Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (43)

Dveře do vědomí: zkoumání rezonantní bytosti

Mnohé tradice dávají najevo přesvědčení, že zvuk hraje roli při stvoření, které je kontinuem přemosťujícím makrokosmos prostřednictvím hierarchie iterací k nekonečně malému mikrokosmu. Stvoření je začátek. Něco se stane tam, kde předtím žádné bytí nebylo. Tento článek bude pojednávat o zvuku v kontextu léčení, což je přesněji řečeno proces znovustvoření.

Léčení, ať již citové, psychologické, duchovní nebo fyzické, je činem přeorientování stvořené bytosti zpět k jejímu původnímu stavu dokonalosti, funkčnosti a zdraví. Zvuk se používá k léčbě po tisíce let mnoha různými způsoby. Ty zahrnují hudbu, rytmické vyvolávání, tónování a použití nástrojů jako jsou bubny, zvony, zpívající mísy a gongy. V nedávné době byla na seznamu také harfa. Toto všechno nazývám zvukem, ale roztřídím jej do následujících kategorií: hudba, chvalozpěv, tónování, nástroj a motlitba a mantry.

Hudba

Ve starověkém čínském textu Kniha obřadů popisuje autor nebeské vlastnosti, které lze získat prostřednictvím zvuku ve formě hudby. Pětitónová hudba této kultury používala uklidňující hučení s jednoduchými melodiemi a docela dobře mohla takovéto nebeské stavy vyvolat. Vliv hudby je však komplexní s mnohými proměnnými, které vstupují do hry. Stejně tak je třeba přiznat, že ne všechna hudba naší moderní doby je nebeská. Některá současná hudba je spíše pekelná a u svých posluchačů pravděpodobně vytváří srovnatelný stav vědomí. Místo léčení či znovustvoření je arogantní a destruktivní. Tyto dva extrémy ukazují na jeden z klíčových elementů v léčbě zvukem: úmysl.

Empiricky izolovat příčinu jakéhokoliv fenoménu spojeného s hudbu je jako pokoušet se popsat DNA měřením jejích rozřezaných malých částí. Můžeme tyto části označit, ale je to systém vzájemně propojených efektů. Genetik Susumu Ohno z výzkumného ústavu Beckman Research Institute si všiml, že DNA, stejně jako hudba, je řádově větší než součet jejích částí. Různým prvkům DNA přidělil noty, které po přepisu a provedení zněly velmi podobně jako klasická hudba. Navrhují, že účinky hudby jsou, stejně jako DNA, širším vzájemně propojeným systémem. Její složky nemohou samy o sobě poskytovat pochopení.

Kay Gardner identifikuje devět prvků v léčebné hudbě. I když by se dalo o tomto tématu říci mnohem víc, omezím se na následující prvky:

• 1. Hučení - léčivá hudba by měla mít stálý tón, který hučí na pozadí jednoduché melodie.

• 2. Opakování - krátké hudební fráze, vokální či instrumentální, by měly být pořád dokola opakovány, aby vytvořily uklidňující efekt.

• 3. Harmonie - nepřetržité tóny vytváří harmonické podtexty, které, jak říká Gardner, „vyvažují fyzické tělo a neviditelné orgány - emocionální, mentální a duchovní - které tvoří vrstvy aury.“

• 4. Rytmus - funkce rytmu v hudbě je duplikovat mnohé impulsy v lidském těle a pak prostřednictvím unášení přesunout impulzy do zdravějšího přirozeného vzoru.

• 5. Harmonie - harmonie ovlivňuje emoce. Různé tóniny (durové a mollové) vyvolávají pocity smutku, radosti, triumfu, uklidnění nebo tajemna. Podle Gardner intervaly harmonizují emoce a mohou přinést nemocné orgány zpět do molekulárních harmonických vztahů.

• 6. Melodie - mysl se zabývá melodií. Odpoutává to pozornost od každodenních strastí a umožňuje léčení.

• 7. Instrumentální barvy - každý nástroj má svůj jedinečný zvuk skládající se z charakteristických podtónů a časových průběhů vlny. Ty pronikají do různých částí těla a mají vyrovnávací účinek.

• 8. Forma - konstrukce hudebního kusu určuje, kam tato cesta posluchače zavede. Kusy, které mají mnoho změn v tempu a náladě, budou stimulující, zatímco kusy, které jsou stabilní a předvídatelné mají uklidňující účinek.

• 9. Záměr - hudba se zdá být psaná rukou Boží. Mnohé zdroje uvedené v tomto článku to tak popisují. Hudebník si musí uvědomit a ctít sílu účinků hudby. Hudba hraná s cíleným záměrem má moc ublížit či léčit. Záměr je snad nejdůležitějším atributem při posuzování potenciálů hudby.

Rudolf Steiner vyjádřil některé další atributy tří z těchto prvků hudby. „Bez ohledu na vztah člověka k rytmu, je veškerý rytmus založen na záhadném spojení mezi tepem a dechem… Lidé je chápou ve vztahu k rytmu.“ Steiner také spojil rytmus s vůlí. Melodie souvisí s mentálními obrázky, které jsou spojovány s pocitem. „Pomocí melodie je hlava přístupná pocitu, skutečnému pocitu. Je to jako kdybyste do hlavy vložili pomocí melodie srdce.“ Nakonec spojuje harmonii s pocitem: „Prvek harmonie přímo zachycuje lidské pocity. Co je vyjádřeno v harmoniích, je zažito lidskými pocity.“ Když Steiner shrnuje spojitosti pocitů, říká: „Melodie tudíž nese harmonii dovnitř; rytmus nese harmonii ve směru vůle.“

Joanne Crandall aplikovala hudbu a její různé prvky při transformaci sebe sama. Její výklady se o Steinerových občas liší. Píše například: „Melodie poskytuje mysli odpočinek; poskytuje prostor pro srdce, aby se otevřelo a hudbu přijalo.“ Crandall poukazuje, že melodie je vztahem mezi tóny a slouží nám jako způsob, jak si my sami budujeme vztah s druhými.

Podobně také chápe hudbu jako zvuk v jeho nejuspořádanější formě, který nám může pomoci v plném rozsahu zažít svět vyrobený ze zvuku. Plynulý pohyb hudby je připomínkou toho, že i když se struktura a forma světa okolo nás mění, stejně jako proud hudby, řád se nemění. Crandall, stejně jako Gardner, navrhuje, že hudebníci i posluchači mohou být prostřednictvím cíleného záměru léčiteli.

Po staletí se v mnohých kulturách používala hudba k léčení spolu s dalšími zde zmiňovanými prvky. Lidé kmene Temiar žijící v deštných pralesech Malajsie léčí všechny formy neduhů léčivými písněmi sestavenými tak, aby působily změnu v různých duších jedince. Domorodé americké kmeny rovněž používají písně, aby vyvolaly léčení a sílu.

Západní svět se o tom dozvídá prostřednictvím prací takových lidí jako je Don Campbell, který v rozhovoru s Jean Houston prohlásil: „Myslím, že hudba skutečně vyzdvihuje samotnou molekulární strukturu těla, mozku a bytosti do… vyšších dimenzí. S hudbou získáte větší provázanost či překlenutí jedné reality s druhou.“ Původní studie Helen Bonny, která dává dohromady různé kompozice se stavy vědomí a náladami, rovněž otevřela uši západní veřejnosti vůči moci hudby.

Chvalozpěvy

Každé náboženské praktiky, kmeny a tradice mají formu chvalozpěvu. Rytmické vyvolávání se ozývá v klášterech a na vrcholcích hor po celém světě. Lze jej využít k léčení duše, mysli a těla. Slovy Alfreda A. Tomatise: „Když položíte osciloskop do zvuku gregoriánského chorálu, uvidíte, že se všechny zpěvy nacházejí ve vlnovém rozsahu vnímaném uchem. Ani jeden zvuk se z tohoto rozsahu nevymyká. Gregoriánský chorál obsahuje všechny frekvence hlasového spektra, zhruba od 70 cyklů za vteřinu až po 9.000 cyklů, ale s obalovou křivkou velmi odlišnou od normální řeči…

Tudíž jsou zvuky gregoriánského chorálu fantastickou energetickou potravou.“ V této části se budeme stručně zabývat dvěma formami chvalozpěvu mezi stovkami dalších forem, které existují: gregoriánským chorálem a tibetskými tantrickými zpěvy.

Gregoriánský chorál má jednoduchou melodii. Po staletích byl každodenní praxí římskokatolických mnichů různých řádů. Je zpíván unisono a vytváří bohaté harmonické pole. Architektura katedrál, kde byl chorál tradičně zpíván, ještě více umocňuje harmonický rozsah. Hildegardu von Bingen zřejmě nikdy nenapadlo, že její jemné skladby chvály, ani skladby jiných gregoriánských skladatelů, přeskočí staletí, aby se staly nejlépe prodávanými nahrávkami na dnešním hudebním trhu. Chvalozpěvy mají v životech mnichů několik funkcí, které mohou přispět k jejich soudobé přitažlivosti mimo kláštery.

Skladatel Robert Glass v rozhovoru s Carol Wright říká, že chorál přináší „vědomí skupiny do rezonance se sebou samou“ tím, že vytváří „harmonické pole“. Glass pokračuje ve vysvětlení, že nepřerušované noty chorálu umožňují, aby byla samotná vibrace tónů intenzivním prožitkem, který způsobuje, že je jedinec strháván frekvencemi. Samotné melodie mají tendenci opakovat se a vytvářejí uklidňující předvídatelnost, jak vysvětlil Gardner. Uvnitř zdí klášterního života umožňuje chorál společné pouto předvídatelnosti mezi zpěváky chorálu, povzbuzuje kolektivní i individuální hledání božského.

-pokračování-