"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022, přednáška č.20 (KEITH HUNTER: ZEMSKÁ OSA BYLA VYCHÝLENA ZÁMĚRNĚ)

Již nějakou dobu jsem se nevěnoval problematice „období 2012“ (v podstatě šlo o letní měsíce a je to období, ve kterém mám celou řadu týdenních kurzů, takže i algoritmus mých materiálů zde na Matrixu byl určitým způsobem po toto období utlumen). Nicméně léto máme pomalu, ale jistě za sebou a bylo by dobré se vrátit k našim původním tématům. Pokud jsem se dobře díval do historie, tak jsme naposledy hovořili o poměrně pozoruhodném spisu s neméně zvláštním názvem „E.Din“.

Bohužel možnost nákupu tohoto materiálu mi utekla, jak se říká pod rukou, a chodit na internetové burzy by v současné době bylo již nad rámec mého času, nicméně pokud by se některý z čtenářů k této knize připletl, tak mi dejte určitě vědět. Každopádně se poměrně podrobně o této knize hovoří na výborných internetových stránkách „diagnosis2012“, kde se k některým aspektům svého díla vyjadřuje i jeho autor Rudisill.

Každopádně tam můžete nalézt poměrně zajímavý dialog mezi Rudisillem a autorem výše uvedených stránek, badatelem a výzkumníkem Geoffem Strayem ohledně některých poměrně významných chyb týkajících se diagramů načasování zimního slunovratu v roce 2012.

V podstatě šlo o určité chyby týkající se tzv. „Jubille calendar“ (Jubilejní kalendář), což je specifický kalendářní systém, který používali staří Izraelité a který je specifický tím, že rozděluje rok na sedm dílců. Podrobnější informace o „Jubilejním kalendáři“ může čtenář nalézt například na této stránce: http://www.johnpratt.com/items/docs/lds/meridian/2004/jubilee.html.

V Jubilejním kalendáři těchto dílčích sedm segmentů v rámci jednoho roku tvoří jakési hypotetické měsíce. Důležitým mechanismem uvnitř tohoto kalendáře je prvek „7x7“ čili sedm krát sedm měsíců je dohromady 49 měsíců v rámci sedmi let Jubilejního kalendáře, přičemž následující cyklus sedmi měsíců uvnitř 50-tého roku byl považován za jubilejní. Pro čtenáře, kteří chtějí být detailně informování o výše uvedené problematice, jsou k dispozici tyto stránky: http://www.creation-answers.com/jubilee.htm

Tímto vstupem chci naznačit, že Rudisillova publikace E.Din je bohužel zvrásněná mnoha chybami formálního charakteru, což bohužel může snižovat její hodnotu. Nicméně pro ty, kteří upřednostňují nosnou a jako červená nit se vinoucí ideu, na které je publikace postavena, bude mít tento pramen informací zcela jistě velkou hodnotu. Ještě bych měl zmínit, že tato publikace nikde neuvádí žádný rejstřík nebo soubor odkazů, což bude jistě ku škodě hlavně pro ty hloubavější a veskrze náročnější čtenáře.

Pojďme se ale posunout zase o krok dál.

V souvislosti s problematikou období 2012 jsem na internetu narazil na několik velmi zajímavých článků, jejichž autorem je výzkumník Keith Hunter. Některé z jeho materiálů by snad měly být k vidění na internetových stránkách www.2near.com/edge.

V svém prvním článku, který se nazývá „Earth Pole Shift 2012 13.0.0.0.0.“, naznačuje, že by mohlo dojít v nejbližším období k výrazným změnám v pohybu zemské osy (nehovoří přitom vůbec přímo o přepólování), přičemž těmto změnám budou předcházet změny v pohybu především severního magnetického pólu.

Tento materiál mne zaujal hned z několika důvodů. Tak především je tomu už přece jen nějaký ten rok dozadu, co tento článek Keitha Huntera spatřil světlo světa. To znamená, že ze svého pohledu „přítomnosti“ hovoří o blízké budoucnosti. Jinými slovy „předvídá“ určité konkrétní skutečnosti. A ono mu to vychází. Hunter se svou predikcí z mnoha různých autorů nejvíce přibližuje reálnému dění, které se již v současnosti odehrává, a dění, ke kterému mílovými kroky spějeme.

Pokud bych byl puntičkář, tak bych řekl, že nám do roku 2012 zbývá nějakého půl druhého roku, což je skutečně "co by dup", ale zároveň nic tak významného nenaznačuje, že by se naše planeta aktuálně chystala přepólovat. Na druhou stranu ovšem je zcela reálnou skutečností, že během několika posledních let začíná severní magnetický pól systematicky zrychlovat svůj pohyb. Přesně v duchu prognostiky Keitha Huntera.

V avízovaném článku upozorňuje ještě na jednu poměrně zajímavou skutečnost. I když, jak sám tvrdí, je aktuální přepólování Země otazné, mělo by z jeho úhlu pohledu chápání okolností nastat cosi (nespecifikuje konkrétně), co by zvrátilo časový algoritmus roku zpět přesně na 360 dní v roce (dnes +- 365 dní). To, co mne u tohoto tvrzení hodně zaujalo, je slůvko „zpět“. Logicky tedy z toho vyplývá, že tento časový algoritmus tu již byl.

Takže byl, anebo nebyl? Dokázat to v současné době nijak neumíme a ani Keith Hunter se o to ve svém pojednání nijak nesnaží, nicméně máme v této souvislosti k dispozici jednu poměrně hodně podezřelou okolnost.

Již před nějakými pětadvaceti lety se zjistilo a pak opakovaně prokázalo, že pro náš tělesný buňkový systém (v návaznosti například na celou řadu ročních metabolických vnitřních procesů těla) je jednoznačně přirozenější cyklus 360 dní (se kterým mimo jiné pracuje i mayský kalendářní systém) v rámci jednoho konkrétního roku než stávající 365-ti denní cyklus. Povrchněji uvažující čtenář by si asi mohl říci, v čem je tak důležitý rozdíl pěti dní? A on skutečně důležitý je, neboť navazuje na změny v dílčím denním časovém cyklu atp.

Druhý článek, který je od stejného autora a který mne neméně zaujal, se jmenuje: „Sacred Geometry, the Earth, and the Mayan Calendar „End – Date“ of 2012“. V tomto materiálu poměrně podrobným způsobem upozorňuje na určité velmi zajímavé planetární geometricko-topologické vztahy mezi průměrem Země v oblasti rovníku a průměrem Země v oblasti od severního k jižnímu geometrickému pólu zemského glóbu.

Na základě celé řady výpočtů s doprovodným komentářem dochází k závěru, že současný stav vychýlení zemské osy je pouze dočasného charakteru, přičemž samotné vychýlení zemské osy bylo důsledkem jakéhosi vyššího záměru a je velkou otázkou, zda k této události nedošlo vyloženě umělým zásahem ze strany cizí vůle. Tato teorie v podstatě naráží na skutečnost, že tzv. „přirozený vliv“ např. v důsledku kosmické planetární kolize s jiným tělesem nemusí být zdaleka stoprocentní.

V kontextu s tím naráží i na skutečnost, že v době záměrného vychýlení zemské osy došlo k přesunu planety Země i na jinou orbitální dráhu. I o této pro mnohé zcela jistě hodně fantastické skutečnosti hovoří celá řada jiných autorů, kteří dávají tyto pohyby vesměs do souvislosti s planetární kolizí atp. (viz např. Sitchin, Wojnar, Velikovsky, Delaire a další). Nicméně Hunter je přesvědčen, že šlo veskrze o umělý manévr a že za tím vším stojí cizí vysoce vyspělá inteligence. A že toto všechno mělo svůj velmi hluboký důvod, který do určité míry může souviset i s událostmi navazujícími na rok 2012 a dále.

Příště na toto pojednání plynule navážu výzkumem dr. Paula Lavioletta.