Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (46)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

10.09.2010 Exkluzivně

Recenze knihy Michaela Murphyho The Future of the Body

Michael Murphy, zakladatel The Esalen Institute, legendární organizace, která vytříbila mnoho velkých duší 60. let a revoluce lidského potenciálu let 70., shromáždil v knize The Future of the Body (Budoucnost těla) výzkum tohoto institutu týkající se širokého spektra oborů. Tato sbírka sahá od studií fyziologie, filozofie, psychologie, antropologie až po studie náboženství a hluboce se zabývá otázkou „Co je možné?“. Logika je taková, že pokud může jeden člověk dosáhnout neuvěřitelných činů v konkrétní oblasti, pak díky plasticitě lidské mysli a těla toho můžeme dosáhnout my všichni, pokud budeme stejně pilní. Navíc kniha zaujímá evoluční pohled na lidstvo, takže se na něj začínáme dívat nejen jako na zplození a umírání, ale spíše jako na softwarové verze jednoho programu. Každá verze (generace) vylepšuje vědomí, integritu a schopnost.

V této knize shledávám nejužitečnějšími puntičkářství a pečlivost s jakými byl výzkum proveden. Až doteď jsem měl pouze intuici, že je možné cokoliv, jak dokazují nevýrazné začátky slavných lidí, jakými jsou například Michael Jordan, Albert Einstein, Andrew Carnegie, Bill Clinton a Ken Wilber. Když mi tuto knihu půjčil můj přítel, dlouholetý hledač duchovní moudrosti a vyznavač integrální jógy Šrí Aurobinda, věděl jsem, že si ji mám přečíst. A teď vím proč. The Future of the Body je skeptikův most k vyššímu vědomí, lidskému potenciálu a transformaci.

Ačkoliv zůstávám skeptický vůči všem nepodloženým tvrzením, mám nyní množství údajů, ze kterých mohu čerpat při sdělování svého chápání lidského potenciálu. Neuvěřitelné činy, například japonských ninja, kteří jsou schopni během tří dnů přejít 480 km přes hory, nebo zdokumentovaný fenomén vlivu mysli nad tělem, jehož projevy jsou například stigmata, telekineze, telepatie a levitace. Nebo to, jak lidé s rozdvojenou osobností nepociťují alergii, když je ovládá určitá osobnost. Nebo to, jak lékařská věda klamaná pěti smysly a prokazatelnou diagnostikou nebyla schopna vysvětlit spontánní uzdravení, smrt a převod znalostí.

I když lze jednotlivě o každém tomto fenoménu diskutovat, vezmeme-li to jako celek, objevuje se jednoznačné ocenění plasticity člověka a říše možností se vskutku jeví jako nekonečná. Když syntetizujeme 800 stránek výzkumu a podíváme se na ně jako na příběh člověka i lidstva, předkládá se nám jako skutečnost to, že průměrný člověk dosahuje pouze frakce svého potenciálu. Je to jako kdybychom všichni dostali na své narozeniny Ferrari, ale jediné, na co bychom dokázali přijít je, jak si ve zpětném zrcátku zkontrolovat účes.

Murphy neposkytuje čtenáři pouze údaje, ale také mu předkládá způsob, jakým můžeme dosáhnout našeho plného potenciálu, naučit se toto Ferrari rozjet a rozbalit to na dálnici. Probádává různé transformativní praktiky, které byly použity k zušlechtění těchto schopností a dosažení těchto ohromných činů. Dívá se na oblasti vizualizace, meditace, cvičení uvědomování si energie, smyslové deprivace, psychoterapie, somatických disciplín, tréninkových režimů atletů a na filozofické otázky.


 

Hlavním postřehem tohoto úsilí, který může být pro některé známou věcí, jsou Integrální transformativní praktiky (ITP). Analogicky lze tuto praktiku nejlépe popsat jako současné cvičení (cross-training). Můžeme dosáhnout x% nárůstu výkonu jako plavec volného stylu; avšak jak ukázal zdokumentovaný výzkum výkonnosti, můžeme dosáhnout zlepšení x+%, když neplaveme pouze volným stylem, ale také motýlka, na zádech nebo prsa. Jak dále podrobně popisuje Ken Wilber, Integrální praktika zahrnuje cvičení, která se dotýkají čtyř hlavních cest lidského vývoje: kognitivní (tvůrčí činnost, čtení, psaní, atd.), kinestetické (aerobní a anaerobní cvičení, pružnost, rovnováha, cvičení koordinace), psychodynamické (psychoterapie, Gestaltova terapie, snáře) a kontemplativní (meditace, motlitba, atd.).

Lze je volně interpretovat jako mysl, tělo, duše a duch.

Lékařská fakulta Stanford Medical School provádí výzkum ITP a předběžné výsledky naznačují, že se jedná o nevídaný prostředek zvyšování jakéhokoliv lidského vývoje. Podle teorie je člově, stejně jako stroj, vázán limity a překážkami a vývoj v kterékoliv oblasti je omezován vývojem ve zdánlivě nesouvisejících oblastech. Například meditace může snížit tepovou frekvenci odpočívajícího srdce, vytříbit smysl duchovního spojení, zlepšit soustředění, naladit mozek na hluboké přemýšlení, atd.

Aikido, meditace, Integrální transformativní praktiky a kata jsou označovány za praktiky, které, jak se zdá, zušlechťují celého člověka a nejen tu hlavní oblast, u které je obvykle prospěch vidět. Pokud to se svým vlastním růstem a vývojem myslíte vážně a stále ještě používáte dílčí metody, pak byste možná mohli opevnit své slabosti a umožnit tak prudký nárůst svého vývoje tam, kde o to usilujete nejvíce.

Doporučuji tuto knihu skeptikům jako transformativní život měnící dílo, mystikům jako zdroj, aby předešli tomu, že by zněli šíleně a každému člověku, který se zajímá o zlepšení sebe sama.




Archetyp transformace

„Pak mě vezmi s sebou a zmizíme kouřovými kroužky mojí mysli…“
- Bob Dylan, „Mr. Tambourine Man“


V numerlogii představuje číslo pět energii dobrodružství, svobody a změny a pátá kapitola Alenky v říši divů je bohatá na symbolismus dalekosáhlé transformace. Říká se, že Bůh musí být matematik; může být také numerolog a lze jej symbolizovat jako Houseňáka pohodlně usazeného na houbě, kouřícího svou vodní dýmku a vládnoucího nad těmi, kteří, stejně jako Alenka, hledají odpovědi. On také jednu hledá: „Ty! Kdo jsi?“ V tomto může představovat samotné vědomí, které po nás neustále chce, abychom definovali svou identitu. Ke změně vědomí může být zapotřebí období housenkového lezení v zemi, po němž následuje zamaskování do kukly a nakonec vzlet nového a překrásného „motýla“.

Houseňák zaujímá vůči Alenčinu názoru, že je takováto přeměna „divná“ nonšalantní postoj, což naznačuje, že je na to zvyklý. Samozřejmě, obyčejné housenky projdou tímto procesem pouze jednou. Marc Edmund Jones ve svém díle Studies in Alice (Studie Alenky, http://www.sabian.org/alice.htm) vidí Houseňáka jako symbol vnitřního já: „Skutečné či vnitřní já je symbolizováno červem… Povšimněte si vývoje primárního charakteru či červovitého začátku diferenciace v embryu… Symbolismus vnitřního já se dále nese ve skutečnosti, že opravdový motýl nejí, ale existuje po celou dobu svého bytí ze vzduchu nebo duchovně nebo v kráse z životní síly, kterou si nashromáždil ve stavu červa.“

To také platí o metafoře motýla jako naplnění představy, která podstoupila inkubaci a pak byla zkonkretizována do určité formy, kdy žije ze síly, kterou vybudovala kolem svého „vnitřního já“ v lůně myšlenky v průběhu zrání. Jones pokračuje symbolismem houby a poukazuje na to, že žlázy s vnitřní sekrecí jsou „houbami“ těla, protože jsou symbionty, které používají většinu síly ve vztahu ke svému prostředí. „To, že by měla housenka sedět na houbě, je samo o sobě mimořádnou porcí inspirativní představivosti a to, že jedna strana houby způsobí Alenčin růst a druhá strana ji má zmenšit, je tak dokonalým obrazem fungování čelního a zadního laloku hypofýzy, že činí z Alenky v říši divů, co se týče symbolismu, navěky nesmrtelné dílo. Růst a jeho nedostatek, zejména v tělesné velikosti… zcela kontrolují vyváženě tyto dva laloky.“

Houseňákovo křeslo z houby a kouření vodní dýmky bylo často považováno za náznak, že knihy o Alence byly inspirovány jakousi halucinogenní drogou - nebo, že je Lewis Carroll alespoň znal. Ačkoliv je vysoce nepravděpodobné, že by kdy takovéto látky užíval, byl Carroll notorickým čtenářem a objevovatelem mnoha oblastí života, zejména té okultní (vlastnil kopii knihy Stimulants and Narcotics, Stimulanty a narkotika, 1864, anglického toxikologa Francise Anstie) a je možné, že o nich něco věděl. I kdyby ano, je sporné, že by se o toto téma nějak hodně zajímal, protože byl ve svých zvycích celkem konzervativní, dokonce asketický, ačkoliv v myšlenkách progresivní. Předpokládá se, že k jeho neobvyklé představivosti přispěly migrény a záchvaty epilepsie temporálního laloku, ale i zde jsou fakta nejednoznačná. V každém případě prokázal během svého života jedinečnou, rozsáhlou představivost i vysoce vyvinuté duchovní uvědomění, které sahalo daleko za hranice dogmatu jeho církve.

Ačkoliv psychedelické prožitky jsou často podporovány psychoaktivními látkami, nejsou bezpodmínečně zapotřebí. Slovo „psychedelický“ znamená „halucinogenní“ a psychedelický prožitek je podle Wikipedie „charakterizován vnímáním předtím neznámých aspektů lidské mysli nebo kreativní hojností mysli osvobozené od běžných pout.“ V tomto širším slova smyslu lze na Alenku v říši divů pohlížet jako na psychedelickou literaturu a Tennielova malba Houseňáka sedícího na houbě a kouřícího vodní dýmku, zatímco zpoza houby se na něj dívá Alenka, je mocným archetypem transformace.

Vodní dýmka může být nejpoutavějším aspektem tohoto obrázku. Konec konců, co to ten Houseňák kouří? Jones pokračuje: „Vodní dýmka, zařízení, ve kterém prochází kouř vodou, je dalším náznakem bezděčného génia, protože pouze endokrinní žlázy umožňují vstoupení ducha nebo kouře do smyslů nebo do vody.“ Již domorodí obyvatelé, včetně amerických indiánů, dávno používali tabák k tomu, aby se spojili s nadpozemskou říší a Velkým duchem. Antropolog Jeremy Narby se vydal objevit, jak se domorodí obyvatelé naučili, které rostliny z mnoha tisíců druhů rostoucích v amazonském deštném pralese mají léčivé vlastnosti a jak je nejlépe kombinovat. Bylo mu řečeno, že tyto informace pocházejí od šamanů v pozměněných stavech vědomí.

V knize he Cosmic Serpent: DNA and the Origins of Knowledge (vyšla pod názvem Kosmický had - Po šamanských stezkách) objevuje Narby, jak šamani používají místní tabák s vysokým obsahem nikotinu a jiné poživatelné látky z rostlin, jako například ayahuasca a psychoaktivní houby. V pozměněných stavech vědomí mohou šamani „vzít své vědomí dolů na molekulární úroveň a získat přístup k informacím souvisejícím s DNA, které nazývají ‚oduševnělé esence‘ či ‚duše‘. Zde vidí dvoušroubovnice, zakroucené žebříky, a tvary chromozomů. Takto šamanské kultury po tisíciletí věděly, že životní princip je pro všechny živé bytosti stejný a má tvar dvou propletených hadů (nebo vína, provazů, žebříků). DNA je zdrojem jejich neuvěřitelného botanického a lékařského vědění, kterého lze dosáhnout pouze v nezaostřeném či ‚neracionálním‘ stavu vědomí, ačkoliv výsledky jsou empiricky ověřitelné.“

Narbyho hypotéza je, že vlastnosti nikotinu nebo psychoaktivních rostlin, které šamani používají, „aktivují jejich příslušné receptory, které spustí kaskádu elektrochemických reakcí uvnitř neuronů, což vede ke stimulaci DNA a především k její emisi viditelných vln, které šamani vnímají jako ‚halucinace‘… Myslel jsem, že zde leží zdroj vědění: DNA žijící ve vodě a vydávající fotony, jako vodní drak plivající oheň.“ Dále říká, že fotony jsou viditelné v podobě světelných signálů, které předávají informaci o DNA z buňky do buňky. Vědci neznají funkci devadesáti osmi procent naší DNA, kterou nazývají „odpadovou“ DNA. Narby navrhuje, že bychom ji mohli nazývat „záhadnou DNA“ a říká, že naše kolektivní DNA je propojena a neustále spolu komunikuje.

Informace, které amazonští šamani získávali, neomezovali pouze na botanické znalosti, ale zahrnuli je do nezbytných dovedností, jako je pletení nebo opracování dřeva. Ve skutečnosti všechno, co chtěli domorodci vědět, bylo přístupné prostřednictvím šamanů. Narby říká, že symbolismus hada, který se konstantně nachází v tradicích moudrosti v celé historii (často doprovázen Stromem života nebo Merkurovým žezlem), má souvislost s dvoušroubovnicí DNA v téměř všech živých bytostech - a to i přesto, že konvenční věda objevila existenci a strukturu DNA až v roce 1953. Cituje různé mýty o Kosmickém hadu, jako například mýtus o opeřeném hadovi Quetzalcoatlovi a o naší DNA hovoří jako o mistrovi přeměny: „Život, jehož základem jsou buňky a který informuje DNA, utvořil vzduch, který dýcháme, krajinu, kterou vidíme a ohromující rozmanitost živých bytostí, jejichž jsme součástí.“ Poté, co Alenka požije trochu houby a zjistí, že může ohýbat svůj krk dokola jako had, setká se s rozčíleným holubem, který křičí, že Alenka musí být „nějaký druh hada“.

