Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (44)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

19.08.2010 Exkluzivně

S ohledem na skutečnost, že mniši skládají slib celibátu a často i mlčení, navrhla Garfield, že chvalozpěv uvolňuje dostatečné množství přesměrované energie skrz pátou čakru či středisko v hrdle pro udržení dobrého zdravotního stavu. Navrhla spojitost mezi zpíváním a sexuální kreativní energií, která může také pomáhat vysílat tuto energii vzhůru k Božskému. Garfield pokračuje a říká, že chvalozpěvy uvolňují bloky v čakrách a tím podporují zdraví a růst.

Slovy Dona Campbella: „Zvuk je nesen samohláskami. Církevní latina má čisté samohlásky, ne jako komplexní dvojhlásky angličtiny a tón je rozšířen na samohlásky. Samovolný tón - nikoliv zpěv - je základem, na kterém s tělem pracuje rytmické vyvolávání. Zvuk je vytvořen nejen ústy, ale i kostmi a kůží. Vibrace, které nastávají skrz tónování, v podstatě stimulují centrální kůru mozkovou. Zpěváci chorálu prožívají doslova ‚masáž mozku‘“.

Na rozdíl od éterické sladkosti gregoriánského chorálu, tantrické harmonické odříkávání duší otřásá. Zvuk je nejprve západním uším dost cizí. Dva tibetské buddhistické kláštery přinesly tento zvuk na západ po nekontrolovatelné destrukci Tibetu během čínské kulturní revoluce. Mniši z Gyuto a Gyume patří mezi několik stovek jedinců, kteří mají tuto neobvyklou hlasovou schopnost. Na rozdíl od gregoriánských interpretací v celém hlasovém rozsahu, jsou tantrické zpěvy na extrémně nízké frekvenci.

Nejneobvyklejší je schopnost vydávat simultánně s hlasem více než jeden tón. Každý zpěvák vytváří akord začínající na B, C nebo D pod jednočárkovaným C. Akord se pak skládá z druhých a třetích souzvuků nad tímto tónem. Podle Campbella je často slyšet až deset souzvuků. To připomíná popis zvuku dvou tónů v procesu transformace Alice Bailey. (Bailey tvrdí, že jí tibetský lláma Djwal Kuhl poslal psychicky dopisy a pak i fyzicky, ačkoliv se nikdy nesetkali tváří v tvář.)

Khen Rinpoche v rozhovoru s Campbellem říká, že tantrické odříkávání není přímou cestou k osvícení, ale spíše vyvoláním jistých božstev s přáním, aby tato božstva ochraňovala a vedla celý svět. Také ochraňuje mnichy před překážkami, se kterými se mohou setkat na své cestě k osvícení. Rinpoche tvrdí, že zvuk tantrického odříkávání vytváří v těle chemickou a elektrickou transformaci, což posiluje imunitní systém.

„Jak to funguje, můžeme vysvětlit tak, že se to odehrává nejprve v mysli prostřednictvím sluchového vědomí a druhotně prostřednictvím mentálního vědomí. Existuje zde pocit jistého druhu potěšení, který stimuluje tyto fyzické změny. Spíše než jako zvuk vstupující do mozku či lebky, což je mechaničtější model, vysvětlil bych to pomocí systému šestinásobného vědomí… Právě tento šestý prvek vědomí určuje stav těla.“


Tonizace

V posledních letech získala tonizace uznání jako osobní nástroj transformace a terapeutická metoda. Tonizace byla definována jako použití lidského hlasu za účelem léčby. Jsou zde zahrnuty tři formy: kabalistická tonizace, čínské uzdravující tóny a dílo Laurel Elizabethy Keyes. Každá z nich má lehce odlišný přístup k léčení.

V kabalistické tonizaci hraje síla zvuku na jednu sefiru neboli prvek Stromu života. Každý jedinec má stejně jako každá sefira rezonantní frekvenci. Rozezvučení správné frekvence uvolňuje zablokovanou energii v cílové oblasti, obnovuje rovnováhu a harmonii. V tomto systému jsou dva typy či modely tonizace. Jeden je k vypuzení negativních vlastností a vlivů. Druhý uplatňuje pozitivní energii lásky, světla a správných myšlenek.

Tyto dva typy tvoří cyklus podobný dýchání. Výdech vyhání to, co již jedinci neslouží, zatímco nádech revitalizuje a obnovuje sefiru čtyř těl. Vyháněné či rozptylující se tóny jsou obvykle ostré, hlasité a pronikavé. Tóny vyvolávání jsou uklidňující, harmonické a měkké. Po dokončení cyklu, uvolnění negativních vlastností a doplnění léčebného světla, vyvolávají hladké vysoké tóny čistého jednoduchého tvaru vlny léčebné energie z vyšších sfér.

Léčivé tóny jsou také součástí čínského učení zvaného QiGong. Spolu s použitím „zpívajících kamenů“ - plochých kusů jadeitu, které při úderu vytváří hudební tóny - šest speciálních zvuků údajně léčí orgány a dodává jim sílu. Každý zvuk koreluje s jistou figurou držení těla a soustředěním na dech. Ačkoliv jim není přiřazena žádná specifická poloha, uvádím je zde, protože se nejvíce podobají tonizaci jako léčebnému cvičení. Uvedu pouze seznam zvuků, a co léčí:

  • 1. SSSSSSSSS - tento zvuk očišťuje a léčí plíce.

  • 2. WOOOOOO - tímto zvukem pečujeme o ledviny a měchýř.

  • 3. SHHHHHH - očišťuje játra a žlučník.

  • 4. HAWWW - srdeční ozva odvádí přebytečné teplo ze srdce.

  • 5. WHOOOO - tento zvuk čistí slezinu a žaludek.

  • 6. HEEEEEEE - tento zvuk revitalizuje a vyrovnává celé tělo, ale je důležitý zejména pro sexuální orgány.

Zvuky jsou napsané tak, jak se vyslovují. Stejně jako u hudby a kabalistické tonizace směruje soustředěný záměr uzdravující energii. V případě čínských léčivých tónů je tato energie nazývána chi.

Teorie tonizace autorky Laurel Keyes vychází z jejích vlastních spontánních zkušeností, které popisuje jako „pocit na hrudi a v krku, jako kdyby vstávala nějaká síla, která chce být uvolněna ve zvuku, ale opět odezněl… Pozorovala jsem, jak roste a odeznívá, téměř jako kdyby to bylo mimo mě, protože jsem určitě nedělala nic, co by to mohlo způsobit. Zjistila jsem, že se mé rty oddalují a ústa se lehce uvolněně pootevírají… Nečekaně vybublal nějaký zvuk, jako kdybyste něco hodili přes fontánu. Vyšla jediná slabika ‚Ra‘“.

Spontánnost prožitku Keyes charakterizuje její dílo o tonizaci. Navrhuje, že potřebujeme našemu tělu dovolit vyjádřit své zvuky, svůj hlas a nebýt v komunikaci podrobeni pouze mysli.

Její systém tonizace je velmi podobný kabalistické tonizaci, i když se nehlásí k žádné přímé spojitosti. Zdůrazňuje však potřebu, aby si člověk rozvinul pocit hlasu a poukazuje na potřebu rovnováhy mezi generativními a konceptivními silami v procesu tvoření. Naléhá na uvolnění hlasu zpod poznávací kontroly, aby došlo k posílení přirozenosti pocitu vnímání a tím i procesu tvoření: „Pocit musí být zúrodněn myšlenkou či obrazem, aby přinesl výsledek.“ Pokračuje varováním, že když mysl dominuje bezohledně, „pocit myšlenku odmítá“. Její metoda tonizace se tudíž odlišuje od více mentálně zaměřené kabalistické tonizace tím, že zapojuje hlavu do spolupráce se srdcem, aby osvobodila tělo pomocí vibrací.


Nástroje

Stejně jako zpěv, vyvinula si každá kultura i své vlastní hudební nástroje. Lidé nacházejí způsob, jak vytvářet „radostný hluk“ Pánu svému, ať již pomocí Panovy flétny či varhan, lyry či loutny, gongu nebo gamelanu, plechového bubnu nebo sitáry. Etnomuzikologové strávili celé kariéry katalogizací historie a vývoje těchto nástrojů. Rozebírat nástroje nějakým podrobnějším způsobem značně překračuje možnosti této části článku.

Všechny nástroje mají možnost nás ovlivnit; avšak některé z nich trvale produkují změny ve vědomí. Patří mezi ně buben, chřestidlo, gong, zvon, „zpívající“ mísa, „bull-roarer“, didgeridoo a drnkací nástroje jako např. sitár. Úctyhodný počet výzkumníků zaznamenal použití takovýchto nástrojů ke změně vědomí.

Například Don Wright zkoumal peruánské píšťaly, hudební nástroj předkolumbovské doby, o kterém se antropologové původně domnívali, že jde o nádoby na vodu. Wrightovo zkoumání těchto píšťal odhalilo, že vytváří silné nadsmyslové zážitky. Navrhuje, že domorodá civilizace zatajila před španělskými dobyvateli jejich skutečný účel a tudíž je Španělé nevyobrazili v žádných záznamech o této civilizaci. Je zřejmé, že na každém kontinentu, v každé kultuře, jsou nástroje součástí propracované technologie vědomí.



Modlitby & mantry

Neil Douglas-Klotz nám v knize Prayers of the Cosmos (Aramejský otčenáš) připomíná, že slova mají moc. Vyvolávají a přesunují energii do akce. Naznačuje, že Otčenáš byl v aramejském jazyce, kterým hovořil Ježíš, více než pouhými slovy - řídil moc Boží k činu. Modlitby a mantry mění vědomí, pokud jsou použity se záměrem.

Západní náboženství většinou zapomněla, že motlitba je cesta k tomu, abychom dostali naše vědomí do vztahu s Bohem, spíše než seznam přání, která výřečně recitujeme. Snad proto, že se z motliteb často stávají samozřejmosti, okamžik veřejného proslovu nebo kolektivní recitace, můžeme spekulovat, že jsme akceptovali Boha jako hluchého a němého. Je to jako, když mnozí věří, že Bůh neodpovídá na naše motlitby přímo. Bůh nemusí slyšet, ani nemusel/a po tisíce let. Ale možná, že jsme to my, kdo jsou hluší a němí a vědí málo o tom, jak se správně modlit a ještě méně o tom, jak a kde naslouchat odpovědi Boha.

Západní společnosti jsou především empirické. Stejně jako Tomáš, který řekl: „Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím,“ se dají mnozí obyvatelé západní civilizace těžko přesvědčit. Doktor Larry Dossey prozkoumal obtíže, které má věda při studiu motliteb při léčení. Provedl v této oblasti také nezávislý výzkum. Podle Dosseyho „důkazy vypadají na to, že motlitba funguje“. Doporučuji čtenáři jeho knihu Healing Words (Léčivá slova), kde nalezne kompletní a vyvážené hodnocení výzkumu a výsledků.


Shrnutí

Tento článek poskytl přehled různých způsobů, kterými se zvuk používá při léčení, které je definováno jako záměrný akt znovustvoření. Jako takové vykazuje léčba zvukem silnou vazbu na kosmologie vyjádřené v mnoha tradicích. Zdá se, že léčba zvukem ve svých různých formách vyvolává rezonanci, která mění vědomí, a tudíž pozměňuje výchylky v naší bytosti.

Bohužel nebyla v těchto systémech vymezena žádná účinná metoda aplikace, s možnou výjimkou dobře hlídaných tajných učení. Vybrané aplikace závisí především na intuitivních schopnostech toho, kdo je praktikuje. Protože většina světové populace je léčena jinými, než západními metodami, je pravděpodobné, že ve většině léčebných procesů na světě hraje léčba zvukem určitou roli. Zdá se tudíž vhodné vyvinout metodiku pro použití zvuku na různé neduhy pomocí empirického a fenomenologického výzkumu.

To by mohlo zlepšit účinnost léčby zvukem a rozšířit jeho použití. Takový výzkum by mohl nejprve blíže určit různé účinky zvuku - tónů a jejich intervalů, druhů motlitby či manter, atd. Čínské léčivé zvuky jsou z tohoto pohledu nejsofistikovanější. Takováto znalost by pak mohla být roztříděna do souvislé metody léčby v rámci celostní medicíny.

Latinský termín per sonare znamená „zníti skrz“ něco. Joachim-Ernst Berendt poznamenává: „Na základě konceptu osoby… stojí koncept zvuku: prostřednictvím tónu.“ Jsme tichou symfonií, interagujícími uzly na uzly hudby, kterou nemůžeme slyšet, nebo kterou jsme se naučili ignorovat.

Možná, že nikdy neuslyšíme zvuk stvoření a musíme opustit tento svět v mýtu, ale věda nahlíží za jeho hranice s rostoucí vírou v tyto donkichotské starověké kosmologie. Možná, že jsme vycvičili sami sebe, abychom neslyšeli zvuk, který je jménem Nejvyššího, dokud nevyslovíme nevyslovitelné. Možná, že jsme nenaslouchali naší vlastní rezonantní bytosti.

Ačkoliv většina z nás nemůže takovéto zvuky slyšet, můžeme pozorovat, jak na sebe vzájemně působíme. Lákají nás opakující se zvuky, jako bublání potůčku nebo tlukot srdce. Sledujeme mihotání měsíčního svitu na třepotajících se listech, někdy hypnoticky, jako kdybychom byli opět ujišťováni, že je naším původem vibrace. Vibrace námi hýbe. Tančíme před oltářem Nejvyššího. Tančíme do tlukotu rezonantního vesmíru jako rezonantní bytosti. Jak posloucháme a otevíráme dveře ve vědomí, dostáváme se do harmonie a tak se jednoho dne můžeme naučit, jak vyléčit svět.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly