V ohních Hory osudu II., část 22., "Ne Plus Ultra" aneb Za Heraklovými sloupy, druhá část

V souvislosti s motivem původní Baconovy Atlantidy musíme podtrhnout zjevnou skutečnost poukazující na hluboký esoterní podtext celého nápisu. Podíváme-li se pozorněji na uvedený obrazový materiál, spatříme signaturu Plus ultra v podobě písmena „S“, které se jakoby proplétá mezi oběma sloupy. Podotýkám, že i tato na první pohled malicherná záležitost obsahuje svůj hlubší smysl v kontextu s astronomickým významem příslušného motivu. Abychom jej mohli lépe pochopit, bylo by jistě příhodné osvětlit některé významové korespondence tvořící astronomickou perspektivu Herkulových sloupů. O tomto tématu pojednává John Major Jenkins v návaznosti na inspirace známého myslitele Anandy Coomaraswamyho, jenž ve svých esejích předložil množství stěžejních informací o původní hermetické představě „slunečních dveří na konci času“, které jsou v Jenkinsovy reinterpretaci shodné se severní slunovratovou branou v místě galaktického středu.

Pojďme však dál na naší cestě za odhalením pravého významu slunečních dveří na konci času. Vycházíme-li z primární představy brány jako portálu, na jehož stranách se nacházejí dva mohutné vertikální pilíře, nemůžeme opomenout ani symbolický prvek zednářského Královského oblouku, jenž zastupuje mimořádně zajímavou ukázku příslušné symboliky. V tomto konkrétním případě je nanejvýš zřejmé, že oblouk takové brány reprezentuje či ukrývá zcela zřejmý astronomický podtext. Obecně je astronomická interpretace „slunečních dveří“ přítomných na portálech nejrůznějších sakrálních staveb založena na obecných premisách, které stanovují polohu rovnodenností v místech po obou stranách vstupního prostoru a umístění slunovratů do pozice prahu a klenby.Zejména poloha dvojice slunovratů výstižně evokuje nejnižší bod sluneční cesty v místě prahu v momentě zimního slunovratu a nejvyšší bod letního slunovratu v pozici úhelného kamene celé klenby.

Bližší pohled na schématický obrázek Královského oblouku nám odhaluje astronomickou pozici úhelného kamene v bodě letního slunovratu, který spadá do energetického pole zodiakálního znamení Raka. Také si povšimněme kruhové signatury s bodem uvnitř nacházející se na emblému úhelného kamene. Nemůže být nejmenších pochyb, že právě tato symbolická struktura stojí za poněkud hlubší pojednání, jelikož možné astronomické reference se přímo nabízejí. Bod uvnitř kruhu údajně zastupuje nejvyšší bytost a kruh, který jej obklopuje, značí roční oběh Slunce neboli ekliptiku. R.H.Brown ve své knize Stellar Theology and Masonic Astronomy odhaluje i další neméně zajímavé skutečnosti. Podle jeho interpretace není bod symbolem nejvyšší bytosti, nýbrž v astronomické rovině reprezentuje samotnou Zemi, kolem níž Slunce zdánlivě obíhá a utváří tak jakýsi sluneční kruh či prstenec.

Schéma Královského oblouku na přiložené ilustraci poměrně velmi jasně definuje onu astronomickou perspektivu v úloze zodiakálního oblouku, který postupuje od jarní do podzimní rovnodennosti. Je podepřen třemi kardinálními body celého zodiaku – jsou to v tomto případě body rovnodenností po obou stranách společně s vrcholovým bodem letního slunovratu. Přeneseně tyto body odkazují k třem pilířům zednářské lóže, jimiž jsou symboly krásy, moudrosti a síly.Jazykem symbolů tak lze říci, že zednářská lóže je podepřena třemi základovými pilíři, kdy moudrost uskutečňuje, síla podpírá a krása ozdobuje. Úhelný kámen v bodě letního slunovratu reprezentuje krátký časový horizont, v němž je Slunce z hlediska své vlády nad pozemským světem nejsilnější a určuje tedy i nejsilnější či nejpevnější místo celé Královské klenby.

Avšak je tento výklad relevantní a můžeme se s ním opravdu spokojit?Jsou sami členové zednářských lóži obeznámeni s těmito skutečnostmi, případně jsou schopní připustit mnohem hlubší esoterní rovinu, jenž je v tomto konkrétním případě astronomické projekce Královského oblouku zcela jistě přítomna?...kdo ví…

V zednářské oblasti je možné objevit symbol bodu uvnitř kruhu v ilustracích lóžových obrazců v místě přesně pod Jákobovým žebříkem vedoucím do nebeských sfér. V obecném slova smyslu je daný ikonografický vzor vykládán jako signatura Slunce nebo přeneseně slunečního boha. V egyptské kultuře zastával úlohu tohoto božstva sluneční bůh Re, jenž se pochopitelně prolínal náboženským prostředím dalších regionů a plnil úlohu určité archetypální personifikace všudypřítomného boha Slunce. Zřejmě i z tohoto důvodu byl posvátný emblém Slunce – tedy bod uvnitř kruhu – přítomný na znaku egyptské Heliopole – města Ónu, které bylo zasvěceno bájnému ptáku fénixovi, o němž jsme se již stačili zmínit v některé z předchozích kapitol. V této chvíli nás již nepřekvapí, že to byl sluneční bůh Re v mytologické personifikaci ptáka fénixe, jemuž byly od dávných časů zasvěceny vertikální sluneční pilíře čili „obelisky“ tolik typické pro kulturní projev tamní civilizace.

Zmíněné sloupy známe jako obelisky nacházející se velmi často v symbolické pozici dvou slunečních – Šalamounových pilířů před vchodem do chrámového prostoru tedy s největší pravděpodobností označují specifickou pozici Slunce na sloupu resp. pilíři Mléčné dráhy definující období průchodu těmito slunečními dveřmi.Jak již bylo naznačeno dříve, jsou ony pomyslné dveře konfigurovány čtyřmi primárními časovými kotvami, které signují čtyři finální body v rámci jednoho precesního cyklu.

Přistoupíme-li k celému schéma Královského oblouku v možné perspektivě velkého precesního cyklu s určením jeho vzestupného a sestupného pohybu, začne se celá záležitost jevit skutečně velmi zajímavě. Například Jenkins v daném příkladě interpretuje umístění slunovratů v obráceném sledu a určuje pozici zimního slunovratu na klenbu zednářského Královského oblouku s tvrzením, že severní brána zimního slunovratu v Kozorohu - Střelci se nachází právě v tomto místě.Jak sám upozorňuje, právě zde můžeme objevit křesťanské vyobrazení Posledního soudu nebo Druhého příchodu zejména v nesčetných variacích gotických portálů, které tak přes propast dlouhých věků uchovaly kriticky důležité sdělení o ústředním mýtu křesťanského světa.

Ač se Jenkinsova interpretace v případě zednářského oblouku jeví poměrně jasně a logicky, jsem hluboce přesvědčen, že celá skutečnost ukrývající ze za zmíněnou ikonografií obnáší mnoho značně znepokojujících zjištění, které v konečném důsledku zcela převrací její celkový význam. Pro začátek lze odmítnout Jenkinsovo tvrzení „obrácené orientace“ určující bránu zimního slunovratu v Kozorohu – Střelci na oblouku zednářských dveří, jelikož toto vysvětlení není jednoduše v souladu se základním konceptem vzestupné a sestupné cesty Slunce. Zimní slunovrat či bránu zimního slunovratu prostě a jednoduše nelze umisťovat do opačného prostoru na vrcholu klenby zednářského oblouku, protože ten je zcela evidentním a logickým způsobem orientován na pozici letního slunovratu na samém vrcholku symbolických dveří určující vrcholový bod slunečního cyklu.

Mluvíme-li o vrcholovém bodu na klenbě slunečních dveří, musíme zmínit jiný a neméně zajímavý ikonografický prvek, jenž je rovněž s pravidelnou jistotou zobrazován na tomto konkrétním místě.Jde o zobrazení okřídleného slunečního disku, symbolu slunečních bohů, v pozici úhelného kamene chrámových dveří.

Sluneční disk byl starými Egypťany přisouzen slunečnímu božstvu Ra, najdeme jej na nespočetném množství dochovaných artefaktů - na stěnách egyptských chrámů a to zpravidla v oblasti nad vstupem v místě pomyslné klenby dveří. Tento symbol se objevuje na hieroglyfických nápisech nebo na královských pečetidlech, jindy pak spočívá na vrcholcích obelisků jako je tomu například na kameni ptáka Bennu – Fénixe nalezeném v Dachšuru. Obdobné variace téhož symbolu jsou shodně zastoupeny v kulturním odkazu národů celého světa. Symbol slunečního disku existoval v kulturní tradici indiánské Mesoameriky – u Aztéků, Toltéků a Mayů stejně jako v oblasti Středního východu v kulturách starého Sumeru, Babylónie či Persie. Základní otázka tedy zní, co příslušná ikonografie představuje a proč byl sluneční disk zpravidla zobrazován v pozici klenby chrámových dveří nebo na vrcholcích slunečních pilířů?

V první řadě lze podtrhnout zřejmé astronomické korespondence, jelikož jak již sám název okřídleného disku napovídá, jde o symbol Slunce či přeneseně slunečního boha. Křídla, která po horizontální rovině vycházejí ze slunečního disku pak s určitostí evokují jeho pohyb po nebeské klenbě s tím, že jej vidíme zejména v symbolické pozici na vrcholku pilíře – Mléčné dráhy nebo v nejvyšším bodě klenby chrámových dveří. Tedy ve stejném prostou, kam je umístěn úhelný kámen letního slunovratu v tradici Svobodného zednářství.

Zvážíme-li všechna archetypální sdělení, která jsou v ikonografii slunečního disku s největší pravděpodobností obsažena, zřejmě dojdeme k jedinému možnému a v podstatě i velmi logickému vysvětlení. Okřídlený disk sděluje nebo lépe řečeno upomíná na specifikou astronomickou situaci, která se nachází v přímém vztahu k pohybu Slunce po obloze, čímž definuje i časový horizont otevření pomyslných dveří slunečního chrámu. V podobném duchu hovoří i badatel Jan Wicherink, který ikonografii okřídleného disku přisuzuje veskrze astronomický význam dotýkající se pozice Slunce v místech, jenž korespondují s křížením ekliptiky a Mléčné dráhy. Wicherink na vybraném snímku zmiňuje dva symboly zastupující dvě znamení zodiaku, jsou to symboly Skaraba vlevo a Býka vpravo, přičemž oba se nalézají v jakési sluneční bárce.Výše zmíněný badatel interpretuje význam Skaraba jako indikátoru severní brány v galaktickém středu v oblasti Střelce - Štíra a význam Býka v roli ukazatele jižní brány v kosmickém prostoru Blíženců – Býka. Nutno doplnit symbol dvojice hadů, kteří se nachází v bezprostřední blízkosti Slunce a zřejmým způsobem odkazují na nebeskou cestu neboli ekliptiku.

Velmi zajímavým způsobem lze Wicherinkovu interpretaci doplnit o badatelské závěry astronoma Edwarda Waltera Maundera, který svého času publikoval vlastní teorii o významu slunečního disku, jenž dle jeho závěrů symbolizuje astronomickou situaci úplného zatmění Slunce. Maunder se domníval, že příslušná a vesměs universální ikonografie byla odvozena či inspirována pozorováním zatmění slunečního disku, kdy kondensované paprsky sluneční korony vytvářejí dojem křídel symbolicky vycházejících z černého disku, který v daný moment vzniká ze zákrytné pozice Slunce a Měsíce. Celá situace tak vzbuzuje dojem narození nebeského ptáka, který se symbolicky zrodí v momentě nejnižší sluneční aktivity. Podíváme-li se dolů na malbu úplného zatmění Slunce (někdy z 19.století) od Etiena Leopolda Trouvelota, zřejmě nám nezbude než připustit, že Maunderova interpretace není vůbec od věci.

Avšak dokážeme-li vhodným způsobem propojit závěry Wicherinka a Maundera dohromady, objevíme nové a bezpochyby vysoce vzrušujících skutečnosti. Pokud tedy sluneční disk spočívá na klenbě chrámových dveří a zároveň velmi připomíná moment zatmění Slunce, může odkazovat k jediné astronomické události. Jsem přesvědčen, že ona situace koresponduje s pozicí Slunce v bráně bohů v prostoru galaktického středu. Jinými slovy řečeno - daný symbol ukazuje astronomickou situaci, kdy dochází ke slunovratové konjunkci Slunce a galaktického středu – v místě kde se nachází ono černé Slunce signující temnou trhlinu v samotném srdci Mléčné dráhy. Doplňme však, že jde o pozici vrcholu klenby slunečních dveří v bodě letního slunovratu, což může mít jediné možné vysvětlení.Příslušná symbolika definuje situaci zarovnání letního slunovratu s prostorem galaktického středu, což signuje počáteční bod našeho Alfa – Omega cyklu.

Tuto skutečnost lze odvodit i z pozdějších variací slunečních disků objevujících se v křesťanském symbolismu gotických katedrál. Na snímku dole vidíme křesťanskou varietu slunečního disku, který je tvořen křídly holubic s centrální signaturou symbolů Chi a Rho a řeckými písmeny Alfa a Omega (holubice je zástupným symbolem ptáka fénixe v prostředí křesťanského umění). Pod nohama ptáků se nacházejí dvě malé růžice a nahrazují tak dvojici slunečních hadů přítomných ve starším podání téhož symbolu. Později se můžeme setkat i s variantou, která zpodobňuje místo slunečního disku symbol lidské lebky s výmluvným nápisem „memento mori“ – „pamatuj na smrt“, což odhaluje význam symbolu jako indikátoru smrti a znovuzrození na křídlech slunečního ptáka v přesně stanovených horizontech Alfa a Omega.

Patrně jde o časové horizonty, jenž jsou definovány Velkou nebeskou konjunkci značící zarovnání Slunce se středem naší galaxie a upomínající na pravý význam eschatologického mýtu či křesťanské nauky o Posledním soudu. Tento hypotetický předpoklad je podpořen doplňujícím reliéfem na třetím obrázku zcela vpravo, kde můžeme v cyklickém schéma symbolu Alfa a Omega rozeznat formaci osmiramenného kříže Velké nebeské konjunkce.Vedle tradičních písmen Alfa a Omega vidíme i vertikální pilíř symbolizující Strom života neboli Mléčnou dráhu, jenž v dolní oblasti protíná nám již dobře známou signaturu písmena S formující pomyslné tělo slunečního hada Mléčné dráhy. Snímek vlastně zobrazuje propletené tělo apokalyptického hada, který stoupá po vertikální ose Stromu života. Skutečný význam „křesťanského“ motivu je nyní nasnadě - oba časové horizonty Velké nebeské konjunkce reprezentované dvojící řeckých písmen jsou určeny dvěma místy protnutí slunečního hada na pilíři Mléčné dráhy v čase zarovnání osy slunovratů s rovinou naší galaxie.

Jak vidno veškeré významy a archetypální spojitosti tvoří velmi konzistentní celek odkazující přes svoji zdánlivou nepřehlednost k bodu velkého odhalení pravého významu úhelného kamene na vrcholku klenby slunečních dveří signující finální akt iluminátské konspirace. Jak si ukážeme v textu následujícím – vše má svůj důvod a logické vysvětlení.V tomto počátečním bodě si však můžeme shrnout několik základních významových bodů, které se v závěrečném textu pokusíme zasadit do správného významového rámce:

• • V první řadě jsme identifikovali zřejmý astronomický podtext zednářského Královského oblouku, který je součásti spojitého archetypu slunečních dveří jako indikátoru pomyslné brány velkého precesního cyklu. Finální moment precesního cyklu neboli „bod Alfa Omega“ pak připadá na období završení křesťanského mýtu v podobě příběhu o Posledním soudu.

• • Pozice letního slunovratu na samém vrcholku zednářské klenby sehrává zcela zásadní úlohu a určuje specifický bod v průběhu velkého precesního cyklu. Tento bod s největší pravděpodobností zastupuje časový horizont završení Velkého díla věku, kdy se precesní kotvy Alfa – Omega spojí v jedno.Jak napovídají přiložené ilustrace, je evidentní, že význam zednářského oblouku je konfigurován ústřední pozicí letního slunovratu a nikoliv slunovratu zimního, jak tvrdí Jenkins.

• • Z výše uvedené argumentace vyplívá jakýsi těžko určitelný protimluv vycházející ze ztotožnění pozice letního slunovratu na vrcholu klenby s prostorem severní brány zimního slunovratu definující zakončení velkého precesního cyklu v bodě Omega. Oba body prostě nelze jednoduše prohodit a napasovat je do vyhovující pozice. Otázkou tedy je – proč se zednářské schéma Královského oblouku nachází v obrácené pozici? Proč je tedy „brána bohů“ zimního slunovratu v galaktickém středu definována obdobím letního slunovratu?
  
  Tato skutečnost může být vysvětlena pouze jediným možným způsobem. Zednářský Královský oblouk prostě upomíná na jiný časový moment precesního cyklu, který není určen pozicí zimního slunovratu, nýbrž pozicí slunovratu letního. Ve hře tedy není pouze koncové datum velkého precesního cyklu o zimním slunovratu roku 2012….ve hře je mnohem víc. Jedná se o odhalení primárního plánu zednářské konspirace, jenž je v tomto kontextu definována zasazením úhelného kamene na vrchol pyramidy v období letního slunovratu, který určuje završení a zároveň i počátek Velkého díla věků.
  
  Tento moment definuje spojení časových bodů Alfa – Omega signalizující symbolické otevření zednářského oka na vrcholu pyramidy v čase Velké nebeské konjunkce resp. v období dvou časových horizontů, které jsou určeny aktem Velké nebeské konjunkce!(pozn.: zmíněné časové horizonty odpovídají signatuře XX Posledního soudu) .Pouze připomínám, že časový interval Velké nebeské konjunkce je mimo jiné definován protnutím slunovratové osy s rovinou galaxie Mléčné dráhy v souvislosti s rotací Pozemského a Galaktického kříže, je tak v podstatě vytvořena jakási astronomická mapa dveří Posledního soudu.

• • Symbol okřídleného disku obsahuje evidentní astronomické korespondence evokující pohyb Slunce v době konkrétní astronomické události, která probíhá v rámci precesního cyklu v čase letního slunovratu, což odpovídá vrcholové pozici úhelného kamene Královského oblouku.

• • Sluneční disk tak zřejmě upomíná na astronomickou konjunkci slunce se středem galaxie Mléčné dráhy v době letního slunovratu. Tato pozice Slunce určuje vstup na podsvětní cestu v prostoru brány bohů, přičemž je s největší pravděpodobností v souladu s aktem Velké nebeské konjunkce či přesněji řečeno s momentem zarovnání osy letního slunovratu s rovinou Mléčné dráhy.Mluvíme zde o zrcadlové pozici vůči současnému resp. aktuálnímu zarovnání zimního slunovratu s rovinou galaxie určující bod Omega současného precesního cyklu.

• • Zjištěné skutečnosti odkrývají skutečný význam symbolu okřídleného disku, který společně s řeckými písmeny Alfa a Omega definuje dva časové horizonty Velké nebeské konjunkce, čímž vytváří jistou reflexi eschatologického mýtu.Pomyslná „brána Posledního soudu“ je tedy určena prostřednictvím bodu Alfa – letního slunovratu a bodu Omega v čase zimního slunovratu, což nás na závěr přivádí k myšlence dvou rovnodennostních křížů určujících časový interval završení Velkého díla věků v souvislosti s průběhem iluminátské konspirace.

 

Vrátíme-li se zpět k odkazu starého Egypta, jistě se nám vybaví představa boha podsvětí – Osirise v bráně mezi světy, který provádí soud duší před branou vedoucí za oblast profánní struktury tohoto světa. Osiris byl soudcem podsvětí, lze říci, že mimo jiné významové perspektivy personifikoval Slunce a jeho vzkříšení na konci slunečního roku. Avšak musíme opět zmínit i perspektivu velkého precesního cyklu, která je mnohem více zajímavější a řekl bych i bezprostředně aktuální.Vzpomeňme kříž na Osirisově hrudi formovaný oběma jeho rukama značící v perspektivě velkého precesního cyklu místo protnutí Mléčné dráhy a ekliptiky v galaktickém středu, kde se nalézala podsvětní brána či cesta starých Mayů – „Xibalba be“. Lze s jistotou odhadovat, že samotná signatura Osirisova kříže a veškeré pozdější verze zmíněné symboliky převážně z prostředí křesťanské civilizace zastupují astronomickou projekci velkého rovnodennostního kříže (protnutí linie slunovratů a Mléčné dráhy), jenž určoval časový horizont ukřižování Osirida – Krista v čase Velké nebeské konjunkce - onen čas sklizně duší v portálu černého apokalyptického Slunce.

Jinou a rovněž velmi preferovanou signaturou doprovázející význam dvojice rovnodennostních křížů je i v pověstné „oko slunečního boha“, které nalézáme v repertoáru původní tradice iluminismu.Jak budeme demonstrovat v závěrečné části aktuální kapitoly, je to právě ono známé vševidoucí oko, jenž sehrává zcela zásadní úlohu v ikonografii mapující časové horizonty apokalyptického mýtu. Jsem hluboce přesvědčen, že oko slunečních bohů v prostoru úhelného kamene iluminátské pyramidy reprezentuje právě inkriminovaný moment propojení časových intervalů Alfa a Omega.

Již v tuto chvíli si můžeme předestřít dva základní teoretické předpoklady, jenž nás v závěrečném pojednání dovednou k rozluštění pomyslné hádanky dotýkající se pravého významu tohoto tolik preferovaného symbolu:

• • V první řadě lze naznačit jednoznačnou souvislost zednářského oka ve vztahu ke sklonu zemské osy pod úhlem 23,5 stupně, která, jak již bylo řečeno dříve, sehrává úlohu zprostředkovatele precesního pohybu a definuje tak celý precesní cyklus. Jak vidíme na symbolickém zobrazení sluneční pyramidy s okem reprezentujícím její vrcholový kámen – úhlový sklon pyramidy činí přesných 23,5 stupně. Bez pochyby je zde předestřena důležitá informace či souvislost zasazení úhelného kamene zmíněné pyramidy s průběhem precesního cyklu. Jinými slovy lze říci, že vševidoucí oko určuje či symbolicky pojednává o završení Velkého díla věků v čase jeho otevření v souvislosti se střídáním precesních věků.

• • Na obrázku vpravo pak spatřujeme stejné oko v centrální pozici kruhového věnce s ikonami dvou rovnodennostních křížů na vertikální ose celého výjevu.V tuto chvíli jsme již schopni lépe pochopit jejich úlohu v roli specifických ukazatelů dvojice výše zmíněných časových horizontů v rámci velkého precesního cyklu.( Pro lepší pochopení celého kontextu lze doporučit text předchozích kapitol.). Váhy v centru obrázku lze interpretovat jako nástroj vážení kolektivní duše lidstva v portálu apokalyptického Slunce.Jde o stejné váhy, jimiž jsou váženy duše vstupující na cestu podsvětí před branami Osirisovy říše. Patrně jsme zde narazili na stejný mytologický vzor, kdy archetypální tělo slunečního boha vstupuje do hadí tlamy kosmického hada – Leviatana v centru Mléčné dráhy.

Zdá se tedy stále více jasnější, proč je právě křížová symbolika či symbolika vševidoucího oka tolik populární v repertoáru iluminátských organizací tohoto světa. Jednoduše označuje časový plán Velkého díla věků a jeho finální završení aktem oběti Krista - Beránka na precesním kříži konce času.Princip Posledního soudu tedy lze symbolicky interpretovat v podobě jakési evoluční volby či pomyslné křižovatky vedoucí na „cestu života“ gnostického Krista v roli spásného světla poznání nebo na „cestu smrti“, jenž je charakteristická nevědomostí a utrpením na rituálním nástroji pánů tohoto časového matrixu.

-pokračování-