starověký mýtus nebo esoterická tradice pokouší popsat původ vesmíru nebo proces fyzického stvoření. Za druhé: daný mýtus nebo tradice musí obrazně vyjadřovat, a to prostřednictvím popsaných osobnostních rysů svých bohů nebo ústředních postav, některé konkrétní pojmy nebo principy obrazně odpovídající konceptům či principům paradigma moderní kreativní fyziky. Za třetí: v mýtech nebo tradicích se prezentované metaforické obraty musí nacházet v pořadí, které logicky odpovídá pořadí jevů či událostí spojených s paradigmatem tvůrčí fyziky.“

Pro upřesnění bych měl uvést, že termínem „tvůrčí fyzikální paradigma“ dr. LaViolette konkrétně myslí oblast „nerovnovážné termodynamiky“ s množstvím variabilních aplikací jak ze strany přírody samotné, tak ze strany kreativního vědomí, které nemusí nutně zastupovat lidskou bytost.

Osobně však vidím jako vysoce problematický třetí požadavek. Jde totiž o to, že pokud tyto mýty a esoterické tradice jsou produkty jakéhosi „dědictví“ po pravěké civilizaci snažící se pochopit podstatně pokročilejší fyziku jejích sofistikovanějších předchůdců, pak je pravděpodobné, že texty samy o sobě nemusí být zachovány v přesném pořadí, což je skutečnost vyplývající z mnoha faktorů předávaného dědictví mezi dvěma či více civilizacemi na rozdílné úrovni kolektivní sofistikace.

Takže osobně bych byl v praktické aplikaci třetího bodu LaViolettovy úvahy maximálně opatrný a pečlivý. Lze tedy v tomto ohledu navrhnout i jisté rozšíření původního LaViolettova postulátu v bodu tři:

  • a) Mýtus nebo esoterická tradice je schopna předložit množinu metaforických znaků v pořadí, které odpovídá logickému pořadí událostí, které jsou spojené s kreativním fyzikálním paradigmatem.

  • b) Nebo je předkládají takovým způsobem, aby bylo umožněno izolovat algoritmus paradigmatu, jenž umožní signifikantně rekonstruovat dochované exaktní texty žádoucím způsobem.

  • c) Nebo předloží teoretické předpoklady takového rozsahu, aby potřebná paradigmata mohla být rekonstruována.

Toto byl krátký úvod k novému oddílu tohoto materiálu, který jsem pojmenoval „Projekt Thoth a teorie“. V další části budu věnovat pozornost starověkým textům egyptských pyramid a Siriu.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly