Pokročilé strojní opracovávání ....ve starověkém Egyptě (7/8)

Navrhoval bych, aby byly provedeny další studie těchto artefaktů a tam, kde je to možné by tyto studie měly zahrnovat mapování a prozkoumání následujícími nástroji:

• • Laserový nástroj na určení zarovnání v přímce s možností kontroly rovinatosti povrchu odražečem

• • Ultrazvukové měřidlo tloušťky ke kontrole tloušťky stěn, aby bylo možno určit jejich konzistenci vůči jednotné tloušťce

• • Dutinové mikrometry k přesnému měření vzdálenosti mezi vnitřními stěnami

• • Rovinná destička se světelným monochromatickým zdrojem. Jsou povrchy opravdu zpracovány s optickou přesností? (Ačkoliv zůstává otázkou, zda lze počítat s dostatečnými odrazy od povrchu.)

obrázek - žulová schránka ve skalnatých tunelech u chrámu Serapeum v Sakkáře.
Víko bylo posunuto dozadu, což umožnilo prohlídku části horního povrchu.
7 ½ stop = 228 cm
11 stop = 335 cm
13 stop = 396 cm

Znakurčuje oblasti, které byly prozkoumány s 15 cm dlouhou ocelovou vodovážnou latí. Nebyly zjištěny žádné odchylky od rovného povrchu.

Při rozsvícení baterky neprocházelo mezi latí a žulou žádné světlo (a).

Při kontrole pomocí rohů ocelové latě (b) byly vidět záblesky světla. Bylo to dáno úpravou rohu ocelového nástroje, který byl zahlazen pomocí pilníku a nebyl tak přesný jako hrana.

Každý roh měl přesně vypracovaný poloměr.
Žulový povrch (a) a (b)

Nejnovější informace o přesnosti zpracování těchto schránek naleznete zde.

Zkontaktoval jsem čtyři zpracovatele žuly ve Spojených státech, kteří se zabývají jejím přesným opracováním, a nebyl jsem schopný najít někoho, kdo by takovouto práci dokázal. S Ericem Leitherem ze společnosti Tru-Stone Corp jsem prostřednictvím dopisu probíral technické možnosti výroby několika egyptských artefaktů, včetně obrovských žulových schránek nalezených ve skalnatých tunelech chrámu Serapeum v Sakkáře.

Jeho odpověď byla následující:

„Vážený Christophere,

především bych Vám chtěl poděkovat za poskytnutí všech těchto fascinujících informací. Většině lidí se nikdy nenaskytne příležitost podílet se na něčem takovém.

Zmínil jste, že schránka byla vyrobena z jednoho celistvého kusu žuly. Váha kusu žuly takové velikosti se odhaduje na 200.000 liber (90.718 kg), pokud tedy šlo o žulu Sierra White, jejíž hmotnost je přibližně 175 liber/krychlovou stopu (79 kg/30 cm3). Pokud by bylo možné sehnat kus takovéto velikosti, byla by jeho cena astronomická. Neopracovaný kus skály by stál přibližně 115.000 dolarů.

Tato cena nezahrnuje řezání bloku na určenou velikost ani náklady na přepravu. Dalším zřejmým problémem by byl převoz. Bylo by zapotřebí mnoho speciálních povolení vydaných ministerstvem dopravy a cena by se pohybovala v tisících dolarů. Z informací, které jsem pochopil z Vašeho faxu, stěhovali Egypťané tento kus téměř 500 mil (805 km).

To je neuvěřitelný výkon pro společnost, která existovala před stovkami let.“

Eric pokračoval tím, že jeho společnost nemá zařízení ani prostředky k výrobě schránek tímto způsobem. Řekl, že jeho společnost by vyrobila schránky z 5 kusů, zaslala je k zákazníkovi a na místě by je sešroubovala.

Dalším artefaktem, který jsem zkoumal, byl kus žuly, o který jsem doslova zakopl při toulkách po plošině v Gíze.

Po předběžném prozkoumání tohoto kusu jsem došel k závěru, že starověcí stavitelé pyramid museli použít stroj se třemi osami pohybu (X-Y-Z) k navádění nástroje v třídimenzionálním prostoru, aby jej mohli vytvořit. Vnější strana byla neuvěřitelně přesná, povrchy byly běžné rovinatosti, jednalo se o jednoduchou geometrii, kterou lze odůvodněně vysvětlit jednoduchými metodami.

Tento kus nás však přesouvá od otázky „Jaké nástroje byly použity k řezání?“ k mnohem dalekosáhlejší otázce „Co vedlo řezací nástroj?“.

Abychom se mohli věnovat této otázce a s odpovědí byli spokojení, pomůže mít praktické vědomosti o frézování.

Výroba mnohých artefaktů, které vytváří moderní civilizace, by nebyla možná při použití pouhé ruční práce. Jsme obklopeni artefakty, které jsou výsledky toho, že lidská mysl byla schopná vytvořit nástroje, které překonávají fyzikální hranice.

Vyvinuli jsme obráběcí stroje, abychom vytvořili formy, které vytvářejí estetické kontury na autech, které řídíme, na rádiích, která posloucháme a na přístrojích, které používáme. K vytvoření formy na výrobu tohoto zboží musí řezací nástroj přesně sledovat předem určený tvar ve třech dimenzích. Při některých aplikacích se bude pohybovat ve třech dimenzích, přičemž bude současně používat tři či více os pohybu.

U mnohých z artefaktů, na které jsem se díval, vyžadovalo jejich opracování nejméně tři osy pohybu. Když bylo obrábění ještě relativně mladým odvětvím, používaly se techniky, kdy byl finální tvar dokončen ručně za použití forem, které dělníka vedly. Dnes je s použitím přesných strojů řízených počítačem zapotřebí málo ruční práce.
Trochu leštění k odstranění stop po nástrojích může být jedinou ruční prací, které je zapotřebí.

Abychom tudíž věděli, že byl artefakt vyroben takovýmto strojem, předpokládali bychom přesný povrch s náznaky stop po nástrojích, které ukazují, kudy se nástroj pohyboval. Právě toto jsem našel na plošině v Gíze pod širým nebem, jižně od Velké pyramidy asi 90 metrů východně od druhé pyramidy.

V této oblasti leží tolik skal různých tvarů a velikostí, že by je netrénované oko mohlo snadno přehlédnout. Pro zkušené oko to znamená, že to může na chvíli upoutat jeho pozornost a donutit člověka k malému zamyšlení. Měl jsem to štěstí, že to upoutalo mou pozornost a přitom jsem s sebou měl nástroje, se kterými jsem to mohl prozkoumat. Byly zde dva kusy, které ležely nedaleko od sebe, přičemž jeden z nich byl větší. Původně to byl jeden kus, který se zlomil.

Zjistil jsem, že k tomu, abych je mohl prozkoumat, potřebuji každý nástroj, který jsem si s sebou přinesl.

Nejvíce mě zajímala přesnost tvaru a jeho symetrie.

Tvarované žulové kusy na plošině v Gíze

Kontrola souososti tvarovaného bloku, pořízení otisku do vosku

Potvrzení dotykového oblouku

Máme zde objekt, který lze trojdimenzionálně jako jeden kus porovnat s tvarem malé pohovky.

Sedadlo je tvar, který přechází do stěn opěradel a zadní strany. Zkontroloval jsem tvar použitím tvarové šablony podél tří os jeho délky, přičemž jsem začal u oblouku přecházejícího do zadní strany a skončil poblíž dotykového bodu, kde plynule přecházel oblouk tvaru do přední strany. Drátěná poloměrová měrka není nejlepší způsob, jak určit přesnost tohoto kusu.

Při seřízení drátů v jedné pozici na žulovém bloku a jejich následném přemístění do jiné polohy může dojít k opětovnému usazení měrky na daném tvaru, ale mohou být vzneseny otázky, zda ruka, která ji umisťovala, nekompenzovala nějakou míru nepřesnosti ve tvaru. Nicméně při umístění rovnoběžné měrky na několika bodech podél a okolo os tvaru jsem zjistil, že povrch je vysoce přesný.

V jednom místě poblíž trhliny kusu prosvítalo pod měrkou světlo, ale na zbytku povrchu se neukázalo téměř nic.

Během této doby jsem přilákal pozornost docela velkého davu. Je těžké překročit plošinu v Gíze bez upoutání pozornosti jezdců na velbloudech, oslech a dodavatelů cetek.

Zanedlouho poté, co jsem vyndal z batohu nástroje, se objevili dva ochotní pomocníci, Mohammed a Mustafa, které vůbec nezajímala nějaká kompenzace. Alespoň mi to říkali, ale popravdě řečeno, přišel jsem při tomto dobrodružství i o triko. Očistil jsem písek a prach z rohu většího bloku a omyl jej vodou.

Použil jsem triko, které jsem měl v batohu, abych roh utřel a mohl pořídit otisk formovacím voskem. Předtím než jsem odešel, mě Mustafa přemluvil, abych mu to triko dal. Byl jsem tak nadšený tím, co jsem našel, že jsem to udělal. Mohammed držel drátěnou měrku na různých místech podél tvaru, zatímco jsem fotografoval.

Pak jsem vzal formovací vosk a nahřál jej zápalkou, kterou mi laskavě poskytl hotel Mövenpick, pak jsem jej přitiskl do rohu. Odstranil jsem zešikmenou část a postupně jsem otisk umísťoval v různých bodech. Mohammed vosk přidržoval, zatímco jsem fotografoval. Tou dobou již přihlížel starý velbloudář a policista na koni.

To, co jsem objevil díky vosku, byl jednotný poloměr při dotyku se zadní stranou a boky.

-pokračování-