Transformační vlastnosti houby mají také historický význam, ačkoliv ne takový, který byste nalezli v mnoha historických knihách. Etnobotanik a „psychonaut“ Terence McKenna ve své knize Food for the Gods (Jídlo pro bohy) vyslovuje teorii, že psychoaktivní houby byly klíčovým katalyzátorem v naší rychlé evoluci. Lidský mozek se co do velikosti za několik milionů let ztrojnásobil; halucinogenní složka DMT (dimetyltriptamin), která se nachází v houbách a jiných rostlinách používaných šamany, je jedním z chemických faktorů, které podle McKenny hrály nějakou roli: „Doslova jsme mohli projíst cestu do vyššího vědomí.“ DMT je také přirozeně produkováno v malém množství v šišince mozkové, zejména ve stavech hlubokého spánku a při narození a smrti.

Několik knih tlumočí stavy hlubokého snění stejně jako knihy o Alence; ti, kteří trvají na tom, že Carrollova díla jsou produkty drogových prožitků, mohou ze stránek cítit chemické závany tohoto snu. V průběhu svého snového dobrodružství se Alenka potýká s epistemologickou otázkou, zda jsou její zážitky skutečné. Jsou naše sny a jiné prožitky stavu pozměněného vědomí méně „skutečné“ než náš běžný život? Rick Strassman M.D. v DMT: The Spirit Molecule (vyšlo pod názvem DMT: molekula duše) píše: „Vždy jsou zde jiné roviny existence… avšak nemůžeme je vnímat, protože k tomu nejsme uzpůsobení; naše jednoúčelové zapojení nás udržuje naladěné na ‚normální kanál‘“. Strassman nepohlíží na jiné roviny jako na čirou halucinaci, ale spíše je akceptuje jako skutečnosti, na které se naladíme, když jsme v těchto pozměněných stavech.

Psychedelickým houbám se říká také entheogeny, termín, který znamená „vytváření nebo stávání se božským uvnitř“. Možná, že jogínský stoj na hlavě je dalším takovým nástrojem. Alenčina recitace básně „You Are Old, Father William“ je prvním okamžikem, kdy nějaká postava neustále stojí na hlavě; to je také oblíbená, ačkoliv méně uvážlivá, poloha Bílého rytíře, který Alenku ujišťuje: „Čím více jsem hlavou dolů, tím více nových věcí vymýšlím.“ Většina dětí čelí tomu, že v posledních týdnech těhotenství jsou v lůně hlavou dolů; „vymýšlení nových věcí“ lze brát jako metaforu pro jakýkoliv zrod nebo nový začátek. Když provádíme stoj na hlavě, přirozeně transformujeme náš svět, a to jak vnímavě, tak i na vnitřních úrovních, prostřednictvím působení na žlázy, zejména na šišinku mozkovou. Oběšenec visící pokojně vzhůru nohama ze stromu na dvanácté tarotové kartě je archetypem tohoto přechodného a transformačního procesu a samotný Houseňák, jako všichni, kteří míří do stádia motýla, bude viset hlavou dolů při své přeměně uvnitř kukly.

Podle entomoložky Carroll Williams v článku nazvaném „When Insects Change Form“ (Když hmyz mění formu, Life, 11. února 1952) je přeměna housenky spuštěna hormonem v mozku, který na oplátku stimuluje torakální hormon v srdeční oblasti, který „nutí buňky k tomu, aby vytvářely látku zvanou cytochrom, který urychluje růst a změnu… Ten samý cytochrom existuje v buňkách lidského těla, ale jeho role jako růstového faktoru nebyla nikdy známa.“ Spolu s devadesáti osmi procenty naší DNA, která nemá zdánlivě žádnou funkci, by mohlo být možné, že je tato cytochromová látka daleko důležitější, než víme.

Je možné, že je v nás zakuklený Absolutní a čeká na správný okamžik, aby se plně v našich srdcích probudil? Zažijeme to v budoucnosti - nebo nyní, když můžeme udělat vše kromě toho, abychom jej vyvolali - a vylétne Houseňák našeho kolektivního já ze své kukly, zcela přeměněn?

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly